(11.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Jednoznačně Černá Hora je na podobné rozhovory a přistoupení do Aliance připravena nejlépe ze všech zemí. Je to země, která se významně podílí podle svých kapacitních možností na misích v Afghánistánu, právě na alianční operaci v Afghánistánu. Podílí se také na misích EU. V Afghánistánu je od roku 2010. A i z hlediska kritérií, která se hodnotí, jako je právní systém země a úroveň správy, se vlastně dostala v té snaze o integraci jednoznačně nejdále.
Myslím si, že existuje jeden významný důvod, proč podpořit Černou Horu, a ten se netýká jenom jí samotné, ten se týká celého regionu, protože v poslední době se docela zadrhává proces jednání se zeměmi západního Balkánu o přistoupení například do Evropské unie, protože samozřejmě díky problémům, které Evropská unie dnes má, tak to vypadá, že na rozšiřování Evropské unie nezbývá tolik sil. To nemá úplně dobrý dopad na perspektivu, kterou bychom měli vytvářet pro země západního Balkánu.
Pro Českou republiku a zahraniční politiku České republiky je právě zájem o západní Balkán prioritní věc, protože my jsme právě jedna z těch zemí, která si uvědomuje, jak stabilita Balkánu má obrovský význam pro stabilitu celé Evropy. A trochu nás mrzí, že v oblasti rozšiřování Evropské unie nejsme schopni dnes vždy nabízet úplně jasnou perspektivu těm jednotlivým zemím. Samozřejmě se o to snažíme. Třeba v rámci Visegrádu jsme uskupení, které to neustále prosazuje. Ale řeknu vám, někdy se v tom cítíme docela sami. Protože chápete, že ty země, které na jihu řeší migrační problémy, nebo i země západní části Evropské unie nejsou a necítí se tak angažovány vůči západnímu Balkánu jako třeba my. Takže jsme ti, co to zvedají, kdo to tlačí. Nicméně to úplně ideální není.
A bohužel to, že nejsme schopni vytvářet jasnou perspektivu pro tyto země, nebo že to není zcela zřetelné, tak to má ty dopady, že se to i v něčem podílí na určité nestabilitě těchto zemí. Mám na mysli, myslím si, že neseme i určitou odpovědnost za situaci například v Makedonii, kde, jak víte, se už delší dobu čelí určité politické krizi a kde snad blížící se volby přinesou nějaké řešení. Ale mohl bych mluvit i o jiných zemích. Není jednoduchá situace v Bosně a Hercegovině. Tam je opět napětí mezi Republikou Srbsko a federální Bosnou a Hercegovinou, jak víte, je to v poslední době pořád akutní problém.
Sám jsem se ve Varšavě účastnil teď v pondělí jednání zemí západního Balkánu s Visegrádem za účasti Federiky Mogheriny. A debata byla někdy docela komplikovaná, protože například určitá tenze se dala vycítit i mezi Kosovem a Srbskem a podobně. Prostě jsou to všechno ty minulostní věci, prostě ten jednoduchý fakt, že tam byla válka a není to tak dávno. A to usmíření, zdá se, je obtížné právě proto, že ta válka byla poměrně nedávno. Je něco jiného usmíření tady ve střední Evropě nad událostmi, které skončily už před 70 lety, a je daleko těžší usmiřování a politická stabilizace zemí, kde je ten konflikt daleko, nevím, patnáct let, kolik to je let vlastně od války.
Naše nabídka rozšíření, naše nabídka integrace je vlastně něco, co pomáhá ty země stabilizovat. Ale ve chvíli, kdy Evropa má sama dost velké problémy, a víte jaké, jsou to problémy ekonomické - Řecko, jsou to problémy s migrací, jsou to problémy se zahraničními konflikty kolem nás, tak se vlastně nedostává dost energie a sil na to, aby byla naše nabídka těmto zemím jednoznačná. Víte, že jsme se vždy řídili principem, že když je země připravena, když plní kritéria, tak bychom pro ně měli tu cestu otevřít. Měli byste vědět, že v zemích Balkánu podpora obyvatelstva je stále poměrně vysoká pro vstup do Severoatlantické aliance. To není jen v Černé Hoře. Otázka je, že od nás nepřichází dostatečná odezva. A to jsou věci, které jsou riskantní, protože ta nedostatečná perspektiva skutečně může ty země do určité míry destabilizovat, a dokonce to vlastně vidíme na vlastní oči.
Jsem přesvědčen, že my tady v Česku jsme ti, kteří si uvědomují, jak je západní Balkán pro Evropu důležitý, že to tady je něco, o čem se nemusíme přesvědčovat. A v tomto kontextu také chápejte to, že tady nabízím ratifikaci protokolu o přístupu Černé Hory jako jeden z mála příkladů v poslední době, opravdu moc toho nemáme, kdy jsme schopni nabídnout a říci ano, když někdo splnil podmínky, tak my jsme připraveni na to reagovat odpovídajícím způsobem. My tímto gestem dáváme najevo, že ten proces běží. Teď se nemluví o Evropské unii. Mluvíme o Severoatlantické alianci. Ale ta popularita v uvozovkách obou uskupení je často podobná. Aliance má pro země západního Balkánu také velikou přitažlivost. A my můžeme nabídnout v této chvíli aspoň toto.
A potom, kdybyste se mě zeptali na vztahy mezi Černou Horou a Českou republikou, tak všichni víte, že Černá Hora není velká země, i když je to krásná země. Nicméně naše angažmá i v oblasti ekonomické, bych chtěl tady připomenout, je poměrně významné. Třeba v oblasti energetiky se tam snažíme a celkem úspěšně jsme se snažili uspět v poměrně velké zakázce elektrárny Pljevlja. Takže je to i vzhledem k tomu, že země je nevelká, tak je naše ekonomické angažmá potenciálně rozsáhlé. Jenom aby bylo zřejmé, že pro nás Černá Hora může být a je docela významný partner. Máme tam velmi přátelské, velmi vstřícné prostředí, třeba i na rozvoj ekonomických vztahů. Takže to je pro nás dobrý partner. To říkám jenom za ty bilaterální vztahy. Byl bych rád, kdybychom se na podpoře Černé Hory a podpoře toho Po přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě tady dnes mohli shodnout, že jsme připraveni to podpořit.
Tolik můj úvod. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Prosím zpravodaje zahraničního výboru poslance Pavla Šrámka, aby odůvodnil usnesení výboru, které bylo doručeno jako sněmovní tisk 870/1. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Šrámek: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych ještě doplnil pana ministra, který velice obšírně představil důvody pro schválení, nebo pro návrh schválení tohoto protokolu. Černá Hora již přispívá k operacím NATO a je pochopitelně žádoucí, aby i nadále pokračovala v reformních snahách o zlepšování vlády a práva. Navíc skutečnost, že se Černá Hora stane dalším členem Aliance, zajisté pomůže k posilování stability a bezpečnosti na Balkáně, jak už zmínil pan ministr. A má to samozřejmě i vliv na jakousi bezpečnost v případě investic, které tam i z České republiky plynou. To je moje zdůvodnění.
Dovolte mi, abych přečetl usnesení už teď. Nebo až po rozpravě? (Řečník se obrací na předsedajícího.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, přečtěte usnesení, které přijal výbor. Prosím.
Poslanec Pavel Šrámek: Dovolte mi, abych přečetl usnesení zahraničního výboru z 28. schůze ze dne 6. října 2016 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě, sněmovní tisk číslo 870.
Po odůvodnění ministra zahraničních věcí pana doktora Martina Smolka, zpravodajské zprávě poslance Pavla Šrámka a po rozpravě zahraniční výbor za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Černé hory k Severoatlantické smlouvě, podepsaného v Bruselu 19. května 2016." Za druhé pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám rozpravu a eviduji jednu přihlášku. Hlásí se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče. ***