(17.50 hodin)
(pokračuje Vyzula)
Mluvilo se tady o atomizaci medicíny. Ale jak jsem říkal, 43 oborů je tak akorát to minimum. Jistě můžeme mluvit o tom, jestli to, co zmiňoval profesor Kostřica, maxilofaciální chirurgie, že může být zařazena jinak. Ano, chybička se prostě vloudí. Ale jinak je podstatné, že těch 43 oborů tvoří jakýsi základ, kde základem jsou stejně většinou základní obory, jako je interna, chirurgie, a teprve po absolvování základního kmene 30 měsíců tento lékař po složení zkoušky může dělat zmiňovanou gastroenterologii, revmatologii, plicní a tak dále. Takže on je v podstatě internistou a my s tím nic víc v současné době udělat neumíme.
Lékařská komora nám kritizuje to, že nezkracujeme délku specializačního vzdělávání. Sami navrhovali v některých případech sedm let, my mluvíme o možnosti ukončení vzdělání po pěti letech, a to ve všech případech, někdy ve 4,5 letech. Tak prosím vás, asi čteme jiné stránky. Dále je, že nezajišťuje tato novela dostupnost vzdělávání v regionech. Nečetli řádně novelu, protože tam je uvedena regionalita. Lékař v daném obvodě v daném regionu může absolvovat základní vzdělávání.
Hlavně bych chtěl v podstatě zdůraznit to, že v zákoně je celá řada prospěšného a dobrého. Je tam akceptovatelný počet základních oborů. Je tam zkouška po základním kmeni po 30 měsících. Ukončení vzdělávání je možno po pěti letech, tedy ne po sedmi a více. Je tam definován školitel, ten vztah mezi školitelem a školencem. To je hrozně důležité. Mluvil o tom docent Svoboda a myslím si, že je to pro nás starší určitá nostalgie, jak to chodívalo dříve a jaký to mělo význam pro mladé lékaře. (V sále je veliký hluk a neklid!) Je tam pochopitelně i regionalita.
Takže vidím v novele určitý konsenzus. A co je politika jiného než konsenzus? Malá skupina lékařů v čele lékařské komory ovlivnila Senát natolik, že Senát tuto verzi kompletně zamítl. A přitom ta malá skupina lékařů nerespektuje, ani nereprezentuje v podstatě většinu lékařů, kterých je dneska pravděpodobně něco kolem 40 000. Nikdo neví přesně proč, poněvadž zákon, který vytvoří registr pro lékaře, jsme v minulém roce schválili a teprve teď se registr plní. Navíc lékařská komora zcela ignoruje názory akademiků, děkanů lékařských fakult. Také ignoruje názor České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a většinový názor právě mladých lékařů, se kterými jsem také opakovaně jednal.
V novele je řada dobrého. Je to konsenzus. Není to ideální. Ano, můžete namítnout, že to není úplně ideální. Bylo to tady také zmíněno. Ano, není, to musíme přiznat. Ale co je dneska ideální? Jsme my ideální? Je život ideální? Je život lékaře ideální, když každý den musí rozhodovat o tom, jestli bude operovat, či neoperovat, a přitom ví, že operace může pacienta zahubit, ale na druhé straně mu může v mnohém pomoci, když se to pochopitelně podaří? Takže to není ideální, ale přesto pro naši poslaneckou novelu budu hlasovat, protože je to zdravý konsenzus. V novele je řada dobrých věcí, řada prospěšných věcí, řada záležitostí, které ulehčí vzdělávání mladým lidem, a proto si myslím, že stojí za to senátní návrh na zamítnutí přehlasovat. A o to jsem vás chtěl požádat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do všeobecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vít Kaňkovský. Připraví se pan poslanec David Kasal. (V sále je stále velký hluk!)
Ještě využiji vteřinku a přečtu omluvu pana poslance Vojtěcha Adama, který se omlouvá od 18 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážená paní senátorko, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jak napovídá dnešní diskuse, dostali jsme se opět k evergreenu této Poslanecké sněmovny, možná jenom protikuřácký zákon ve zdravotnické legislativě byl ještě obsáhlejší v diskusi, tedy ke vzdělávání lékařů. Dostali jsme se na závěr této podle mě poměrně neveselé hry, kterou tady kolem tohoto zákona zažíváme už poněkolikáté.
Jak už tady zaznělo, na počátku byl velmi potřebný a chvályhodný záměr novelizovat zákon, který od počátku, tedy od roku 2004, vnesl nestabilitu do vzdělávání lékařů, farmaceutů a zubních lékařů, a následné opakované změny v podzákonných normách tuto nestabilitu spíše prohlubovaly než korigovaly. Bohužel rozpolcenost názorů všech existujících skupin lékařského stavu způsobila, že se v průběhu legislativního procesu původně široce přijímaný návrh stal pro některé skupiny lékařů nepřijatelným. Jistě by stálo za to se ptát, proč došlo k tak vypjaté situaci, když vlastně všichni lékaři napříč obory, napříč generacemi volají po nutných změnách doposud velmi špatně fungujícího systému vzdělávání lékařů. Ano, jeví se to jako nepochopitelné, ale bohužel se tak stalo.
Dle mého názoru si musíme přiznat, že Sněmovnou schválená novela zákona č. 95/2004 Sb. nesplnila v řadě parametrů požadavky, které jsme na něj kladli a které české zdravotnictví potřebuje. To je fakt, který bychom si měli přiznat. Z tohoto pohledu kritiku některých lékařů chápu. Na druhé straně, a to zde padlo, je celá řada ustanovení v této novele, která jsou nezpochybnitelně pozitivním krokem. Hodně to tady zmiňoval pan profesor Vyzula a další. Je to například ukotvení zkoušky po základním kmeni, úprava kompetencí lékařů po základním kmeni, legislativní úprava dohledu a dozoru nad lékaři s odbornou způsobilostí, tedy neatestovaných lékařů, úprava činnosti akreditačních komisí. Pozitivních změn je v projednávaném zákonu celá řada, opakovaně to tady zaznělo, a to je také třeba si přiznat.
Je pak velmi těžké se za této situace rozhodnout, zda je větším rizikem přijmout v řadě pohledů nedokonalou novelu, a také si říci, zda vůbec jsme schopni připravit dokonalou novelu, já se domnívám, že ne, a pracovat v krátkém časovém horizontu na úpravě oblastí, které tato novela nedokázala vyřešit, nebo zákon odmítnout a začít zcela od začátku. Dlouho jsem se přikláněl k první variantě, tedy přijmout alespoň změny, které mohou vyřešit minimálně některé problémy v oblasti vzdělávání a kompetencí lékařů, farmaceutů a zubních lékařů. Avšak poté, co stavovská organizace, Česká lékařská komora, rozpoutala kritickou a v některých ohledech nekorektní kampaň vůči této novele a kdy větší část lékařské populace tuto novelu svými postoji odmítá, jsem dospěl k přesvědčení, že schválit zákon, který ti, co s ním a pod ním budou pracovat, odmítají, je nešťastné a pro systém i rizikové.
To však v žádném případě neznamená, že bych po věcné stránce souhlasil se všemi body kritizovanými Českou lékařskou komorou. V této souvislosti chci poznamenat, že mne postoj a chování vedení České lékařské komory od léta loňského roku velmi mrzí a stal se pro mne nepochopitelným. A to patřím mezi dlouholeté členy a troufám si říci, že vesměs loajální členy České lékařské komory. ***