(18.00 hodin)
(pokračuje Junek)
Určitě taky velkým problémem je nedostatek financí na provádění stavebně historických průzkumů, např. už jenom v objektech památkových vlastněných státem. Celá řada památek, které jsou ve vlastnictví státu, dodnes nemá stavebně historický průzkum, což je určitě také velký nedostatek. A obecně samozřejmě nedostatek financí v památkové péči.
Ale to bychom mohli pokračovat dál, to samozřejmě zákon nevyřeší. Ten řeší jiné věci. Já bych byl rád, abychom ho pustili do druhého čtení, tam ty problémy vydiskutovali včetně těch, které jsem tady nastínil já, a podařilo se zákon vyprecizovat tak, aby byl ke spokojenosti všech. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Junkovi a budeme pokračovat v rozpravě. Nejdřív přednostní právo pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, poté paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bohužel nesdílím optimismus pana poslance Junka a podle mě se ten zákon nedá opravit ve výborech. Skutečně ne. A on tady poukázal na řadu praktických problémů, které reálně existují, ale na které tento návrh zákona buď nereaguje, nebo je vůbec neřeší. Myslím, že pěkný příklad jsou ty městské památkové zóny, ať zůstaneme v tom nižším stupni. To jsou ty budovy, které nepožívají památkovou ochranu. A ta omezení pro majitele jsou obrovská. Jsou k tomu obrovské finanční náklady. A jak se chová stát? Stát říká: Ve veřejném zájmu je, aby se něco dělo. Tomu já rozumím. A ty, milý majiteli, ty to zaplať. Ať už je vlastníkem obec, nebo soukromý majitel. To samozřejmě přináší řadu praktických problémů a taky velmi často pocit nespravedlnosti vůči těm majitelům. Pokud žijete ve městě jako já, kdy vlastně v městské památkové zóně se po druhé světové válce musely dostavovat celé bloky, a teď zjistíte, že i tyto domy, které jsou v zásadě úplně obyčejné, teď tomu nedávám znaménko ani záporné, ani kladné, najednou se řídí takhle přísnými předpisy, které přinášejí finanční náklady, tak se nedivte, že lidem se to nedá vysvětlit. A bohužel v tom návrh zákona žádnou změnu nepřináší.
Možná bychom mohli začít úplně odjinud. V městské památkové zóně v Opavě jsou jedny z nejhorších, nebo jestli vůbec ne v nejhorším stavu objekty, které patří státu. Státu, slyšíte dobře. A roky se nic neděje. Neříkám, že jenom za této vlády. Roky se nic neděje. A je to tak, že před některým tím objektem dneska už je taky zákaz průchodu, aby mu něco nespadlo na hlavu apod. Neměl by tam napřít stát svoji pozornost jako první? Podle mě měl. Má jít příkladem. A tady se skutečně střetává veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví, a památková péče do toho bezesporu patří ke kulturnímu dědictví, se zájmem ať už obecním, nebo privátním. Stát, který stanovuje pravidla, by se měl a podle mě se musí finančně podílet. A to významnou částkou. Na to bohužel tento návrh zákona nijak nemyslí. Pak samozřejmě, a mluvil o tom pan poslanec Junek, tady máme dvoukolejnost v památkové péči. Každý, kdo chystal anebo vyřizoval nějaké stavební povolení, například uvnitř městské památkové zóny, tak má s tím zkušenost. To jsou ti na ORP, tzn. obcích s rozšířenou působností, a pak to jsou orgány památkové péče. A pokud to chceme zjednodušit, a to bychom chtěli, tak bychom tu dvoukolejnost měli odstranit. Protože to nedává žádný smysl. Skutečně ne.
A pak praktický problém, to je archeologie. Velmi často, a budu mluvit o dopravních stavbách, se roky ví, kudy povede trasa. A kdy se začíná uvažovat o archeologickém průzkumu? Velmi často po vysoutěžení. Velmi často to přináší dodatečné náklady, o těch důvodech mluvil pan poslanec Junek. A já myslím, že jsou relevantní, že pokud se nezačne, tak se velmi těžko odhaduje problém. Tady narážíte na zákon o zadávání veřejných zakázek, vícenáklady. A pak ještě horší parametr, a opět za to nemohou ti, kteří ten průzkum provádějí, to je doba realizace. Nevím, kdo z vás má tu zkušenost s nějakou investiční akcí, na kterou máte státní nebo národní, a ještě horší, evropskou dotaci. A teď do toho vstoupí oprávněný veřejný zájem státu provést archeologický průzkum a najednou vám rostou náklady a běží doba a už jste pod tlakem toho, že tu zakázku neuzavřete, nedokončíte v termínu, který máte. Je to zcela běžné, já tomu rozumím, ale pokud se tam nezastaví hodiny anebo náklady, tak je to samozřejmě k tíži investora i dodavatele. Neříkám, že vždycky, ale mnohé takové případy jsou.
AJá myslím, že těch rozporů je poměrně hodně, a mně přijde opravdu lepší to vrátit k dopracování a ještě jednou tu debatu vést. Fakt si nemyslím, že to jsme schopni v rámci druhého čtení opravit.
Je možné, že někdo napíše komplexní pozměňující návrh, ten se vezme jako základ a začne se s tím nadále pracovat. Ale já takový postup nepovažuji za rozumný, předvídatelný a taky správný v této oblasti. Zkusme, až o tom budeme hlasovat, protentokrát potlačit politickou prestiž. Já to vůbec ani nevnímám, pokud bychom to vrátili k dopracování, jako nějakou porážku vlády nebo pana ministra, na to je ta věc příliš vážná, není úplně politická, ale myslím, že důkladnou debatu to ještě potřebuje. Mně je samozřejmě líto, že vládní koalice tento návrh zákona prosadila na jednání po osmi měsících od té doby, kdy poprvé proběhla rozprava.
Kolegyně Jana Černochová říkala, že tím nebude zdržovat, ale po pravdě řečeno, kdo z nás si to ještě pamatuje? Kdo z nás si před dneškem přečetl stenozáznam? Ono pro tu debatu by bylo mnohem lepší, kdyby se to vystoupení zopakovalo, ale pak bychom byli pravděpodobně obviněni z toho, že obstruujeme. A už jsme to jednou slyšeli: a proč nás tím zase otravujete? Ale možná ten čas využil pan ministr a jeho lidé a možná pan ministr v rozpravě zareaguje na připomínky, podněty, nápady, ale i kritiku, které tady zazněly v dubnu. Za osm měsíců to ministerstvo bezesporu mohlo zpracovat. Možná nás pan ministr přesvědčí, že ten návrh nakonec stáhneme. I když já si to nemyslím.
A skutečně ta věc je problematická. Je nás tady hodně, kteří mají zkušenost z komunální politiky. Pokud ta pravidla neuděláme jasnější, jednodušší, srozumitelnější, tak té památkové péči jako oboru, který si zaslouží podporu, ve skutečnosti ublížíme, než abychom jí pomohli.
Takže proto volím taková umírněná slova a takový umírněný tón, pane ministře, a myslím si, že to skutečně nemusíme za každou cenu poslat do druhého čtení a teď se rychle, rychle snažit to někde opravit. Že ty věci, o kterých mluvil pan poslanec Junek, já bych řekl, že v zásadě problémy, které popsal, existují. A on sám říkal, že to jsou jenom některé z problémů. To nebyl zdaleka vyčerpávající přehled toho, co to je. Protože možná bychom mohli u každého návrhu zákona se nejdřív shodnout na tom, co je cílem této novely. Jaký je vlastně cíl? A pak se bavme, když se shodneme na tom cíli, pak se bavme o nástrojích, jak toho cíle dosáhnout. A až se dohodneme na nástrojích, tak pak se pusťme do těch paragrafů. My velmi často postupujeme úplně naopak, úplně nelogicky. Nejdříve se vrhneme na paragrafy, začneme se přesvědčovat, jaké má být přesné znění šesté odrážky v osmém písmenu třetího odstavce hlavy I článku 3, a zapomíná na debatu, k čemu to vlastně je, jaký cíl a jestli ty nástroje, které k naplnění a dosažení cíle volíme, jsou ty správné. Takže bychom se mohli možná vrátit o dvě úrovně výš. Nejdřív se bavit a debatovat o těch cílech, pak se bavit o nástrojích a pak se vrhnout na paragrafy. A ne naopak. Protože pak výsledek je velmi tristní.
A mně to nedá, pane ministře, abychom nedopadli stejně jako s autorským zákonem, kde je několik desítek pozměňovacích návrhů, jestli mám dobré číslo, tak budeme hlasovat asi 66krát. A jak to asi dopadne? Jak to asi dopadne? Špatně. Špatně. Použiji toto spisovné slovo. Dopadne to špatně. A tady, pokud to pustíme do druhého čtení, tak prognózuji, že těch pozměňovacích návrhů bude stejné množství, ne-li více. A dopadne to i tady špatně. Takže si myslím něco vrátit a dál nad ním diskutovat a pracovat je správná metoda než za každou cenu si dělat odrážku, že už to máme z krku, pustili jsme to do druhého čtení a ono to nějak v těch výborech dopadne. ***