(15.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Abych řekl po pravdě, příliš mě netěší, že v České republice se vytváří klima, kdy na penzum zaměstnanců, kterých je zhruba něco přes čtyři miliony, zhruba 4 miliony 100 tisíc v zaměstnaneckém poměru, působí tři už v současné době, nebo do budoucna budou působit, odlišné normy. Když pominu služební vztahy, které se týkají ozbrojených složek, ať už policie, nebo Armády České republiky, tak zde budeme mít zákoník práce, budeme zde mít služební zákon a budeme zde mít zákon o zahraniční službě, a ani jeden z těchto předpisů ovšem navzájem nevylučuje za určitých okolností použití toho druhého či třetího zákona k aplikaci potom v praxi. A to není šťastný moment, kdy ten zaměstnanec bude primárně postaven před situaci, že se jeho služební vztah nebo zaměstnanecký vztah, chcete-li, řídí určitou normou, ale musí věcně posuzovat dopad normy jiné a zohledňovat třeba i případně dopady zákoníku práce. Takže tady bych se chtěl ujistit, že zejména u té zahraniční služby tomu tak nebude.
Trošku mě mrzí, že jsme tady skutečně, to zmínil už můj předřečník, reagovali změnou služebního zákona na potřeby diplomacie ve dvou případech, u dvou diplomatů, u paní Filipi a paní Klausové, že na řadu přicházejí v úvahu i někteří další diplomaté, kteří by mohli pod tento zákon spadnout, ale to se asi nestane, protože došlo k novelizaci, snad k úspěšné novelizaci služebního zákona, který bude tyto věci určitou měrou ošetřovat do budoucna. Nicméně chci znovu podotknout, že ten návrh, tak jak je tady připraven, trošičku tento problém, který byl zapracován do služebního zákona, míjí.
Takže tolik zatím asi mé poznámky k tomuto zákonu. Nebudu se bránit jeho propuštění do dalšího čtení. Myslím si, že bychom ho neměli výrazně urychlovat, že bychom mu měli dát klasický čas, který se dává všem zákonům, na to, aby bylo dostatečně možné ho odpovědně projednat a zvážit všechna potenciální rizika, která by event. mohla vláda, resp. Ministerstvo zahraničních věcí, potom ještě vyprecizovat a k dalšímu projednávání sdělit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jsem rád, že máme na stole tento zákon, který je velmi srozumitelný, a myslím si, že vysvětlení pana ministra, pana zpravodaje, ale i všech diskutujících mě vedou k docela dobrému pocitu, že na tomto zákoně se dá pracovat velmi dobře a že můžeme mít v poměrně velmi krátké době nesmírně potřebný zákon.
Já tady hovořím v takovém malém střetu zájmů, protože moje osoba blízká je v tomto zákoně malinko obsažena. A věřte, že není jednoduché být v diplomatických službách. Myslím si, že v posledních letech se podařilo, že do diplomatických služeb odcházejí velmi kvalitní lidé a že nejsme v době minulé, a teď se nechci kolegů dotknout, když jsme do diplomatických služeb posílali lidi, kteří byli buď nepohodlní, nebo neschopní. To dneska není. Byl bych jenom strašně rád, aby všechny ty diskusní příspěvky a ty velmi pozitivní náměty zde byly do tohoto zákona zakomponovány, protože skutečně přinášejí velké vylepšení tohoto zákona, ale jinak sám bych byl velmi spokojen, a myslím si, že když budeme ale zkoumat, jaký je vztah zákona o zahraniční službě k zákoníku práce, ke kompetenčnímu zákonu, hlavně ke služebnímu zákonu, tak se nám to všechno velmi prodlouží.
Mám jenom dvě velmi krátké připomínky. Nelíbí se mi, že limitujeme práci v diplomatických službách sedmdesáti lety. Není to proto, že bych se chtěl hlásit do diplomatických služeb, ale myslím si, že máme mezi sebou lidi, kteří jsou i v 80 letech schopní, a naopak třeba ve 40 letech si myslím, že skoro bychom s nimi už neměli počítat.
Děkuji vám za vyslyšení krátké připomínky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Klán. Prosím.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dovolte, abych vaším prostřednictvím trošičku reagoval na svého předřečníka kolegu Jirku Štětinu, kterého si nesmírně vážím. Odpovím na to, proč by ten věk 70 let měl zůstat v tomto zákoně. No protože se jedná o státní službu. A služební zákon říká, že nejzazším věkem pro odchod ze státní služby je věk 70 let. To by mělo být promítnuto i do té zahraniční služby. Rozumím jakýmkoli výjimkám, že třeba někdo, komu je 75, 80 let, je na tom poměrně dobře a bude ještě moci tu zahraniční službu vykonávat. Já s tím nemám tolik problém. Ale jestliže něco tvoříme, nějaké zákony, které jsou obecnou normou, tak mají přece platit pro všechny pořád stejně. Ne že pak přijde nějaká jiná politická garnitura a řekne: No ale nám se ten věk 70 let nelíbí, tak ho zrušíme. Nebo tam dáme věk 80 let. Mně tohle přijde poměrně nesystémové. Já jsem na to narážel už u služebního zákona, že bych se nedivil tomu, až tady bude nová politická garnitura, která vzejde z voleb do Poslanecké sněmovny v letošním roce, že ten zákon prostě zruší. Ona ho zruší, protože jí je na obtíž. Na obtíž jak věkově, nebo že nemůže vyměňovat podle svého politického zadání úředníky na jednotlivých ministerstvech, tak já bych se tomu ani nedivil. Ta výjimka 70 let, opravdu jsme tady o ní diskutovali před rokem, ta výjimka se udělala kvůli dvěma velvyslankyním, kvůli nikomu jinému. Já jsem proti tomu, aby ten věk mizel, protože se jedná o státní službu a na státní službu se vztahuje věková hranice 70 let. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený do obecné rozpravy pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, dovolím si říct několik základních poznámek k návrhu zákona v tisku 994.
Za prvé, stává se mi málokdy, ale musím říct, že tentokrát jsem souhlasil s krátkým vystoupením Karla Schwarzenbergra. Návrh zákona je potřebný a věděli jsme to od samého počátku. To, že je zpracován dobře, s tím souhlasím jenom zčásti, protože vymezení jednotlivých pojmů je v pořádku. Totiž to vymezení jednotlivých pojmů je opravdu docela zásadní, ale nemyslím si, že zůstane beze změny po projednání ve výborech, alespoň za určitých okolností. Zajímavé je i to, jakým způsobem se odkazuje na některé konzulární věci. Mimo jiné my budeme pokračovat zákonem o pohřebnictví a v té konzulární službě to Ministerstvo zahraničních věcí je tedy tím... konzulární mise je samozřejmě tím správním orgánem, který se tím zabývá, nebo tím orgánem, který to musí řešit.
Co je podle mého soudu důležité při tom posuzování, a teď hovořím, že jsme v prvním čtení, a nechci potom zdržovat ve druhém čtení a případně v podrobné rozpravě, kde se budou podávat pozměňovací návrhy. Považuji za velmi potřebné stanovit obecná pravidla, která jsou odlišná od státní služby právě tím, že to je služba specifická. Co mi tam chybí, je rozdělení té státní služby u těch států, se kterými jsme vázáni nějakou širší shodou, širší domluvou nebo mezinárodním závazkem. Zejména tedy jaký je rozdíl mezi službou diplomata, nebo pracovníka zastupitelského úřadu ať už v jakékoli funkci, ve státech Evropské unie a v jiných státech. Já myslím, že to je důležité. ***