(15.30 hodin)
(pokračuje Koliba)
K bodu 2 - pozměňovacímu návrhu číslo 2. Jak víte, v médiích bylo uvedeno, že Senát tímto pozměňovacím návrhem vypustil tzv. antimonopolní ustanovení. Ale je tomu právě naopak. Kdybychom zákon schválili bez úprav, došlo by k rozporu, na který nás upozornil přímo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který uvedl, že poslanecký návrh je v příkrém rozporu se zásadami ochrany hospodářské soutěže. Šlo hlavně o zavedení kontraktační povinnosti pro výrobce léčiv a s tím spojené posilování postavení distributorů spolu s nízkou kontrolovatelností dodávek léčiv ve vztahu k tržnímu podílu distributorů. Návrh by tak podle závěrů ÚOHSu vlastně ani sám o sobě nezaručil naplnění hlavního cíle tohoto ustanovení, tudíž zabezpečit dostupnost léčivých přípravků pro pacienty. I proto jsme vyhověli těmto připomínkám. A je třeba zdůraznit, že vůči Senátem k navržené změně tohoto ustanovení již nemá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže žádné výhrady. Úprava, která se týkala distribuce léků ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, by byla v praxi těžko aplikovatelná, zejména jde-li o otázku zajištění a vymezení toho tržního podílu distributorů.
Ještě jedna poznámka k distribuci léků. Bylo by chybné v zákoně přímo uvádět, že je nutné některé léky dodávat do dvou pracovních dnů, protože to zkrátka u některých léků není technicky možné, a to například v těch případech, kdy výroba trvá několik týdnů. Povinnost distributora dodat léky je v pozměňovacím návrhu stanovena termínem "bez zbytečného odkladu", která by měla značit, že jde o velmi krátkou lhůtu. Tím je míněno bezodkladně, neprodleně. To jest bezprostřední a okamžité jednání ke splnění této povinnosti. Používá se to i v jiných právních souvislostech. Jedná se tedy o termín, který náš právní řád zná a jako takový umožní distributorům flexibilně reagovat dle aktuální situace.
K bodu 3 pozměňovacího návrhu. Záměrem je reagovat ustanovení definujícím skutkovou podstatu správního deliktu podle § 105 odst. 2 písm. t) zákona o léčivech na nově Senátem navrhované znění § 77 odst. 1 písm. h) uvedeného zákona.
V bodě 4 je záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu odstranit duplicitu sankcí za spáchání správního deliktu podle § 105 odst. 6 písm. a) zákona o léčivech.
V bodě 5 - záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu je jednoznačně stanovit, že vydání vyhlášky k provedení § 77 odst. 1 písm. f) zákona o léčivech je ve společné působnosti Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství podle § 114 odst. 2 zmíněného zákona.
Bod 6. Vzhledem k Senátem navrhovanému znění § 77 zákona o léčivech, které nepředpokládá vydání prováděcího právního předpisu, se pozměňovacím návrhem navrhuje vypustit odkaz na citované ustanovení ve zmocňovacím ustanovení § 114 odst. 2 uvedeného zákona.
K bodu 7. Protože směrnice Evropského parlamentu a Rady z 2009/39/ES z 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu upravující pojem potraviny pro zvláštní výživu byla s účinkem od 20. července 2016 nařízením Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. června 2013 zrušena, je záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu vypustit uvedený pojem z navrhovaného znění novely zákona o regulaci reklamy.
A bod č. 8. Záměrem navrhovaného pozměňovacího návrhu je upřesnit pro příslušná ustanovení navrhovaného zákona výjimku z obecné účinnosti tohoto zákona.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych závěrem vás poprosil o pochopení této situace. Vím, že legislativní proces je složitý. Věřte mi, že i v Senátu Parlamentu ČR se snažíme jak ve výborech, tak i na plénu velice zodpovědně přistupovat k jednotlivým bodům legislativy, která přichází. A samozřejmě je to otázka všech senátorů podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale je to otázka i určité zodpovědnosti vůči občanům, kteří nás do těchto institucí vyslali. Proto bych vás požádal o podporu znění tohoto zákona ve znění pozměňujících návrhů zaslaných Senátem Parlamentu ČR.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Vážený pane senátore, já vám děkuji.
Eviduji šest přihlášených do rozpravy. První tedy vystoupí paní poslankyně Marková. Připraví se pan poslanec Skalický. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážení kolegové, milé kolegyně, dovolte mi, abych tady krátce přednesla stanovisko poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy k tomuto vrácenému návrhu Senátem.
V souvislosti s vrácením novely zákona o léčivech ze Senátu se opět rozvířila debata o tzv. reexportech léčiv a přístupu pacientů v České republice k potřebné léčbě. Evropské státy se k paralelnímu vývozu chovají naprosto rozdílně podle toho, jak jsou u nich léčivé přípravky drahé. Státy s vyšší cenovou hladinou dovozy spíše podporují, protože tím mohou ušetřit plátci péče i pacienti. Země, které vývozu brání, mají léky levnější a díky jejich vývozu se pak mohou stát pro pacienty hůře dostupnými. Právě mezi tyto země se řadí Česká republika a Slovensko. Náš nejbližší soused, Slovensko, ale přijal proti reexportům přes kritiku EU taková opatření, aby této neblahé praxi skutečně zabránil. Jejich úprava se týká pouze léků regulovaných úhradou z veřejného zdravotního pojištění a případný vývoz je možné uskutečnit pouze na základě rozhodnutí a jménem držitele rozhodnutí o registraci léčivého přípravku. Zcela se tedy obchází distributor. Lékárnám se současně ukládá povinnost vydat lék výhradně pacientovi.
Tento tlak na lékárny není od věci. To koneckonců nedávno potvrdil i ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv informací, že se v České republice objevují stále častěji i nelegální reexporty lékáren, které nejsou držiteli oprávnění distribuovat. Nedávno Státní ústav pro kontrolu léčiv díky kontrolám udělil pokuty ve výši 34 mil. korun za nelegální vývoz léčivých přípravků lékáren, především pro pacienty s anginou pectoris či cukrovkou, v hodnotě téměř 150 mil. korun. Je jasné, že nelze házet všechny lékárny do jednoho pytle a musíme rozeznávat ty s distribučním povolením od těch na našich náměstích a v ulicích malých měst, které někdy v konkurenci bojují o přežití a o to, aby pacient měl přístup ke svým potřebným lékům.
Je příznačné, že současná vládní koalice ve shodě s pravicovou opozicí odmítly můj pozměňovací návrh k novele tohoto zákona, který přesně kopíruje slovenskou předlohu a byl připraven spolu i s pacientskými organizacemi. Jenže byznys za minimálně 3 mil. korun má u nás bohužel větší váhu než skutečné potřeby pacientů.
Nyní nás čeká opětovná diskuse nad verzí senátní. A jsme právě uprostřed této diskuse, proti které bojují především lékárníci. Dokonce zorganizovali svým způsobem nátlakovou akci. Z celé republiky nám jsou do poslanecké pošty přeposílány žádosti o přijetí původní sněmovní podoby. Lékárníci se tak stali součástí jedné bojující lobby proti druhé s tím, že se i oni staví za kontroverzní podobu zákona, která ve skutečnosti nic neřeší. Může totiž paradoxně působit jako podpora vývozu tam, kde úmysl distributora nebo lékárny s distribučním oprávněním nebude zajistit takto vyžádané zboží právě českým pacientům. V senátním návrhu totiž tato povinnost chybí. Jedinou cestou, jak se doopravdy vypořádat s paralelním vývozem léků, zamezit nemravným miliardovým ziskům a zabezpečit potřebné léčivé přípravky pro české pacienty bez zbytečných nároků na veřejné finance, je přijmout takovou podobu zákona, jakou má dnes Slovensko. Na to ale nemá současná Poslanecká sněmovna kromě Komunistické strany Čech a Moravy dostatek odvahy a vůle.***