(9.10 hodin)
(pokračuje Blažek)
Celorepublikové útvary řídí náměstek policejního prezidenta pro SKPV, který je podřízen policejnímu prezidentovi a pro výkon své činnosti potřebuje určité informace o probíhajících trestních řízeních. Na základě shromážděných podkladů lze usuzovat, že změna proběhla s cílem mít sjednocený přehled o probíhajících trestních řízeních. Nelze však dovozovat, že by tyto informace měly být předávány neoprávněným osobám.
Komise také opakovaně v rámci výpovědi svědků zaznamenala názor, že mezi oběma útvary, zejména mezi jejich řediteli, neprobíhala dostatečná komunikace a že existovala dokonce určitá řevnivost mezi orgány ÚOOZ a ÚOKFK. Tato situace však nikdy nebyla ze strany nadřízeného, kterým byl náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, kázeňsky řešena. Stejně tak zůstalo bez postihu údajné obcházení či neplnění povinností podle interních aktů řízení. Naopak, vedoucí těchto útvarů pobírali vysoké odměny za svoji práci, což potvrzovalo, že s jejich prací byla do určitého okamžiku spokojenost, a mohlo budit dojem, že vše dělají správně.
Na úrovni státního zastupitelství, Policie ČR, ale ani mezi jednotlivými policisty není jednotný právní názor na rozsah sdílení informací z trestního řízení v rámci řídicí struktury Policie České republiky. Obecně se má za to, že nadřízený policista je oprávněn znát to, co potřebuje k výkonu své činnosti v souvislosti se svou odpovědností za činnost podřízených útvarů. Vnímání rozsahu potřebných informací je ale různé.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci opíralo prověřování změny, respektive výslechy Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho a svůj další postup v souvislosti se změnou o informace z několika jím vedených trestních věcí. Jednalo se zejména o závěry dovozované z odposlechů, které byly vyšetřovací komisi předloženy, o informace získané v rámci vyšetřování případu VIDKUN a o informace získané v rámci případu údajného úniku informací o realizaci ve společnosti TESCO SW. Na některé tyto materiály odkazoval také bývalý příslušník ÚOOZ Jiří Komárek a bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta, kteří organizační změnu veřejně kritizovali.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci následně prezentovalo učiněné závěry i Nejvyššímu státnímu zastupitelství a ministru spravedlnosti. Ti je převzali a v podobném duchu se také vyjadřovali k organizační změně.
Vzhledem k tomu, že zmíněné spisy obsahovaly podle vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, jeho náměstka Pavla Komára, Roberta Šlachty a Jiřího Komárka informace, které měly zpochybňovat legitimní cíl změny, věnovala se informacím v nich uvedených vyšetřovací komise, a to v rozsahu, který byl jmenovanými prezentován v rámci provedených výslechů.
Ze shromážděných materiálů nebylo prokázáno, že organizační změna byla provedena s cílem odstranit Roberta Šlachtu, omezit činnost celorepublikových útvarů nebo zabránit prověřování konkrétních trestních věcí (včetně v médiích zmiňovaného případu Beretta). Organizační změna v rámci útvaru není v rozhovorech, které jsou součástí "Podkladového materiálu ke slyšení před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky" (takzvaná Šlachtova zpráva) ze dne 22. 6. 2016, a v rozhovorech předaných vyšetřovací komisi státními zástupci v Olomouci vůbec řešena. Řeší se v nich pouze možný vznik týmu TEMPUS 2 a zařazení problematiky kyberkriminality na ÚOOZ. Současně je důležité upozornit na to, že 9. června 2016 byla Robertu Šlachtovi nabízena pracovní pozice ve stejné platové třídě v nově vznikající NCOZ. Robert Šlachta tuto nabídku neakceptoval s odůvodněním, že se na vzniku nového útvaru nechce podílet.
V rozhovorech v případu VIDKUN, které byly vyšetřovací komisi předloženy jako relevantní, není konec Roberta Šlachty spojován s tím, že by se ho Zdeněk Laube nebo Tomáš Tuhý chtěli zbavit. O jeho konci spekulují hovořící osoby v souvislosti s tím, že ony samy považují postup ÚOOZ v případě Nagyová a spol. za neúspěch, a částečně s tím, že podle nich Robert Šlachta, respektive ÚOOZ, někomu možná nedává informace a někomu možná ano. Jaké informace a komu konkrétně, se v nich neřeší. Tím, že Robert Šlachta a Jiří Komárek ukončili služební poměr k Policii České republiky ještě před oficiálním začátkem účinnosti reorganizace, neumožnili praktickou ověřitelnost tvrzení, že se jich reorganizací chtěl někdo zbavit.
V předložených přepisech figuruje bývalý náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje Karel Kadlec, který získával od dalších policistů informace, ke kterým neměl mít vzhledem ke svému služebnímu zařazení přístup. Policisté mu tyto informace poskytovali na základě jejich vzájemně dobrého osobního vztahu nebo z jiných důvodů. Tyto informace Karel Kadlec následně předával podnikateli Ivanu Kyselému. Věc nadále vyšetřují orgány činné v trestním řízení.
Karel Kadlec a Ivan Kyselý ve vzájemných rozhovorech hodnotí i další policisty. Mimo jiné předpokládají, že každý policista, který je zařazen na vyšší pozici, dává někomu informace a je někým řízen. V tomto smyslu oba hovoří o Robertu Šlachtovi, Zdeňku Laubem, Tomáši Tuhém, bývalém řediteli Liboru Krejčiříkovi a dalších. Činí tak, aniž by věděli, zda se tak skutečně děje. Pouze to tuší, předpokládají, respektive z jejich rozhovorů nelze dovodit kdy, v jakých případech a v jakém rozsahu by se tak mělo dít. Ačkoliv některé části zachycených rozhovorů mají spekulativní charakter, nelze hovory jako celek zcela opomíjet. Přestože nemají žádnou vazbu na prověřovanou organizační změnu, ukazují na závadové jednání rozmlouvajících osob.
Jako jeden z důvodů změny byla ve veřejném prostoru uváděna údajná existence informací o úniků údajů z trestního řízení od policejního prezidenta Tomáše Tuhého (tady se jedná o souvislost s trestním řízením týkajícím se údajného úniku informací v kauze TESCO SW, které bylo dozorováno Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci). To naznačovalo zejména veřejné vyjádření Jiřího Komárka o podezření z brutálního úniku informací ze strany Tomáše Tuhého.
Před vyšetřovací komisí Jiří Komárek z počátku uváděl, že jeho výrok je založen na vyhodnocení odposlechu z případu VIDKUN, konkrétně odkazoval na takzvanou Šlachtovu zprávu. Uvedené odposlechy však Komárkovo tvrzení nepotvrzují. Konkrétní rozhovor, na který Komárek odkazoval, proběhl 21. 10. 2014, to jest ještě předtím, než se v rámci prověřování Tomáš Tuhý ve spise Generální inspekce bezpečnostních sborů objevil. V době rozhovoru bylo vyšetřování možného úniku informací teprve na začátku. Podnět ÚOKFK byl totiž zaslán na GIBS 6. 10. 2014, přičemž dne 22. 10. 2014, to jest den po zmíněném rozhovoru, GIBS žádá ÚOKFK o doplnění oznámení. To znamená, že v době, kdy rozhovor probíhal, nikdo ze zúčastněných nemohl znát jakoukoliv případnou spojitost Tomáše Tuhého nebo Policejního prezidia s únikem informací o realizaci.
Informace o možném spojení Tomáše Tuhého s únikem informací v případu TESCO SW se Jiří Komárek dozvěděl od státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petra Šeredy, který mu poskytl přepis usnesení GIBS o odložení věci s chybnými závěry, a to na několik dní v době mezi 10. červnem a 20. červnem 2016. Jiří Komárek tuto skutečnost při svém druhém výslechu na přímý dotaz, na základě čeho svůj výrok formuloval, neuvedl, když sdělil, že vycházel pouze z odposlechů v případu VIDKUN. To, že měl přepis k dispozici, připustil až v rámci třetího výslechu po opětovně položeném přímém dotazu.
Přepis vytvořený VSZ v Olomouci byl následně zveřejněn Národním fondem proti korupci. Z podkladů shromážděných vyšetřovací komisí lze usuzovat, že předání přepisu usnesení mohl zprostředkovat pouze buď Jiří Komárek, nebo někdo z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Věc v současnosti prověřují orgány činné v trestním řízení.
Lze shrnout, že prověřování úniku informací o možné realizaci v TESCO SW bylo legitimní. Nelze však potvrdit to, že by se úniku informací dopustil Tomáš Tuhý, ani že je z tohoto úniku podezřelý.
Některé skutečnosti uváděné v usnesení GIBS o odložení věci byly chybné. Z telefonního čísla s koncovkou 312 nebyla zaslána podnikateli Davidu Tesaříkovi žádná varovná SMS. David Tesařík zřejmě něco věděl, na uvedené číslo však pouze zaslal žádost o případné podrobnosti k tomu, že si má někdo pro někoho přijít, pokud je adresát zná. Na druhou stranu je nutno objektivně konstatovat, že komunikace s 312 proběhla a David Tesařík od ní určité informace získat chtěl. Následné vložení SIM karty bývalé manželky funkcionáře policejního prezidenta do jednoho z telefonů, se kterými telefonní číslo s koncovkou 312 komunikovalo, nebylo nijak vysvětleno. Navíc se žádný z relevantních telefonů ve vztahu k funkcionáři Policejního prezidia či jeho rodinným příslušníkům nikdy nenašel. Věc v současnosti opět prověřují orgány činné v trestním řízení. ***