(12.40 hodin)
(pokračuje Zahradník)

Mimo jiné také chce vláda zkoumat sociální dopady antifosilního zákona. Moderátor pořadu logicky namítl, že pokud vláda odmítá antifosilní zákon jako hlavní nástroj boje proti klimatické změně, proč ve Sněmovně hodlá ratifikovat Pařížskou dohodu, která má vlastně stejné, ne-li dramatičtější, tvrdší, řeknu klidně horší dopady. Pan ministr podle mě nespokojený s tím, jak dopadá aktivistická politika jeho ministerstva, tak řekl to, co tady vlastně už dneska řekl pan ministr Mládek, že limity pro emise stejně dávno plníme, takže Pařížskou dohodu můžeme klidně schválit. Jakýmsi nechtěným možná fenoménem pan ministr nazval tu dohodu dokonce Pařížskou deklarací. Věřím tomu, že to bylo omylem. Tak tady si musíme říct, že to žádná deklarace není, že to je tvrdá dohoda, kterou budeme muset plnit a která náš průmysl, naši energetiku a vůbec způsob života našich občanů významně poznamená.

A ještě chci zmínit jednu věc tady a to je věc mezinárodní politiky. Nově zvolený americký prezident Donald Trump, který se zítra ujme svojí funkce, podle některých informací zvažuje, že pod jeho vedením Spojené státy americké od Pařížské dohody ustoupí. Je to možná diskutabilní, jak to nakonec dopadne, ale určitě by stálo za to počkat, jak se Amerika k Pařížské dohodě postaví, tedy Spojené státy jako největší světový znečisťovatel. Představa, že by státy Evropské unie samy nesly tíži dopadů, zejména tu ekonomickou tíži Pařížské dohody, je podle mého názoru naprosto nepřijatelná.

A ještě poslední a třetí bych řekl upozornění na konflikt Pařížské dohody s ústavním pořádkem naší republiky. Dohoda sama vychází z toho, že signatářská země provede soubor vlastních legislativních opatření směřujících k naplnění dohody. Tato opatření mají být podle dohody předložena formou Intended Nacionally Determined Contributions co nejdříve po uzavření dohody, tedy pokud možno už loni. Ten závazek ale, a to už tady myslím pan ministr také zmiňoval, České republiky k plnění těch přísných limitů byl již schválen, byl předložen Evropskou komisí a Lotyšskem již v roce 2015, tedy vlastně necelý rok před uzavřením samotné dohody, a vlastně dva roky předtím, než my se jí teď zabýváme jako orgán pověřený a příslušný k ratifikaci této dohody. Čili cizí stát s Evropskou komisí učinil závazek jménem České republiky, že český Parlament provede legislativní změny pro splnění tehdy ještě neexistující dohody, kterou teď český Parlament po dvou letech má teprve ratifikovat. Čili tou ratifikací pak bychom zpětně potvrdili náš závazek měnit zákony, které ale s námi nikdo předem nekonzultoval. Otázka tedy zní, zdali je to ústavně konformní, zdali to s naší Ústavou souvisí. Došlo fakticky k tomu, že Komise jménem naší republiky dojednala dohodu, ve které předem bez dalšího vyjednávání zavázala ke změně legislativy celou vládu a Parlament České republiky. A nyní chce po Parlamentu, abychom tuto dohodu ratifikovali, a tím zpětně náš závazek potvrdili.

Navíc ještě závažnější věc, že se tady mluví o celém budoucím století, o dlouhých desítkách let. Tedy zavazujeme sněmovny, senáty a vlády, kterých bude mnoho v budoucnosti, až do roku 2050 plus. Budeme tedy, a naši nástupci, kteří tady jistě budou zasedat, nuceni schvalovat zákony podle závazku, který byl formulovaný Evropskou komisí bez vědomí Parlamentu a bez ohledu na to, zda v té budoucnosti bude Česká republika členem Unie, nebo nebude, nebo zdali budou nějaké pravomoci na Evropskou unii přeneseny ústavně, anebo nikoliv.

Dámy a pánové, já jsem tady na několik sporných momentů v textu Pařížské dohody upozornil. Také jsem upozornil na to, že jsou zde pochybnosti o jejím souladu s ústavním pořádkem. Podle mého názoru bychom měli ratifikaci Pařížské dohody odmítnout, nedat se strašit tím, že jsme už jedni z posledních, kteří jsme dohodu neratifikovali, že to pro nás bude znamenat nějakou ostudu nebo kdoví co ještě. To, že to pan ministr už bohužel podepsal a vláda schválila, na věci nic nemění. Poslanecká sněmovna je v této zemi suverén a vláda a její ministři jsou jí odpovědní.

Abychom se mohli rozhodovat s plným vědomím dopadů Pařížské dohody na naši ekonomiku, energetiku a konkurenceschopnost vůbec, tak předkládám následující návrh. Navrhuji usnesení, o kterém by Sněmovna hlasovala po ukončení obecné rozpravy k tomuto bodu a které zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přerušuje projednávání vládního návrhu zákona, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda, sněmovní tisk 932, do doby, než vláda České republiky předloží Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky informaci o dopadech Pařížské dohody na ústavní pořádek a na hospodářství České republiky." A do budoucna, až se dobereme k přidělování projednání tohoto sněmovního tisku jednotlivým výborům, tak já se přimlouvám a pro pořádek tady na závěr svého vystoupení navrhuji, aby se tím vládním návrhem zákona, kterým se předkládá k ratifikaci Pařížská dohoda, zabýval také výbor pro životní prostředí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Omlouvám se, mám to brát jako procedurální návrh, nebo jako návrh usnesení Sněmovny, o kterém se ale hlasuje až ve třetím čtení?

 

Poslanec Jan Zahradník: Já jsem právě se snažil, pane předsedající, dát jasně najevo, že mám na mysli, aby o tom usnesení bylo hlasováno až po ukončení obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Po ukončení obecné rozpravy.

 

Poslanec Jan Zahradník: Je to termín, který je podle mého názoru... (Poslanec se obrátil směrem k předsedajícímu a hovoří mimo mikrofon.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, je to v souladu s jednacím řádem. Prosím. Dobře, děkuji, návrh bude zaznamenán. Určitě, děkuji, já vás poprosím o formulaci toho usnesení a děkuji.

 

Poslanec Jan Zahradník: To usnesení - mám to ještě jednou číst? Nikoliv, to až k tomu dojde. (Předsedající: Ano.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, není to procedurální návrh, je to návrh usnesení. Děkuji za upřesnění toho termínu. Děkuji.

Mám tu dvě faktické poznámky nyní. Nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Urban, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, obhájci této Pařížské dohody říkají: o nic nejde, je to celkem nevinný materiál. A vypadá tak i na první pohled relativně pozitivně a nevinně. Myslím si ovšem, že to je materiál, nebo dohoda, která má opravdu dalekosáhlé dopady, nebo bude mít do života občanů a do hospodářství České republiky. Ono totiž z toho vzniknou závazky, které se týkají energetiky, tedy průmyslu, a tedy v konečné podobě i občanů. Závazky, které se týkají dopravy, které významným způsobem mění vůbec dopravu, respektive zdroje pro dopravu, jsou to závazky, které se týkají zemědělství, jsou to závazky, které se budou týkat každodenního života. Podle mého názoru dokud nebude jasné, jakými nástroji tyto cíle chceme naplnit, tedy jakou strategii pro naplňování těchto závazků využijeme v těchto jednotlivých oborech, nelze jen tak jednoduše takovouto obecnou dohodu podporovat.

Zastánci říkají: to budou obrovské příležitosti pro průmysl, pro hospodářství, pro kreativní průmysl. Možná ano. Ale musíme se ptát, jaké příležitosti to budou, jaké nástroje naplní tuto případnou dohodu. Nic z toho tento materiál z Paříže nenavrhuje. Proto si myslím, že dopady mohou být drastické (upozornění na čas), a velmi bych prozatím váhal s podporou takovéto dohody bez znalosti dopadů a nástrojů. Děkuji. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP