(11.50 hodin)
(pokračuje Putnová)
Budeme podporovat návrhy paní poslankyně Novákové, protože jsme přesvědčeni, a znovu tady chci zopakovat, škola není barák, kde se předávají neutrální indiferentní informace. Škola je instituce, kde se předávají kulturní vzorce a hodnotově se vytváří postoj dětí pro jejich budoucí život.
Pokud jde o pamlskovou vyhlášku, myslím, že byla chyba, že vůbec nějaká vznikla. My jsme dlouhodobě prosazovali zdravý životní styl dětí, nicméně zdravý životní styl měl znamenat osvětu, nikoli zákazy. V tomto směru vítám pozměňovací návrh paní poslankyně Chalánkové.
Chtěla bych se ještě vyjádřit k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Semelové, protože se domnívám, že to je typická ukázka ideologického pozměňovacího návrhu, který dokazuje tím, že to dává do souvislosti s restitucemi.
A teď mi dovolte několik slov k novele obecně, protože to je poslední možnost, kdy máme příležitost se k tomu vyjádřit. Budu mluvit sama za sebe. Považuji za svou povinnost, abych jako opoziční poslankyně upozornila na některá rizika, která jsem zmiňovala v prvním i druhém čtení, ale domnívám se, že je třeba je zmínit znovu.
Tato novela bývá někdy spojována se zvýšením kvality výuky. Nevím, kde vznikla tato představa, protože konkrétně nepřináší nic, co by školy nemohly v tuto chvíli dělat, a domnívám se, že celá ta koncepce je postavena na velmi optimistickém vnímání a optimistickém modelu takového ideálního propojení této verze do praxe. Jakkoli jsem bytostnou optimistkou, myslím, že teprve praxe ukáže, jestli se nám podařilo skutečně připravit normu, která bude k užitku a která přinese i kýžené výsledky.
Největší riziko spatřuji v tom, že tato předloha přinese větší průměrnost škol. Ředitelé, kteří se dostanou díky této novele do situace, kdy budou hradit výkony, se budou chovat zcela racionálně, a budou tedy dělat jen to, co mají zaplacené, takže výborné školy, nadstandardní školy zřejmě spadnou do průměru, protože takový je ten všední život. Když v roce 2000 vznikaly kraje a dostaly do vínku regionální školství, nikdo neuměl předvídat, jak se situace vyvine, a to jednoduché transparentní financování, tak jak bylo nastavené na hlavu, se zdálo být velmi slušným a dobrým řešením. Život ukázal, že si cestu našli samozřejmě jak kraje, tak jednotliví zřizovatelé. Tento experiment je třeba vyzkoušet. Nepochybně povede k dalším novelám a já bych si velmi přála, aby nevedl k tomu, že to bude začátek masivního rozvoje soukromého školství. To bych považovala za neúspěch této předlohy.
Považovala jsem za povinnost v tom třetím, posledním, závěrečném čtení upozornit na své obavy. A znovu říkám, vstupujeme do experimentu s regionálním školstvím v České republice a praxe teprve ukáže, jak se mu bude dařit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové. Nyní faktická poznámka pana poslance Bohuslava Chalupy a poté řádně přihlášená paní poslankyně Dobešová. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo, takže do třetice všeho dobrého ještě k tomu. Já osobně musím tu novelu hodnotit ne úplně dobře z toho důvodu, že neobsahuje nic, co by řešilo rozšíření fondu hodin, protože pokud chceme vzdělávat mladou generaci a máme tady úplně nové problematiky, kybernetickou bezpečnost, onu přípravu obyvatel na krizové situace atd., a nemáme, kam to dát, protože vlastně máme takový fond hodin, který už není schopen absorbovat další předměty, a děcka jsou v družinách nebo koukají na počítače, na tablety, tak mě mrzí, že ta novela neřeší tuto problematiku, tzn. rozšíření fondu hodin, abychom mohli zavádět nové předměty, které budoucí generace bude potřebovat, a mrzí mě, že se nepodařilo prosadit ani sportovní třídy, prostě zvýšení fyzické zdatnosti populace apod.
Takže to jsem jenom využil k tomu. Rozhodně až se bude dělat další novela, tak se o toto budu zajímat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní tedy paní poslankyně Ivana Dobešová, připraví se kolega Karamazov. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedající, dobrý den, vážené poslankyně a vážení poslanci. Nejprve bych obecně chtěla něco k této novele.
Myslím si, že se řadí k těm, které opravdu zásadně změní financování, a tedy i podobu vzdělávání v České republice. Tato novela opravdu reaguje na celou řadu požadavků ředitelů, protože financování na jednoho žáka v době, kdy poklesl počet žáků, se ukázalo jako nerelevantní. Na druhé straně je ale potřeba říci, že novela zasahuje do financování školství v obecné rovině a to, co bude podstatné a co opravdu ovlivní financování školství, jsou vyhlášky, tedy podzákonné předpisy, které v dnešní době ještě nejsou vydiskutovány. A já za sebe, protože se podílím na té přípravě v rámci diskusí, mohu říci, že jsem si vědoma, že ne všechny detaily potřebné pro dobré fungování ať už odborného, či všeobecného školství jsou k dnešní době vydiskutovány. To vidím jako zásadní věc, která může ovlivnit ne zrovna zamýšlený kladný dopad do fungování školství.
V rámci otevření tohoto zákona jsem si dovolila podat dva pozměňovací návrhy, které se týkají odborného školství. Dnes, když se projednávala zpráva České národní banky, jsme slyšeli i z úst guvernéra, že naše skladba oborů a vzdělávacích programů zcela neodpovídá potřebě současného rozvoje naší republiky. Proto bych vás chtěla moc poprosit, abyste podpořili dva pozměňovací návrhy, které se právě snaží zlepšit kvalitu odborného vzdělávání tím, že chtějí více propojit a provázat střední odborné školy se zaměstnavatelskou veřejností, aby se školy ve svém obsahu přiblížily potřebám a požadavkům právě zaměstnavatelů, protože změny se velmi rychle projevují v té hospodářské sféře, ale velmi pomalu se prosazují ve vzdělávacích programech škol. Proto ve svém pozměňovacím návrhu dávám návrh, aby se zaměstnavatelé podíleli na tvorbě školních vzdělávacích programů, aby se odborníci z praxe podíleli na vzdělávání přímo ve školách, aby se účastnili maturitních zkoušek v té profilové části a aby také ředitelé škol mohli vytvářet poradní týmy, které jim pomohou dát právě zpětnou vazbu z oblasti zaměstnavatelů v té oblasti, ve které ta odborná škola žáky vzdělává.
V poslední řadě můj pozměňovací návrh pod označením C2 se snaží pomoci zaměstnavatelům, kteří vstupují již dnes do škol a dávají stipendia žákům, kteří se zavážou ve smlouvě o práci budoucí, aby je podpořili při jejich vzdělávání, vylepšili hladinu rodin, které nemají příliš mnoho peněz, pomohli žákům se lépe připravit na své odborné vzdělání, a tak ke stávajícímu paragrafu, ve kterém je napsáno, že zaměstnavatelé uzavírají smlouvy o smlouvě budoucí, tedy o možnosti zaměstnání, se zákonnými zástupci, rozšiřuji tuto pravomoc také na žáky. Protože dost často se v praxi stává, že zaměstnavatelé v dobré víře uzavřou smlouvu se zákonnými zástupci, žáci pobírají tři roky stipendium, a když dovrší 18 let, tak řeknou, že tuto smlouvu oni nepodepsali, a tudíž se nečiní zavázáni buď podniku peníze vrátit, nebo do pracovního poměru nastoupit. Jsou to vlastně zmařené investice zaměstnavatelů, které by mohli investovat jiným směrem. ***