(9.30 hodin)
(pokračuje Blažek)
Vláda České republiky je jako vrcholný orgán výkonné moci plně odpovědná za činnost, vnitřní i vnější, Policie České republiky a státního zastupitelství. Podle § 21 zákona č. 2/1969 Sb. se ministerstvo musí při své činnosti řídit i usnesením vlády České republiky. Ačkoliv vládní krizi vyvolali sami někteří členové vlády, ani jeden z nich nepodal návrh na usnesení vlády, jež by regulovalo ministra vnitra ve věci změny útvarů policie s celostátní působností. Toto byl jediný možný efektivní právní prostředek, jak plánované reorganizaci policejních útvarů zabránit, pokud jí někteří ministři opravdu zabránit chtěli.
Vláda tak žádné usnesení tohoto typu nepřijala a ani se jím nezabývala. Jednotliví ministři jen svými veřejnými prohlášeními zostřovali rozpor uvnitř vlády a mezi orgány veřejné moci. Na ústavněprávní řešení však rezignovali, aniž by to i před vyšetřovací komisí věrohodně vysvětlili. I to byl důvod, proč se celou záležitostí musela zabývat Poslanecká sněmovna, tedy orgán moci zákonodárné.
Dne 5. ledna 2017 oznámil náměstek vrchní státní zástupkyně v Praze Adam Bašný, že - a teď cituji - "po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se týkaly údajné trestné činnosti spojené s reorganizací uvnitř policie, bylo v druhé polovině loňského listopadu rozhodnuto o založení věci bez dalšího opatření, neboť ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu" - citát končí. Kromě jiného tak Vrchní státní zastupitelství v Praze dospělo k názoru, že trestní oznámení Jiřího Komárka ve věci reorganizace Policie ČR bylo shledáno nedůvodným.
Úniky informací získaných v průběhu přípravného řízení trestního, zejména úniky částí konkrétních odposlechů, a jejich následná medializace je fenomén, který provázel jak organizační změnu, tak následnou činnost vyšetřovací komise. Některé informace byly veřejně komentovány nebo prezentovány zejména Jiřím Komárkem, Pavlem Komárem, Robertem Šlachtou a Ivo Ištvanem. I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé.
Tento stav je v rozporu se zásadami trestního řízení, jako je zásada zdrženlivosti, zásada neveřejnosti přípravného řízení a zásada presumpce neviny. V rozporu s těmito zásadami je pak zejména postup Pavla Komára, který zveřejnil zájem VSZ v Olomouci vyslechnout v souvislosti se změnou Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho - byla na něj podána za to kárná žaloba -, postup Petra Šeredy, který poskytl bez zřejmého právního titulu přepis usnesení GBIS Jiřímu Komárkovi - což také prověřují orgány činné v trestním řízení -, postup Jiřího Komárka, který veřejně vystoupil se svým tvrzením o "brutálním úniku informací" z trestního řízení ze strany policejního prezidenta - taktéž prověřují orgány činné v trestním řízení-, a to ve spojení s medializací nepřesně interpretovaných nebo nepravdivých informací, například zveřejnění usnesení GIBS Národním fondem proti korupci nebo zveřejnění částí tzv. Šlachtovy zprávy.
Dopady organizační změny na probíhající trestní řízení zatím nelze relevantně posoudit. Způsob, jakým byla provedena, mohl vést a také vedl k tomu, že někteří příslušníci požádali o propuštění ze služebního poměru, a zároveň k nejistotě ohledně budoucího fungování nového útvaru a ohledně důvodů provedení změny samotné. Nicméně postoje a veřejná sebeprezentace Jiřího Komárka a Roberta Šlachty, postup VSZ v Olomouci, úniky a mediální interpretace informací z trestních řízení nedůvěru v provedenou organizační změnu a s ní spojené negativní dopady prohloubily.
Ze strany státních zástupců je jako jeden z nejdůležitějších argumentů proti slučování útvarů prezentována obava z koncentrace informací v rámci jednoho útvaru a jejich možného úniku k neoprávněným osobám. Tuto obavu by bylo zřejmě možné rozptýlit, pokud by existoval jednoznačně nastavený systém sdílení informací z trestních řízení v rámci struktury Policie ČR, například formou interního aktu řízení, neboť lze souhlasit s tím, že čím větší okruh je seznámen s určitou informací, tím větší je riziko jejího úniku. Taková úprava v současné době v rámci policie není, respektive vychází z principu nadřízenosti a podřízenosti bez specifikace rozsahu sdílených informací, a názory na rozsah sdílení informací se různí. Nastavení organizační struktury a systému sdílení informací je plně v působnosti vedení Policie ČR.
Aby byl naplněn účel trestního řízení, je nutná bezproblémová spolupráce policistů se státními zástupci a policistů mezi sebou. Tuto spolupráci jednoznačně nepodporuje veřejné zpochybňování činnosti některých útvarů Policie ČR, respektive veřejná prezentace nedůvěry v jejich činnost nebo v činnost konkrétních policistů, k čemuž v rámci komentářů nezřídka docházelo.
Nyní bych prosím přešel k příloze, to jsou usnesení vyšetřovací komise.
Vyšetřovací komise v průběhu své činnosti přijala celkem 46 usnesení, z nichž pro účely závěrečné zprávy byla ta nejpodstatnější:
11. července se komise usnesla, že v průběhu její činnosti budou provedeny svědecké výslechy osob, které poté byly vyslechnuty.
Usnesení z 11. 7. Komise se usnesla, že její další schůze budou neveřejné.
Usnesení z 31. 8. 2016. Komise považuje neustálé úniky informací týkající se organizační změny policejních útvarů ÚOOZ a ÚOKFK za velmi vážné, neboť je jimi zásadně narušována důvěryhodnost práce komise. Medializace citlivých informací podrývá maximálně možnou objektivitu a nestrannost komise v očích veřejnosti. Komise ukládá předsedovi komise Pavlu Blažkovi projednat tyto úniky informací s nejvyšším státním zástupcem a ředitelem GIBS s cílem úniky informací z trestních spisů vyšetřit a do budoucna jim zamezit.
Usnesením z 8. 9. 2016 komise rozhodla na výslovnou žádost Jiřího Komárka o přerušení jeho výslechu a odsunutí jeho dokončení na zatím neurčenou dobu.
15. 9. komise konstatovala, že některá dosud zveřejněná tvrzení v médiích bývalým policistou ÚOOZ plk. Komárkem ve věci okolností organizační změny v Policii ČR nemají průkazný charakter. Komisi nebyly předloženy přímé důkazy potvrzující jeho mediální vyjádření vůči konkrétním osobám a institucím. Komise se ohrazuje vůči tvrzením, že zdroj informací uváděný v některých sdělovacích prostředcích pochází z prostředí komise.
19. ledna tohoto roku komise rozhodla, že projednání závěrečné zprávy komise v Poslanecké sněmovně bude veřejné.
Usnesením z 30. ledna 2017, to znamená z tohoto pondělí, se komise rozhodla podat prostřednictvím svého předsedy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že při prověřování údajného informování o plánované policejní akci prostřednictvím SMS zprávy mohlo dojít ze strany pověřeného orgánu GBIS Mgr. Milana Vaculíka ke spáchání trestného činu přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 trestního zákoníku.
Usnesením č. 44 také z tohoto pondělí se komise rozhodla podat prostřednictvím svého předsedy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že při manipulaci se spisem čj. GI-TC-601-146/2014 na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci mohlo dojít ze strany státního zástupce Mgr. Petra Šeredy ke spáchání trestného činu, jehož důsledkem byl nezákonný únik informací.
Dne 30. ledna tohoto roku přijala komise také následující usnesení, včetně jejich odůvodnění. I tato usnesení, přijatá na závěr činnosti komise, je třeba chápat jako nedílnou součást výsledku jejího šetření. Komise se tak rozhodla, že nezůstane jen u popisu minulého či současného stavu, ale pokusí se iniciovat některé kroky k jeho zlepšení, a proto navrhuje Poslanecké sněmovně přijetí níže uvedených usnesení. ***