Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

42.
Vládní návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 99/2000 Sb.,
o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr
/sněmovní tisk 836/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Je navrženo, aby tento tisk byl projednán podle § 90 odst. 2, tedy schválen v prvém čtení. Z pověření vlády předložený návrh uvede pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Požádám pana ministra průmyslu a obchodu, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, a o totéž požádám pana poslance Vlastimila Vozku, který je zpravodajem pro prvé čtení.

S přednostním právem se hlásí paní poslankyně - Ne. Potom. Dobře. Můžeme tedy zahájit jednání. Požádám pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby z pověření vlády České republiky uvedl tento tisk. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství zrušilo sankce v jaderné oblasti vůči Íránu, je zřejmé, že důvod, pro který byl zákon zakazující veškeré dodávky pro jadernou elektrárnu Búšehr, pominul. Vláda proto navrhuje zrušení předmětné právní úpravy, aby tato právní regulace již negativně nedopadala na podnikatelský sektor v oblasti exportu do dané destinace. Po zrušení zákona budou moci čeští podnikatelé, stejně jako již nyní mohou podnikatelé v jiných členských státech, vyvážet do předmětné oblasti zboží nepodléhající kontrolním režimům volně a v případě zboží podléhajícího kontrolním režimům za podmínek stanovených unijním právem. V rámci snahy o co nejrychlejší vyrovnání podmínek českých podnikatelů s podnikateli ostatních členských států EU vláda navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem vyslovila souhlas v prvním čtení dle § 90 jednacího řádu.

Závěrem bych vás chtěl požádat o podporu tohoto materiálu, abychom mohli společně prosadit pomoc českému exportu do tohoto teritoria. Chtěl bych zdůraznit, že tento zákon byl typickým gold-platingem, ale gold-platingem, to znamená zbytečné zpřísňování podmínek pro vlastní firmy, ale snad výjimka je v tom, že to byl gold-plating ne díky Evropské unii, ale spíš díky spojencům v NATO, když byl tento zákon přijat. Ať už je to jakkoliv, podmínky se změnily a v tuto chvíli není nejmenší důvod pro jeho platnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane ministře. Nyní požádám pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby přednesl svůj díl předkládací zprávy, protože z dopisu pana předsedy vlády ze dne 8. června loňského roku jsou úvodními slovy pověřeni oba ministři. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, k tomuto návrhu na zrušení zákona číslo 99 o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr bych udělal takový krátký komentář. Chtěl bych připomenout, že v roce 2015 přijaly Čína, Francie, Německo, Ruská federace, Spojené království, Spojené státy americké a Evropská unie a také Írán společný komplexní akční plán, který byl přijat také rezolucí Rady bezpečnosti OSN 20. července 2015, a v souvislosti s touto uvedenou rezolucí Rady bezpečnosti, to byla rezoluce 2231, byla ukončena izolace Íránu v jaderné oblasti. Zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr je tedy žádoucí s ohledem na použitelná nařízení Rady Evropské unie.

Zároveň je zrušení zákona v souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky, neboť zákon, který my teď zrušujeme, nebyl přijat v souvislosti s mezinárodními sankcemi vůči Íránu. Tam šlo o něco jiného. Česká republika při přijímání tohoto zákona nebyla vedena zájmem zakázat českým podnikatelům dodávky na výstavbu jaderné elektrárny Búšehr, ale obavou z poškození České republiky v politické, bezpečnostní a rovněž ekonomické sféře. Takže ten návrh zákona odráží zmíněnou zahraničněpolitickou situaci. My máme zájem na spolupráci s Íránem v jaderné oblasti, protože pokud se tohle bude dařit, bude to posilovat mezinárodní důvěru. Jde o výlučně mírový charakter íránského jaderného programu, ve kterém my chceme participovat. Je to dáno také tím, že my patříme k zemím s vyspělou jadernou technologií a máme zkušenosti v této oblasti.

Já sám jsem navštívil Írán a íránská strana projevila velký zájem a také očekávání, že dojde ke zrušení tohoto zákona, protože ten zákon brání v zahájení spolupráce v určitých oblastech. Myslím si, že mohu garantovat Sněmovně, že přijetí tohoto návrhu je skutečně v souladu nejenom s našimi mezinárodněprávními závazky, ale je to také zájem České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí a dám slovo zpravodaji, panu poslanci Vlastimilu Vozkovi, který je zpravodajem tohoto tisku pro prvé čtení. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Vozka: Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, na téma merita tohoto zákona již v Poslanecké sněmovně padlo mnoho vět. V úvodu bych jenom rekapituloval, že návrh byl rozeslán poslancům 9. 6. 2016 a navrhovatel navrhl schválit jej v režimu § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Samotné jádro sněmovního tisku 836 se týká vládního návrhu zákona, kterým se zrušuje zákon č. 99/2000 Sb., o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr. Vláda ve své důvodové zprávě uvádí, že tento zákon byl přijat v souvislosti s mezinárodními sankcemi vůči Íránu, které byly přijaty v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN z roku 2006 a rozšířeny v roce 2007.

Tak jak již tady mezinárodní souvislosti vysvětlil pan ministr zahraničních věcí, vzhledem ke zrušení uvedených sankcí a v návaznosti na rezoluci Rady Evropské unie z roku 2015 se navrhuje zrušit tento zákon. Souhlasím tedy s vyslovením souhlasu již v prvním čtení podle režimu § 90 odst. 2 a připomínám, že se k tomu kladně vyjádřila též Hospodářská komora České republiky v podstatě v souvislostech, které již zdůvodnil i předkladatel zákona, pan ministr. Z vyjádření Hospodářské komory je důležité, že komora cítí důvody, které vedou k návrhu zrušit předmětný zákon, jako správné. Jeho přijetí v současné době znamená konkurenční nevýhodu pro české podnikatelské subjekty v porovnání se zahraniční konkurencí. V oblasti výroby jaderných technologií a v navazujících odvětvích úspěšně podniká celá řada český firem či institucí aplikovaného výzkumu. Z tohoto důvodu tedy pan prezident Hospodářské komory doporučuje rovněž zrušení tohoto zákona.

Pane předsedající, toť vše, děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho vystoupení. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Zdenka Soukupa. A s přednostním právem se hlásí paní poslankyně Jana Černochová? Dobře, čili bez přednostního práva. Prosím, pan kolega Zdeněk Soukup. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, já mám jiný názor. Nehlasoval jsem pro návrh komunistů, nebudu hlasovat ani pro vládní návrh. Mám pro to jediný důvod: Nechci, aby se nebezpečný materiál, jakým je odpad, který vzniká právě v jaderných elektrárnách ruského typu VVR, dostal do nepovolaných rukou. A to v Íránu stejně jako v dalších zemích Blízkého a Středního východu hrozí. Nevíte, co se tam stane zítra.

Ostatně ochota dát do rukou nedůvěryhodného partnera nebezpečný materiál je pozoruhodná ještě z jiného pohledu. Nedávno jsme tady přijali novelu zákona, podle kterého musí v českých jaderných elektrárnách lidé, kteří nakládají s palivem a odpadem, mít zvláštní bezpečnostní prověrku. Dost přísnou prověrku. Doma si tedy rizika uvědomujeme.

Aktuální zpráva, včerejší zpráva, kterou jsem zaznamenal: Írán testuje raketu středního doletu. To také vypovídá o mnoha věcech. Ta raketa sice dopadla někam do pouště, nic nepoškodila, ale hovoří to za své.

Jaká jsou rizika? Z odpadu se dá velmi jednoduše levně vyrobit špinavá bomba. Já jsem si to ověřil u lidí, u odborníků, kteří s tím mají co do činění. Ostatně stačí ho jakýmkoli způsobem rozptýlit na určitém území. Je to zbraň, která vyvolává přinejmenším paniku, ideální pro teroristické útoky. Pár příkladů, jaký zájem mají, řekl bych, někteří lidé, některé síly o tuto zbraň nebo o tento materiál. V roce 1995 čečenští teroristé se pokusili o rozmetání radioaktivního odpadu v moskevském parku Izmajlovskij. Rok 2002: Ve Spojených státech amerických byl zatčen terorista José Padilla. Při domovní prohlídce u něj byl nalezen materiál na sestrojení špinavé bomby. Podobný příběh z Velké Británie, v kterém byl jistý (nesrozumitelné).

Už v rozpravě nad návrhem KSČM tady padlo, že Izraelci dávají najevo jisté pochopení důvodů, které nás eventuálně povedou k obnovení dodávek pro Búšehr. Sice je to ohrozí, ale říkají, že když nepomůžeme elektrárnu dostavět my, najde se někdo jiný. Já tento argument zneužít nechci. Prostě přátelům, jakkoliv velkorysým, se něco takového nedělá.

Prosím, původně jsem chtěl navrhnout zamítnutí v prvním čtení, ale neudělám to. Chci tomu dát šanci, ale zvažte ještě důvody, které jsem tady uvedl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Černochová, poté pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. V souladu s § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vznáším námitku za poslanecký klub ODS a TOP 09 proti postupu podle § 90. To zaprvé, procedurální návrh.

A za druhé, děkuji za vystoupení panu kolegovi Soukupovi, vaším prostřednictvím. Musím říct, že na tuto záležitost mám naprosto shodný názor, i jsem ty obavy vznášela na výboru pro obranu, kde jsme také nebyli úplně ubezpečeni, co to bude znamenat pro naše vztahy s Izraelem. Když jsme se účastnili v rámci delegace s panem předsedou Poslanecké sněmovny Hamáčkem jednání s Izraelci, tak není pravda, že by se Izraelci toho neobávali a že by říkali "jsme rádi, že do toho jdete". Ne, naopak. Ty obavy tam zaznívaly velmi hlasitě.

Víme všichni, co se stalo 20. ledna 2017. Změnila se americká administrativa, v Bílém domě sedí americký prezident Donald Trump. Víme, jaký je jeho postoj k Íránu, že ten postoj je zásadním způsobem jiný, než jaký byl u Obamovy administrativy. A já bych varovala před nějakou ukvapeností v tom rozhodování, v tom projednávání. Proto jsme navrhovali i to veto, a to z toho důvodu, že samozřejmě jeho administrativa bude mít nějaký čas na to, aby se rozhodla, jakým způsobem bude v této oblasti vztahů s Íránem dál postupovat. A pokud jsme jako Česká republika součástí nějakých kolektivních smluv mezi Spojenými státy a Českou republikou nebo mezi Českou republikou a Evropskou unií, mám na mysli Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, tak si myslím, že je vhodné netlačit na pilu a vyčkat, jaký další vývoj ve vztazích mezi státy z toho stejného civilizačního pásma, do kterého patříme, a Íránem, jaké ty vztahy v budoucnu budou.

Takže si myslím, že nás žádný čas netlačí, a než rozhodovat něco, co nebude mít tak příznivý dopad pro Českou republiku, jak si možná někteří kolegové myslí, tak raději v tuto chvíli v tomto volebním období nerozhodovat nic. Z tohoto důvodu tedy, opakuji, vznáším námitku na § 90 a prosím, aby naopak lhůta pro projednání ve výborech byla delší než běžně podle jednacího řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Černochové. Faktická poznámka pana poslance Gabala, Šarapatky, Grospiče a Rujbrové. Musím dát nejdřív přednost, paní poslankyně, elektronickým přihláškám k faktickým poznámkám. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi jenom stručně zopakovat závěry z jednání výboru pro obranu, který projednával ke stejnému tématu jinou předlohu, prakticky identickou. Výbor pro obranu podpořil uvolnění embarga za prvé na podkladě výroku předsedkyně Drábové, zda má mezinárodní kontrolní orgán jakékoliv informace o porušování nebo nedodržování jaderné dohody s Íránem, kdy odpověď zněla: Board ředitelů ve Vídni kontrolního institutu žádné takové informace nemá.

Za druhé. Dotazovali jsme se zástupce Ministerstva zahraničních věcí, do jaké míry věc je konzultována se zastupitelstvím Izraele, odpověď byla kladná. To znamená, informace byly předány.

Podle mého názoru - třetí, jenom interpretativní. Já to nechci tady rozebírat příliš, kam směřuje nebo nesměřuje americká administrativa. Podle předvolebních koncepcí a konzultací, které jsem měl možnost ve Washingtonu vyslechnout, zásadním cílem nové administrativy bude kontrola toho, aby Írán dohodu dodržoval, nikoliv její zrušení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Grospiče. (V sále je velký hluk a neklid. Poslanec Šarapatka mluví z lavice.) Já jsem vás hlásil, pane poslanče, jste v pořadí. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím reagoval na své předřečníky a zejména na paní kolegyni Černochovou. Mě trošičku překvapuje, když posledně zákon, který byl z dílny poslaneckého klubu KSČM, nebyl přijat právě proto, že byl z dílny KSČM, a zaznělo to tady na mikrofon, lze to určitě vyhledat i ve stenozáznamu, a byla projevena vůle, že vládní návrh má vysokou naději na to, aby tedy prošel, a dnes se tady zase spekuluje s nevypočitatelností administrativy po amerických prezidentských volbách, která zcela zamíchala kartami a ukázala, že stále holt ve světě existují tři mocenská centra, to znamená Japonsko, Evropa, potažmo Spolková republika Německo, a Spojené státy americké. Česká republika je tedy součástí Evropské unie, nicméně se domnívám, že stále bychom měli razit tezi, že je také mimo jiné svrchovaným samostatným státem a může hájit i své obchodní zájmy a svou zahraniční samostatnou politiku, která se v tomto případě nekříží s politikou Evropské unie, anebo jestli tedy vykročíme cestou, že se skutečně přihlásíme plně hrdě k tomu, že Česká republika je polokolonií vázanou na závazky Evropské unie, Spolkové republiky Německo nebo potažmo americké administrativy. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grospičovi. Nyní pan poslanec Šarapatka. Dobře, ruší svou přihlášku k faktické poznámce. Mám tím tedy vyčerpanou celou obecnou rozpravu. Pardon, přihláška z místa paní poslankyně Zuzky Bebarové Rujbrové. Já vás nemám elektronicky, tak jsem si vás nepoznamenal. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo. Je to něco málo přes měsíc, kdy jsem se jako členka delegace této Sněmovny zúčastnila cesty do Sýrie. Syrští partneři velmi oceňovali, a podotýkám, že je to podobně bojové území jako to, o kterém nyní jednáme, humanitární pomoc České republiky, to, že Česká republika je zde v kontaktu, že zde má ambasádu. Na každém setkání se netajili tím, že čeští podnikatelé budou mít přednost potom, až válka skončí.

Nevím, jestli znáte přísloví našich babiček "dva se perou a třetí se směje". Vzpomeňte, jak jsme si sami zlikvidovali zbrojní výrobu, aby nás potom nahradili ti, kteří tímto způsobem nepostupovali. Takže čekejme, co udělají naši bratři v Bruselu, co udělají naši bratři ve Washingtonu, a opět utřeme ústa. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Zuzce Bebarové Rujbrové. Tím jsem vyčerpal rozpravu. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Nejdřív pan ministr průmyslu a obchodu. Prosím, pane ministře. (V sále je velký hluk.)

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, musím říci, že je pro mě určitým zklamáním postoj klubů TOP 09 a ODS, které mají potřebu to znovu řádně projednávat. My už jsme to díky tomu, že tady byl podobný návrh, nebo skoro stejný návrh předložený KSČM, měli možnost diskutovat.

Chtěl bych říci, že jsem se v Izraeli také o této věci bavil. Zřejmě jsem slyšel trochu jiné věci, než slyšel kolega Herman.

Především proč vůbec byla možná dohoda o tom, že Írán se vzdal svého jaderného programu, který podle všeho měl, a měl někde v bunkrech v horách mnoho centrifug, kde podle všeho docházelo k pokusům vyrobit obohacený uran pro výrobu jaderné bomby. V Íránu se stala taková věc, která není úplně vysvětlená, že tak nějak v ulicích Teheránu někdo zastřelil čelné fyziky z tohoto programu. Dodneška se úplně neví bezpečně kdo. Ale zejména se podařilo nějakým hackerům, a opět nevíme, jakým hackerům, dosáhnout toho, že se jim zavirovali centrifugy, a to takovým způsobem, že na obrazovkách běželo, že je všechno v pořádku. Mezitím se centrifugy roztáčely a některé havarovaly. A Írán pochopil, že se musí dohodnout s mezinárodním společenstvím. A teď nechme stranou, proč se to stalo a jak se to stalo.

Írán se dohodl, že nebude dělat ani žádné pokusy o jadernou bombu, došlo k dohodě, že má možnost mírového jaderného programu, a Mezinárodní agentura pro jadernou energii, jak tady už byla citována paní Drábová, to monitoruje. My bychom měli být docela rádi z tohoto vývoje, protože on přináší možnosti pro naše firmy, které samozřejmě dodávají pro jaderné elektrárny, mají tam velké možnosti. My díky tomu, že jaderné elektrárny provozujeme už od 60. let, program tady má dlouhou tradici, máme tady na to odborníky, tak máme obrovskou šanci tuto příležitost využít. Místo toho jsme tady opět svědky sebemrskačství, kterému nerozumím, poškozování zájmů českých firem.

Toto je gold-plating, dohoda je překonaná. Bylo to přijato v době, kdy byla představa, že musíme zachytit to, co není označeno jako materiál vojenského použití, dokonce to, co není označeno ani jako materiál dvojího použití, tenkrát ještě nebyla klauzule catch all, že se tam zahrne i materiál, který nepatří do těchto dvou kategorií, přesto by mohl být zneužit. Čili je to gold-plating, je to naprosto zbytečný zákon. Proto jediné, co se s ním dá udělat, je ho zrušit.

Co se týká onoho jaderného paliva, o kterém se zmiňoval pan kolega Soukup. Upřímně řečeno, věcná informace je o tom, že Írán první blok jaderné elektrárny v Búšehru již dnes provozuje a hodlá provozovat. To znamená, že jestli bude provozovat jeden blok, dva bloky nebo tři bloky, tak to nic nezmění na tom riziku, že z toho někdo bude vyrábět špinavou bombu. To se musí uhlídat jinými mechanismy. Těmi mechanismy, které má Mezinárodní agentura pro jadernou energetiku. My opravdu ničemu nepomůžeme, protože oni už to palivo mají dneska. Když nedodáme na další blok, druhý nebo třetí, tak opravdu blahobyt světa ani rizika tím vůbec, ale vůbec nezmenšíme.

Z těchto důvodů díky zklamání, že máme to veto, které samozřejmě musím respektovat, nicméně si dovolím navrhnout v podrobné rozpravě zkrácení lhůty pro jednání z 60 na 30 dní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan ministr zahraničí. Prosím, pane ministře, potom pan zpravodaj.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Ještě jednou, dámy a pánové. Někdy mi připadá, že se snažíme být tady papežštější než papež. Protože já jsem tady schválně na začátku řekl, kolik zemí podepsalo dohodu, která je dokonce posvěcená rezolucí Rady bezpečnosti. A to, rozumíte, má nějakou váhu! Spojené státy, Rusko, Čína, Francie, Evropa, Spojené království - tyto země prostě udělaly deal, který má pro nás zásadní význam. A zdá se mi, že úplně není jasné, v čem ten význam je. Ten význam je v tom, že my dnes máme kontrolní mechanismy, díky kterým víme, že Írán nebude vyvíjet atomovou bombu. A když se budete zabývat těmi zprávami, tak dnes ty zprávy všechny říkají, a já jsem se s tím opravdu seznamoval, že Írán své závazky v této oblasti plní. Takže my tu jistotu skutečně máme, ne že ne! My ji dnes máme. Takže kdo chce vlastně klid, tak ví, že ta dohoda má pro nás obrovský smysl. Myslím si, že každý, kdo se bude seznamovat s těmito posudky, tak prostě dojde k závěru, že pro nás to má velký smysl. A pro mě prostě všechny země, které jsem vyjmenoval, jsou podepsané na té dohodě a tu dohodu jen tak nikdo nezmění. Jsem si tím velice jistý. Protože její význam pro nás je dneska obrovský.

Proto se domnívám, že tady v této chvíli začínat debatu o tom, že vlastně my si počkáme, nebo budeme papežštější než papež... Opakuji, tady to říkal pan ministr Mládek, že současné kontrolní mechanismy jsou lepší, než byly v době, kdy se tato dohoda, kterou my chceme zrušit, tady přijímala, ten systém catch all je opravdu nový, a umožňuje nám dokonce kontrolovat víc než jenom ty podezřelé věci, které spadají do oblasti duálního užití. Takže my jsme skutečně dnes kontrolně vybaveni velmi dobře a platnost té dohody nám prostě zaručuje určitou stabilitu vývoje, partnera, který dodržuje závazky. Ve chvíli, kdy bychom si řekli, že to prostě rozbijeme, tak se ocitáme v prostoru, kdy prostě se budou znovu vyvíjet atomové zbraně tam, kde jsme to nechtěli. Takže to je náš zájem, aby se ta dohoda držela. Já jsem ji podporoval právě proto. Toto je moment stability v dnešním neklidném světě. A my touto debatou jako kdybychom nechtěli porozumět tomu, že tato dohoda je skutečným úspěchem.

Já věřím na kontinuitu politiky Spojených států amerických, vůbec tady nepodléhám pocitu, že bude docházet k dramatickým změnám. Myslím si, že v řadě věcí bych byl rád, kdybychom byli v tomto trpěliví. Jsem přesvědčen, že ve věcech, které mají cenu, což se dá ověřit, se znovu dohodneme. Takže bych nedělal žádné velké úvahy o změnách, protože si myslím, že stabilita této dohody a její prospěch je prostě zřejmý a že to budou respektovat všichni členové.

Takže držme se toho, co platí, a nepokoušejme se tady vytvářet nějaké jiné světy a chovat se nestandardně. Nemá to smysl. A na mě to opravdu působí dojmem, a je to něco, co se v naší zemi často vrací, to, že jsme opravdu papežštější než papež. Tady je dohoda, jejíž jsme součástí, tak ji dodržujme a chovejme se podle toho. Já jsem řekl, že to, co tady dneska navrhujeme, je v souladu s našimi mezinárodněprávními závazky, a ba co víc - je to obecným zájmem České republiky. Ale já samozřejmě vím, že politické názory mohou být různé, to respektuji, ale tady potřebuji silně říct, že tohle je náš zájem, je to náš zájem z řady hledisek, a měli bychom to ctít.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s přednostním právem paní poslankyně Jana Černochová. S faktickou poznámkou pan kolega Chalupa.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře Zaorálku, jestli je někdo papežštější než papež, tak jste to vy. A jste to vy a předvedl jste to tady docela názorně, když jsme projednávali rezoluci OSN, která se velmi zásadním způsobem dotýkala Izraele. Tak si vzpomeňte na svoje slova. Vzpomeňte si nebo si nechte předložit stenozáznam, co jste nám tady tehdy řekl. Takže nějaké vaše argumenty o tom, že Rada bezpečnosti je parta prímových lidí, kterým všichni věříme, jsou naprosto scestné! Rada bezpečnosti se chová vůči Izraeli naprosto stejným způsobem, jako se chová vůči Izraeli OSN. A jestli vy jako ministr zahraničních věcí tohle podporujete, tolerujete, tak je to váš problém, ale nemluvte tady o tom, že je někdo papežštější než papež. To za prvé.

Za druhé bych si vyprošovala i u pana ministra průmyslu a obchodu Mládka, aby tady nehovořil o nějakém sebemrskačství. Zpochybňujete, páni ministři, to, že poslanci Poslanecké sněmovny mají legitimní právo na projednávání návrhu zákona v řádných lhůtách? Co si to dovolujete? Co si dovolujete tady vůbec zpochybňovat to, že někdo podle jednacího řádu uplatní veto za dva poslanecké kluby, a kritizujete tady za to někoho? Vy jste tady neseděli v minulém volebním období? Nedělali jste to zrovna tak? My jako Poslanecká sněmovna máme nárok projednat ten zákon řádně, ve třech čteních, takže si vyprošuji to, aby nás tady někdo káral za to, že jsme drzí a že si dovolujeme protestovat proti tomu, že to někdo chce sfouknout jedním hlasováním! Tady jde o jádro! Tady jde skutečně o věci, které, ano, jak jste správně říkal, v nich Česká republika vynikala od 60. let. Možná mezi těmi inženýry je celá řada lidí, kteří skutečně jsou dobří ve svém oboru. Já jsem za to ráda. Ale prosím pěkně, tady se bavíme o bezpečnosti. Tady se bavíme o věcech, které jsou velmi silně spojeny s tím, co se v tom mezinárodním prostoru v tuto chvíli děje. Vy říkáte: Byl tady návrh Komunistické strany Čech a Moravy. Ano, byl. Před půl rokem. Před půl rokem nebylo nikomu jasné, jakým výsledkem dopadnou americké volby. Jestli vyhraje paní Clinton, a když vyhraje paní Clinton, bude dál tendence tleskat Íránu, anebo když vyhraje Donald Trump, tak že ta tendence bude pravděpodobně jiná.

Já jsem nebyla ve Washingtonu jako Ivan Gabal, takže nemám informace o tom, co tam kdo říkal. Jenom by mě možná zajímalo, kdy to jednání proběhlo, protože vývoj v těch vztazích je poměrně značný. Tady deset dnů, kdy vykonává funkci prezidenta Spojených států pan Donald Trump, tak těch věcí, které se odehrávají ve veřejném prostoru, je celá řada. Všichni to víte, nebudu tady opakovat některé věci, které možná někdo i z Ministerstva zahraničních věcí považuje za sporné, alespoň to tak říká v médiích.

Takže žádné papežštější než papež. Já si myslím, že by se pánové ministři, jak pan ministr Mládek, tak pan ministr zahraničních věcí Zaorálek, více měli věnovat ekonomické diplomacii v tom slova smyslu, aby naše ambasády, které jsou v zanedbaném stavu, v žalostném stavu, některým diplomatům skutečně padají ne rezidence, ale zastupitelské úřady, kde by se měly konat schůzky, mítinky, kde by se měla odehrávat ta ekonomická diplomacie, tak ty jim padají na hlavu.

Pane ministře Zaorálku, byl jste se podívat na naší ambasádě v Bagdádu? Proč není vaší prioritou Irák? Proč je jím Írán? Mojí prioritou je Irák! Česká republika posílá do Iráku piloty, máme tam L-159, jsme tam velmi cenění. Při nedávné misi jsme tam posílali chirurgický tým. Vzpomínáte si i na tu debatu, kdy jsme tady hovořili o tom, že k tomu chirurgickému týmu ještě v budoucnu přibudou ženisté. Proč ne? Myslím si, že někteří kolegové z výboru pro obranu se byli i v Iráku podívat. Proč není prioritou Ministerstva zahraničních věcí Izrael? Proč není prioritou Ministerstva zahraničních věcí Irák? Proč tady se podrobuje Česká republika nějakým touhám, které má Írán, který možná - ano, vy to možná pamatujete vzhledem k vašemu vzdělání, tato země byla v 70., 80. letech spojencem. Skutečně se chceme do toho období vrátit? Já tedy ne!

A tady skutečně se nebavíme o tom, že se budou někde prodávat automobily nebo že se někam budou vyvážet nějaké zemědělské produkty! Tady se bavíme o tom, že dáváme prostor někomu, kdo může mít jádro, kdo může skutečně to jádro použít proti naší civilizaci! A tak jak to tady správně říkal pan kolega Soukup, ty tendence tady jsou, ne že ne. A pokud říkáte, že vlastně je všechno v pohodě a že americká administrativa nezmění svůj názor... Já, jestli se nepletu, a prosím když tak, aby kolega Soukup na to reagoval, to, co tady popisoval, se odehrálo tento týden! Tuším, že to bylo včera nebo předevčírem. Ta zkouška. Takže asi chápete, že těžko někdo z americké administrativy na to může reagovat, když se něco stane včera!

Takže já bych poprosila, abychom se skutečně tady na půdě Poslanecké sněmovně netrumfovali v tom, jestli tady někdo navrhuje nějaký návrh na zkrácení lhůty, který skutečně se používá v naprosto výjimečných případech, a není to tak, že by ODS nebo TOP 09 nadužívaly tohoto institutu, tohoto práva vetovat tu záležitost. Děláme to nepříliš často, ale nelíbí se mi, že nás tady někdo za to kárá a že tady nějakým způsobem říká, že jsme nejpapežštější než papež, když papežštější než papež je on sám. A nemá jasno v tom, jestli náš spojenec je Irák, nebo Írán, jestli to je Izrael, nebo Írán, jestli to jsou USA, nebo Írán. V těchhletěch záležitostech vůbec nemáte jasno! Starejte se o to, o co máte, pánové ministři - průmyslu, pane ministře zahraničních věcí! Investujte do lidí. Investujte do zastupitelských úřadů, ať tam naši diplomaté pracují v důstojných podmínkách a nedělají naše zastupitelské úřady, i ty rezidence ostudu České republice! Tohle má být váš hlavní úkol, a ne kárat tady někoho za to, že chce řádné projednání bodu -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás přeruším, protože za mnou byli zástupci jiných poslaneckých klubů, kteří mají stejné legitimní právo, jako má klub ODS a TOP 09. Já jsem pochopil vaše výroky a vzhledem k tomu, že vystoupením ministra Zaorálka byla znovu otevřena rozprava, protože já jsem nevyzval k závěrečnému slovu, pochopil jsem vystoupení pana ministra Mládka, že si přeje otevřít rozpravu a navrhnout zkrácení lhůty k projednání na 30 dnů, nebo ještě na kratší dobu, a to už nenechám dojednat.

V tomto ohledu mám tady před sebou nejméně čtyři faktické poznámky, které musíme dořešit. Přerušuji tento bod do 14.30 hodin, kdy rozhodneme o jeho dalším pokračování, protože tam máme pevně zařazené body. Protože byl důvod pro to, aby u toho byli oba ministři, tak konstatuji, že přerušuji bod č. 42 do 14.30 hodin, kdy bude rozhodnuto dál o jeho pokračování, a to tak, že ho přerušuji v rozpravě, kterou je třeba dokončit, a to vystoupením faktických poznámek Bohuslava Chalupy, Karla Raise, Stanislava Grospiče, Petra Kořenka, vystoupením pana ministra Mládka, který se hlásil s přednostním právem, a potom se dohodneme o tom dalším jednání.

V tomto ohledu si myslím, že jsme na tom dohodnuti, a budeme pokračovat ve 14.30 hodin. Děkuji a přeji vám dobrou chuť k obědu.

 

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. My bychom nyní měli mít pevně zařazený bod č. 165 - to je spotřební daně. Nicméně byl jsem informován, že můj pan kolega místopředseda Sněmovny, který řídil sněmovnu přede mnou, přerušil do nynějška. Prosím předsedy poslaneckých klubů, aby se dohodli.

S přednostním právem se hlásí pan ministr Zaorálek. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, já si nemohu odpustit, abych ještě nevystoupil a nereagoval na to, co tady zaznělo předtím, než vypukla polední pauza, protože to poslední vystoupení bylo podle mě tak chaotické a nesrozumitelné, že v leckomu musel vznikat velmi zmatený dojem, jak to vlastně je s naší zahraniční politikou vůči Iráku a Íránu. Já tady musím říci aspoň několik věcí, které by měly být jasné.

Jako první bych chtěl upozornit na to, že Irák je skutečná priorita české zahraniční politiky. Podtrhuji Irák. Pokud tady byla řeč o stavu našeho úřadu v Iráku, tak bych rád informoval, že právě proto, že je to naše priorita, tak provádíme rekonstrukci tohoto objektu. Rekonstruovat objekt v Iráku, v Bagdádu, v současné době je nesmírně obtížná věc. Ale právě proto, že to je priorita, tak do toho investujeme prostředky. A mohu tady ujistit všechny, že už, předpokládám, v září, v říjnu se budou moci nastěhovat ti, kteří tam pracují, do rekonstruovaného objektu. Ujišťuji vás, že zajistit něco podobného v podmínkách Bagdádu, tak abychom dostáli těm bezpečnostním požadavkům, je věc nákladná. Jsou to miliony, které nás to stojí. Prostě vystěhování těch lidí, umístění v náhradních kapacitách, v hotelích. To všechno je mimořádně nákladná operace. A to všechno nám stojí za to právě proto, že je pro nás Irák priorita. A to, že je to pro nás priorita, to bych mohl prokázat jednak počtem setkání, která mám s vrcholnými představiteli Iráku. To, kolik aktivit tam v současné době směřujeme, a nejenom v oblasti zahraniční politiky, také v oblasti obrany apod. Takže se dá poměrně snadno ukázat, že to je země, které věnujeme mimořádnou pozornost. Dokonce musím říct i z hlediska aktivity daleko větší než třeba právě tomu Íránu, kde jsme vlastně teprve ty kontakty začali.

Takže pro to, co tady bylo řečeno, já cítím potřebu říci naprosto jasně, že právě vývoj v Iráku a tato země je dlouhodobě priorita české zahraniční politiky. A nelitujeme investovat prostředky do toho, abychom tam i v těch velmi těžkých podmínkách vytvořili podmínky pro to, aby ta práce tam byla vůbec možná. Tam to bude ale těžké vždycky. Tam i když budeme rekonstruovat, když to zrekonstruujeme, tak samozřejmě Bagdád je takové místo dnes, že tam zajistit elementární bezpečnost a podmínky, ve kterých se dá existovat, je obtížné pro každou zemi, nejenom pro Českou republiku.

Nebudu vám říkat detaily, ale vím, že jenom 12 milionů stojí teď třeba náklady kolem té rekonstrukce a zajištění náhradního ubytování. To jsou opravdu mimořádné prostředky a musíme na tom spolupracovat s Ministerstvem vnitra, obrany a dalšími. Ale stojí nám to za to. A pak mně to připadá zvláštní tady ta... jakoby zpochybňování toho, že nám jde o Irák, protože já se věnuji Iráku dlouhodobě. Dalo by se snadno prokázat, že v roce 2003 v této Sněmovně jsem mluvil o tom, jakým rizikem je to, co se děje, když se útočilo v Iráku, a upozorňoval jsem tady na to, že hrozí rozkmitání rovnováhy v tomto regionu. A byla to právě akce v roce 2003, která způsobila, že se tam situace velmi vážně zkomplikovala. To znamená, Irák je bohužel důsledek toho, co se tady dělo v roce 2003. A tady ve Sněmovně jsem pro to neměl mnoho spojenců. Takže mě mrzí, že se ti, kteří jsou takovými zájemci o situaci v Iráku, o to nezajímali už tehdy. A že my tady dnes - slyším kázání na téma, jak by pro nás měl být Irák důležitý. Já vás ujišťuji, že já to vím velice dlouho. Proto jsem byl znepokojen tím, co se tehdy před lety dělo. Protože důsledky toho sklízíme i dnes. I přece díky tomu vznikla dneska velmi silná vazba Iráku na Írán, která se stává obrovským problémem. Nebo to tady není jasné? O čem to tady vlastně mluvíme? Mně to připadalo naprosto zmatené.

A stejně tak mi zmatené připadá celá ta debata o zákonu, o kterém diskutujeme. O co tady vlastně jde? My tady máme zákon, který - říkám, že má jediný správný smysl ho zrušit. A proč ho chceme zrušit? Protože ty podmínky, které byly smyslem toho zákona, dneska už jsou pryč. Ten zákon ztrácí smysl. Jaký byl prosím vás smysl toho zákona? Jestli si to někdo uvědomuje. Ten byl přece ten, že se mělo zabránit dodávání materiálu do nějaké elektrárny. No, ta elektrárna byla dostavěna. To znamená, to je prostě... to ztratilo smysl proto, že celý ten projekt už je hotový.

A druhá věc byla, aby se vyvinul politický tlak na Írán, aby to byl součást tlaku mezinárodního společenství na Írán. Ten tlak se vyvinul a výsledkem je, že je dneska dohoda s Íránem. Že ty dva důvody, proč ten zákon existoval - dostavba, aby se nedostavěla elektrárna, ten padl, protože je dostavěna. A ten druhý - vyvinout tlak na Írán, to se naplnilo, protože výsledkem toho je i to, že máme dnes s Íránem dohodu. Tak jaký je smysl zákona? Chápete? Ten jeho účel dneska úplně zmizel. Je to prostě zákon, který je obsoletní, který je zbytečný a který je zastaralý. A to, co se mi nelíbí, že tady vlastně, jako kdybych se nemohl dovolat toho, co mně připadá naprosto zásadní, že tady existuje dohoda států, klíčových států, klíčových hráčů dnes světové politiky, která je dokonce podpořena rezolucí Rady bezpečnosti. A chápete? Zpochybňovat něco takového v našem světě mi připadá velmi nebezpečné. Jestli tady někdo řekne "nějaká rezoluce nějaké Rady bezpečnosti, k čemu nám to je?" - tak to je, přátelé, to je opravdu velmi odvážná řeč.

Jestli si myslíte, že Rada bezpečnosti a její rezoluce neplatí nic, tak zpochybňujete ty poslední prvky světového řádu, které máme! A ti lidé, kteří tam... My nemáme jiný systém, jak se dohadovat. Může se vám nelíbit, můžete ho kritizovat. Můžete říkat, že je nedokonalý. To je možná všechno pravda. Dokonce se mluví o jeho reformě. Ale dokud ji neprovedeme, tak ji musíme brát, tak jak je. Jinak se prostě drolí něco, podle čeho na tom světě pořád ještě se řídíme. A je to nesmírně významné. A je to nesmírně významné i pro státy, jako je Česká republika, abychom se těchto pravidel drželi. Bez ohledu na to, že jsou nedokonalá. Bez ohledu na to, že nefunguje stoprocentně. Ale varoval bych před tím to zpochybňovat. A jestli tu máme dohodu klíčových hráčů, jestli máme rezoluci Rady bezpečnosti, tak přece bychom to měli respektovat.

A nenechte se mýlit tím, že někde zazní v některé z těch zemí nějaká slova, která říkají: musíme se na to podívat. Závazky těch zemí platí. A je třeba je brát vážně. Já závazek Spojených států amerických beru naprosto vážně. Spojené státy jsou v tomto seriózní partner, který drží závazky, a nevím nic o tom, že by to neplatilo. A nevěřím tomu, že se to změní! V tom mám tuhle zkušenost a podle mě v téhle věci musí platit. Stejně tak jako podle mne dodrží závazky Rusko, Čína, Evropa, všichni další, kteří jsou podepsaní.

A co je strašně důležité - že Írán své závazky v téhle oblasti plní. Není důvod to zpochybňovat. A hlavně já nechápu to, proč přistupovat na tak nebezpečnou hru. Rozumíte? My jsme docílili toho, že Írán dnes - a máme to kontrolované - nevyvíjí atomové zbraně. To jsme přece chtěli. Kvůli tomu jsme i to všechno dělali. Proto ten tlak a podobně. Dnes máme kontroly, že se to plní. Já jsem tady řekl, že si to můžete ověřit, že se to skutečně dodržuje. A každý, kdo bude chtít začít diskusi, tak se s tím seznámí. A my máme přece to, co je strašně cenné - že někdo nevyvíjí atomové zbraně a zavázal se pouze k mírovému využití jaderné energie. Tak to přece má svou cenu a měli bychom to ctít, a ne říct, že nás to nezajímá, my na to kašleme, my to nebereme vážně. Já nechápu takovou řeč. Mně to připadá nezodpovědné a připadá mi to jakoby v něčem špatná debata.

Pro stát jako Česká republika přece musí platit, že mezinárodní řád je něco, na čem nám nesmírně záleží. Vždyť právě takové země, jako je Česko, na to doplatí, když nebudou platit žádná pravidla. Už jsme se tady přece bavili o Ukrajině, o nerespektování mezinárodního řádu na Ukrajině při anexi Krymu. To pro nás nejsou zásadní věci? Nebo si myslíte, že v jedné věci se můžete mezinárodního řádu dovolávat a ve druhé můžete říct, že nám není k ničemu? No taková nekonzistence je nepochopitelná. To potom jsme trotlové a ne politici!

Takže já bych si přál, abychom brali vážně to, co jsem řekl. Je tady podpis klíčových států, je tady rezoluce Rady bezpečnosti a to všechno platí a je to dodržováno. A nespekulujte o tom, že nějaká země něco udělá. Je to země, která má Kongres, která má senátory, kongresmany a prezidenta, který se určitě seznámí s tou situací. A já věřím na kontinuitu politiky, na to, že závazky se budou držet. Když máte někde dohodu šesti hráčů, tak ani není možné, aby jeden jen tak vypověděl, protože to je dohoda šesti, ne mezi dvěma.

To znamená, já odmítám jakékoliv zpochybňování tohoto dílu této dohody, smlouvy, která byla učiněna mezi státy, které jsem vyjmenoval, a Íránem, a odmítám to, aby se zpochybňovala v této Sněmovně. To je nebezpečná hra. To je špatná zahraniční politika a tohle není zájem České republiky! (Potlesk z lavic poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi Zaorálkovi. S přednostním právem ještě pan ministr průmyslu a obchodu. Prosím, pane ministře.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je mi líto, že z formálních důvodů nebudeme pokračovat v debatě o elektrárně Búšehr, ale musím reagovat na vystoupení paní poslankyně Černochové, samozřejmě skrze pana předsedajícího. Pan kolega Zaorálek už toho hodně řekl, já dodám jenom pár slov.

Já jsem nikdy nezpochybnil právo klubu dát veto. To je plné právo, když dva kluby zavetují devadesátku, mají to mít. Já jsem pouze sdělil, že je mi to velmi líto, že to poškozuje zájmy českých firem a že navrhnu, až se o tom bude dále jednat, zkrácení doby na 30 dnů projednávání a pevně doufám, že to bude schváleno.

Rovněž neberu parlamentu jako celku, jeho jednotlivým členům právo na sebemrskačství. Kdo se chce sebemrskat, ať to dělá, Ale prosím, mně zase neberte právo sdělit, že když se někdo sebemrská, tak že sděluji, že se sebemrská. To právo mám taky, jsem jedna dvousetina stejného suveréna jako kterýkoliv jiný další poslanec. Ano, a tento postoj k tomu zákonu je svého druhu sebemrskačství, které za prvé nepomáhá českým firmám, ale nepomáhá ani vývoji ve světě. Pan kolega Zaorálek už to tady řekl. Výsledkem akce ochotných v Iráku bylo posílení šíitské majority a vytvoření vlády v Iráku, která je bližší k Íránu daleko více, než jakákoliv irácká vláda byla předtím. To je čistý výsledek naší západní snahy. Já to nechci moc hodnotit, ale to je třeba si také říci, že šíité dneska vládnou, koneckonců jsou většinová společnost. Předtím dokonce ta vláda, která byla sunnity nominovaná, s Íránem válčila.

A nemuselo by nám také být úplně jedno, že ani v Íránu není úplně jednoduchá vnitropolitická situace, kde jsou stále ještě radikálové, kteří chtějí konfrontaci se Západem, a jsou tam, řekněme, technokraté, kteří se chtějí s tím Západem dohodnout. Samozřejmě pokud my se budeme chovat tak, že tvrdíme, že je úplně jedno, jakou Írán podepsal dohodu, že je úplně jedno, jaká garnitura tam je, tak jenom posilujeme zastánce té nejtvrdší linie. A to já si myslím, že by neměla být politika České republiky. Ta by měla být úplně jiná. To znamená hájit vlastní zájmy, a pokud ještě vedle hájení vlastních zájmů můžeme pomocí, aby ten svět byl o trochu lepší, tak to udělejme.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi.

Můj předchůdce pan místopředseda Filip před přerušením tohoto jednání řekl, že do 14.30 přerušil tento bod, kdy jsme měli rozhodnout o jeho dalším pokračování, což by se muselo stát jednacím řádem, že budeme hlasovat o tom, že je to zvlášť závažný bod, a znovu bychom jej museli zařadit na pořad jednání. Nikdo nic takového nenavrhl. V tom případě přerušuji tento bod a budeme pokračovat pevně zařazeným bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.