(16.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Nyní bych se krátce dotkl § 19b, který byl přinesen SÚKLem nebo Ministerstvem zdravotnictví na senátní výbor. Tímto pozměňovacím návrhem se Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv zřizuje téměř neomezený přístup do základního registru obyvatel a do agendových informačních systémů evidence obyvatel a cizinců. V odst. 6 navrhovaného § 19b je sice uvedeno, že z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu, ale vzhledem k téměř bezbřehému vymezení úkolů SÚKLu, viz § 13 zákona o léčivech, se tak ústavu zřizuje právo přístupu do základního registru fakticky bez jakýchkoli omezení, a to vše navíc bez toho, aby si významu tohoto návrhu měli senátoři možnost všimnout, uvědomit si jeho význam a alespoň o něm vést nějakou základní diskusi. K té před přijetím tohoto ustanovení vůbec nedošlo. Senátorům byl návrh předložen jen se stručným vysvětlením, že takový přístup Státní ústav pro kontrolu léčiv potřebuje. To ovšem neodpovídá významu, který tato změna má. A pokud toto skutečně státní ústav potřeboval, tak to měl předložit ve Sněmovně, ve sněmovním výboru, a zajisté by se o tom vedla přiměřená diskuse.
V závěru chci ještě říct, že jsme dostali spoustu mailů, ale jeden mail zde chci skutečně zmínit. Nestává se často, že bychom dostali dopis z Americké obchodní komory, která by podporovala nějakou verzi zákona, ale stalo se to už minimálně dvakrát. Před více lety jsme dostali dopis, kterým nás žádala Americká obchodní komora o podporu zákona o vytěsnění minoritních akcionářů z akciových společností. A tady jsme dostali dopis, kterým je nám předkládáno, že ta nejlepší možná verze je verze senátní. Takže chci říct, že pokud chceme skutečně omezit to, co dneska funguje, tu monopolizaci trhu a omezení dodávek jenom určitým lékárnám a určitým distributorům, tak si myslím, že je potřeba podpořit tak jako minule senátní verzi. A doufám, že takto většinově také učiníme.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní tedy požádám pana poslance Jiřího Štětinu, aby vystoupil v rozpravě, a připraví se pan poslanec Leoš Heger. Prosím.
Poslanec Jiří Štětina: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem slíbil, že zde nebudu hovořit dlouho. Já nemám rád dlouhá slova, tak také tak budu konat. Navíc jsme tady slyšeli mnoho rozumných a pravdivých slov. Ano, zatím jsem tu nezaregistroval žádná lobbistická slova, žádné nátlaky. Myslím, že veškerá diskuse byla ve vší počestnosti a slušnosti. To je dobré. Čili já budu mít jednoduchou úlohu. Já tady v podstatě shrnu - aby to nemusel dělat pan ministr, ale on to stejně udělá, protože to musí udělat - základní věci a na závěr pak řeknu, jak budeme hlasovat.
Vážené dámy a pánové, o co jde. Na prvním místě jde o peníze. Všichni víme, že za léčiva se vydá možná něco okolo 70 mld. plus minus něco. Čili jedná se o to, aby byl zachován finanční tok tak, jak je. A je úplně jedno, jestli to je jeden distributor, nebo druhý, nebo jestli to jsou lékárny atd. Než jsem si udělal nějaký názor - a samozřejmě podotýkám odborný, protože tady není politika. Zbytečně bychom se tu hádali, jestli to je věc z pravé strany, která je tzv. konzervativní, a z levé strany, která je tzv. sociální. Myslím, že o tom to není. Já jsem si každý názor, který jsem slyšel, ověřoval minimálně z obou dvou stran a mnohdy jsem si připadal, že jsem jakýmsi vyšetřovatelem, protože jsem musel na nějaké názory, které se mně nelíbily, najít tu odpověď, se kterou jsem se ztotožnil.
A už se vlastně blížím k tomu závěru. Já se domnívám, že nemůžeme dopustit, abychom nepřijali žádný zákon. A to bych byl rád, abychom to tady všichni pochopili. Jak říkal pan ministr, tak samozřejmě pan zpravodaj pan profesor Vyzula vaším prostřednictvím, je potřeba, abychom novelizovaný zákon o léčivech měli.
Já samozřejmě budu podporovat návrh Poslanecké sněmovny, protože jsme mnohokrát o tom diskutovali, mnohokrát jsme se pohádali, mluvili jsme se všemi zástupci, jak s lékárníky, kteří vykonávají zdravotnické služby, tzn. vydávají léky, tak samozřejmě i s těmi, kdo je vyrábějí a kdo je distribuují. Ale já si myslím, a myslím, že i v těch diskusích jsou ty názory takové, že je to asi tak v této době fifty fifty. Čili já teď nebudu samozřejmě nějakým způsobem zdůrazňovat nebo říkat, abychom hlasovali pro ten či onen návrh, ale my ten zákon mít prostě musíme. A kdybychom ho neměli, tak je to prosím vás naše prohra.
A už úplně na závěr. Když jsem se dozvěděl nebo jsem se dočetl, že nám chybí lék Berodual, což je elementární lék na léčbu astmatu u dětí, tak prostě u člověka, který má za sebou přes padesát let praxe, který psal úmrtní listy malým dětem na astma, tak toto já nepovažuji za správné. Já to považuji za zločin. To je elementární lék, který nám velmi pomáhá. A samozřejmě dnes, pokud máme tato bronchodilatancia, tak samozřejmě už ani nevíme, co to je úmrtí na astma.
Takže myslím, že reexporty samozřejmě omezit, protože zamezit tomu nikdy nemůžeme. A nesmíme dovolit, aby léky, které jsou nutné nejenom pro neodkladnou péči, ale pro akutní péči, byly reexportovány. Já vám děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě, pan poslanec Leoš Heger. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Vážený pane premiére, vážený pane ministře, dámy a pánové, dobrý podvečer. Dovolte mi, jestli budu poslední, tak shrnout jenom pár podivností, které tento návrh, který zde máme, provázely. Chtěl bych předem ujistit pana ministra, přestože mám odlišný názor od toho, co říkal, že jsem optimista, protože jeho předchůdce pan kolega Němeček ukázal i se shozeným kuřáckým zákonem, že je sociální demokracie šikovná a schopná ten zákon prosadit v předělané verzi do jednoho týdne. Tak snad to dopadne dobře.
Já si také myslím, že ten zákon je potřeba, zejména pokud jde o tu transpoziční část. A možná je to memento určité, aby se transpozice dělaly opravdu jako čisté transpozice a nekomplikovaly se v tom případě, kde lze tušit problémy. Za to samozřejmě pan ministr Ludvík nemůže, že to takhle bylo provedeno. Bylo to jistě v dobré vůli. Ale stává se to zde opakovaně. A já jenom ze svých zkušeností mohu potvrdit to, co zde padlo mnohokrát, že řešit farmaceutické záležitosti je mimořádně obtížné, ta regulace je v mnoha mimoběžných úrovních a je celkem všeobecně známo, že farmaceutičtí obchodníci na všech úrovních si vždycky nakonec nějak dokážou poradit. ***