(15.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Myslím, že je potřeba ve spolupráci měst a obcí hledat konkrétní projekty, které by řešily využití těchto nádražních budov, které souvisejí s infrastrukturou. Prostě dneska ten provoz na řadě míst není tak živý, jako byl v minulosti, ubyl celý typ aktivit, které se na těch nádražích organizovaly. Zbyly nám tam budovy a myslím si, že je to příležitost pro společné projekty obcí, měst a SŽDC, eventuálně za využití evropských prostředků, tak abychom třeba některým těm budovám dali nové využití, tak aby nehyzdily části našich obcí a měst a současně aby tam byl umožněn provoz a zajištěn elementární komfort pro cestující.
Já nejsem spokojen s tím, jak vypadají naše nádraží. Nejsem spokojen s tím, jak je zajištěna kultura cestování v celé řadě míst, takže bych tady určitě lhal, kdybych se snažil pana poslance přesvědčit, že je všechno ideální, že všechno ideálně funguje, že nemáme zavřená, zazděná, obezděná nádraží v celé řadě míst, kde to prostě nevypadá vůbec dobře. Jsem připraven vést debatu se Správou železničních dopravní cesty, bude mě zajímat, jaké konkrétní projekty mají připraveny na opravu nádražních budov, a určitě jsem připraven vést debatu o tom, jak zlepšit i konkrétní situaci zejména v Bojkovicích.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan Hovorka má zájem na doplňující otázce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Pane premiére, děkuji za tu odpověď. Ale víte, ty cestující občany, kteří využívají dopravu, ani tak nezajímá, jestli ten majetek je v majetku Českých drah, nebo v majetku Správy železniční dopravní cesty, nezajímá je, jestli je to akciovka, nebo je to státní podnik, ale je zajímá, jestli to konkrétní nádraží, nádražní budova bude otevřená, nebo bude zavřená. Například Újezdec u Luhačovic, to je přestupní stanice, kde jezdí turisté do Luhačovic, to je výkladní skříň Zlínského kraje a je škoda, když lidé musí stát venku na mrazu. Opravdu ti lidé to nechápou a říkají si: No tak když jste našli peníze na ty investice do budov i do provozu a zařízení, proč se nedají peníze na to - nebo kam se dávají ty peníze na to, aby tam ten prostor byl otevřen a byl využíván? Když se České dráhy nebo Správa železniční dopravní cesty podívá do Rakouska nebo do Německa, tak tam vidí fungující nádraží a udržovaná nádraží.
Takže já si myslím, že tady je třeba, aby stát trošičku zatlačil na obě organizace, aby se snažily toto napravit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Ještě než pan předseda vlády odpoví na doplňující otázku, konstatuji došlou omluvu pana poslance Martina Komárka od 14.30 do konce jednacího dne. Pane předsedo vlády, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení páni poslanci, mně se těžko v téhle věci s panem Hovorkou polemizuje. Prostě proto, že souhlasím. Lidi nezajímá, jestli ta nádražní budova patří Českým dráhám, nebo SŽDC. Nicméně ono to je důležité. Jak jistě víte, České dráhy nejsou v úplně jednoduché situaci, jsou vystaveny silné konkurenci. Logicky se musí soustředit na to, aby udržely tratě, aby obstály v celé řadě soutěží, které jsou a možná budou před nimi. A my potřebujeme, aby se o tu železniční infrastrukturu někdo dlouhodobě postaral. Proto já jsem dlouhodobě stoupencem toho, aby se ta klíčová infrastruktura převedla na SŽDC, a myslím si, že nám to také umožní využít evropské fondy a zapojit i veřejné peníze do toho, aby se nádraží postupně opravila. Vyžaduje to ale také intenzivní zájem ze strany obcí a měst.
Jinak já bych chtěl navrhnout panu poslanci Hovorkovi, abychom se nespokojili oba dva s tou formální odpovědí, kterou jsme dostali z Ministerstva dopravy. Možná bychom se sešli s ministrem dopravy, s ředitelem Správy železniční dopravní cesty a pobavili se s nimi o tom, jestli SŽDC má nějaký plán pro využití těch nádraží v regionu, který tady pan poslanec Hovorka zmiňoval.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tato interpelace je skončená. Budeme pokračovat interpelací šestou pana poslance Radima Fialy ve věci nošení zbraní. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane premiére, chystaná evropská směrnice o zbraních bude mít mnohem širší dopad, než se dosud předpokládalo. Aktuální návrh počítá totiž s tím, že majitelé vzduchovek, které kdysi patřily do výbavy každého kluka, znehodnocených zbraní, plynových pistolí nebo replik pušek, budou muset své zbraně zaregistrovat na policii. Nemluví se vůbec o tom, že součástí těchto omezení budou i některé technické charakteristiky nábojů a zbraní.
Vážený pane premiére, slyšeli jsme od vás a od dalších politiků, například od pana ministra Chovance, mnoho ujištění, že jste proti omezení práva občana legálně držet zbraň. Chci se vás ale zeptat naprosto otevřeně, zdali ze smluv o fungování Evropské unie, včetně Lisabonské smlouvy, nevyplývá naše povinnost v určité době tato rozhodnutí přijatá na úrovni orgánu Evropské unie přenést do české legislativy. Chtěl bych prostou odpověď - ano, máme takovou povinnost, nebo ne, nic takového nám nemůže hrozit, Česká republika je stále suverénní země a o tom, jak má vypadat právo občana legálně držet zbraň, si rozhodne sama. Znovu opakuji, nechci slyšet nic jiného než odpověď na tuto jednoduchou otázku. Pokud řeknete, že Evropská unie nemá možnost prosadit tyto věci do české legislativy, nepochybně nás to všechny uklidní. Pokud nám ale sdělíte, že orgány Evropské unie tuto kompetenci mají, tak je to jasná zpráva, že Česká republika není suverénní země a probíhá zde salámová metoda odzbrojení občanů, proti které jsme zcela bezmocní. A jsme zcela bezmocní, pokud nevystoupíme z Evropské unie.
Pane premiére, prosím, řekněte nám tedy, kdo rozhoduje o možnosti českého občana se bránit legálně drženou zbraní. Česká vláda, nebo Brusel? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan premiér je připraven odpovědět. Prosím, pane předsedo vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení páni poslanci, návrh revize směrnice o střelných zbraních je významné bojiště pro českou vládu. S tím návrhem přišla Francie. Já to nechci Francii vyčítat, protože Francie je pod velkým tlakem - pod velkým tlakem zhoršené bezpečnostní situace, tlakem brutálních teroristických útoků. Nechci vyčítat francouzské vládě, že se snaží hledat nějakou cestu k tomu, aby se posílila prevence teroristických aktivit. Ale tahle cesta je špatná. Česká vláda je přesvědčena o tom, že tohle nic nevyřeší. Už jenom ten čas, energie, kterou věnujeme téhle debatě na evropské úrovni, je něco, co jsme mohli využít naprosto produktivněji a efektivněji. Ten návrh jde podle našeho názoru ve významných bodech proti zájmům České republiky. Jsme přesvědčeni, že bude mít negativní vliv na bezpečnostní situaci tím, že vytvoří tlak na přechod části dosud legálních zbraní do nelegální sféry, to je samozřejmě špatně, a tendence v tomhle směru už jsou patrné. Směrnice nepochybně vyostří nálady u řady lidí proti Evropské unii, protože v řadě zemí včetně České republiky není tahle problematika vnímána vůbec jako něco, čím bychom se měli prioritně zabývat, nebo jako něco, co by do budoucna vytvářeno jakékoli zázemí pro potenciální teroristické aktivity.
Já chci také zmínit fakt, že minimálně u části společnosti má ta možnost na základě zákonných podmínek, dodržení zákonných podmínek držet zbraň vysoce symbolickou hodnotu. Je to jistá součást svobody, kterou jsme nabyli po roce 1989. Ta směrnice, pokud nakonec se prosadí, bude znamenat i další zátěž pro státní aparát, protože se bude muset řešit další agenda spojená s novou regulací zásobníků či znehodnocených zbraní. Návrh procházel a prochází k debatě určitými změnami. Některé změny jsou z pohledu České republiky pozitivní, jiné nikoliv, ale žádná z těch změn neučinila ten návrh přijatelný pro Českou republiku. Čili teď nejsme v pozici, kdy bychom s takovým návrhem jako Češi mohli souhlasit. Myslím si navíc, že to projednávání bylo velmi uspěchané, že je prostě tendence prosadit něco za každou cenu. A už při tom jednání, které jsme vedli například o kvótách, se ukázalo, že ten spěch je k ničemu. Že ten spěch jenom vytvoří zbytečné konflikty a hořkosti, které se potom v rámci Evropské unie velmi těžko překonávají. ***