(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, budu poměrně krátký, ale nevím, jestli stihnu ve dvou minutách. Tento návrh zákona má samozřejmě dvě základní dimenze, a to dimenzi, promiňte mi, technickou a samozřejmě tu mnohem pro lidi podstatnější dimenzi a to je dimenze etická. Ještě složitější dimenze v etické rovině je to, co v tom zákoně obsaženo není. Už jsem říkal paní ministryni, poděkoval jsem jí za zpracování komplexního návrhu novely, protože do roku 2001 tento problém byl řešen pouze nařízením vlády, a to ještě v podobě, která neodpovídala potřebám konce 20. století.
Co je ten hlavní etický problém, který tam obsažen není, resp. je tam obsažen v náznacích v podstatě jenom třikrát, a to je otázka, a teď říkám, že to je vážný etický problém, hromadného pohřbívání. Ono se to nezdá, ale je to realita. Ten skutečně není popsán, a není tam popsán ani tak, že je to třeba zakázáno, tzn. v tom negativním slova smyslu, tzn. jestli není něco zakázáno, že je to povoleno. Abychom si rozuměli. Tady jediné povolení hromadného pohřbívání je v § 2 písm. f) a to je mimo úložiště uren také rozptylové nebo vsypové louky nebo jejich kombinace. To je v podstatě forma hromadného pohřbívání, to je realita, čili to je povolené hromadné pohřbívání. V tom si rozumíme. A pak je otázka, jak si vysvětlit neveřejné pohřebiště, a to je § 3 odst. 2. Tady totiž odkazujeme na vnitřní předpisy a obřady církví nebo náboženských společností, které neumožňují ukládání lidských pozůstatků nebo lidských ostatků na veřejném pohřebiště. Děláme tady obrovskou výjimku a bereme tady v potaz vnitřní předpisy společnosti, která je oddělena od státu, i když, samozřejmě, je tady odkaz na náboženské společnosti, které uznává zákon České republiky. Ale ten se může změnit bez ohledu na tento návrh zákona. A ten vnitřní předpis neříká, jestli je možné hromadné pohřbívání, to my neznáme, my ho respektujeme, ale neznáme ho. A to je vážný etický problém, který může vyvstat v tom konkrétním místě, v té konkrétní obci, o které teď nemůžeme s určitostí mluvit, protože je to otázka, kterou nevíme, kde má sídlo ta konkrétní náboženská společnost. A my, žel, jsme v liberálním prostředí, kdy respektujeme v tom našem zákoně o náboženských společnostech a kongregacích opravdu téměř každého.
A potom je to obsaženo v § 4, nepřímo, a to je nakládání s lidskými ostatky, které se nesmí upravovat, konzervovat, pokud jsou nakaženy morem, cholerou, žlutou zimnicí apod. A to je ten pravý důvod.
Víte, já jsem jednou požádán vysokou školou, konkrétní univerzitou, abych napsal návrh hromadného pohřbívání. V té době existoval jediný dokument, který se toho týkal, a to byl dokument, který se týkal likvidace, hromadné likvidace po té první invazi prasečí chřipky v České republice, kdy se hromadně pobíjela zvířata. Mimo jiné, podle toho předpisu, který vznikl v Jihlavě, abych byl úplně konkrétní, se postupuje i dnes při té ptačí chřipce.
Jen říkám, a opravdu žádám o pochopení, abychom si jasně řekli, nakolik to ustanovení, které tady je v pozitivní rovině upraveno pouze v tom § 2 písm. f) a v tom neznámém prostředí § 3 odst. 2, abychom si na to dali pozor, a prosím paní ministryni, abychom při projednávání ve výborech tady měli úplně jasno v té situaci, jestli řekneme, že jinak to je zakázáno, a uděláme to negativní vymezení takového chování. Protože my samozřejmě nevíme, co se může stát, pokud jde o přírodní katastrofy, vojenské konflikty, další věci, které se mohou stát, hromadná neštěstí velkého rozsahu, ať už jsou to zemětřesení, povodně apod., kdy prostě tento stát bude muset řešit něco v systému, který zatím nezažil. A také jsme nikdy předtím nezažili v moderní době povodně v roce 2002 a museli jsme je řešit a byly to miliardové škody, pro které předtím stát ani neměl k dispozici prostředky, postupy, které by to řešily. To je to, co jsem chtěl říct na úvod té debaty.
Věděl jsem, že se mi to nevejde do dvou minut, nemohl jsem mít faktickou poznámku, ale považuji to jak z toho pohledu etického za jednu ze základních otázek, kterou musíme odpovědět při jednání ve výborech, a prosím paní ministryni, aby na to dávala pozor, včetně těch, kteří ji budou nahrazovat v těch výborech při projednávání. A prosím také o to, abychom to řešili s tím, že takové řešení je i naší odpovědností, takto etické, takto věcné. A promiňte mi, ta technologie prostě tady musí být nějak popsána, nebo alespoň odkaz na to, co se může stát. Myslím, že ti, kteří se s tím někdy setkali, vědí, o čem mluvím.
Pan kolega Štětina tady připomněl některé problémy, které tady nastaly již před prvním přijetím zákona v roce 2001, ale i po prvním přijetí zákona, kdy prostě najednou ty náklady šly např. za tou ordinací soukromého lékaře, který udělal to ohledání, a teď nebylo nikoho, kdo by mu to uhradil. Jsou to věci, které samozřejmě se v jiných zákonech ani řešit nemohly, nebylo na ně pamatováno, a když jsme poprvé připravovali ten návrh zákona, tak vyvstaly otázky, na které jsme neuměli odpovědět, a tuhle otázku nemáme odpovězenou ani dnes, a píšeme rok 2017, tzn. 16 let poté, kdy ten zákon by poprvé přijat.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou. Tím, že jsem to neměl napsané, tak jsem skutečně zapomněl na dvě zásadní věci a jsem rád, že vážený pan místopředseda Filip vaším prostřednictvím to tady připomněl.
Pokud jde o hromadné pohřbívání, jedná se skutečně o mimořádné situace, tzn. o krizové stavy, které jsou obsaženy v příslušných zákonech, zejména v zákonu o integrovaném záchranném systému a vyhlašování mimořádných situací. To je jedna věc. Já si myslím, že když to přijde do výboru, např. výboru zdravotního, tak se tomu budeme věnovat, a myslím si, že jsou zde i kolegové, kteří se mimořádnými situacemi zabývají.
Ještě jsem zapomněl na jednu věc. Jakmile budeme mít svůj zákon, nebo tento zákon (řečníkovi zvoní mobil) - moc se omlouvám -, tak nemůžeme dopustit, aby některá náboženství si zde prováděla své obřady. Kdo tady žije, musí respektovat naši legislativu, a ne že bude říkat: my budeme pohřbívat lidi někde jinde, což nám nevyhovuje. Musí se podřídit našim zákonům. Na to jsem také zapomněl. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená vládo, paní a pánové, na diskusi, která přichází, celkem byť je sloučená ta rozprava u tří návrhů zákonů - (Výkřiky v sále: Není!) No uvažuje se, že se loučí, považuji to za téměř hotové. Ale to jsem nechtěl říci. Chtěl jsem říci, že na tom, že jsou tři návrhy zákonů, že se uvažuje o sloučené rozpravě, a že ale ta rozprava, např. teď z řeči předřečníka, bude velmi zřejmě dlouhá a ta témata budou velmi zřejmě docela komplikovaná, docela nesourodá, řekl bych docela problematická, diskuse může být docela dlouhá a ne každý v tom můžeme mít úplně jasno. ***