(15.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
V době, a to je nejzajímavější, v době, kdy - já jsem o tom mluvil před chvílí - kdy je rekordní zaměstnanost, rekordně nízká nezaměstnanost, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí navyšuje v rozpočtu příspěvky na nezaměstnanost. Tomu tedy nerozumím, jak to mohlo projít vládou. Vláda očekává nějaké masivní propouštění příští rok? Tomu nevěřím. Tak jak je možné, že příspěvky na nezaměstnanost se zvyšují, a ne o malou částku?
Je třeba říct, že Ministerstvo práce a sociálních věcí vlastně rezignovalo na řešení situace v oblasti hmotné nouze a těch tolikrát diskutovaných ubytoven. Několikrát jsme marně nabízeli například zastropování částkou tisíc korun na měsíc a lůžko na ubytovně. Jenom při tomhle by během pouhých dvou let byla úspora 5 mld. korun. Místo toho vymýšlíme nesmyslné koncepce sociálního bydlení, které plánují dodatečné výdaje pro obce. To znamená jiným, ne státu. A na oblast, kde jsou možné okamžité úspory, vlastně Ministerstvo práce a sociálních věcí naprosto rezignovalo.
Podívejme se do návrhu v této kapitole na prostředky určené na IT systémy. Paní ministryně mediálně slibovala, že od 1. ledna roku 2017 budou nové systémy, které budou mnohem levnější než ty stávající. Situace je taková, že žádné nové systémy nejsou, tudíž nejsou ani žádné úspory. Ale to už v té veřejné debatě nezazní. Hlavně že před několika měsíci paní ministryně řekla já to přesoutěžím a ty úspory budou. Realita je ovšem úplně jiná.
Co je překvapivé, a to není otázka jenom toho rozpočtu, ale spíš politického rozhodnutí a úvahy, Ministerstvo práce a sociálních věcí má v gesci pět příspěvkových organizací, které poskytují sociální služby. Základní otázka zní: Má stát poskytovat sociální služby? Má ministerstvo prostřednictvím pěti příspěvkových organizací poskytovat sociální služby? Naše odpověď je jednoznačná. Nemá. Nemá. To jsou přesně služby, s kterými si poradí neziskový sektor, případně obce a kraje. Není žádný důvod, aby stát, MPSV nadále mělo těchto pět příspěvkových organizací. A možná by stačilo je jenom převést na kraje. My neříkáme, že se mají zrušit bez náhrady. Ale myslíme si, že to není úloha státu v této oblasti.
Myslím si, že tady o tom už mluvily některé mé kolegyně během dopolední debaty. Zastavme se u otázky platu zaměstnanců v přímé obslužné péči. Jsou to lidé, kteří jsou pro společnost velmi cenní, kteří odvádějí skvělé služby. Ta práce je mimořádně těžká. Já osobně jsem několikrát navštívil organizace, které tyto sociální služby poskytují, a opravdu klobouk dolů. Ale ta odměna je mimořádně nízká. A jsou jiné skupiny, které jsou úspěšnější ve svém tlaku, možná jsou lépe zorganizované, možná jsou mediálně zajímavější, ale tady se jedná o částky, které se pohybují v průměru pod částkou 20 tis. hrubého měsíčně. To je myslím oblast, na kterou bychom se všichni měli zaměřit. Velmi často se v té oblasti vyskytují lidé, kteří jednak spadají do rezortu sociálních věcí a sociálních služeb a také do rezortu zdravotnictví. Tam panuje jasná nerovnost. A vláda k tomu přistupuje tak, že například lidem, kteří pracují a poskytují zdravotní péči, v průměru přidává 10 procent a lidem, kteří pracují a poskytují sociální péči, tu přímou obslužnou péči, 4 procenta. To znamená, ty nůžky mezi platy v jedné a druhé oblasti nejenom že nezůstávají stejné nebo se nesbližují, ale ještě se více rozevírají. A já myslím, že musíme o těchto lidech mluvit a musíme docílit toho, aby byli lépe odměňováni, protože ta práce je skutečně velmi těžká. Nemůže být argument ten, že nejsou peníze. Těch lidí je zhruba 50 tis. Není to tak velká organizovaná skupina jako v jiných oblastech.
Tak sami můžete počítat: 50 tis., 20 tis. hrubého měsíčně, nebo o něco méně, kolik to dělá. Je to částka, kterou si státní rozpočet může dovolit. A myslím, že za vás za všechny můžeme říct: na to, aby Česká republika spolufinancovala sociální péči, skutečně máme. Jde jenom o to, abychom to dali do priorit a nebáli se tam přidat. Možná to není tak voličsky atraktivní. Ale to by nemělo být naším jediným vodítkem - to, jestli někdo je víc slyšet nebo víc vidět a někdo méně.
V rozpočtu je samozřejmě vyhrazená částka na vyplácení penzí. To je naprosto v pořádku. Odpovídá to zákonům, nařízení vlády a podobně. Nechci mluvit o té částce. Chci mluvit o tom, že máme skoro 3 miliony občanů, kteří pobírají některý typ důchodu. Pokud mám dobré číslo, tak k 30. září letošního roku to byly 2 880 677 občanů. Co ovšem vyčítám této vládě je, že nebyla schopna přijít s žádným návrhem koncepčního řešení. Ano, naše řešení zrušila. Je to i poučení pro nás pro příští volební období, že v otázce důchodů a systému penzí máme hledat širší politickou shodu než momentální stojedničkovou většinu, nebo stodesetičlennou většinu v Poslanecké sněmovně. Že ten systém si podle našeho názoru zaslouží důkladnou revizi. Na takové reformě se musí shodnout mnohem širší spektrum politických stran a politických sil. Taky taková změna musí být dlouhodobě připravená a taky se nedá udělat ze dne na den. Tam stoprocentně musí být dlouhá přechodná období. A bavme se, jestli to dlouhé přechodné období je 15 nebo 20 let.
Jenom chci říct, že co není fér v těch debatách, je to, že většinou, když se vedou debaty o penzijní reformě nebo systému penzí, je záběr na naše stávající penzisty. Je třeba říct, že těch se žádná změna systému nedotkne. Ty záběry, které vidíme v televizi, jež podkreslují ty debaty, by měly jít spíše na dětská hřiště. To jsou ti, kterých se může dotknout nějaká změna. Dnešní třicátníci, pětatřicátníci. To jsou ti, pro které začíná být aktuální, jaký bude systém penze v okamžiku, kdy oni půjdou do důchodu.
Zjistil jsem, že ta vaše Potůčkova komise v těchto dnech pracuje na materiálu, kterému se říká cestovní mapa. Viděl jsem ty otázky, které přišly na jednotlivé politické strany, a mě to přišlo jako předvolební průzkum nápadů ostatních politických stran, abych to případně mohl zaimplementovat do svého programu. Změnili byste něco, a pokud ano, jak? Jste pro to, aby se to změnilo, a pokud ano, jak? No, my jsme nějak odpověděli, poměrně obecně. Protože si nechceme přečíst naše nápady v jiných politických programech. Ale přijde mi to trošku pozdě. Po třech letech fungování vlády klást otázky politickým stranám, co by si vlastně představovaly dělat se systémem penzí. Takže správný název té komise by byl komise pro zrušení druhého pilíře. Nevím, proč se tomu bráníte. Byl to váš politický názor. Druhý pilíř jste zrušili, dobře. Ale není to žádná komise k tomu, abychom společně debatovali a hledali dlouhodobě udržitelný systém penzí.
A mohl bych velmi podrobně popisovat jednotlivé dávky našeho sociálního systému a velmi podrobně se ptát na to, proč se s tím něco nedělá, proč se nezvyšuje adresnost těch sociálních dávek. Ale bohužel, vidíte to stejně jako já. Nemám se ptát koho. Fakt ne. Z MPSV tady není nikdo.
Tak tolik k navrženým úsporám v oblasti MPSV. Nevím, kdy paní ministryně přijde. Doufám, že to bude v průběhu třetího čtení. Budu se jí ptát v průběhu třetího čtení. Pokud se vám bude zdát, že se opakuji, chyba není na mé straně, ale na straně nepřítomných členů vlády. ***