(17.10 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana ministra.
Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík Já se trochu obávám, že vám asi nebudu v tomto směru moci vyhovět, protože je to prostě zdravotní služba. To je ambulantní zdravotní a je i tak placena. Pokud by jiný resort byl ochoten část svého rozpočtu věnovat na posílení všeobecného zdravotního pojištění, budu tomu jenom rád, ale nicméně tohle je opravdu zdravotní služba vykonávaná lékaři, takže se obávám, že to zůstane, nebo určitě to zůstane pod Ministerstvem zdravotnictví. Nicméně opět opakuji, určitě budu informovat, jakým směrem tento problém chce řešit právě kvůli tomu vytvořená meziresortní pracovní skupina.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím paní poslankyni Pekarovou.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená paní ministryně, nepřítomná ministryně, o práci na zkrácený úvazek stojí v České republice zhruba třetina uchazečů o zaměstnání. V současnosti však podle Eurostatu pracuje v tomto režimu pouhých necelých šest procent zaměstnanců. Je to v rámci celé Evropy jedna z nejhorších statistik, jsme až na 30. místě a v tomto žebříčku, který srovnává právě počet lidí, kteří pracují na částečný úvazek, jsou za námi už jen Makedonie a Bulharsko.
Stále dokola slýcháme, že podpora rodin s dětmi, především s těmi malými, je pro tuto vládu prioritní. Rodičům malých dětí by především pomohlo lepší sladění práce s péčí o děti. A právě zkrácené a flexibilní pracovní úvazky mohou tomuto sladění jít naproti. Za tři roky svého působení jste však nepředložila jediný návrh, který by částečné úvazky jakkoli podporoval. Když TOP 09 předložila tento návrh, tak jej vláda odmítla. My jsme se v tom návrhu snažili napravit nespravedlnost při platbě zdravotního pojištění osob pracujících na částečný úvazek.
Vážená paní ministryně, hodláte skutečně pomoci rodinám s dětmi tím, že podpoříte zkrácené pracovní úvazky? Samozřejmě vím o navrhovaném opatření v novele zákoníku práce, tedy o nové povinnosti zaměstnavatele sdělit písemně důvody, pro které nepřijal zaměstnance na zkrácený úvazek, ale jsem si jista, že to žádnou skutečně výraznou pomocí nebude. V době začátků vaší vlády jste hovořila o změnách v odvodech, které by částečným úvazkům pomohly. Ale od té doby je pouze ticho po pěšině. Děkuji předem za odpověď.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Karamazova.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane ministře, v souvislosti s nedávnými prezidentskými volbami ve Spojených státech amerických se stále častěji zmiňuje úloha NATO a připravenost Evropy bránit samu sebe. Nastupující prezident Spojených států Donald Trump se netají názorem, že by Evropa měla převzít daleko větší podíl na obraně svých hranic. Dovolte mi proto otázku, jak je Česká republika připravena plnit svou bezpečnostní úlohu a kdy lze očekávat, že výdaje na obranu dosáhnou minimálních 2 % z DPH. Děkuji za odpověď.
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Prosím pana poslance Soukupa.
Poslanec Zdeněk Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, naše řady jsou řídké. Řekl bych, pane předsedo, že je to tristní, tyto interpelace, když mám mluvit k prázdným židlím ministrů. Nicméně já to udělám.
K dnešní interpelaci mi dal impuls článek s titulkem Základní škola ve Velkých Němčicích vymývá dětem hlavu multikulturalismem a nadšením pro migraci. Píše se tam něco o nástěnkách, které nadšeně propagují multikulturalismus, o paní učitelce, která nadšeně říká dětem: Měli bychom přijmout každého uprchlíka, jsou to mírumilovní lidé, kteří nám nechtějí ublížit atd. Připouštím, že kdyby tady byl pan ministr Chovanec, že bych to nechal prověřit, protože ten článek je z podezřelého zdroje. Nicméně přesto jsem oslovil pana ředitele té školy prostřednictvím jednoho z voličů. A jeho odpověď. Ty informace, které v tom článku byly uvedeny, jsou pravdivé a on na tom v podstatě nevidí nic závadného, nic nenormálního. Nedělá nic jiného, než se řídí závazným rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. A já jsem si ten dokument pročetl. V článku 6.4 se nařizuje multikulturní výchova. Kdyby to bylo formulováno jako výchova k toleranci vůči jiným kulturám, rasám, názorům, nic bych nenamítal, ale odkdy je multikulturní výchova oficiální státní doktrínou nebo něčím takovým? Ani tak bych to nepřijal. Pojem multikulturalismus zahrnuje něco jiného. Myšlenkový a politický proud.
Ptám se: Je úkolem školy formovat u dětí světonázor? Není to skutečné vymývání mozků? A já položím zároveň i druhou otázku. Paní ministryně tady je, takže já počkám, až mi odpoví.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím paní ministryni.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, rozhodně musím zcela jasně odpovědět na otázku pana poslance, že k tzv. vymývání mozků nebo šíření multikulturalismu jako názoru ideového, politického, občanského v rámci našich škol nedochází. Opakovaně se setkávám s šířením těchto představ např. prostřednictvím sociálních sítí. Chápu tedy, že mohou znepokojit poslance a poslankyně z hlediska toho, co se tedy na našich školách děje. Chci výslovně zdůraznit, že nic takového není, stejně jako není nic takového na našich školách, jako je šíření islámu, islamismu, nebo dokonce jeho propagace. To také velmi důrazně odmítám.
Co se týká multikulturní výchovy, což je ovšem, pan poslanec to asi uzná, něco jiného. Je pravda, že v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání se jedná o jedno z průřezových témat, ale podotýkám od roku 2005, tzn. daleko před různými událostmi, které zneklidňují naše občany. Proto využiji příležitosti tady na půdě Poslanecké sněmovny a přečtu, co se tím rozumí podle rámcového vzdělávacího programu.
V oblasti vědomostí, dovedností a schopností především poskytuje základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české evropské společnosti. Rozvíjí dovednosti rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti, napomáhá prevenci vzniku xenofobie. Poskytuje znalost některých základních pojmů, jako je kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance. V oblasti postojů a hodnot pak především napomáhá žákům uvědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí. Stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků a učí je vnímat odlišnost jako příležitost, nikoli jako zdroj konfliktu. Učí žáky vnímat sama sebe jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahů ke společnosti.
Výběr a realizace daného tematického okruhu, který je tedy v našem rámcovém vzdělávacím programu od roku 2005, může být významně ovlivněn vzájemnou dohodou samozřejmě učitelů, učitelů a žáků, učitelů a rodičů. Znovu tedy chci ubezpečit poslance a poslankyně, že školská soustava, nebo dokonce Ministerstvo školství žádným způsobem nepropaguje multikulturalismus jako snad nějaký ideový názor nebo nedej bože státní politiku ve smyslu ovlivňování nepolitična a školského prostředí. A zdůrazňuji, že nic takového nečiní ani podle mého soudu rámcový vzdělávací program v případě multikulturní výchovy, která je zde přítomna od roku 2005.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance.
Poslanec Zdeněk Soukup: Já jsem nicméně očekával, že to bude takové, řekl bych, vychýlení nějaké nadšené stoupenkyně jiných myšlenek, jaké jsou prospěšné dneska. Nicméně přesto bych si položil otázku. Já jsem si vždycky myslel, že škola má vybavit budoucího občana potřebnými vědomostmi a má ho také vybavit schopností orientovat se v tom dnešním světě, což je v pořádku. Tady bych připustil, že seznamování s jinými kulturami je prospěšné. Ne připustil, to je naprosto jasné. Ale proč rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ani jednou větou, a já jsem si ho pečlivě přečetl, neukládá také třeba výchovu k vlastenectví. Je to zakázané slovo?
Předseda PSP Jan Hamáček: Paní ministryně.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Co se týká vlastenectví, tak podle mého soudu to rozhodně zakázané slovo není. A vím, že právě v rámci multikulturní výchovy, jak je obsažena v rámcovém vzdělávacím programu, a já jsem to tady také proto přečetla, samozřejmě je posilováno sebeuvědomění dětí směrem k sociokulturnímu prostředí, ze kterého vycházejí, včetně toho uvědomění národnosti, já jsem to zmiňovala, a to je samozřejmě jinými slovy vyjádřeno posilování vlastenectví.***