(10.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Když se stal před chvílí zde vystupující Daniel Hermann ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, došlo brzy po jeho nástupu k jistému pnutí. Nešlo o boj mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, co chtěli, aby měl zmíněný ústav normální akademickou fazonu, a těmi, co z něj chtěli mít nástroj ideologické perverze a politických intrik. Daniel Hermann se pak nechal slyšet, že jej z ústavu odvolali, protože je antikomunista. Asi mu tenkrát vůbec nedošlo, že antikomunismus se stal svého času určující zbraní Adolfa Hitlera, a to jak uvnitř Německa, tak i v mezinárodním měřítku.
A ještě dvě poznámky. Nesmírně si vážím těch Němců, kteří byli členy tzv. Republikanische Wehr, Republikánské obrany. A byli to sociální demokraté a komunisté. Nikdy jsem na ně nezapomněl a často na toto téma i publikuji.
Říkám to premiéru Sobotkovi, aby si to uvědomil, stejně jako aby si uvědomil, že to, co se odehrálo v naší republice po válce, volby v roce 1946, to nebylo ze strachu, ale to bylo poučení z toho, co se dělo kolem Mnichova, co se dělo za druhé světové války a co stále hrozilo i v poválečné době. Ano, časem se stalo i to, že se objevili lidé, kteří měli mírně pokřivený charakter a účelově vstupovali do té či oné politické strany.
Já samozřejmě, pokud teď něco tady k tomu ještě říkám, tak to říkám z toho prostého důvodu, že i moje rodina byla postižena. Tři členové mojí rodiny byli fašisty popraveni, tím nejbrutálnějším způsobem. A dokonce jeden člen mé rodiny prošel jak Osvětimí, tak Buchenwaldem, zázrakem přežil. A nad levým zápěstím měl číslo 99633. To na vysvětlenou, že každý máme nějakou zkušenost. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Ptám se, kdo dál do rozpravy? Prosím, pan kolega Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, debata dnešních interpelací se jakoby rozhořela o minulosti. Já si myslím, že tady nebude nikdo, kdo by tu minulost zpochybňoval, kdo by ji chtěl číst jinak. Pevně tomu věřím a chci tomu věřit, že v České republice není nikdo takový, kdo by tu historii přepisoval.
Ale vytratil se ten základ v tom meritu věci. To, že ministr české vlády oficiálně, řekněme poprvé v té své funkci, nechci použít slovo legalizoval, ale řekněme povznesl šiky sudetoněmeckého landsmanšaftu svou přítomností a vnesl do nich novou víru v jejich cíl, v jejich boj, který deklarovali již v minulosti. Ano, chci se bavit o tom, co představuje sudetoněmecký landsmanšaft nyní. Je to sdružení, které sdružuje tři, někdo říká čtyři skupiny, pokud rozdělujeme křesťany a protestanty. Sdružuje, řekněme, i sociálně demokratické členy, ale hlavní silou tohoto sdružení jsou nacionalisté. Sudetoněmečtí nacionalisté. Říká se jim Witikobund, jak jsem si našel, i když němčinou příliš nedisponuji.
Již v roce 2015 byly snahy ze základního dokumentu sudetoněmeckého landsmanšaftu vypustit tu ostudnou větu a ten požadavek na navrácení zpět toho, co tito němečtí kolaboranti ztratili v českých zemích rozhodnutím velmocí po druhé světové válce. A jak jistě víte, toto rozhodnutí bylo napadeno částí, právě tou nacionalistickou částí sudetoněmeckého landsmanšaftu, že s tím nesouhlasí, a zůstává toto rozhodnutí tohoto spolku v právním vakuu.
Zapomíná se ovšem, že to nebyla hlavní deklarace, kterou sudetoněmečtí krajanští... Češi, když se tak nazývají, mají. Protože v roce 1961, a to 15. ledna, schválili deklaraci, která má 20 bodů, která je doposud platná, to rozhodnutí z roku 2015, kterým učinili jakoby vstřícné gesto, znovu upozorňuji na to, že to rozhodnutí není platné v jejich stanovách, mají v požadavku podstatně více. Je to 20 bodů, které se týkají právě České republiky, právě nároků v České republice, právě nároků v nakládání s majetkem, protože to je to hlavní, o co se v tomto krajanském sdružení v dnešní době jedná. Je velice štědře dotováno, dostávají prostředky za nemovitosti a movité věci, o které dle jejich názoru přišli neoprávněně a nesprávně, a tyto požadavky vznášejí. Proto je pro mě problematické jim dneska dávat nějakou legitimitu české vlády, byť jenom možná, jak tady pan ministr řekl, zdvořilostní návštěvou jejich aktivit a akcí, ale považuji to za docela nebezpečný precedent k tomu, že by česká vláda mohla říct vy jste standardní krajanské sdružení, které po světě máme, a zapomněla na to, že toto sdružení má neustále majetkové nároky vůči České republice. Jejich členové odmítají nějaké smíření s tím, co se v roce 1945 stalo, a neustále vyzývají své členy, ano, své nacionalistické členy, k tomu, aby své nároky uplatňovali v bývalých východních lokalitách, které považují za svůj domov.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi, ještě vystoupení pana ministra Daniela Hermanna. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, chci jen okomentovat některá vyjádření svého předřečníka. Já se otázkou tzv. Sudetoněmeckého krajanského sdružení zabývám opravdu léta. Řekl jsem před chvílí, jsem 20 let členem, nebo skoro 20 let, koordinační rady Česko-německého diskusního fóra.
Je pravda, že organizace Witikobund existuje, je pravda, že patří do jakési širší organizační struktury pod střechou Sudetoněmeckého krajanského sdružení, ale absolutně není pravda, že je to organizace dominantní. Já jsem se zúčastnil ze zájmu někdy před, nevím, pěti lety, možná víc, jednoho ze seminářů této organizace. Je to organizace skutečně revanšistická, jejíž názory jsou naprosto obskurní, a prostě když jsem s nimi diskutoval, tak jsem řekl - a teď se nechci nikoho dotknout -, že takovouto vlnu demagogie jsem naposledy slyšel v komunistické škole. Je to organizace okrajová, která má pouze několik stovek členů, a nikdo z racionálně uvažujících lidí ji nebere vážně.
Takže dominantními silami v tom Sudetoněmeckém krajanském sdružení je především křesťanskodemokratický a sociálnědemokratický proud. A to jsou především organizace Ackermann-Gemeinde, Seliger-Gemeinde, pak jsou tam některé organizace spíše folklórní nebo takové národopisné, jako je třeba Sdružení Adalberta Stiftra, některé třeba z Chebska, z jižní Moravy, které spíše mají ten regionální charakter. Ale z těch politických názorových silných jsou to křesťanskodemokratické a sociálně demokratické proudy. ***