(16.40 hodin)
Poslanec Jiří Štětina: Ještě jednou dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně a vážený pane zpravodaji, máme před sebou zákon, o kterém se hodně mluví, hodně píše, a musím říci, že mám mnoho špatných zkušeností s tím, jak se u nás pohřebnictví provádí. Jistě mi budete věřit, že za svůj krátký život, samozřejmě v uvozovkách, jsem napsal velké množství úmrtních listů, že jsem musel na místě, kde někdo zemře, být v kontaktu s pozůstalými, s těmi být ve velmi úzkém a laskavém kontaktu, protože nikdy není příjemné, když vám někdo z blízkých zemře.
Já jsem se o pohřebnictví začal zajímat trochu více než jako felčar, když se začalo v pohřebnictví podnikat. To byl tak řádově rok 1993, 1994, kdy se zjistilo, že vlastně kdo má monopol v pohřbívání, má hodně peněz. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Já jsem rád, že paní ministryně to tady zdůvodnila, a zdůvodnila to tak jasně, že kdyby nebylo to, co jsem teď tady zaznačil - a dneska mi promiňte, že budu hovořit trošku déle, než je u mě zvykem, protože já mám rád věci stručné a jasné, ale tentokrát se vám s vaším dovolením budu vnucovat o malinko déle. Já si myslím, že paní ministryně řekla naprosto jasná fakta, že Česká obchodní inspekce má pro nás nárůst negativních zpráv. Nevím, jestli jsem to nepřeslechl, že i hygienická služba není spokojena a že všechny kontrolní orgány, které kontrolují, jak se u nás pohřbívá, nejsou spokojené. Já nejsem spokojený taky. A jistě teď paní ministryně bude se mnou souhlasit, když jsem říkal, že když nastoupila do této funkce, tak jsme se dohodli, že tento zákon je potřeba udělat, a je dobře, že tady je. A my bychom ho měli do konce volebního období schválit prostě tak, aby vyhovoval samozřejmě nám občanům, který by byl etický vůči těm, kterých se to týká - pochopitelně se to bude týkat nás všech, nebudeme si namlouvat, že se mě to dneska netýká, ale může se to týkat zítra -, a že samozřejmě zavede slušné podnikání do pohřebnictví na základě zákonů této republiky. A to si myslím, že když se podaří, paní ministryně, samozřejmě ve spolupráci se všemi, kteří se této nutnosti musí nějakým způsobem ujmout, tak ten zákon se nám může podařit. Ale nesmím tam vidět žádné lobbistické skupiny.
Vidíte, že nemám před sebou žádný papír, který mi někdo napsal. Já si... (Poznámka ze sálu mimo mikrofon.) Ano, to je samozřejmě oficiální papír a z toho vycházím, ale že těžko by u mě někdo obstál, kdyby mi řekl tohle tam přečti atd. To jsou moje slova, moje zkušenosti a moje představy, jak bych si přál, abychom se tomuto sklonku života věnovali. Já bych nerad, abychom zase měli před sebou nějakou debatu, která byla v televizi, kdy máme slovo a kdy na sebe řveme. To není dobré, k ničemu dobrému to nevede, akorát se rozeštveme, jeden nerespektuje druhého, jeden pomlouvá druhého a to já nechci. Já bych skutečně chtěl, abychom tento zákon projednali důstojně, tak jako si přeju, abychom umírali důstojně, abychom respektovali zákony zdravotnické, zákony ekonomické, ale samozřejmě i některé etické normy, které sice nejsou zákonné, ale bohužel ta etika nám velmi chybí.
Věřte mi, že se mi dobře neříká, když jsem někdy před čtyřmi pěti lety zjistil, kolik peněz utíká státu jenom tím, že se správně neúčtuje, že se vyměňují kytice, že se vyměňují rakve, že se třeba jedna rakev účtuje pěti rodinám pozůstalých. Tak to je prosím vás pro mě naprosto nepřijatelné a zavrženíhodné.
Ještě musím říci jednu věc a ta souvisí s otevíráním rakví. Možná se bude diskutovat o tom, jestli by se měla, nebo jestli se nesmí rakev otevřít, když jde do krematoria. Já ještě v roce, kdy jsem se věnoval záchraně života, ne úmrtí, tak někdy v roce 1995 za mnou přišli dva policisté a položili mi otázku: Pane doktore, jak vyplňujete úmrtní listy? A já říkám, to je nějaká divná otázka. Prostě vyplním, vezmu si kopírák a vyplním úmrtní list přes kopírák, no a když je to soudní pitva, tak samozřejmě čtyři, a když je to zdravotně bezpečnostní - tenkrát se tomu tak říkalo -, tak vyplním třikrát. On říká, no to by šlo. A jak to podepisujete? Já říkám, no podepisujeme to přes kopírák. Hm, pokýval, a já říkám: Proč se tak blbě ptáte? A oni řekli: My vám to řekneme, ale je to velmi důvěrné. Na jeden úmrtní list se mohou pohřbít i další lidé. A v té době, když nám prostě chybělo několik set lidí, tak najednou mi to došlo, že prostě na jeden úmrtní list mohli být v krematoriu spáleni třeba tři čtyři lidé, aniž bychom věděli, kdo to je. Čili jestli někdo bude říkat, že nesmíme otevírat rakev, ať je to ta papírová - a já jsem rád, že paní ministryně říká, že žádná papírová, že to musí být dřevěná rakev, která je pro jednoho nebožtíka - tak tomu nebudeme bránit. Protože skutečně v této době... Nebo v této době - v každé době je velmi jednoduché prostě někoho dát do rakve někoho jiného a to je bohužel zkušenost orgánů činných v trestním řízení. Říkám, je to už možná dvacet let. Nechci, aby se toto opakovalo.
Na závěr svého krátkého vystoupení, kterému se možná budete někteří z vás usmívat, bych chtěl říci několik zásadních věcí. Není možné, aby zákony připravovali lidé, kteří mají soukromé firmy. Není možné, abychom měli v nemocnicích, a už to tady i zaznělo i v interpelacích, aby v nemocnicích byla přímo etablovaná firma, která si tam bere nějaké své pozůstalé, za které má pochopitelně peníze. Já když jsem - a tím už budu zatím končit - napsal úmrtní list a najednou v Hradci Králové vznikly tři nebo čtyři pohřební služby, a musím říct, že všechny byly korektní v té době, tak jsem říkal: Zde máte seznam služeb pohřebních a buďte tak laskaví a vyberte si z nich firmu, kterou chcete. Já nepropaguji ani jednu, ani vám neříkám zavolejte tomu či onomu. A oni řekli: Víte, my jsme z toho zdrceni, tak nám někoho poraďte. Já jsem říkal: Nezlobte se, vyberte si to sami, abych se náhodou nedopustil něčeho, že nějakou pohřební firmu preferuji.
Takže tomu je potřeba zabránit. Podnikejme i v tomto oboru, který musí být. Nemůžeme strkat hlavu do písku a říkat: My se nebudeme o pohřebnictví vůbec zajímat, nás to nezajímá. Nás to prostě musí zajímat, protože důstojný odchod z tohoto světa je taky jedním z našich základních úkolů našeho člověčenství a bez toho se prostě neobejdeme.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Štětinovi. S přednostním právem pan místopředseda Filip. Ještě přečtu omluvenky. Pan ministr Daniel Herman se omlouvá dnes od 16.45 z rezortních důvodů a paní poslankyně Gabriela Pecková se omlouvá dnes od 16.40 z důvodu nemoci.
Prosím, pane místopředsedo.***