(17.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Víte, já jsem v září byl pozván panem starostou jedné malé obce Semněvice na Horšovskotýnsku, je to v Plzeňském kraji, v Domažlickém okrese, na jednání, kde mi předal petici, kterou teď projednává petiční výbor, a to k neúnosnému stavu, který delší dobu v této obci panuje. Historie nějak proběhla, obytné domy, které původně patřily státnímu zemědělskému podniku, byly odkoupeny majiteli nemajícími vůbec vztah k té obci a byly pronajaty lidem, kteří fakticky výlučně žádají o dávky hmotné nouze z titulu doplatku na bydlení. V daném případě nejde ani o tzv. to substandardní bydlení, to nájemní bydlení, ale jsou to vlastně přímo byty určené k trvalému bydlení. Došlo tím k nadměrné koncentraci sociálně nežádoucích jevů do určité lokality a obec včetně pana starosty vůbec neví, jak situaci řešit. A je těžké mu nějak poradit v rámci stávající legislativy. Ano, v minulosti tyto obytné domy byly nabízeny k převodu obci, někdy v 90. letech. Obec o ně neusilovala, ale jen těžko to lze dnes někomu vyčítat a těžko trestat obec za to, že nějaké vedení před dvaceti lety o to neusilovalo.
Řešením obdobných situací, protože to není jediný případ, není to, že obce budou vykupovat veškeré bytové domy v rizikových lokalitách, ony na to taky nemají peníze, nebo jednotlivé byty. To skutečně dost dobře nelze. Řešení se musí najít jinde. A stát musí zabezpečit, aby konstrukcí vyplácení dávek v hmotné nouzi, především toho doplatku na bydlení, bránil vzniku lokalit s nadměrnou koncentrací sociálně nepřizpůsobivých jevů a vlastně nenapomáhal vzniku těchto lokalit.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí a především Ministerstva vnitra není stávající právní systém, stávající právní úprava, která zde vzešla z Poslanecké sněmovny, v souladu s Ústavou. Zatím nevím o tom, že by byl nějaký judikát Ústavního soudu. Vím o tom, že někteří starostové se obracejí v té věci na soudy. A proto jsem také i v tom předcházejícím druhém čtení, v tom prvním druhém čtení, předkládal určitý návrh ucelenější, který by dal obcím v samostatné působnosti alespoň nějaké právní nástroje, jak takové situaci buď úplně předcházet, nebo ji alespoň dále neeskalovat. Tento návrh, jak jsem přesvědčen, určitě nebyl v rozporu s Ústavou.
Přiznám se, že jsem taky nebyl úplně spokojen s účinností tehdy toho návrhu, který jsem předkládal, protože v zásadě možná by to vylepšilo situaci, ale tu situaci by to také například v Semněvicích nevyřešilo. Proto jsem i ve spolupráci, musím říci, se Svazem měst a obcí připravil, nebo tedy pozměnil původní koncept, který byl založen konkrétně na možnosti sdělit stanovisko krajské pobočce úřadu práce, stanovisko k lokalitám, kde dochází k nadměrné koncentraci těch sociálně nežádoucích jevů, tak aby se tam dále nevyplácely doplatky na bydlení. Změny v tom smyslu, že nyní tedy nově navrhuji, aby pověřené obecní úřady, to znamená v přenesené působnosti, nikoliv v samostatné působnosti, získaly oprávnění vydat opatření obecné povahy, jímž se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Opatření by se vydávalo na základě žádosti příslušné obce v samostatné působnosti, ale projednávalo by se v přenesené působnosti. Projednávalo by se vlastně ve správním řízení s dotčenými orgány státní správy. V případě vyhovění této žádosti by pak bylo vydáno opatření obecné povahy a doplatek na bydlení u nových žadatelů, protože u těch starších to řešit nelze, by prostě nově nevznikl. Jsem přesvědčen, že také tato úprava vyhovuje ústavním pravidlům, ale protože to není nějaký nápad v jakoby nějaké fantazii, ale bylo to skutečně docela podrobně projednáváno.
Ostatní body, které můj tehdy pozměňovací návrh obsahoval, zůstávají stejné. Taky jsou to obdobné body, jako podávala paní poslankyně Pastuchová. Jedná se tedy o zrušení tzv. motivačních plánů a také zkrácení legisvakanční lhůty pro účinnost snížení maximálně možné započitatelné hranice odůvodněních nákladů na bydlení u tzv. substandardních forem bydlení o 10 % na šest měsíců tak jako v případě jiných ustanovení předkládané novely tohoto zákona.
Když jsme projednávali na sociálním výboru kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci státního rozpočtu, tak na můj dotaz bylo řečeno, že se počítá na příští rok s doplatkem na bydlení - doufám, že jsem dobře slyšel - v celkové výši 6,9 miliardy korun. Sedm miliard korun! Aspoň takto odpovídal pan ekonomický náměstek, o jehož odborné erudici já nepochybuji. Možná že jsem to přeslechl, ale prostě ta částka mě hodně udivila a hodně vyděsila. Ať je to sedm, nebo je to pět, šest, nevím, tak je zjevné, že musíme nastavit účinný nástroj k tomu, aby se ten celkový finanční dopad toho doplatku na bydlení snížil a stávající situace byla řešitelná hlavně ve spolupráci s obcemi. Jejich občané totiž nesou - v těch Semněvicích jsem to mohl vidět - výrazné náklady především v rovině zásadního snížení komfortu jejich bydlení, snížení životních podmínek, které panují v té obci. Nedivím se, protože tam na tom jednání nakonec nebyl jenom pan starosta, ale pomalu celá jedna část obce. Nedivím se, že pak vzniká pocit, že stát nedokáže vynutit nastavená pravidla a vznikají velké konflikty, které vedou k nedůvěře vůči státní, ale obecně i veřejné správě.
Na přípravě - to jsem již zmínil - toho pozměňovacího návrhu se podíleli i legislativci ze Svazu měst a obcí České republiky. Posílal jsem to i legislativnímu odboru Sněmovny, nikoliv aby se díval na tu odbornou podstatu, ale aby odsouhlasil to, že je to legislativně správným způsobem vyhotoveno. Věřím, že to tak je, nebo aspoň jsem dostal zprávu, že po legislativní stránce nejsou námitky. Věřím, že jak paní ministryně, tak samozřejmě především poslanci a poslankyně vážně prostudují ten pozměňovací návrh a že se nad ním minimálně zamyslíte a zkusíte ho podpořit. Vládní návrh totiž bez ohledu na to - nechci tady rozvíjet nějakou debatu, kterou jsme vedli v tom prvním druhém čtení - vládní návrh totiž účinné nástroje současného a na mnoho místech kritického stavu nenabízí. O tom jsem naprosto přesvědčen. Namísto toho ten vládní návrh vyřazuje z rozhodovacího procesu obce v samostatné působnosti, tedy starosty, kteří znají místní podmínky a musí ty problémy sami řešit.
Takže věřím, že to je návrh, který minimálně je k diskusi, k vážné diskusi. Netroufnu si říci, že je to nějaký geniální recept, protože ten problém je velmi závažný a není lehko řešitelný, ale je to snaha, jak účinnějším způsobem než tak, jak navrhuje vláda nebo navrhuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, tyto problémy, které nejsou triviální, jsou vážné, jak tyto problémy řešit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní pan poslanec Karel Fiedler v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobrý podvečer. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vystupoval jsem k tomuto bodu i v rámci třetího čtení, kde došlo k vrácení tohoto bodu. Posléze jsem se snažil tomuto problému věnovat. Udělal jsem kulatý stůl se zástupci Ministerstva spravedlnosti i práce a sociálních věcí potom, kteří přišli rovněž, a Ministerstva pro místní rozvoj. Ta problematika není úplně jednoduchá, nicméně alespoň částečně se podle mého názoru dá v tuto chvíli řešit.
Základní problém zneužívání tam je takový, že ty byty, které jsou pronajímány sociálně slabým, na ně ti občané, kteří v nich bydlí, inkasují příspěvky na bydlení nebo doplatky na bydlení, ale ne ve všech případech, ale častokrát se stává, že neskončí ty příspěvky a doplatky tam, kde mají, ale v rukou spekulantů, kteří jsou vlastníky těch bytů. Čili dochází k tomu, že stát zastoupený úřadem práce - opravdu se pozastavuji na tím, proč je to úřad práce, když vlastně zastupuje úplně jiné oblasti sociální - vyplácí tyto příspěvky a ty nedojdou tam, kam mají. ***