(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
My jsme dneska vnímáni jako poměrně úspěšná země v celé řadě ohledů, ekonomické i určité politické stability, si dovolím tady tvrdit, protože to slyším venku neustále, a samozřejmě že vstup do těchto aliancí se na tomto obraze podílel. Kdybychom to neučinili, tak si myslím, že by to prostě bylo jinak. Tak ať se nám to líbí, nebo ne, neupírejme tady to druhým, když nám se to hodilo. Takže na tom trvám, že to má svůj vliv a že ten vstup, pokud se někomu podaří, tak to má vliv na to, jak se ta země cítí. Nejenom cítí, ale jak de facto je i stabilní.
A třetí věc, která mě připadá také důležitá a také mi připadá zajímavá a rád bych ji okomentoval. Tady zaznělo: A co NATO dělá? Co NATO dělá s Tureckem? No nezlobte se, ale tohle mi připadá, že to, že Turecko je členem Aliance, má podle mě, a možná na to máme tedy jiný názor, ale má podle mě mimořádně zásadní význam na to, jak se Turecko chová. Protože pokud sledujete Turecko bedlivě, v souvislosti např. s krizí v Sýrii, tak přece nemůžete nevidět, že Turecko bylo před nějakým hodným časem jinde, než je dneska, právě proto, že se na ně vyvíjel tlak. Turecko přece je, řekněme, víceméně sunnitská země, tak si dovedeme představit, kam mířily jeho inklinace a tendence v celém tom rozsáhlém konfliktu, který je v Iráku a v Sýrii. A víme, že tam byla řada věcí, které jsme kritizovali, které se, snad mohu říci, že se nám ani nelíbily díky těm vazbám, které tam byly. A já tvrdím, že díky tomu, že Turecko je v Alianci, tak se celá řada věcí začala posouvat jinam a Turecko začalo, nebylo to jednoduché, sehrávat jinou roli. Já to tady nechci rozebírat, protože to je trochu terén, o kterém si nejsem jist, že mohu mluvit úplně otevřeně, ale nemám vůbec pochyb, že tlak Aliance sehrál roli v tom, že Turecko měnilo a korigovalo své chování právě v těchto krizích. Vy můžete říct, že to nebylo třeba dost nebo že byste si představoval, že to bude jednoznačnější, ale já za sebe vůbec nepochybuji o tom, že tady členství v Alianci sehrálo velice významnou roli a stále sehrává. A pokud by ho nebylo a pokud by nebylo těch vazeb, které jsou, tak by možná Turecko sehrávalo jinou roli a pravděpodobně by možná sklouzlo úplně jinam.
Takže, víte, není možné dost dobře se tvářit, že to nemá vliv nebo že NATO nic nedělá. Samozřejmě, ono to není jednoduché, protože asi víte, že díky událostem, které se odehrály v Turecku, tak došlo k velkým změnám třeba právě v oblasti armády v Turecku a že to samozřejmě zasáhlo dokonce i ty struktury, které byly partnerem pro jednání v Alianci. Takže to všechno je pravda. A je pravda, že tady se někdy věci docela vážně zkomplikovaly. Ale přesto si myslím, že členství v Alianci je nástroj, který fungoval, stále si myslím, že funguje se všemi problémy, a je to prostě něco, na co spoléháme.
Takže já tady prostě musím odmítnout to, že by tohle byla věc, která nehraje významnou roli. A doufám, že se podaří Turecko jako aliančního člena mít i do budoucnosti za partnera, protože kdyby to tak nebylo, přátelé, tak strategické důsledky takové změny, dokonce pro celý Balkán, by byly úplně zásadní. A to tady už vůbec nechci rozvádět, ale je to věc, kterou jsem si také naprosto jist.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktickou poznámku. Já se omlouvám, pane místopředsedo, nejprve faktická poznámka pana poslance Bendla. Poté dostanou samozřejmě slovo přihlášení s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, opravdu jenom krátce. Myslím, že motivace komunistů k odmítnutí tohoto materiálu je všem těm, kteří se orientují v téhle oblasti, jasná. To za prvé.
Za druhé chci poděkovat ministrovi zahraničí za jeho slova a za jeho přístup k tomuto materiálu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip, poté pan zpravodaj Šrámek. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já opravdu jasně řeknu, jaká je moje motivace. Já jsem se v roce 1999 seznámil s jedním vynikajícím černohorským básníkem, dlouhou dobu jsem s ním strávil v občanském tribunálu proti válce v Jugoslávii, a vy víte, že jsem zastupoval matku 14denního dítěte, které zabila bomba, kterou svrhly některé armády NATO na bývalou Jugoslávii, a myslím si, že ta otázka mě výrazně poznamenala.
Ano, moje motivace je taková, že budu replikovat slova toho svého přítele, černohorského básníka, který říkal: Proč my jako Černá Hora nemůžeme být nejdřív přijati do Evropské unie, proč musíme být nejdříve v NATO? My bychom měli jiný názor. My jsme začali platit eurem, to je všeobecně známo, my plníme jednotlivé podmínky a myslím si, že plníme podmínky tak jak málokdo. Nakonec to tady pan ministr zahraničí řekl. A já s tím souhlasím. Ale v tom případě ta jeho otázka je zcela legitimní. Co brání půl miliardě obyvatel Evropské unie, aby, promiňte mi, přijala zemi platící eurem, ve které žije půl milionu obyvatel? Co by to znamenalo za hrůzu v Evropské unii, kdyby oni, řekl bych, vyslechli žádost Černé Hory, aby nejdřív byl dokončen proces přijetí do Evropské unie? Myslíte si, že to je nelegitimní požadavek lidí v Černé Hoře? Já si myslím, že je zcela legitimní. Oni říkají: My nevíme, jestli budeme jenom pevnou leteckou základnou, nebo jestli opravdu budeme také součástí toho ekonomického prostoru. A my chceme být nejdříve součástí toho ekonomického prostoru a potom nebudeme mít žádné výhrady k tomu, abychom byli součástí i toho bezpečnostního prostoru. Oni mají jiné priority.
A já mu docela rozumím, tomu svému příteli, protože také mi někdy připomíná, že jsme spíš zneužíváni v té mezinárodní politice, než abychom byli rovnocenným partnerem. A to si myslím, že je i pro mě legitimní důvod, proč v tuto chvíli nemám žádný důvod hlasovat dříve o přijetí Černé Hory do NATO než hlasovat o jejím přijetí do Evropské unie. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Omlouvám se, eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Luzar, poté pan poslanec Soukup. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Dlužím reakci na vystoupení pana ministra. Ty rozinky, o kterých jsem se zmínil, tu parafrázi tady použil pan kolega Filip. Mohl bych zmínit ještě třeba Srbsko, ale sliby, které byly činěny v rámci přístupu do Evropské unie a NATO, jak bychom mohli a jak tyto záležitosti řešit. Prostě opravdu jsou to rozinky, řekněme si na rovinu. A geopolitické rozinky, které rozehráváme v rámci NATO a přístupových jednání k Evropské unii.
Historii Turecka nechci zmiňovat, všichni víme, že to byla nepotopitelná letadlová loď v době Sovětského svazu a bipolárního světa ze svých základen. Byla velice důležitá pro strategický bipolární svět. Ale to je historie, mně se jedná o tu současnost a jak reagují generálové na to, co se tam děje a jak vnímáme tady tuto situaci, jestli se o to vůbec zajímáme.
Ale to také nechci zmínit. Tady zazněla jedna docela důležitá slova, byť ne z úst pana ministra, ohledně vůle občanů. Toho si hluboce ctím. Hlas lidu, hlas boží, se říká. Budu velice vděčen vládní koalici, popř. i kolegům z pravicové opozice, když podpoří náš návrh na vypsání referenda na vystoupení z NATO. Tam se ukáže, jak občané této republiky vnímají situaci s organizací, která se zove NATO. A potom se ukáže, jaká je to vůle občanů, kterými se tak zaštiťujeme. A možná občané řeknou: Chceme zůstat v NATO. Potom i my, vědomi si vůle lidu, ano, přiznáme, občanech, chtějí být v NATO. Ale tohleto nám umožněte a uvidíte, jaký je názor občanů. Děkuji. ***