(18.00 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Tato profesní organizace, která zastupuje všechny činné lékaře v naší zemi, se od určité doby místo zasednutí k jednacímu stolu a hledání rozumného a potřebného kompromisu uchýlila k vysoce kritické mediální kampani, rozesílání hromadných osočujících mailů na všechny strany atd. Přitom i v situaci, kdy Poslanecká sněmovna schválila verzi novely, která České lékařské komoře tzv. nevoněla, měla Česká lékařská komora možnost jednat na úrovni Senátu a snažit se docílit úpravy zákona ke kompromisu, který by České lékařské komoře vyhovoval. Místo toho se vedení České lékařské komory zaměřilo na jediné - shodit tento zákon pod stůl. Považuji to za nekorektní a hlavně krátkozraké chování, které více vyjadřuje osobní averzi vedení České lékařské komory vůči vedení Ministerstva zdravotnictví či členům výboru pro zdravotnictví a boj o vlastní kompetence vedení České lékařské komory než jen věcné výhrady. Neříká se mi to dobře, ale je potřeba, aby to zde zaznělo.
Při oboustranné vstřícnosti, tedy alespoň bazální snaze České lékařské komory se dohodnout, jsme dnes mohli mít na stole novelu, kterou by bylo možné bez uzardění podpořit. Bohužel vedení ČLK volilo ultimativní postoj a neváhalo pro jeho prosazení využít jakýchkoliv prostředků. Dopad je jasný, lékařská obec zejména v regionech většinově tento zákon odmítá a domnívám se, že schválíme-li ji proti vůli lékařů, dosáhneme jenom toho, že se nám naše nemocnice budou dál vylidňovat a jenom dál vyhrotíme již tak dost napjatou personální situaci v našem zdravotnictví.
Ať už dopadne dnešní hlasování jakkoliv, zůstane v mnohých z nás pachuť z promarněné šance. Pachuť z toho, že se lékařská veřejnost nedokázala dohodnout na tom, jaký systém vzdělávání lékařů je pro ČR ten správný. Bohužel totiž ani jeden z možných výsledků dnešního hlasování není pro české zdravotnictví dobrou zprávou. Tím spíše ale nesmíme na vyřešení problému vzdělávání lékařů rezignovat.
V této souvislosti vyzývám veřejně čelné představitele České lékařské komory, aby skončili se zákopovou válkou a co nejdříve přišli ke společnému jednání se zástupci Ministerstva zdravotnictví, odborných společností a zástupců výboru pro zdravotnictví, tak jak to zpočátku projednávání tohoto zákona dělali. Je naší povinností co nejdříve najít řešení, které většina lékařské veřejnosti přijme jako klíč k efektivnímu a pro mladé lékaře vlídnému a pro české zdravotnictví bezpečnému systému vzdělávání. Zákopovou válkou to však rozhodně nepůjde.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Běhounek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Běhounek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, velmi pozorně jsem poslouchal kolegu Kaňkovského. Přátelé, já už tomu tedy opravdu nerozumím. Dvanáct let se tady hovoří o tom, že zákon z roku 2004 je třeba předělat, upravit. Když se konečně na tom začne pracovat, tak pokryteckými postoji a zástupnými problémy něco zbouráme. Já koukám jako blázen, že většina lékařů to odmítá. Ale to je většina lékařů, kterých se to netýká - ti, kteří jsou už vzdělaní! A těch mladých, kteří musejí na osm deset měsíců odjíždět, na to se neptáme. Já si myslím, že jsou-li tady názory, že jsme dohodou schopni tento zákon vyřešit, tak vám garantuji, že jsme přesně předvedli, že nejsme! Nedělejte si iluze, že přijde něco k jednacímu stolu. Ta možnost byla. Byla tady velká snaha napříč všemi strukturami, které se podílejí na vzdělávání mladých lékařů, dát se dohromady. Bohužel. Věřím, že tahle situace nebude trvat dalších dvanáct let, než se dostaneme k nějakému dalšímu řešení. A jestli někdo z vás žije v přesvědčení, že nepřijetím zákona situace bude rázem růžová, všichni se obejmou a vytvoří nový zákon, který bude konsenzuální, tak jste na velkém omylu. Významným způsobem poškozujeme české zdravotnictví, pokud ten zákon nepřijmeme! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Jako další s řádnou přihláškou pan poslanec David Kasal.
Poslanec David Kasal: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych zde vystoupil v zásadě v takové dvojroli, protože jsem jeden z předkladatelů, současně jsem byl i zpravodajem zdravotního výboru i garančního výboru.
Hned na počátku musím navázat na slova svého kolegy - prostřednictvím pana předsedajícího - pana Běhounka, že jsem svému předřečníku také nerozuměl. Protože jestliže tady na jednu stranu říká, že lékařská komora brutálním způsobem ovlivňovala jak Senát, tak Sněmovnu a i veřejné mínění, které budu následně dokumentovat, tak nechápu, proč to nechtějí podpořit. Tím jsem chtěl hned na začátku poděkovat jak ministerstvu a jmenovitě panu ministrovi, tak i kolegům z opozice, kteří tady jasně vyjádřili, že mají sice k té novele určitým způsobem výhrady, protože abych řekl, na prvopočátku to byl neuvěřitelný úkol na to, abychom tu novelu dali dohromady, protože hráčů, kteří tu novelu chtěli ovlivňovat a chtěli do ní dávat různé věci, bylo velké množství. Nebyly to jenom odborné společnosti, byli to mladí lékaři, byl to Lékařský odborový klub, byla to Česká lékařská komora na prvopočátku, ale aby mohlo dojít ke konsenzu, tak musel každý nějakým způsobem ustoupit. A musím říct, že po dvouleté práci, kterou jsem tomu věnoval, musím říct, že se povedlo něco, co sice není, jak tady zaznělo, úplně dokonalé, ale co mladým lékařům zaručuje základní změny v systému. Nebudu je opakovat, řada kolegů je tady říkala, ale to, že lékař je zařazen do oboru a ví přesně, kde bude zkoušen, kým bude zkoušen, jak to dlouho bude trvat, že po zkoušce, která bude po 2,5 letech, bude mít kompetence, a dokonce jsme tam zařadili, že bude mít kompetence už před tou zkouškou, že to nebudou jenom tzv. onuce, ale že to budou lidé, kteří po vysoké škole dojdou do konkrétního zařízení, a pokud budou natolik schopní, že zvládnou adaptační proces, který může trvat dva tři měsíce nebo u někoho klidně dva tři roky, tak může být více vzat do dění toho oddělení, ať je to práce na sále u chirurgů, nebo ať jsou to pohotovostní služby, protože člověk, který je v medicíně, tak se stejně nejvíc učí tím, že je v praxi, že je připuštěn k pacientovi, že může pracovat pod dohledem lékaře.
Co se týká zákona jako takového, jakým způsobem probíhal. Krátká rekapitulace. Zahájení práce začalo na podzim 2014, kdy byla ustanovena expertní skupina zhruba 30 lidí, kteří něco ve zdravotnictví znamenají. Postupovalo se vyloženě demokraticky. Byla tam, předesílám, i lékařská komora a všichni mohli říct své názory. Tato skupina hlasováním vždycky odsouhlasila danou skupinu problémů, že byla uzavřena, a postupovalo se dál. V únoru roku 2015 jsme odevzdávali hotový materiál na Ministerstvo zdravotnictví a v té době výrazným zásahem lékařské komory došlo k tomu, že ten zákon šel k ledu. Byl odpřipomínkován a v té chvíli lékařská komora v něm chtěla dělat zásahy, které nebyly slučitelné s duchem toho zákona, to znamená, neodpovídalo to základům, návaznosti na Evropskou unii. Byla tam řada věcí, která by komplikovala našim mladým kolegům potom vztah k zahraničí. Po roce, kdy se upravila odpřipomínkovaná verze podle lékařské komory, tak šla tato verze do vlády. V té chvíli bylo jasně řečeno, a to už tady říkal předseda zdravotního výboru, že nebyla akceptovatelná pro řadu důvodů. ***