(15.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jak vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Kostřica.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane senátore, stejně jako můj předřečník musím konstatovat, že tento zákon, tato novela musí být přijata v nějaké podobě. Je prostě pro náš systém nezbytná. A jak senátní, tak poslanecká verze obsahují obě dvě celou řadu chyb a řadu pozitivních věcí. Bohužel musíme sázet na ty věci pozitivní, protože chceme zdravotnictví posunout dopředu.
Slyšeli jsme rozsáhlou argumentaci pana ministra. A potom vnímám to, co říkal kolega Skalický, jako druhé zásadní analyzování těchto materiálů. Já jsem také přesvědčen, že celá ta hysterie okolo tohoto zákona se opírá o věci, které jsou nepodstatné. Není podstatné dva dny, nebo bezprostředně. Já rozumím tomu, že pro lékárníka je problém, když si přijde pacient pro lék, aby mu řekl "já vám ho opatřím bezprostředně". On mu potřebuje říct "přijďte zítra" nebo "pozítří ve dvě hodiny, já ten lék budu mít". Z tohoto pohledu definice ve dnech mi připadá dobrá, i když vnímám dobře všechny problémy, které takováto definice přináší. Ale je to nepodstatné.
Zcela zásadně se domnívám, že problémem tohoto zákona není reexport léků. Protože ani jedna verze ho neřeší tak, aby mu zabránila. Ani jedna verze ho neřeší tak, aby mu zabránila. Samozřejmě jako všichni ostatní, byl jsem zaplaven celou řadu emailů, tak jak tomu říká pan ministr, jedné lobbistické skupiny. Já jenom musím konstatovat, že v okamžiku, kdy mi takovéto emaily začnou chodit, už jsme to zažili několikrát u různých témat, tak je přestávám číst. To žádný smysl nemá a počítat, jestli jich bylo 100, nebo 50, to je mi úplně jedno. Je to otázka vlastně technicistická, kolikrát dokážete odeslat pod různým názvem stejný text.
Proto jsem se snažil s tou problematikou seznámit. Hovořil jsem s lidmi, kterých se to týká, na úrovni těch velkých lékáren a otázek velkých distributorů, i na úrovni těch malých lékáren, a myslím si, že to, co je pro nás jako pro (nesrozumitelné) zásadní, je to, že poslanecká verze svým způsobem řeší problematiku malých lékáren. Já jsem přesvědčen o tom, že malé lékárny mají své místo v našem zdravotnickém systému. Byl bych velmi nerad, kdybychom skončili tím, že bychom zde měli jenom velké řetězcové lékárny a každý by si sedl do autobusu a dojel by si do nějakého makra, kde by si to v 11 hodin večer opatřil ať již za přímou platbu, nebo na recept.
Myslím si, že komunikace pacienta s lékárníkem má něco do sebe, a není to sentiment. Není to sentiment, je to skutečnost, kterou znám, protože pacienti dodnes mají toho lékárníka jako jednoho ze svých poradců ve svých zdravotních problémech.
Viděl jsem, jakým mechanismem - z dokumentací, z objednávek a potom z toho řešení, jak ti velcí distributoři přistupují k těm malým lékárnám. A samozřejmě že naprosto jasně vyplývá, že jejich zájem je na velkých objemech. Proto také s těmi maloobjemy v lékárnách zacházejí tak, že v té prvé verzi bezprostředně slíbí, že to dostanou, a v druhém kroku jim nic nedodají, protože na dotaz řeknou, že v tuto chvíli ten lék již nemají.
Jsem přesvědčen o tom, že posílení síly těch čtyř řetězců, které tady máme, by bylo chybou prostě proto, že v tom okamžiku se staneme už naprosto závislí na někom, na koho nebudeme mít žádné páky, protože žádný z těch návrhů nějaké silné páky pro to nedává. Jenom otevření prostoru pro větší počet lékáren, kontaktů s těmi pacienty to může trošičku upravit. Je mi jasné, že nad tím, co říkám, může někdo kroutit hlavou, že ne, a někdo jiný může přikyvovat. Je to problém, který je velmi obtížně analyzovatelný a musí - bohužel - každý zaujmout nějaké stanovisko, které, znovu říkám, nebude úplně čisté prostě proto, že oba dva návrhy obsahují celou řadu problematických bodů a chyb. Volit ze dvou zel to menší je to nejhorší, co může poslanec dělat. Ale jsem přesvědčen, když teď v tuto chvíli říkám, že podpoříme poslaneckou verzi návrhu, podporuji věc, která bude ku prospěchu zdravotnictví. Jestli mám pravdu, nevím, ale po zvážení všech fakt, která jsou na stole, jsem se rozhodl takto a se mnou náš poslanecký klub. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Rom Kostřica. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte, abych se také vrátil k této novele zákona. Já jsem na rozdíl od jednoho předřečníka si také přečetl cca 120 emailů nějaké té nátlakové nebo organizované skupiny a vyselektoval jsem z nich ty, které byly z mého regionu, to znamená Jihomoravského kraje. Podařilo se mi v předchozích 14 dnech kontaktovat buďto osobně, nebo telefonicky 37 majitelů lékáren i řetězců, abych skutečně zjistil, jaký je skutečně stav věci.
Já zde mám myslím 21 stránek, nebojte se, nebudu vás s tím zatěžovat, 21 stránek - hustě psaných - léků, které v průběhu posledních 4 nebo 5 měsíců v těchto malých lékárnách, nebo rodinných lékárnách, i v řetězcích chyběly. Samozřejmě že se mnohé z nich opakují. Chtěl bych zde říct, že jsem vyloučil firemní nedostatky, jako byl třeba framykoin, když skutečně výroba nebyla schopna dodat tyto preparáty. O tom jsem se nechtěl zmiňovat. Z těchto 37 oslovených se 33 vyslovilo zásadně pro známou verzi, poslaneckou verzi tohoto zákona, což je pochopitelné, protože jsou to zřizovatelé lékáren, je to jejich majetek, kteří se pochopitelné snaží o to, nějakým způsobem uspokojit pacienty a provozovat svůj - nechci říct byznys, ale svoje zaměstnání, což je pochopitelné. Jenom pouze ve dvou případech jsem se doslechl, že jsou spokojeni s touto věcí. Nicméně to byly otázky, které jsem kladl lékárnám ve větších řetězcích. Jenom jedna, taková menší, nebo jedna lékárna byla spokojena se stavem věcí, nicméně se jednalo o lékárnu, která byla na velmi preferované klasické pozici, která zřejmě neměla problémy s předpisy jako takovými.
Když se na to podívám z druhé strany, jasně chápu snahu pana ministra, nebo Ministerstva zdravotnictví, zabránit nějakým způsobem reexportu. Ale zdá se mi to být svým způsobem nelogické, že se jedná v podstatě o omezení dodávek léků do těchto malých lékáren. Protože kdybych byl na straně reexportéra, tak bych se snažil zejména - naprosto logicky - oslovit toho distributora. Nesháněl bych jednotlivé krabičky léků v malých lékárnách. Čili já se domnívám, že pokud by se jednalo o reexport těchto léků, tak bych se samozřejmě zaměřil na toho distributora, ať už má monopolní postavení, nebo kvadrupolní, to už je jiná věc. Tady totiž v těch velkých městských celcích, jako je Brno, Praha, větší města, tam není ten problém stran pacientů, protože pokud nedostanou příslušný lék v té lékárně, tak jdou o dvě tři ulice dál a tam ten příslušný lék dostanou. Ale uvědomte si, že je tady celá řada pacientů, kteří jsou odkázáni v podstatě na jednu lékárnu, kdy další je vzdálena 5, 10, 20 kilometrů, a tam pochopitelně včasné dodání léku je problematické. Mohu vám říct, že třeba jako lékař v některých případech jsem raději volil jiný druh léku, který byl sice také možný, ale nebyl tak efektivní jako jiný, protože jsem viděl, že ten pacient ho v dohledné době není schopen sehnat. A nejedná se o nějaké zvláštní léky. ***