(12.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla faktická poznámka pana ministra Roberta Pelikána. Nyní faktická poznámka pana poslance Petra Fialy. A potom už možná bude řádná rozprava. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Petr Fiala: Já jsem třetí člen bývalé vlády, který tady vystupuje a který vůbec nechápe argumentaci pana ministra Pelikána. Vůbec si nedovedu představit, že bych chtěl jako ministr, aby se nějaký bod projednával na vládě, a že bych si to nedokázal domluvit s premiérem, že bych nedokázal postupovat podle jednacího řádu a dosáhnout nějakého rozhodnutí. Vy jste tady četl jednací řád vlády. Nepřečetl jste další část odst. 4, který říká, že program schůze vlády může být doplněn o projednání neodkladných záležitostí a ústních informací. V těchto případech navrhovatel zpravidla předloží alespoň návrh usnesení vlády a věc se projednává postupem stanoveným pro část B a tak dál.
Pane ministře, opravdu nechápu argumentaci, že to nebylo možné, že se to nedostalo na jednání vlády. Vždyť jste to ani nezkusil. Takto se přece nedá argumentovat. Vy jako člen vlády, nebo dokonce hnutí ANO, pokud jste měli pochybnosti o reorganizaci policie, tak bych skoro řekl, že bylo vaší politickou povinností, abyste takové jednání na vládě vyvolali a pokusili se změnit postup ministra Chovance, což by vláda samozřejmě mohla. Vy jste nic takového neudělali, tak nám tady neargumentujte takto směšně, neohýbejte jednací řád vlády, protože ten vám ty pravomoci jednoznačně dává. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Požádám pana poslance Bohuslava Chalupu, aby se ujal slova. Ještě požádám sněmovnu o klid, abychom jednotlivá vystoupení mohli sledovat. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Asi začnu tím, že už dneska ráno zase jel v televizi nějaký pořad, kde nějaký reportér spekuloval, že poslanec Chalupa z hnutí ANO, protože je z hnutí ANO, vynášel informace. Já jsem zvědav, jak si s tím poradí paní Romancovová, jestli to označí jako dezinformaci, nebo informaci. Já informaci, kterou tam ten pán říkal, že byly dvě zprávy, nemám. Nevím, odkud to tito lidi berou.
Pak mě překvapilo, že tady poslanci za ČSSD byli tak dobře připraveni na toto jednání, jak to tady předvedli, asi věděli dopředu, jak to tady bude probíhat, ale to je spekulace. (Nesouhlasné hlasy zleva.)
Pokud jde o pana kolegu Dolejše, pan kolega Dolejš tady mluví zase o nějakém hnojometu a v podstatě si dělá vizitku sám. Ale vést diskusi na této úrovni fakt odmítám. To si nechte u vás na vašem poslaneckém klubu.
Pokud jde o mou práci v komisi, svou práci jsem odvedl v souladu se zadáním a pověřením, jak mi ji Poslanecká sněmovna svěřila. Jenom pro připomenutí, když se definovalo zadání práce komise, tak jsem navrhoval úpravu, aby se tam objevilo širší zadání komise. Tato Poslanecká sněmovna to zamítla. A já už tady asi dnes tuším proč. Protože samozřejmě my všichni, kteří se trošku orientujeme, víme, že policejní prezident a ministr má nějaké kompetence. Zadání už od začátku bylo takové, abychom vlastně v komisi nemohli v podstatě nic moc zjistit. Takže si nalijme tohoto vína.
Budu pokračovat. Vyšetřovací komise pracovala po celou dobu v mantinelech, jak jsem řekl, co nám vymezila Sněmovna. Byla tam řada připomínek, řada hlasování, řada podnětů, které stejně jako mí kolegové, kteří to předkládali, některé byly odhlasovány, některé nebyly. Komise funguje jako celek, to znamená, že se hlasuje a to, co se odhlasuje většinově, je potom vlastně usnesení nebo další činnost komise.
Jeden z takových případů, kdy jsem neuspěl, byl návrh předvolat pana premiéra Bohuslava Sobotku, jednomyslně to bylo zamítnuto, nejenom předsedu vlády, ale předsedu Bezpečnostní rady státu. Měl jsem za to, že je zcela legitimní požadovat, aby premiér země vysvětlil, proč a na základě čeho souhlasil s porušením existující koaliční smlouvy, respektive slibu vlády občanům této země o tom, jak bude, nebo budeme pracovat v jejich prospěch.
Včera tu zaznělo, myslím od pana ministra Zaorálka, že dodržování dohodnutých pravidel je to, co musí být nezbytnou součástí naší práce, práce zákonodárců. A to zejména v okamžicích, kdy nesouhlasíme s většinovým názorem. Dodávám, pokud nebudeme schopni akceptovat námi sami stanovená pravidla, ať už v tom, nebo onom oboru, v exekutivě nebo v politice, tedy demokratických principech politického souboje, pak nás nečeká nic dobrého. V tomto smyslu z hlediska kompetencí a legislativních norem, jak je tato ctihodná instituce po celou dobu své činnosti definovala, i co se týká kompetencí ministrů, exekutivy a tak dále, závěrečná zpráva vychází a jenom respektuje pravidla, která si tato Sněmovna určila, ať už dříve, nebo teď, nebo si je určí do budoucna.
Na tom, na čem jsme se shodli jednomyslně, nebudu měnit ani slovo, protože si nebudu dělat z pusy trhací kalendář. A tak jak to tady řekl jak předseda komise, tak kolega Lank, tak pan ministr, prostě co není dokazatelné, se ve zprávě nemůže objevit. Ale souhlasím na druhou stranu, a říkám to naprosto upřímně a takhle to myslím. To, že to nebylo prokázáno, opravdu neznamená to, že se to nestalo. Komise se tomuto tématu velmi úzkostlivě vyhnula s oprávněným odvoláním na to již zmíněné zadání Sněmovny na onen druhý, neméně významný aspekt celé reorganizace Policie České republiky, a to je celková politická kultura, politická odpovědnost a politické nastavení pravidel hry. A v tomto smyslu jsem velmi rozčarován a vlastně i zklamán.
Domnívám se, že v tomto případě a s ohledem na uvedené skutečnosti došlo k situaci, kdy exekutiva, která je svým zacílením a fungováním závislá na politické vůli demokraticky zvolených poslanců a vládních koalic, které se svým občanům a voličům zavazují svými volebními programy a vláda programovým prohlášením, zavazuje se k tomu, že nejen exekutivu nasměrují směrem, který občan poptává a vyžaduje. Podle mého názoru není možné ani v tomto případě, ani v budoucnu připustit, že se exekutiva bude k zákonodárnému sboru chovat arogantně. Nelze. A pokud budu poslancem, budu si tento svůj mandát velmi úporně hájit. Budu ostře vystupovat proti uvažování ve smyslu, tak jak nám to tady Ministerstvo vnitra předvedlo: do toho vám nic není, to je naše věc, věc nás vyšších či nižších úředníků, ať už v civilu, nebo uniformách. Ne oni, ale my jsme odpovědní občanům této země za fungování státu, a tedy i exekutivy, tedy i Policie České republiky. My jsme ti, kteří určují, nebo by měli určovat trajektorii směřování naší země.
Pokládám za zcela samozřejmé, že jako nositel mandátu poslance mám právo a povinnost kontrolovat, zda se politická ambice zprostředkovaná z vůle lidu naplňuje, a že mám právo ji i trvale v exekutivě korigovat tak, aby vláda plnila své sliby občanům. Prvním slibem na samém počátku vládnutí jakékoliv vlády je ono zmíněné programové prohlášení postavené na základě koaliční smlouvy. O čem konkrétně mluvím? Tušíte správně, mluvím o zcela flagrantním evidentním porušení slibu koaliční vlády, o porušení programového prohlášení, které bylo předloženo nejen této Sněmovně, ale především občanům této země, a nesouhlasím tady s některými poslanci i z opozice, že se jich to netýká. Týká se jich to, protože tato vláda vládne nám všem. ***