(17.40 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Chápu fakt, že v době ekonomické krize bylo nutné hledat úspory státního rozpočtu. Je ale smutné, že toto šetření zasáhlo i zdravotně postižené, se kterými se život v řadě ohledů nemazlí. Ano, můžeme namítnout, že restrikce se dotkly i dalších ohrožených skupin obyvatel, ale troufám si tvrdit, že u žádné jiné to nebyl tak radikální zásah. Nešlo totiž o žádnou malou částku. Po legislativních změnách v uvedených letech došlo ke snížení výdajů na kompenzační pomůcky o jednu miliardu korun ročně. Ještě smutnější je ale skutečnost, že jsme doposud nedokázali v době, kdy se již české ekonomice daří, ukázat zdravotně postiženým, že nám záleží na tom, aby byl v rámci jejich zdravotního postižení jejich život co nejkvalitnější, že si přejeme, aby měli možnost se co nejvíce začlenit do společnosti, ať už se to týká možnosti pracovního uplatnění, či účasti na veřejném a společenském životě.
A právě z těchto důvodů si vás dovoluji oslovit s žádostí o podporu námi předložené novely zákona, jejíž ambicí je zlepšit situace zdravotně postižených v současné době. Námi navrhované změny se dotýkají těchto oblastí.
Za prvé. Navrhujeme změnu příspěvku na mobilitu u nejtěžších postižení, což jsou držitelé průkazů ZTP/P, o 200 Kč měsíčně, tedy ze současných 400 na 600 korun. Jen připomínám, že ani při této změně se nedostaneme na částku, na kterou měli nárok zdravotně postižení před legislativními změnami v letech 2010 až 2012.
Za druhé. Navrhujeme rozšíření okruhu postižení, na která se vztahuje zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, o tři skupiny onemocnění, které doposud ve výčtu chybí, a přitom jde o osoby, které když jimi trpí, jsou z hlediska mobility stejně hendikepovány jako osoby s těžkými vadami pohybového aparátu. Konkrétně se jedná o osoby s těžkou obliterací, tedy s těžkým zúžením cév dolních končetin, s výraznými trofickými změnami a s výrazným funkčním omezením hybnosti. Dále se jedná o osoby s těžkými vadami a nemocemi srdce, prokázanou chronickou oběhovou nedostatečností. Poslední skupinou jsou osoby s objektivně prokázanou dechovou nedostatečností těžkého stupně.
Za třetí. Další okruh změn je spíše technického rázu a týká se úpravy doposud nepřesné specifikace termínu "rampa" a "schodišťová plošina".
Za čtvrté. Navrhujeme změnu § 9 odst. 14, kde se slovo "využití" nahrazuje slovy "využitelnosti s ohledem na zdravotní stav". Je zde kladen důraz na to, aby při výběru konkrétní kompenzační pomůcky bylo důsledně přihlíženo k individuálnímu zdravotnímu stavu a využití, které konkrétní zdravotně postižený potřebuje.
Za páté. Navrhujeme změnu finančního limitu, pod jehož hranici se pro poskytnutí příspěvku testují příjmy žadatele a osob společně posuzovaných. V praxi totiž dochází velmi často k paradoxním situacím, že zdravotně postižený, který pracuje, nemá nárok na příspěvek na kompenzační pomůcku, jejíž cena je pod současně platnou limitní hranicí 24 tisíc korun, a jeho příjmy a příjmy osob společně posuzovaných překročí zákonem stanovenou hranici. Zde je třeba připomenout, že u některých typů zdravotních postižení jde o velmi častý jev. Jedná se zejména o pacienty s postižením zraku a sluchu, kde většina potřebných pomůcek je dnes pod platným limitem 24 tisíc korun, a pokud tito zdravotně postižení vykonávají zaměstnání, tak spadnou do skupiny osob, které na příspěvek nedosáhnou. A naopak se stejným hendikepem postižené osoby, které ale nepracují, příspěvek na pomůcku získají. Není třeba zdůrazňovat, jak demotivující situace to pro tyto zdravotně postižené pracující osoby je. Máme-li zájem na tom, aby se co nejvíce hendikepovaných zapojilo do pracovního života, pak bychom měli tuto jednoznačně diskriminační podmínku odstranit.
A jako lékař si nemohu odpustit poznámku. Do budoucna bychom si měli ujasnit, jaký typ solidárního systému směrem ke zdravotně postiženým v naší zemi chceme dále uplatňovat. Můj názor je takový, že bychom se ke zdravotně postiženým u příspěvku na kompenzační pomůcku měli chovat podobně, jako se chováme při poskytování zdravotní péče. Myslím tím akutní zdravotní péče. Pokud vyhodnotíme, že je kompenzační pomůcka pro konkrétně zdravotně postiženého potřebná, což jsme schopni objektivně posoudit, pak je myšlenka a praxe posuzování příjmových a v některých případech i majetkových poměrů dle mého názoru irelevantní. Nedokážu si totiž představit situaci, když se mi jako ortopedovi a traumatologovi stane, že mi přivezou do služby pacienta se zlomeným krčkem, což se stává velmi často, u něhož je z medicínského hlediska správným řešením implantace umělého kloubu, že bych si předtím, než provedu operaci, nejdříve u tohoto pacienta zjišťoval jeho příjmy a majetkové poměry. Možná někdo namítnete, že v některých státech to tak je. Ale v České republice ne. Proto považuji za logické, abychom u příspěvku na kompenzační pomůcky postupovali obdobně. Navíc je zde třeba zmínit, že u příspěvku na kompenzační pomůcky platí povinná desetiprocentní spoluúčast zdravotně postižené osoby, kterou ani náš návrh neruší.
Za šesté. Další navrhovaná úprava se týká odstranění požadavku na doložení celkové sociální a majetkové situace žadatele u příspěvku na zvláštní pomůcky a změnu posuzování příjmové situace pouze u žadatele, nikoliv osob společně posuzovaných, což považujeme za logické za situace, kdy zdravotně postižená osoba souhlasí s doplacením 10 % spoluúčasti na ceně pomůcky. Návrh také obsahuje změnu ustanovení § 10 odst. 3 a 6, který se týká nezapočítávání spoluúčasti žadatele do celkové výše příspěvku a do celkového maximálního limitu pro součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku během období 60 kalendářních měsíců. Tato snaha je vedena zejména současnou rozlišnou praxí úřadu práce při posuzování této podmínky napříč Českou republikou.
Za sedmé. Poslední navrženou změnou je změna poskytování příspěvku na pořízení motorového vozidla. Do legislativních změn v letech 2010 až 2012 měl zdravotně postižený možnost žádat o příspěvek na provoz motorového vozidla jedenkrát za pět let. V současné době je tato možnost na dvojnásobné hranici, tedy jedenkrát za deset let. Vzhledem k současně platné výši příspěvků a příjmovým možnostem většiny žadatelů si většina zdravotně hendikepovaných pořizuje ojetý vůz. Z tohoto pohledu je současně platná hranice deseti let pro opětovnou žádost nešťastná, protože ke konci životnosti pořízeného automobilu je osoba zdravotně postižená zatížena velkými finančními náklady na opravy a udržení technického stavu vozidla. Z tohoto důvodu navrhujeme kompromisně hranici sedmi let pro možnost opětovné žádosti o pořízení osobního automobilu a změnu limitu poskytnutého příspěvku, který je v současné době na maximální hranici 200 tisíc korun. Nově navrhujeme, aby tento příspěvek byl u oprávněných žádostí stanoven fixně na 200 tisíc korun, ale to samozřejmě za předpokladu, že je cena vozidla 220 tisíc korun a výše, s tím, že zůstává v platnosti již zmíněná povinná desetiprocentní spoluúčast, tedy 20 tisíc korun.
Finanční dopad všech navržených změn v předložené novele činí ročně 538 milionů korun. Největší položku tvoří navýšení příspěvku na mobilitu, což je 240 milionů ročně.
Jako jeden z předkladatelů si dovolím zmínit stanovisko vlády, která na svém jednání 11. října 2016 vyslovila neutrální postoj s připomínkami, které obsahuje sněmovní tisk číslo 935/1. Na základě tohoto stanoviska jsme vstoupili společně se zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením k intenzivním jednáním s MPSV s cílem dosáhnout řešení sporných bodů. V tuto chvíli mohu říci, že ve většině rozporů jsme dospěli k řešení, které obě strany akceptují a které předložíme formou pozměňovacího návrhu na jednání garančního výboru, kterým je navržen, a doufám, že bude i potvrzen, výbor pro sociální politiku.
Pro MPSV je v tuto chvíli neakceptovatelné rozšíření okruhu žadatelů o mnou zmíněné tři skupiny závažných zdravotních postižení. Pokud jsem dobře vnímal složitá jednání k této problematice, tak MPSV vnímá potřebu těmto zdravotně postiženým osobám pomoci, ale vzhledem k návaznosti na zdravotní legislativu a činnost lékařské posudkové služby a úřadu práce je obtížné tento požadavek vyřešit v rámci této novely. Za předkladatele tuto argumentaci sice nerad vnímám a nechci předjímat jednání výboru, ale za předkladatele jsme připraveni od této navržené změny ustoupit. Věřím ale, že MPSV ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví se k ní co nejdříve vrátí. ***