(15.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Takže jak už jsem řekl, z uvedených důvodů, celé řady nedostatků, nelogičnosti, administrativní náročnosti a do značné míry i nesmyslnosti ten návrh nemůžeme podpořit. Pozice České republiky je od samého začátku aktivní. Chci zmínit fakt, že jsme se do té debaty skutečně velmi aktivně zapojovali, že jsme velmi aktivně předkládali alternativní návrhy, snažili jsme se získat pozice. Bohužel musím říci, že akceptace této naší pozice v příslušné Evropské radě byla velmi malá a obtížně sháníme spojence pro prosazování této pozice. Nejbližší naší pozicí je v tuto chvíli Slovensko, event. tedy Švýcarsko, které ale není členem Evropské unie, určité styčné plochy nacházíme s Polskem a s Finskem. Tím je v zásadě okruh našich potenciálních spojenců definován a z toho výčtu je, myslím, zřejmé, že těch spojenců není příliš mnoho.
Pozice České republiky je unikátní, to bych rád ještě v závěru v čase, který mi zbývá, zdůraznil. Struktura zbraní držených českými občany je odlišná od jiných států Evropské unie. V České republice je cca jedna polovina zbraní poloautomatických, zejména pistole, a návrh na ně může event. dopadnout. V jiných členských státech jsou drženy především jiné lovecké zbraně. Myslím si, že ten návrh by měl akceptovat právě tuto odlišnou specifickou situaci v jednotlivých zemích a měl by umožňovat jednotlivým členským státům určitou míru variability z hlediska regulace. Jinak si myslím, že to vyvolá čistě negativní reakci.
Mohu tedy potvrdit, že naše vláda s tím návrhem nesouhlasí a budeme hledat, analyzovat právní možnosti, jak na to informovat. Chtěl bych také informovat -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, když tak v doplňující odpovědi. Pan kolega Fiala se chystá k doplňující otázce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k doplňující otázce.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Pane premiére, děkuji, že jste nám vysvětlil to, že pozice České republiky v Evropské unii je nula, stejně jako pozice dalších malých evropských zemí, to víme, a že se o evropských směrnicích hlasuje tak dlouho, až jsou prostě schváleny. Je jasné, že tato evropská směrnice bude schválena.
Chci se vás zeptat na tu stejnou otázku, kterou jsem dvakrát položil před chvílí - jestli ji budeme muset přenést do české legislativy a jestli o tom tedy rozhoduje Brusel, nebo jestli máme nějakou možnost, že nebude přenesena do české legislativy, a tedy rozhodne český Parlament a česká vláda o tom, zda má český občan legální právo držet zbraň.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za doplňující otázku a pan premiér má šanci dopovědět odpověď na tyto položené otázky. Pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po pravdě řečeno, ještě dříve, než jsem dostal tuhle dnešní interpelaci, tak jsem se dohodl s panem ministrem vnitra, že se sejdeme, tuším, že tu schůzku máme příští týden, pozval jsem také právní experty z Úřadu vlády a z Ministerstva vnitra a budeme se radit o dalším postupu. Rád bych teď přesně znal naši aktuální situaci, jak vypadá harmonogram dalšího schvalování této směrnice, budeme také zjišťovat situaci v Evropském parlamentu. Zatím to předběžně příliš dobře nevypadá, protože se zdá, že hlavní frakce v Evropském parlamentu s tím návrhem spíše souhlasí. Ale chci se poradit s ministrem vnitra a s právními experty o všech možnostech, které máme jako Česká republika, abychom reagovali na tuto směrnici. Předpokládám, že potom o tom budeme také informovat veřejnost a Poslaneckou sněmovnu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu premiérovi, tato interpelace končí a budeme pokračovat interpelací sedmou a to je interpelace paní poslankyně Jitky Chalánkové ve věci orgánu sociální ochrany dětí. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, v poslední době se na mě obracejí lidé, kteří se cítí poškozeni jednáním českých orgánů sociálně-právní ochrany dětí a kteří mají pocit, že se jim od českých úřadů a soudů nedostává zastání. Hledají je tedy u mě. Nešťastných případů bohužel přibývá. Jsou i případy, nad kterými skutečně zůstává rozum stát a které hodnotím jako institucionální týrání dětí a jejich rodičů ze strany státu. Takových případů eviduji více, např. v Brně - Žabovřeskách a další.
Dnes vás chci upozornit právě na plzeňských případ osmiletého Vojtěcha a jeho pětiletého bratra Antonína, příslušné identifikační údaje předám vám i vaší paní ministryni Marksové. Matka odešla i s dětmi od otce o Vánocích 2014, protože otec se měl chovat k dětem násilně. Děti se otce vždy bály a odmítaly jej. To konstatovali i soudní znalci. Jednoznačně doporučili zamezit kontaktům dětí s otcem, dokonce měl být zbaven rodičovských práv. Bohužel, OSPOD městského obvodu Plzeň, sociální pracovnice Andrea Vovolková, Edita Šípová a zřejmě i jejich nadřízená Dana Krausová si to vyložily po svém. Postavily se zcela na stranu otce, údajně snad došlo i k nátlaku na znalce, aby přepsali posudek v duchu pokynů OPOD. Nakonec jiný znalec orgánu sociálně-právní ochrany dětí posvětil tzv. syndrom zavrženého rodiče, který již dávno byl označen za nevědecký a začíná se plošně objevovat v různých rozhodovacích procedurách. Soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí umístil děti na přechodnou dobu do ústavu a matce zakázal jakýkoli styk s dětmi, tehdy jim byly sedm a čtyři roky, s cílem, aby si děti odvykly na údajně příliš pečovatelskou matku a přestaly vnímat otce jako zlého. Nyní jsou děti v péči otce, psychicky a zdravotně strádají, s matkou, na kterou jsou stále fixovány, se smějí stýkat jedenkrát týdně na jednu hodinu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, také vás prosím o dodržení času, když tak v doplňující otázce.
Poslankyně Jitka Chalánková: Dobře, tak já ten zbytek na doplňující. Jen tady ještě jednu větu. Matka má výslovně zakázáno projevovat dětem citovou náklonnost. (Hovoří zároveň s předsedajícím.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, opravdu ne. Pan předseda vlády je připraven na odpověď. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Asi paní poslankyni příliš nepotěším touto svou odpovědí na interpelaci, nicméně pokud jde o ty konkrétní případy dětí, konkrétní případy rodin, platí zásada, že ani Ministerstvo práce a sociálních věcí, ani orgán sociálně-právní ochrany dětí se nesmí ke konkrétním kauzám vyjadřovat z důvodu zákonné povinnosti mlčenlivosti. I kdybych se já na ně obracel touto formou, prostřednictvím interpelací, které jsou vlastně vysílány v televizi, tak bych směřoval k tomu, abychom narušili zákonem stanovenou ochranu soukromí dětí a soukromí těchto rodin.
Myslím si, že je strašně nešťastné, pokud se takovéto konkrétní případy řeší, nebo musí řešit na nějaké politické úrovni, na úrovni Parlamentu, na úrovni ministrů, za přítomnosti médií. Myslím si, že to je něco, co může spáchat velké škody směrem ke konkrétním lidem. Nezpochybňuji to, že mohou být lidé nespokojeni s tím, jak rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí, že mohou být nespokojeni s tím, jak rozhodne soud, ale myslím si, že tady máme v rámci právního státu určité mechanismy, nástroje, které bychom primárně měli využívat. Já to také často říkám proto, že ačkoliv paní poslankyně tady expresivně popsala vztahy v jedné konkrétní rodině, tak my, kteří v té rodině nežijeme nebo neznáme ty lidi, neměli jsme možnost si to ověřit, obtížně můžeme zaujímat pozici na jedné či druhé straně. Říkám to také proto, že já sám jsem vyrostl v rozvedené rodině a vztahy prostě mezi lidmi jsou velmi složité a těžko se dají zvnějšku posuzovat, a už vůbec se nedají posuzovat tady od mikrofonu v Poslanecké sněmovně.
Čili chtěl bych požádat, abychom byli v těchto věcech zdrženliví. Nechci zpochybňovat právo lidí nesouhlasit nebo si stěžovat a nechci tvrdit, že pokaždé tyto úřady rozhodují správným, bezvadným způsobem. Jsou tady možnosti obrátit se, podat stížnosti podle správního řádu proti opatřením, o kterých rozhodl soud, je nutno se bránit výlučně použitím procesních prostředků v soudním řízení, včetně opravných prostředků. Musím také říci, že situace ve společnosti se úplně nezlepšuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje zvyšující se počet zejména rozchodových konfliktů mezi rodiči, v nichž se rodiče dovolávají řešení jejich rodinné situace, a samozřejmě řešení právě těchto sporů orgány sociálně-právní ochrany dětí velmi výrazně zatěžuje. Bohužel, kauzy se často medializují, často se medializují s tím, že jsou uváděny informace pouze ze strany jednoho rodiče, právě toho, který se třeba snaží tu svou situaci zlepšit tím, že se obrátí na média jakoukoli formou. ***