(16.00 hodin)
(pokračuje Kostřica)
Já si tady dovolím ocitovat jenom jeden příklad, kdy v lékárně byl dotaz na distributora. Přečtu jenom pár řádků. Potřebovali bychom objednat Fraksiparin 3x0,1 mililitru. Můžete nám prosím navýšit limit? V říjnu jsme odebrali dva kusy a další nelze objednat. Potřebovali bychom navýšit na cca deset kusů za měsíc. Odpověď toho distributora je taková: S ohledem na velmi nízké skladové zásoby tohoto přípravku bych vás chtěl požádat o uvedení jen urgentního množství pro objednání, doložené oskenovanou kopií receptu se zakrytými údaji pacienta. - Když se na to podíváte z praktického dopadu, tak si uvědomte, že pacient skutečně přijde do lékárny, tam mu řeknou "já to zkusím objednat", vezmou si jeho recept, zakryjí jeho jméno, jeho nacionále, oskenují to, pošlou to distributorovi a on se potom rozhodne, jestli to skutečně pošle, či nikoliv. To je věc, o které si myslím, že nějakým způsobem ten problém, který jsem viděl jako původní, ten reexport, se přenáší na bedra nejenom té lékárny, ale zejména pacientů. Z tohoto důvodu jsem pevně přesvědčen, že poslanecká verze tohoto zákona by měla mít naprosto vrch nad senátorskou.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Dnes s náhradní kartou číslo 61 bude hlasovat pan premiér Sobotka.
Nyní požádám o vystoupení pana poslance Ludvíka Hovorku a připraví se pan poslanec Jiří Štětina. Prosím.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, jedná se skutečně o složitou problematiku. Podvýbor pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a lékovou politiku se tímto zabýval na semináři, který byl uspořádán k tomuto zákonu o léčivech a k problematice deformace hospodářské soutěže. Domnívám se, že skutečně v České republice existuje deformace hospodářské soutěže v oblasti distribuce léčivých přípravků, a v podstatě i ten seminář na to poukázal. Dostali příležitost vyjádřit se jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Státní ústav pro kontrolu léčiv, tak lékárníci a distributoři, a to velkodistributoři i malodistributoři i zástupci průmyslu.
Já chci vyslovit určité rozpaky k postoji Ministerstva zdravotnictví, kdy nejdříve, tuším, někdy v říjnu nebo v listopadu, podpořilo jednomyslně oba pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, jak pozměňovací návrh pana poslance Vyzuly, který významně snižuje ceny generik a ceny biosimilars, tedy kopii biologických léčiv, a současně také pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, který vlastně zavádí tu možnost, nebo nařizuje plošné dodávky léčiv do všech lékáren. Tehdy to ministerstvo a pan ministr Němeček jednoznačně podpořili a také to podpořil celý výbor pro zdravotnictví. Myslím, že jednomyslně byly tyto návrhy schváleny. Je tedy s podivem, že za dva měsíce ten názor je zcela úplně jiný a ministerstvo zase naopak podporuje senátní verzi, která v podstatě ty návrhy do značné míry eliminuje. Ptal jsem se, co se stalo na ministerstvu. Řekli mi: došlo k výměně ministra. Tak nevím, jestli to je ten největší problém. Ale v zásadě chci říct, že při projednávání v Senátu bylo navrženo nahradit toto řešení, které navrhuje pan poslanec Běhounek, zcela odlišným textem, který oslabuje povinnost distributora dodat každé lékárně a zcela odstraňuje povinnost výrobce dodat distributorovi. Takže Ministerstvo zdravotnictví, byť se o necelé dva měsíce plně ztotožnilo s pozměňovacím návrhem pana poslance Běhounka, podpořilo při projednávání v Senátu zcela odlišné řešení, které bylo Senátem schváleno.
Obsahem kritiky poslanecké verze bylo, že narušuje hospodářskou soutěž mimo jiné tím, že zavádí kontraktační povinnosti výrobců léčiv, že narušuje jejich obchodní modely dodávek do lékáren DTP kanály a vytváří prostor pro reexport. Že není zřejmé, podle čeho bude vykládán pojem tržního podílu, že fixuje stávající tržní poměry a že lhůta dvou dnů pro dávky do lékárny je vůči distributorovi příliš přísná. Rolí Poslanecké sněmovny je nyní vyhodnotit, jestli jsou tyto námitky důvodné a zda senátní verze dostatečně řeší problém nedostupnosti léků v lékárnách, nebo zda je třeba se přiklonit k poslanecké verzi.
Já vám tedy řeknu své stanovisko. Problém nedostupnosti léčiv v některých lékárnách je reálný. Pacienti a lékárníci na něj po léta upozorňují. Jde o důsledek soustavného a dlouhodobého narušování platného soutěžního práva, na které bohužel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dosud dostatečně nereagoval. A když reagoval na podněty, tak špatně, viz problém dodávek Clexanu do lékáren. Tento problém lze řešit buď důslednějším přístupem Úřadu pro hospodářskou soutěž, anebo legislativně. Reexport je problém již současného stavu, kdy se vyveze zhruba za 3,5 miliardy korun léčiv, doveze zhruba za 350 milionů korun. Čili jedna desetina se doveze ze zahraničí těch léků, které jsou v zahraničí levnější. Největší podíl na reexportu z finančního hlediska mají tzv. centrové léky, přestože tyto léky dodává jen velmi omezený počet distributorů a přestože většina specializovaných center jsou státní a veřejné nemocnice. Existující omezené distribuční kanály tedy reexportu nebrání. Reexport může představovat skryté korupční riziko. Omezování počtu distributorů do nemocnic vede k nižší konkurenci a k menšímu počtu soutěžitelů o veřejné zakázky. Patrně v důsledku toho jsou centrové léky takřka univerzálně vykazovány zdravotním pojišťovnám za maximálně vyšší úhrady, tedy včetně maximálních marží, přestože reálná tržní cena těchto léčiv je v některých případech podstatně nižší.
Správným legislativním řešením všech těchto problémů alespoň pro oblast těch nejdůležitějších hrazených léčiv by bylo zavedení přímého nákupu léčiv zdravotními pojišťovnami. Přechod vlastnictví hrazeného léčiva z výrobce přímo na zdravotní pojišťovnu by zabránil reexportu a zdravotní pojišťovna by dosáhla výhodnějších cen a zdravotní pojišťovna by současně byla povinna zajistit rovnou regionální dostupnost léčiv. Tento model by umožnil hradit práci lékárníků výkonově a odboural by zbytečné prostředníky čerpající marži. Posílila by se transparentnost a předvídatelnost trhu. Tento model tady již fungoval do doby, než ho zrušil pan ministr Rath. Toto řešení však není možné, neboť v dané fázi legislativního procesu je možno pouze volit mezi existující poslaneckou nebo senátní verzí zákona. Z těchto dvou možností se přikláním k poslanecké verzi, neboť lépe řeší problém nedostupnosti léků v lékárnách. Námitky, které jsou vzneseny proti této verzi, považuji dílem za řešitelné, dílem za nedůvodné a dílem za rozporné s evropským soutěžním právem.
Nyní bych si dovolil říct, že to, že vlastně léky do nemocnic, především ty drahé centrové léky, dodává výhradně distributor, tak to samozřejmě omezuje soutěž, resp. tu soutěž v podstatě ruší, protože jeden jediný dodavatel dodá za cenu, kterou si stanoví. Pan ministr zde sdělil jednu výhradu, a sice že ten pozměňovací návrh pana poslance Běhounka, neřeší dodávku léčiv přímo do lékárny. Já bych chtěl říct, že v pozměňovacím návrhu pana poslance Vyzuly, který jsme schválili, je právě doplněno v části jeho pozměňovacího návrhu, v druhém pozměňovacím návrhu, že v § 82 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: jde-li o provozovatele lékárny, je povinen použít léčivé přípravky dodané distributorem v souladu s § 77 odst. 1 písm. h) výhradně k výdeji pacientům nebo poskytovatelům zdravotních služeb. A protože jak tento pozměňovací návrh, tak pozměňovací návrh pana poslance Běhounka byl schválen, tak považuji problém dodávek do lékáren, nikoliv distributorům k další distribuci, za vyřešený. ***