(11.20 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, tato řekněme přístupová smlouva Černé Hory k NATO je v tomto pohledu mnohých takový drobný detail. Říkáte si, je to vlastně formalita. My schválíme přístup státu Černá Hora do NATO. Zkusme se ale vrátit ke slovům, co to je NATO, a vrátit se do doby, kdy jsme vstupovali do NATO.
Mnohokrát jsem z úst těch, kteří tento vstup České republiky do NATO schvalovali, slyšel, že nejde až tak o kolektivní bezpečnost jako o bezpečnost peněz. Oblíbená průpovídka, že peníze jsou zbabělé a že chtějí mít bezpečí, aby mohly fungovat a přijít, je taková okřídlená průpovídka, kterou slýcháváme docela často. V tomto případě ale členství Černé Hory v NATO tohle nezajistí. Černá Hora má docela vážné problémy politické, vnitropolitické problémy, má docela vážné problémy se svým vlastním bezpečím vůči svým sousedům, řekněme si na to na rovinu, protože situace v zemích bývalé Jugoslávie není klidná, není vyjasněná. A my jakožto člen NATO se snažíme rozšiřovat tuto organizaci do oblastí, které jsou nestabilní.
Co je cílem toho rozšíření? Chceme další zemi po vzoru Turecka jako nestabilního člena NATO? Chceme další zemi, u které nebudeme vědět, kterým směrem se bude ubírat? Chceme další riziko, tentokrát na Balkáně? Pokud nechceme, tak bychom měli uvažovat, co s Balkánem jako celkem, a neparcelovat ho jak v klasických koloniálních filmech, kdy se rozdělí a panuje. A Černá Hora je toho příkladem.
Co přinese občanům Černé Hory členství v NATO? Pouze imaginární pocit bezpečí. Řekněme si to. Protože hlavní problémy Černé Hory jsou vnitrostátní problémy, které tato země má. A v tomto NATO vůbec nepomůže. Jsme toho svědky i my, členové Evropské unie a členové NATO, jak nám NATO pomáhá k ochraně hranic, jak NATO chrání prostor námořních hranic Evropy, jak dalece je ochotno přispět k bezpečí Evropy. Protože si myslím, že migrační krize je narušení bezpečnosti Evropy, vážné narušení bezpečnosti Evropy. A NATO se k tomu tváří, že to není jeho problém. Jak se NATO tváří k situaci svého člena Turecka? Je tam vážné narušení, řeknu-li, demokracie. Myslím si, že všichni řeknou ano, sledujeme situaci v Turecku. A co dělá NATO, tato organizace se svým členem, který nedělá to, co by dělat měl, nefunguje tak, jak by fungovat měl? Strčí hlavu do písku.
Řekněme si to otevřeně. Ano, NATO je relikt studené války. Zůstává zkostnatělé ve svých cílech a hlavním cílem je rozšíření co největšího počtu území bez toho, aby bylo zajištěno toto území opravdu stálými členy. Když se vyrojí problémy, tak NATO nefunguje. A říkám s plnou otevřeností, že si myslím, že NATO opravdu nefunguje. A teď říkáme občanům Černé Hory: pojďte do NATO, to je nějaký klub vyvolených, který vám pomůže. Stejná slova byla používána a bylo o tom hovořeno, když jsme přistupovali do NATO, do Evropské unie, do těchto mezinárodních organizací, kdy občané očekávali, co to přinese. Dneska, když se občanů zeptáte, co přináší naše členství v NATO, naše členství v Evropské unii, tak mnohdy kroutí hlavou, a dokonce přemýšlejí o tom, jestli to má smyslu. To zklamání je podstatně horší než těšení se na nějaký možný lepší zítřek.
Proto já NATO považuji za relikt studené války a úvahy o tom, že představuje nějaké bezpečnostní riziko, které umožní ekonomický rozvoj, považuji za silně scestné. Pokud nebude v mezinárodní politice Evropy jasně řečeno, jak bude vývoj v nejbližších pěti letech vypadat, myslím teď na Balkáně, myslím teď samozřejmě i stav Turecka, tak si myslím, že je silně předčasné rozšiřovat toto NATO bezhlavě. Už jsem slyšel dokonce tendence, že Gruzie se hlásí, že by ráda. Ukrajina - hurá do NATO! Co je cílem? Jak budeme argumentovat, když tyto žádosti přijdou? V čem je Černá Hora v tomto pohledu rozdílná? Je to nestabilní území. Já si myslím, že tady nikdo neřekne, že je to stabilní území. Problém tam existuje. Je latentní, ale existuje a velice rychle může přerůst v ostrý konflikt v této oblasti. My nevíme a nejsme schopni říci, co se bude dít, a přesto nezodpovědně chceme rozhodnout, protože přece nás se to až tak dalece netýká, to je problém někde tam - oni ti generálové asi budou vědět, co s tím.
Já tady zodpovědně říkám, že nevědí co s tím. A to je ten problém, který mě vede k tomu, že nedoporučím, aby náš klub hlasoval pro tento přístup Černé Hory do NATO. A není to vůbec o tom, že bychom byli nevraživí vůči občanům Černé Hory, ale se znalostí věci, toho, že jsme členové NATO, že jsme členové Evropské unie a víme, jaké zklamání to pro nás přineslo, a bez znalosti dalších výhledových plánů prostě nemůžeme hlasovat pro.
Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou nejprve pan poslanec Ženíšek a poté s přednostním právem pan ministr. Prosím.
Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych panu kolegovi Luzarovi prostřednictvím pana předsedajícího připomenout jednu důležitou věc. On se prorusky orientovaný převrat, pokus o převrat v říjnu, který byl údajně plánovaný během voleb v říjnu, nepovedl. On se zkrátka nepovedl. Nevyšlo to. Takže v argumentaci, ve které dnes pokračujete, zkrátka není třeba pokračovat. Nevyšlo jim to, asi vám to zapomněli říct, vaši kolegové z Ruské federace, ale zkrátka se to nepovedlo. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji několik přednostních práv. Nejprve pan ministr, pak místopředseda Filip a potom pan poslanec Šrámek. Prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já cítím potřebu reagovat na některé věci, které tady zazněly a které bych chtěl uvést na pravou míru, protože se domnívám, že neodpovídají úplně realitě.
První věc, která tady zazněla, kterou jsem si poznamenal - že se chováme jako koloniální mocnost, která si vyzobává a která nějak parceluje Balkán, jednoho si vybere a druhého nechá stranou. To říkám se vším vědomím, že si myslím, že mám vhled do toho, jak proces probíhá, že takhle to absolutně není. To není žádné vyzobávání. Něco takového bych nemohl nikdy podpořit, abychom si vybírali, nevím podle jakých hledisek. Hlediska jsou přece jasně daná. My posuzujeme to, jak ta země postupuje v konkrétním. Pokud země projeví zájem, že chce vstoupit do Evropské unie nebo do Aliance, tak jsou dnes kritéria, podle kterých se posuzuje, jak je to reálné, jestli je země schopna to zvládnout, jestli je schopna plnit to, co se od budoucího člena, v tomto případě Aliance, bude čekat.
To znamená, že jsem tady řekl v úvodním slovu, že jsme hodnotili poměrně dost pečlivě, co Černá Hora udělala, jakým způsobem se připravuje, jak je připravena, a tam je celá řada kritérií a ta se netýkají třeba jenom armády. Řekl jsem tady, že Černá Hora jednoznačně postoupila nejdál, a na tom je shoda. Tohle opravdu nikdo nezpochybňuje. Takže ne vyzobávání, ale hodnocení toho, co země skutečně má za sebou a jestli se snaží, jestli to myslí vážně a jestli v těch věcech, které je schopna a měla by splnit, to plní. To je první věc, která je důležitá, aby tady zazněla.
Druhá věc. Tady zaznělo, že NATO, že to je trochu iluze, že stabilizuje. To se nezlobte, ale to mi připadá, že je taky nepřesné. To, že jsme jako Česká republika vstoupili do Aliance a do Evropské unie, tak nemám pochyby, že to způsobilo, že Česká republika byla vnímána jako bezpečná země, do které se vyplatí investovat, protože garance jsou poměrně vysoké. A jestli si tohle nepřiznáme, tak si lžeme do kapsy. Chápete? Jestli nechcete přiznat to, že vstup do těchto organizací opravdu stabilizoval pozici České republiky a že investoři na to zareagovali a řekli... To jsou strašně vážné věci pro ty investory. Oni když někam chtějí, tak chtějí vědět, že tam se podmínky nebudou dramaticky měnit, a tyhle prvky prostě sehrály roli. A dokonce se to dá těžko změřit. Jediné, co vím jistě, že to vliv mělo. Takže to, že nás to stabilizovalo, tak neříkejme, že to jiného stabilizovat nebude, když nám to evidentně pomohlo. ***