(12.00 hodin)
(pokračuje Dobešová)
Uvědomuji si, že občanský zákoník od února řeší možnost podpisu smlouvy mezi zaměstnavatelem a žákem, který je starší 15 let. Ale toto proti sobě opravdu nejde. Jde o to, aby rodiče cíleně, chtějí-li své dítě podpořit pro cílené vzdělávání k určité profesi, měli souhlas i žáka. Proto vás chci poprosit napříč politickým spektrem, abyste podpořili jak návrh C1, tak návrh C2. A předem vám všem, kteří mě podpoříte, za podporu děkuji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne, děkuji paní poslankyni. Další s přednostním právem je přihlášen pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, nerad diskutuji ke školskému zákonu, protože těch diskusí je tady vždycky mnoho a všichni si myslí, že tomu rozumějí, když chodili do školy. Takže já jen k té debatě, která se tady odehrávala ohledně placení školného.
Prosím vás, zkuste si někdy přečíst diskusi v bývalém Federálním shromáždění k otázce Listiny základních práv a svobod. Ten výklad, který tady používáte a který potom vycházel z odst. 3 čl. 33, je přeci úplně jiný. Tehdejší debata se vedla o tom, jestli vůbec připustíme placení školného na středních školách. Také se ten vývoj odvíjel tak, že největší rozvoj byl na vyšších odborných školách, které navazovaly na střední školy, protože na střední školy nebylo možné vybírat školné, a teprve postupem doby se dosáhlo toho, že se zřizovaly další školy, střední školy nejdříve, potom i další, základní školy, na kterých se platilo školné. A jestliže máme mít rovnost vlastnických forem před zákonem, tak mi neříkejte, že je možné, aby ta soukromá škola zároveň dostávala státní dotaci a zároveň vybírala školné! V tom případě vytváříme zcela nerovné podmínky! Protiústavní!
Takže prosím vás, přečtěte si dobře to, co tady citoval pan kolega Gabal, čl. 33 odst. 2, že základní a střední školství je bezplatné. Bezplatné. A dokonce i vysoké školy se v tehdejší debatě uvažovaly, že budou dál bezplatné. Ale tehdy při projednávání Listiny základních práv a svobod se to nepodařilo ve Federálním shromáždění udržet, a tak nejdříve, opravdu nejdříve se platilo školné na vysokých školách a na vyšších odborných školách, které měly v 90. letech neuvěřitelný boom. A co jsme z toho udělali, dobře víme, např. když se tady bavíme o vzdělávání na středních zdravotnických školách, jestli se ze čtyřletého studia udělalo najednou pětileté, šestileté atd., a máme z toho opravdu velký guláš.
Takže pokud chcete mluvit o ústavnosti toho nebo onoho, tak vždycky to má dvě strany mince. Děkuju vám. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Pane premiére, paní ministryně, nedá se nic dělat, je mi to trapné vaším prostřednictvím poučovat místopředsedu Sněmovny o znění Ústavy. Tak řekněme si, co říká čl. 3 a jak tomu rozumět.
Článek 33, bod 3: "Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem." To znamená, i nestátní škola musí dodržovat zákonný standard toho, co vyučuje. A proto dostává státní dotaci na žáka. A dále ten článek praví: "Na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu." Neboli čl. 3 přímo umožňuje souběh státní dotace se školným. Ale vylučuje situaci, kdy by se na základní škole vybíralo jenom školné a nešla tam státní dotace na žáka, protože ta škola by nedodržovala základní zákonná pravidla předepsaná pro základní školu. Neboli ještě jednou: Všichni žáci na všech školách dostávají státní dotaci. Na některých nestátních školách je možné vybírat k tomu i školné. Citovaný článek 33. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan místopředseda Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Víte, vážené paní a pánové, to je možná umanutost profesí a vzděláním, které jsem nabyl na právnické fakultě v Brně. Mí učitelé byli velmi kvalifikovaní lidé, někteří z nich ještě žijí a vždycky se mě ptají, co je tady všechno možné. Já jim na to musím s těžkým srdcem někdy odpovídat. Prosím, čl. 33 odst. 3 neruší čl. 33 odst. 2. To platí zároveň. To znamená, ano, jenom zákon stanoví, za jakých podmínek se může na těch nestátních školách vybírat školné. A i výši toho školného bude stanovovat jenom ten zákon. To znamená, že to není automatické, že dostane stejnou dotaci. To přece je nesmysl! Buď tady vytváříme nerovnost těch forem, nebo rovnost. A ústavní rovnost všech vlastnických forem je samozřejmě v čl. 11, pane kolego prostřednictvím předsedajícího! (Potlesk části poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, zákon, který projednáváme, dobře zapadá do konceptu Ministerstva školství, podle kterého se školy mají stát jakýmsi administrativním centrem, místo aby jenom učily. Skutečně, ředitelé, ale i učitelé dnes značnou část tráví administrativou. Učitelé procházejí hlubokou deziluzí, náplň jejich práce už totiž zdaleka není jen výuka, ale čím dál víc právě administrativa. Školský zákon, který hovoří o financování škol, tento neradostný trend bohužel dále podporuje. Místo abychom se vydali cestou jednotného příspěvku na žáka, byrokraté budou stále šermovat různými koeficienty a excelovskými tabulkami, aby zdůvodnili nezdůvodnitelné. Že škola A dostane na žáka nižší příspěvek než škola B. A leckdy jde o rozdíl velmi značný. Přitom nepochybuji o tom, že všechny děti, všichni žáci a všichni studenti jsou si rovni, pokud jde o přístup ke kvalitnímu vzdělání. Jejich rodiče platí daně a mají právo, aby se jejich dětem dostalo stejně kvalitního vzdělání jako dětem jejich sousedů. Jak odůvodnit, že vzdělání jednoho žáka má zcela jinou hodnotu než vzdělání žáka jiného?
Často v tomto kontextu slyším argumenty o objektivních nákladech různých škol. Ve skutečnosti je to tak, že cokoli jde dělat dráž, ale i levněji. Jsem ale přesvědčen, že jediné, co bychom měli zvýhodňovat, je kvalita. Tedy školy, kde se zejména učí, a ne ty, které mají dobře propracovaný lobbing a dovedou si vydupat vyšší příspěvek na žáka. Splnění tohoto cíle vyžaduje, aby byl celý systém transparentnější a jednodušší. Ten navrhovaný to ale určitě není.
Dosavadní systém financování určitě není ideální a jistě by vyžadoval zjednodušení. Očekával bych, že se vydáme právě touto cestou, ovšem budeme hlasovat o návrhu, který situaci ještě více zkomplikuje, když zavádí další administrativu. Návrh je navíc zmatený a nesrozumitelný. V takovém systému uspějí kovaní byrokraté, nikoli úspěšní učitelé a ředitelé z praxe.
Domnívám se, že zákony jsou tu také proto, aby usnadňovaly dělat to, co je správné, a znesnadňovaly a trestaly to, co je špatné. Bohužel, nová úprava financování školy je další klacek hozený pod nohy učitelům a ředitelům, kteří chtějí především vzdělávat a ne papírovat.
Souhlasím s tím, že potřebujeme úpravu změny financování škol. Musíme to ale zjednodušit, zprůhlednit. Jedině jednoduchý a transparentní systém umožní dobře fungovat kvalitním školám. Z těchto důvodů Občanská demokratická strana návrh nepodpoří. Dílčí pozměňovací návrhy, například zrušení pamlskové vyhlášky, samozřejmě podpoříme.
Děkuji za pozornost. ***