(18.10 hodin)
(pokračuje Kasal)
Proto vznikla poslanecká iniciativa, která původní materiál, který byl odpřipomínkován, doplnila o potřebné věci změn, aby se do toho vešly i okresní nemocnice a malá zařízení a aby byl z praktického hlediska použitelný pro zdravotnictví naší republiky. Výsledkem bylo to, že Česká lékařská komora reagovala v létě, protože součástí toho zákona byl i § 22, který zajišťoval to, že se budou vzdělávat i lékaři obvodní, praktičtí a specialisté. Vznikla ohromná reakce, kterou jsme taky nepochopili, protože lékařská komora vždycky hlásala, že chce kvalitní zdravotnictví a kvalitní lékaře a vzdělané lékaře. V té době, abychom zákon 95 nepohřbili, tak jsme ustoupili jako předkladatelé a tento paragraf jsme ze zákona vypustili. Nicméně pohříchu musím říci, že to byl jediný poslední kontakt lékařské komory se mnou jako s předkladatelem a se zpravodajem do projednávání ve druhém, třetím čtení tady ve Sněmovně. Lékařská komora se už potom neozvala a nenabídla další řešení nebo jednání a začala postupovat tak, jak říkali předchozí kolegové.
Konsenzus byl nejen v pracovní skupině a ve zdravotním výboru, ale tak jak tady zaznělo, tak velkou měrou se podíleli představitelé České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, podílely se na tom i asociace lékařských fakult a děkanové jednotlivých lékařských fakult, kteří jistě mají velké zkušenosti se vzděláváním našich mladých kolegů.
Dovolte, abych se ještě zmínil o praktických lékařích pro děti a dorost. Sice se trochu cítím ve střetu zájmů, protože jsem pediatr, nicméně musím říct následující, a možná odpovím prostřednictvím pana předsedajícího kolegovi Hovorkovi. Ta změna je zjednodušeně opravdu z toho, že pediatrie je jenom jedna. Je to jeden obor, který má několik podskupin. Je zajímavé, že v pediatrii jsou nejenom praktičtí lékaři, ale máte tam dětskou kardiologii, dětskou endokrinologii, dětskou nefrologii. Nikdo z těchto kolegů se neozval. Ozvali se jenom praktičtí lékaři. A co se týká naplněnosti nebo nenaplněnosti našich nemocnic, řeknu jeden konkrétní příklad. Pokud by oba obory zůstaly rozdělené, tak by jedna konkrétní lékařka, která u mě nastupovala, měla velký problém, protože začala vzdělávání na PLDD, nicméně mezitím splnila své mateřské povinnosti a narodilo se jí dítě, které bohužel má onemocnění porucha autistického spektra. V té chvíli ona nemůže vykonávat obor praktický lékař pro dítě a dorost, protože tam by měl být lékař neustále dostupný. Ona potřebovala zaměstnání, kde bude mít zkrácený úvazek, kde bude mít nějakou konkrétní dobu, kde se bude moci věnovat jednak svým pacientům, ale i své nemocné dceři. Současný systém by jí to blokoval.
Další důvod, a tady už to taky zaznělo: Já jako primář s 20letou praxí nejsem dostatečně vzdělán, abych ošetřoval naše děti v terénu. Takže podle současných pravidel bych musel mít roční vzdělávání - ne kurz, ale roční vzdělávání -, abych mohl ošetřovat děti, které za mnou chodí do nemocnice. Myslím si, že tam je základní nepochopení v tom, že dětský pacient je jenom jeden. Má stejnou chorobu, ať je ošetřován ambulantně, nebo ať je ošetřován ve zdravotnickém zařízení. A je to jenom nepochopení v tom, že se tady bavíme opravdu o vzdělávání lékařů a rozhodně tady nebouráme žádné ošetřování dětí v ambulantní péči. Chtěl bych předeslat, že i před rokem 2004, kdy byl jeden obor, tak už v té době praktičtí lékaři pro děti a dorost, respektive ambulantní ošetřování dětských pacientů, tak v té době už bylo.
Co se týká projednávání novely v Senátu i tady u nás. Myslím si, a tak to tady i zaznělo, že hodně z nás, já jsem se toho tady taky dotkl, se zaměřilo pouze na praktické lékaře pro děti a dorost. Myslím si, že to je velkou chybou, protože zákon nepojednává jenom o této skupině. Však si vezměte, že ročně odchází z lékařských fakult přes tisíc absolventů a to rozhodně všichni nejsou pediatři. Tady se bavíme i o jiných oborech, které potřebují mít správné postupy v tom, jakým způsobem se budou vzdělávat.
Na počátku byl opravdu nelehký úkol dát dohromady řadu věcí, řadu skupin, které budou respektovat dohodnutou novelu zákona. Přes všechny nedostatky, které má, o kterých samozřejmě vím, přesto tvrdím, že tato novela zákona má velký vliv na naše zdravotnictví a podpoří to, aby naši lékaři u nás zůstávali. Nicméně chci říct, že to není jenom o novele zákona o vzdělávání. My musíme - a není to jenom o penězích. Pokud bude naše zdravotnictví tak byrokratické, jak je, pokud tam nebudou vztahy lepší, tak mladé lékaře tady u nás neudržíme.
A jenom ještě na závěr bych chtěl říct jednu věc, že bylo tady kritizováno i to, že nejsou připraveny prováděcí vyhlášky. Seznam prováděcích vyhlášek už je k dispozici. Bude samozřejmě navazovat na ten zákon jako takový, pokud bude schválen. A je tam i domluva, že budeme pracovat dál na dalších oborech, které budou nástavbové.
Na závěr bych vás chtěl všechny požádat, ať je to zleva, nebo zprava, o podporu této novely zákona, protože pro naše zdravotnictví je vyloženě nezbytná. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Ludvík Hovorka. Vaše dvě minuty.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, chtěl bych jenom připomenout své otázky, které jsem položil. To znamená, chtěl bych vědět, jestli je v současné době větší nedostatek dětských lékařů, pediatrů, v nemocnicích, anebo v terénu praktických lékařů pro děti a dorost. A jak se tato situace podle vás změní po sloučení obou oborů? Jestli bude více lékařů v nemocnicích, nebo více lékařů v terénu, anebo jestli to budou dělené úvazky, to znamená současně pracující lékaři v nemocnicích i v terénu. A jak se podle vás změní, jestli se zlepší, nebo zhorší péče o děti v České republice po této změně. Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, pane poslanče. V tuto chvilku nemáme dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě. Jestliže ne, rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
S přednostním právem pan předseda Sklenák.
Poslanec Roman Sklenák: Dovoluji si požádat o přestávku 10 minut na poradu klubu.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Omlouvám se dodatečně, musím umožnit samozřejmě závěrečná slova, jestli bude zájem. Abych vás nepřeskočil.
Poslanec Roman Sklenák: Já jsem to bral tak, že není zájem o závěrečná slova. Chtěl bych tu přestávku před hlasováním.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Je zájem o závěrečná slova - pane ministře, paní senátorko, máte zájem? V tom případě přestávka do 18.29 hodin.
(Jednání přerušeno v 18.19 hodin.) ***