(11.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)

A teď bez ironie chci - no, on premiér už tu zas není - požádat, aby pan ministr zahraničí občas přišel na schůzi Poslanecké sněmovny, protože mně ty půtky s ním docela chybí. Protože na rozdíl od jiných členů vlády má nějaké názory, se kterými můžete polemizovat. A to je mnohem cennější než ti, kteří mlčí a žádný názor jsme od nich nikdy neslyšeli. A opravdu to nemyslím ironicky. A dneska, když jsem ho tady zase viděl... Chápete - chápete - chápete (předvádí)... Tak jsem tak nostalgicky vzpomínal na těch zhruba deset hodin týdně, co on tady každý týden mluvil. Deset hodin by být nemuselo, stačily by možná dvě nebo jedna jako dneska. A protože pan premiér taky mluvil dlouho, ale neřekl nám jako obvykle nic, tak to moje vystoupení spíš bude reagovat na slova pana ministra zahraničí, který nám řekl aspoň něco.

On začal s tím - a to je věc, kterou my bychom jako občanští demokraté podtrhli a se kterou souhlasíme -, že v zahraniční politice má být kontinuita. Určitě má. Nemůže stát, rozumný sebevědomý stát, měnit své základní priority v zahraniční politice po každých volbách a podle momentálního politického zabarvení české vlády. Takže to je věc, se kterou naprosto souhlasíme a po které opakovaně voláme.

Mně se ve vystoupení pana premiéra líbila jeho první věta. Ona sice nebyla upřímná - on říkal "vítám, že dnes můžeme debatovat o zahraniční politice", ale současně z debaty s mnohými z vás vím, že to sice vítá pan premiér, ale jeho klub nepodpoří, abyste mohli vystoupit i vy, kteří přednostní právo nemáte. Takže to je takové - já bych chtěl hospodu, ale aby mi do ní nechodil, jak říkal Jára Cimrman nebo jedna z postav té slavné divadelní hry. Takže pokud skutečně chcete debatovat o zahraniční politice, a kde jinde, než na plénu Poslanecké sněmovny, tak se vzepřete doporučení svých předsedů poslaneckých klubů a hlasujte. Pokud k tomu chcete něco říct. Pokud vás něco zajímá. Pokud máte dotaz nebo názor. Tak tady je prostor. A bohužel ho vytváří opozice. Já souhlasím s tím, že jsme v neklidných dobách a jdeme ještě do těžších dob. A je proto divné, že buď na každé, nebo každé druhé poslanecké schůzi nepřichází vláda sama s návrhem debaty o zahraniční politice a musíme to dělat my a vynucovat si to, shánět podpisy a svolávat mimořádné schůze. Tak buď jsme v těžké a neklidné době a vláda si toho je vědoma, a proto často vede debatu v Poslanecké sněmovně, anebo nejsme.

Pan ministr zahraničí použil, že jsme takový oddíl. Já bych řekl, že máme hájit národní zájmy, ale je to vlastně to samé, jenom jinými slovy. A zase s tím souhlasíme. A vzpomeňte si, minimálně rok vyzýváme tady k debatě o zahraniční politice a rok se vám snažíme dostat do hlavy základní větu - venku a v zahraniční politice budeme pouze tak silní, jak budeme jednotní doma. A my vidíme, že nejenom že se nevede debata o jednotném postoji České republiky mezi vládou a opozicí, mezi koalicí a opozicí, ale evidentně z praktických kroků, a poukázal na ně pan předseda Fiala, se nevede ta debata ani uvnitř vládní koalice. Přesto tady pan premiér řekne nepravdivou větu: naše zahraniční politika je transparentní a jednotná. Kdyby to nebylo tak smutné, tak je to skoro k smíchu.

Pan ministr zahraničí řekl poměrně vážnou věc a já bych řekl i vážné obvinění. Souhlasím s oběma řečníky ze sociální demokracie, že jsou klíčové vztahy s našimi sousedy. A pan ministr zahraničí říkal, že jsme měli zhoršené vztahy s našimi sousedy, když přišli do vlády. Tak já bych chtěl vědět se kterými. Protože jestli v něčem je, a ta skutečně je, ta kontinuita, tak skutečně ve velmi dobrých vztazích se všemi našimi sousedy. A nebylo to vždycky tak idylické. Vzpomeňme si - a náhodou jsme v té době byli ve vládě my - silné hnutí proti českým jaderným elektrárnám od jednoho z našich sousedů. A hájili jsme české národní zájmy a hájili jsme pozici České republiky. Pokud tohle je považováno za zhoršení sousedských vztahů, tak já to tak nevnímám. To si prostě hájíme naše národní zájmy a snažíme se trpělivě našim spojencům, tzn. i našim sousedům, vysvětlovat naši pozici a získat je na svou stranu. Takže až tady zase bude příště pan ministr zahraničí, tak bych chtěl slyšet konkrétní odpověď na tu svou první otázku, kterou kladu, se kterými sousedy jsme měli horší nebo špatné vztahy. Já si myslím, že to neodpovídá realitě.

V těch dvou vystoupeních jsem zaznamenal minimálně tři strategická spojenectví - mluvím o premiéru Sobotkovi a ministru zahraničí Zaorálkovi. Pokud si dobře vzpomenete na jejich slova, tak pominu-li Čínu, Jižní Koreu a Německo... Nechci s tím polemizovat, jenom chci položit další dvě konkrétní otázky vládě jako celku. Co to vlastně znamená strategické spojenectví a kolik strategických spojenců máme? Protože když jich budeme mít dvacet, tak to trošku devalvuje to slovo strategické. Pro nás, pro občanské demokraty, je to jednoduché. Strategické spojenectví je NATO a Evropská unie. Na prvním místě. A nebráníme se tomu. A vy nám podsouváte - zejména levice nám podsouvá - takový zjednodušený a nepravdivý názor, že pravice nechce obchodní styky s Čínou. Ale to není žádná pravda. My jenom říkáme, abychom se ve vztahu k Číně chovali stejně jako naši spojenci a naši strategičtí partneři z Evropy nebo z Ameriky. Abychom si nekladli falešnou otázku, jestli lidská práva, nebo obchod. Abychom to řešili jako Němci, Britové, Američané, kteří to řeší obojí a nekladou to dilema - jedno, nebo druhé. A tam je úspěch jejich asijské zahraniční politiky, pokud to takhle mohu říct. Když se podíváte na čísla, tak dovoz z Číny stoupl za této vlády o více než 50 %. A ten vztah export - import je zhruba pořád stejný, 1 : 10. To není pro Českou republiku výhodný vztah. Opravdu ne. Takže se společně snažme - a říkám společně -, aby ta obchodní výměna byla vyváženější, tzn. náš větší export.

Ale když se tady bavíme o proexportní politice, já jsem přesvědčený, že tato vláda opomíjí, nebo neklade tak velký důraz, abych nepoužíval tak silné slovo, na Japonsko, klíčovou ekonomickou velmoc v Asii. Pokud se zeptáte, které zboží může uspět na čínském trhu, tak automaticky je to zboží, které uspělo na japonském trhu. A my nemáme ani obchodní zastoupení v Japonsku. Nemáme. A to je věc, která se dá zvládnout a změnit exekutivním rozhodnutím. K tomu nepotřebujeme žádný zákon. Já bych doporučoval, abychom se o tom bavili společně a zkusili si říct a dojít k tomu, co říkáme my, že klíčem k ekonomickému úspěchu v Asii je úspěch v Japonsku, protože tak jako to bylo kdysi v České republice nebo ještě za komunistů v Československu, kdy automaticky každé zboží německé bylo chápáno obyvateli jako to kvalitní, takhle podobně to funguje s japonským zbožím v Asii. A málo toho využíváme a málo podporujeme naše exportéry do Japonska. Všichni víme, že asijské trhy jsou složité všechny. A není to jenom tou geografickou vzdáleností, ale jinou kulturou byznysu, jinou kulturou vyjednávání. Takže je to obtížné. Ale měli bychom se soustředit zejména na Japonsko.

Dnes, slyšeli jsme to z úst pana premiéra, tady bude Boris Johnson, ministr zahraničí Spojeného království. Čtvrtá otázka, kterou kladu ve svém vystoupení. Jaká je pozice České republiky k brexitu? Jaká? Mluvili jsme o tom spolu? Koalice - opozice? Nemluvili. Přestože opakovaně po tom voláme. Tak se ptám, jestli jste aspoň o tom mluvili mezi sebou, tři vládní strany, jaká bude pozice. A vracím se k tomu, co říkal i ministr Zaorálek. Jak můžeme prosadit náš názor na to, jak má postupovat Evropská unie v otázce brexitu, když jsme si to neřekli tady doma v České republice? A budeme vám pořád opakovat, že budeme silní venku jen tak, jak budeme jednotní v České republice, až tomu uvěříte a až podle toho začnete konat. Protože to je konkrétní návrh, jak hájit české národní zájmy. A my jsme tu debatu ani nezahájili. Možná ten průsečík je větší, než si myslíme. Možná je menší, než si myslíme. Ale vůbec jsme to nezjistili. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP