(17.10 hodin)
(pokračuje Heger)
Mimochodem, jeden z těch základů, proč ten zákon měl být novelizován, byl pokus zkrátit atestační studium. Podařilo se to, zkrátilo se to u těch oborů, které zůstávají základní, na minima, která jsou definovaná evropskou směrnicí. Ale kdyby zůstalo těch deset oborů mimo základní obory, například pneumologie, tak ten, kdo se dneska chce stát pneumologem, studuje asi čtyři, čtyři a půl roku, neberte to přesně vážně. Ale v tom navrženém původně vládním návrhu by musel studovat pět let, udělat obtížnou zkoušku atestační z interny a potom minimálně další dva roky, aby bylo vyhověno evropské směrnici, a aby jako pneumolog mohl být v Evropě uznáván, by musel studovat nejméně dva roky.
Tak tohle byl důvod, proč se poslanci, kteří jsou tolik dehonestováni Českou lékařskou komorou jako volontéři, kteří dělají nějaký lobbistický nátlak a dělají ostudu lékařskému stavu, takhle zní ta rétorika - tak tito poslanci přistoupili velmi seriózně k vytvoření pozměňovacího návrhu, který byl rozsáhle diskutován a opakovaně revidován s pomocí Ministerstva zdravotnictví. Je to návrh, který se zdá být zcela optimální v tom, že uspokojuje většinu oborů, které protestovaly. Já jenom podotýkám, že přestože jsem v přípravě toho zákona byl poměrně dost angažován, tak autorem tohoto pozměňovacího návrhu jsem nebyl. To jenom chválím poslance vládní koalice, kteří pod ním byli podepsáni.
Je potřeba říct, že opravdu atomizace medicíny existuje. Existuje jako riziko, ale těch oborů není mnoho, těch základních. Už jsem to řekl, 43 základních oborů je běžný stav v Evropě a většina oborů je téměř ve všech evropských zemích, tak jak existuje ten současný návrh, o kterém budeme dneska hlasovat. Ten problém byl založen v roce 2004, když vzniklo 83 oborů. Už tehdy byly v zákoně, potom se dostaly teprve do vyhlášky a postupně byly redukovány na současných 43. Ale bohužel těch zbylých 40 zůstalo jako obory specializační a není velmi dobře definován jejich vztah ke kompetencím lékařů, k tomu, jestliže se nástavbový obor odvíjí ze základního oboru, není definováno, co může dělat lékař, který vystuduje ten základní obor, a co může dělat lékař, který studuje potom obor nástavbový. To, pokud ten zákon projde, bude v rukou Ministerstva zdravotnictví, které má na to značné exekutivní pravomoci pomocí vyhlášek nadefinovat podmínky a hlavně spektrum činností ve výše specializovaných nástavbových oborech, které by měly být opravdu rezervované jenom na výjimečné činnosti, které nebudou v těch základních oborech vyučovány ve standardním curriculu.
To je tedy můj apel na Ministerstvo zdravotnictví, aby se této role ujalo, pokud zákon projde. Jinak znovu opakuji, že já a řada mých spolupracovníků jsme přesvědčeni, že ten zákon přinese výraznou inovaci do současného stavu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Nyní bude mít slovo pan poslanec Rom Kostřica, připraví se Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní senátorko, vážený pane ministře, jsem pevně přesvědčen, že zákon je vhodný, je dobrý, a věřím, že projde. Nicméně je tam jedna věc, která mi naprosto jednoznačně zabraňuje, abych pro tento zákon zvedl ruku, a to je věc, o které jsme tady mluvili už ve druhém a možná i ve třetím čtení, a to je uznání samostatného maxilofaciálního chirurgického kmene. Když odhlédneme od toho, že se jedná v podstatě o deset, dvanáct, možná maximálně patnáct lékařů, kteří se tímto oborem zabývají, myslím si, že tento zákon v podstatě v této podobě vylučuje nutnost těchto lékařů při jejich vzdělávání, aby prošli základním výcvikem na klinikách a pracovištích otorinolaryngologiemi.
Téměř deset roků jsem pracoval jako předseda České lékařské společnosti pro otorinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku a mohu vám říct, že nemluvím ze vzduchu, ale že mám celou řadu zkušeností vlastních, které mě k tomu opravňují, abych se takto k tomu vyjádřil. Domnívám se, že lékaři, kteří přijdou velmi málokdy k těm závažným onkologickým onemocněním, kdy se jedná o šíření nádorového procesu do hlubokých a povrchových krčních uzlin mimo vlastní oblast stomatochirurgie jako takové, nedostanou dostatečnou kvalifikaci a erudici k tomu, aby byli schopni tento zákrok provést skutečně odpovědně a ku prospěchu a blahu pacienta. Z tohoto důvodu považuji tento zákon za zlomocný a zavrženíhodný, a ačkoliv jsem přesvědčen, že zákon jako takový celek je vhodný, nemohu pro tento zákon zvednout ruku.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Ludvík Hovorka, připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za slovo.
Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se tady už vyjadřoval obšírně v průběhu druhého čtení zákona, ale teď při hlasování o zákoně vráceném Senátem jsem si ještě jednou prošel důvodovou zprávu. V té důvodové zprávě je odkaz na studii, které se zúčastnilo zhruba 6 500 lékařů, kteří vyjádřili nějaká očekávání, a tato očekávání měla být vtělena do toho návrhu zákona. Já se nyní pokusím trošičku bilancovat.
Ten návrh zákona měl, nebo požadavky lékařů byly zjednodušit systém postgraduálního vzdělávání. Tady si dovolím říct, že to není zcela splněno. Vzdělávání je nadále roztříštěno mezi osm lékařských fakult a Institut postgraduálního vzdělávání lékařů, a to včetně zařazování do oborů a atestací. Pozměňovací návrh, který to měl změnit alespoň v tom minimálním, ten byl odmítnut.
Snížení počtu oborů - opět nesplněno. Ze 46 základních oborů byl původní návrh na snížení 33 oborů, nakonec je v návrhu 43 oborů. Zřízení fakticky personálně neobsazeného oboru maxilofaciální chirurgie, vyřazení základních oborů angiologie, pracovního lékařství a traumatologie. Rovněž velmi problematického zrušení oboru nebo sloučení oboru praktický lékař pro děti a dorost s oborem pediatrie nelze v žádném případě považovat za rozumnou reformu. Nadále tedy přetrvává atomizace oboru postgraduálního vzdělávání.
Zkrátit dobu vzdělávání - splněno částečně. V návrhu zákona došlo ke snížení doby specializačního vzdělávání, ale formulačně je tato doba určena jako minimální. Tato formulace může tedy znamenat, že vlastně délka vzdělávání může být i delší.
Zjednodušit akreditační systém ve vzdělávání - splněno zase jenom částečně. Zjednodušené pouze akreditace na základní kmen, kdy v běžných případech rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví přímo. Jinak obecně přetrvává administrativně rozsáhlý systém akreditací k jednotlivým verzím vzdělávacích programů a nebyl zpracován požadavek, aby na základní kmen splnili podmínky akreditace všichni poskytovatelé zdravotních služeb automaticky bez dalšího řízení.
Zjednodušení financování postgraduální přípravy - opět nesplněno. Nadále zůstává beze změny velmi složitý a administrativně náročný systém rezidenčních míst, který navíc zvýhodňuje pouze některé obory specializačního vzdělávání. Nebyl tedy zapracován požadavek na plošnou dotaci postgraduálního vzdělávání, která by měla logickou vazbu na jednoho poskytovatele vzdělávání. Tak by bylo možno poskytnout dotaci plošně, tedy účast na kurzech a stážích by byla pro všechny uchazeče zdarma. Náklady by se mohly pohybovat okolo 200 milionů ročně, což je výrazně méně -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, dovolím si vás přerušit - nejen kvůli tomu, že bych si rád zjednal klid, ale požádal bych předsedy koaličních klubů nebo jejich zástupce, aby sehnali některého z ministrů vlády České republiky. Já chápu, že pan ministr tady byl delší dobu a musel si pravděpodobně jenom odskočit, ale rád bych, aby tady některý... (Přichází ministr Ludvík.) To jsem nemyslel přímo na vás, pane ministře, myslel jsem kohokoliv z vlády. Respektuji to, že jednací řád je jednací řád.
Prosím, pane poslanče, pokračujte. ***