(9.20 hodin)
(pokračuje Blažek)
Údaje o směru komunikace chybně vyhodnotil příslušník GIBS - zpracovatel spisu - Milan Vaculík. Sám to také před vyšetřovací komisí uznal. Na základě podkladů, které má vyšetřovací komise k dispozici, nelze prokázat, že by jednal úmyslně, nelze však vyloučit, že jednal z nedbalosti, a proto komise rozhodla podat trestní oznámení. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jako dozorový orgán v tomto selhalo, neboť chybu přehlédlo také. Navíc minimálně neopatrným přístupem umožnilo, aby se chybné usnesení a jeho další interpretace staly součástí veřejného prostoru.
Prověřování údajného úniku informací nemůže mít souvislost s prověřovanou organizační změnou, neboť GIBS je na policii nezávislý samostatný bezpečnostní sbor, a tudíž pro něj organizační změna v tomto případě nemá žádný efekt. Vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise nezjistila žádné jiné informace, které by svědčily o únicích informací ze strany policejního prezidenta, nelze takovou hypotézu potvrdit.
Zásadní pro prověřovanou organizační změnu byl následný výrok Jiřího Komárka o "brutálním úniku informací" ze strany policejního prezidenta. Jeho postup v současnosti prověřují orgány činné v trestním řízení.
Závěrem lze dodat, že z materiálů shromážděných vyšetřovací komisí nevyplývá, že by Tomáš Tuhý nebo Zdeněk Laube negativně ovlivňovali probíhající trestní řízení nebo že by z trestních řízení neoprávněně získávali informace či se o to snažili. Ze shromážděných materiálů rovněž nevyplývá, že by Tomáš Tuhý a Zdeněk Laube určité informace z probíhajících trestních řízení poskytovali neoprávněným osobám.
Komise při své činnosti zjistila, že většina předkládaných informací pochází z odposlechů, jejichž věrohodnost nelze potvrdit jinými úkony získanými podle trestního řádu. V rámci své činnosti zároveň obdržela materiál od GIBS, ze kterého vyplývá, že v uvedených, s organizační změnou nesouvisejících případech, které šetřil ÚOOZ, se orgány činné v trestním řízení "spokojily" s vyžádáním úkonů dle § 88 trestního řádu, to znamená odposlech a záznam telekomunikačního provozu, a žádné další prostředky, které umožňuje trestní řád a dostupné technické prostředky, neměly snahu využít, ač z předchozích zkušeností muselo být zřejmé, že realizovanými úkony se pravděpodobně potřebné důkazní prostředky nezískají. V některých případech nebyly získané informace objektivně posuzovány, např. nebyly ověřovány z dalších informačních zdrojů.
Co se týče dopadu změny na jednotlivé případy či na chod jednotlivých sekcí NCOZ, nelze v danou chvíli vzhledem ke krátké existenci nové struktury jednoznačně zhodnotit. Nicméně podle informace zaslané NCOZ v září 2016 se počet policistů, kteří odešli v souvislosti se změnou, pohyboval v řádu jednotek. Konkrétně se vznikem NCOZ odešlo pět policistů, další policista v souvislosti se vznikem NCOZ požádal o ukončení služebního poměru k 30. 9. 2016 a další žádost byla podána k 31. 10. 2016. Obdobně se v řádu jednotek pohyboval počet příslušníků, kteří v této době ukončili služební poměr bez udání důvodů.
Policejní prezident Tuhý, náměstek policejního prezidenta Laube a ministr vnitra Milan Chovanec ve výsleších popřeli, že by příslušné organizační opatření bylo připraveno a realizováno na základě politického zadání. Tuhý a Laube kategoricky odmítli spekulace, že byli pod údajným tlakem osob z politického a podnikatelského prostředí na odstranění Roberta Šlachy z čela ÚOOZ. Zmíněné spekulace nebyly prokázány ani ve výsleších dalších svědků, ani v dostupných písemných dokumentech.
Žádný z členů vlády nepodal v rozhodném období návrh na usnesení vlády, které by ministrovi vnitra Chovancovi uložilo odložení, pozastavení či zakázalo provedení policejní reorganizace.
Tady prosím končí ta faktická část. Než přejdu do závěrečného vyhodnocení, tak bych vás upozornil, že jsem komunikoval se státními zástupci, a pokud jde o vyhodnocení těch změn, tak se v zásadě nedají provést dříve než tak zhruba rok poté, co byly zavedeny. To znamená, že není chybou komise, ale ani státních zástupců, to se prostě teď vyhodnotit nedá. Já předpokládám, že někdy v létě, budou-li chtít se k tomu vyjadřovat státní zástupci, ale ani oni teď nemohou, protože zkrátka a dobře nejsou žádné podklady k tomu, aby takovéto vyhodnocení mohlo existovat.
Závěrečné vyhodnocení.
Provedení organizační změny v rámci celorepublikových útvarů Policie ČR je plně ve sdílené kompetenci policejního prezidenta a ministra vnitra. Zákon neukládá, aby byla realizace takové změny projednávána s dalšími subjekty. Předběžné věcné konzultace minimálně na úrovni vedení dotčených útvarů a státního zastupitelství by však byly vhodné a žádoucí.
Klíčovou otázkou je, proč byla organizační změna realizována bez předchozích upozornění, v poměrně krátkém čase a proč nedošlo k jejímu podrobnému prodiskutování napříč dotčenými útvary, s odborníky a se státním zastupitelstvím a proč nebyl záměr změn projednán s Výborem pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předtím, než byl referátník postoupen ke schválení. Tuhý i Laube shodně uvádějí, že takto postupovali, protože se nejedná o zásadní změnu, ale pouze o přípravu k dalším významnějším změnám, o kterých bude diskuse vedena. Oba skutečně mohli plánovat, že bude stačit vše projednat v rámci jednoho měsíce, nicméně tento plán následně zmařila medializace jejich záměru a postoj, resp. aktivity státních zástupců v Olomouci Roberta Šlachty, Jiřího Komárka a reakce veřejnosti.
Vzhledem k charakteru činnosti obou slučovaných útvarů a s přihlédnutím k osobám a k prostředí, které bylo organizační změnou dotčeno, lze konstatovat, že se nejednalo o změnu nevýznamnou. Její příprava byla ze strany Laubeho a Tuhého značně podceněna a byla nedostatečně projednána s dotčenými subjekty. To vypovídá o nedostatečném manažerském řízení ze strany bývalého náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho.
Forma, jakou byla změna realizována (rychlost a minimální konzultace s dalšími subjekty, jichž se mohla dotýkat), umožnila spekulace o jejím skrytém účelu, tj. "odstranit" Roberta Šlachtu, omezit činnost ÚOOZ, zabránit prověření konkrétních trestních věcí, zájem předávat informace z trestních řízení neoprávněným osobám. Tyto spekulace potvrzeny nebyly. Nebyly prokázány ani spekulace, že příslušné opatření bylo údajně realizováno pod politickým tlakem a na základě politického zadání za účelem odstranění Roberta Šlachty z čela ÚOOZ.
Z provedených výslechů svědků a dalších shromážděným podkladů lze usuzovat, že cílem bylo získat přehled nad činností jednotlivých organizačních celků včleněných do NCOZ, splnit již několik let připravovaný záměr a vytvořit organizační strukturu obdobnou zahraničním policejním sborům. To lze považovat za zcela legitimní.
Některé spekulace veřejně komentovali nebo je v náznacích podporovali bývalí příslušníci ÚOOZ Jiří Komárek a Robert Šlachta. Oba vycházeli z poznatků, které zjistili v rámci probíhajících trestních řízení, zejména pak při rozpracování případu VIDKUN. Na základě shromážděných materiálů lze konstatovat, že jimi prezentované názory nebo záměry vycházely z nepřesné interpretace rozhovorů různých osob. Tato interpretace byla následně převzata a podporována státními zástupci v Olomouci. Z těchto informací vycházelo i Nejvyšší státní zastupitelství a obecně také ministr spravedlnosti.
Jiří Komárek navíc veřejně prezentoval názor, který neměl podložen informacemi, jež mohl získat v souvislosti s jím zpracovávanou věcí. Usnesení GIBS s chybnými závěry mu zpřístupnil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda.
Oba příslušníci bývalého ÚOOZ veřejně i před vyšetřovací komisí prezentovali nedůvěru ve vedení Policie České republiky, přičemž vycházeli z nepřesně vyhodnocených informací. Z provedených výslechů je patrné, že tato nedůvěra vedla k tomu, že si některá sdělení nebo některé postupy Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho popisované vyšetřovací komisi vykládali jinak, než jak mohly být míněny. Tato nedůvěra významně ovlivnila i jejich postup v souvislosti s organizační změnou.
V bezpečnostním sboru, jehož činnost je založena na principu podřízenosti a nadřízenosti, by měli jednotliví příslušníci rozhodnutí svých nadřízených respektovat (výjimkou je pouze pokyn směřující ke spáchání trestného činu), případně vznášet připomínky v rámci služebního styku, nikoliv veřejně demonstrovat nedůvěru v dané rozhodnutí nebo k jeho autorovi. Oba také prezentovali nebo komentovali informace, které se dozvěděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ním, tj. informace, u kterých mohli být vázáni služební mlčenlivostí upravenou v zákoně o služebním poměru. V tomto světle lze vnímat veřejné vystupování Roberta Šlachty a Jiřího Komárka v souvislosti s organizační změnou jako neprofesionální. ***