(15.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Jen pro dokreslení přidám jednu zajímavou aktuální informaci. Zatímco vloni v říjnu, kdy Slovensko zaznamenalo největší nedostatek léků, chybělo v zemi 2 644 různých typů léčiv, letos v lednu to bylo již jen 365 léků, tedy zhruba 14 % původního počtu. Sedmkrát méně chybějících léků pro slovenské pacienty je jasným důkazem, že slovenský příklad je třeba následovat, pokud opravdu, nikoliv na oko, chceme reexportům zabránit. Sněmovní ani senátní verze tento záměr nenaplňují.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Skalický a připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím.
Poslanec Jiří Skalický: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit k novele zákona o léčivech a úplně úvodem souhlasím s panem ministrem, že prostě ať ta, nebo ta verze se musí schválit.
Chtěl bych tady připomenout, že původní primárně novela zákona sledovala tři základní cíle. Za prvé to bylo transpozice nařízení Rady Evropské unie číslo 536 z roku 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků, které tady zmiňoval pan profesor Vyzula. A všichni kolegové, kteří se pohybují v této oblasti, vědí, oč jde. Za druhé to byla problematika padělků, spolupráce Generálního ředitelství cel a SÚKLu v identifikaci padělků a zejména v problematice objednávání přes internet, což do budoucna může být velký problém. A za třetí je to opravdu omezení reexportu jako takového, kdy víme, že tato problematika byla identifikována a prostě reexport narůstal zejména v letech 2010 a 2013 a posléze v letech následujících. Chtěl bych zde jenom připomenout, že v roce 2013 byly novelou tohoto zákona částečně omezeny lékárny s distribučním povolením, nicméně se ukázalo, že tento parciální krok a tato úprava nevedla prakticky k žádnému efektu.
Kdo se skutečně podílí na reexportu. Tak prakticky se na reexportu podílejí všichni, tzn. výrobci, držitelé rozhodnutí o registraci, distributoři nebo lékárny s distribučním povolením. Ministerstvo zdravotnictví se v této novele poměrně významnou měrou pokusilo problematiku reexportu řešit, byť dle mého názoru - což jsem prezentoval už dříve - poměrně komplikovanou formou administrativního charakteru, která vyžaduje opakovanou spolupráci mezi SÚKLem a Ministerstvem zdravotnictví. Nicméně je to jakýsi krok kupředu pro to, aby se reexport minimálně zkomplikoval nebo omezil. Vedle toho vznikl problém, který tady řešíme dnes, a to je nedostatek některých léčivých přípravků v lékárnách. Dlužno říct, že má řadu příčin. Některé souvisí s reexporty, některé vůbec s reexporty nesouvisí. Z velké části se ale samozřejmě týkají dodávek od distributorů, protože distributoři dodávají léčivé přípravky do lékáren.
Pokud se týče poslanecké verze, respektive příslušného pozměňovacího návrhu, tak tady jsem přesvědčen, že řeší celou problematiku v řetězci výrobce - distribuce - lékárna. Krátká poznámka k termínu dvou pracovních dnů. Myslím si, že to je trošku zástupný problém, protože i při jednání s distributory ti jasně řekli, že dva pracovní dny pro ně není až tak zásadní problém. Dále bych chtěl říct, že poslanecký návrh se týká běžných lékových přípravků na recept. Nejedná se tedy o centrové léky a nejedná se tzv. DTP kanály.
Pokud se týče senátní verze, pracovně "bez zbytečného odkladu", pak souhlasím s tím, že právně tento termín opravdu je standardně používán, je správný, je běžný, právníci s tím nemají problém. Otázka je, jak pak samozřejmě v reálné praxi v této problematice by se dal využít, nebo respektive by fungoval. Z mého pohledu ta senátní verze je opravdu tak jednoduchá, že až některé podmínky, které jsou v té sněmovní verzi, příliš neřeší. Předpokládá je, že jak už tady bylo zmiňováno, že prostě tak to bude a je tak možné postupovat.
Chtěl bych tady jen krátce říct, co neřeší, ne co řeší. To jsme tady slyšeli. Senátní verze v zásadě zachovává monopolní postavení distributorů, což nikdo nezpochybnil, ale dlužno si uvědomit, že ti distributoři jsou v tom řetězci současně největšími reexportéry. Tak to je a nikdo to nezpochybňuje. Výrobce nemá povinnost dodávat léky více distributorům. To tady také zaznělo a je věcí do diskuse, jestli to je správně, nebo ne. Já si myslím, že by měl mít povinnost dodávat více distributorům.
Další. Distributor nemá povinnost dodávat lék pro pacienty do jakékoliv lékárny, to je ten tlak na to, aby jakákoliv lékárna se mohla na distributory obrátit. A poté formulace bez zbytečného odkladu - to už jsem se tady zmiňoval, že právně je v pořádku. Jedině praxe by ukázala, zda je funkční a do jaké míry.
Ještě dvě krátké poznámky. Jednak k tomu stanovisku ÚOHSu. Dle mého názoru stanovisko ÚOHSu ke sněmovní verzi je příliš vágní, není explicitní. Cituji: Navržené znění pozměňovacího návrhu pokládá za potenciálně vedoucí k negativním dopadům na hospodářskou soutěž. Přiznám se, že termín "potenciálně vedoucí k negativním dopadům" je možno vykládat různým způsobem.
Poslední poznámka k distributorům a řetězcovým lékárnám, protože tam je největší problém dle mého názoru nikoliv to, jestli jsou to dva pracovní dny, dva dny, anebo bez zbytečného odkladu. Víme, že v České republice jsou čtyři velcí distributoři: Penta se sítí lékáren Max - 394 lékáren, Fénix s vlastníkem řetězce lékáren Benu - 250 lékáren, Allianz Helsker s virtuálním řetězcem Alfega - zhruba 250 lékáren, a Pharmos, virtuální řetězec mojelekarna.cz - zhruba 405 lékáren. Pokud bude v tom senátním návrhu vlastně zachován systém monopolního distributora, tak zcela jednoznačně bude dlouhodobě v tom senátním návrhu vlastně podpořena a posílena vazba monopolní distributor a jeho řetězcové lékárny. Bez ohledu na akci, která probíhá na argumenty té nebo oné strany, tak jsem si ověřil mimo lékárny, které patří do řetězců, že kolegové mají problém s tím objednat léčivé přípravky u distributora, u kterého nejsou. Odpověď je jasná: Primárně to dáme do své lékárny, do svých lékáren - a zeptejte se za nějaký čas, možná že vám něco dáme. Takže pro mě je největší problém v tom, že tady není povinnost distributorů dodávat do jakýchkoliv lékáren.
Z tohoto důvodu ten senátní návrh opravdu považuji za tak benevolentní, s tím, že vynechal, vypustil nebo předpokládá některé kroky jako automatické, že senátní návrh nelze podpořit. A mohu jenom konstatovat, že praxe, ať projde ten, nebo ten, ukáže, v uvozovkách, která strana má nebo měla větší pravdu, protože jak argumenty z jedné, tak z druhé strany jsou někde relevantní, někde účelové.
Děkuji vám. ***