(11.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a prosím dalšího s přednostním právem a tím je další místopředseda Sněmovny, Petr Gazdík. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne, milé kolegyně, milí kolegové. Já se na rozdíl od mnoha jiných necítím být odborníkem na zahraniční politiku a byl bych velmi rád, kdybyste umožnili tuto schůzi Poslanecké sněmovny, aby za náš poslanecký klub mohli vystoupit i další, kteří těmi odborníky na zahraniční politiku skutečně jsou. Dívám se na to pouze svým selským rozumem, a proto - bohužel tady není pan ministr zahraničí, ale je tady pan premiér, který snad na mé selským rozumem položené otázky bude umět odpovědět.
Pokud se bavíme o vstřícném prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky vůči Číně, o kterém vláda prohlásila, že bylo nezbytné, tak se musím ptát: Je pro nás tato smlouva mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou opravdu závazná, i když ji neprojednal Parlament? Musíme ji dodržovat? Může ji vymáhat čínská ambasáda a dožadovat se nějakých ujištění? Sám pan ministr zahraničí v jednom svém prohlášení řekl, že ta smlouva právně závazná není.
V článku 10 této smlouvy se mluví o dodržování lidských práv. Jste vy přesvědčen, pane premiére, je přesvědčena naše vláda, že Čína lidská práva dodržuje? Realitu přece známe všichni. Musí tedy závazky dodržovat jen jedna ze stran, tedy my, a Čína nikoliv? Jsme tedy skutečně rovnoprávnými partnery Číny, jsme hrdou zemí a hrdým partnerem stejně tak, jak je Čína?
Pan ministr veřejně mluvil, a to je další moje otázka, o uzavřeném jednání vlády, kde se ta smlouva údajně měla projednávat. A já bych se chtěl zeptat: Jak může ministr zahraničí mluvit veřejně v médiích o uzavřeném jednání vlády, aniž by se vláda rozhodla toto jednání odtajnit? Proč ho vláda neodtajní nebo nezveřejní záznam, abychom skutečně věděli, o čem se tam mluvilo?
To jsou moje jednoduché otázky a věřím, že na ně dostanu odpověď. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Gazdíkovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec Marek Černoch, připraví se pan předseda Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Černoch: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Po vystoupení premiéra Sobotky a ministra Zaorálka to bude spíše reakce s takovým dovětkem, že chování vlády v zahraniční politice připomíná všechno jiné než zahraniční jednotnou politiku vyspělého suverénního státu.
Chtěl bych se zeptat pana premiéra, který tady plamenně hovořil o tom, že by tato Sněmovna měla vzpomenout na to, co se tady všechno schvalovalo, že bychom neměli zapomínat. Nezapomínáme, pane premiére, protože byla to tato Sněmovna, která např. schválila usnesení o odmítnutí bezvízového styku s Tureckem, kterou jste vy přes média označil, že se tímto usnesením nebudete řídit, že to nebudete respektovat. Tak se tedy ptám: Respektujete Sněmovnu, nebo nerespektujete Sněmovnu, nebo jak to tedy vlastně je?
Další otázka je taková reakce na slova o tom, že už na začátku sněmovny se mluvilo o navýšení rozpočtu na armádu, mluvilo se o tom, že by si každý stát měl plnit své povinnosti, že nás za to kritizují. To zaznělo i z úst pana ministra Zaorálka. Ano, je to pravda, pane premiére. Je to pravda. Já jsem byl členem té komise, která v té době měla dojednat nějaký ucelený konsenzus na zahraniční politiku v rámci navýšení na armádu, v rámci modernizace armády, a po několikaměsíčním vyjednávání této komise, která si myslím, že fungovala naprosto jednotně napříč politickým spektrem, tak po měsících vyjednávání tato komise náhle skončila. A když jsem se ptal na důvod, tak mi bylo sděleno, že premiér Sobotka se rozhodl, že si to všechno udělá po svém. Tedy jste tuto komisi a tuto snahu rozstřelil, pane premiére. To je realita.
Mluvíte o respektu. Vaše vláda, pane premiére, nerespektuje ani svou vlastní vládu, tedy lidi mezi sebou. Jak se dá jinak vysvětlit to, že v rámci vyjednávání přijetí nebo nepřijetí povinných kvót zhruba před rokem náhle ministr Dienstbier do médií sdělí, že jsme schopni a že bychom měli přijmout 15 tisíc migrantů, když jiný člen vlády říká něco jiného? Je to jednotná politika vlády, je to jednotné jednání vlády v rámci zahraniční politiky, nebo není? Vláda říká: Máme jednotné stanovisko k Číně a k její zahraniční politice. Pak ministr Hermann přijme na oficiální půdě dalajlámu, což, jak se vzápětí dozvíme, není oficiální stanovisko vlády. Tak jaké je tedy oficiální stanovisko vlády?
A jestliže pan ministr Zaorálek tady plamenně a v emočním vystoupení říká, jak se závratným tempem zlepšuje ekonomická zahraniční politika, a z jeho slov má člověk pocit, že jsme téměř ekonomická velmoc, proč je tedy podíl export - import s Čínou jen deset procent ve prospěch českého exportu? Proč až teď říkáte, jak na tom budete pracovat? Tak českým exportérům začněte opravdu pomáhat a neříkejte, jak je všechno zalito růžovým světlem.
Měníte názory, jak se vám to zrovna hodí, a v případě zahraniční politiky předvádíte, jak zahraniční politika suverénního státu fakt vypadat nemá. Nejste schopni se domluvit na jednotném postupu, nejste schopni se domluvit na jednotném konsenzu. Doba, která přichází, tak je opravdu složitá a bude ještě složitější. Nemá smysl si nalhávat, že se to náhle zlepší. Já si myslím, že naopak, bude to těžší a těžší a je potřeba opravdu vystupovat v rámci zahraniční politiky jako suverénní stát. Stačí se podívat na události posledních měsíců, ať je to migrační politika, ať je to brexit, současný stav Evropské unie. Evropská unie nedokáže přijmout sebemenší reflexi a dále razí cestu byrokratických řešení. Brexit, pane ministře Zaorálku, nebyla náhoda. To je následek odtržení evropských politiků a elit od vlastních občanů. Výsledek toho, že přestali poslouchat a naslouchat svým vlastním občanům. Je to v takovém režimu "říkejte si, co chcete, a my si to stejně budeme dělat, jak chceme".
My jsme včera měli schůzku s předsedou parlamentu Švédska. Musím říct, že to byla po dlouhé době schůzka, která mě osobně naplnila nějakým optimismem, že to bylo bez politických korektností, říkaly se tam ty věci zcela na rovinu a tak, jak jsou. A ono to opravdu v těch dalších měsících a letech jinak nepůjde, protože jestliže se budeme dále zacyklovat do nějakých stálých politických řečí a plácání se po ramenou, jak se to všechno zvládne a jak to všechno bude dobré, tak to k ničemu dobrému nepovede.
A já bych tímto pozval pana ministra Zaorálka, ať se přijde podívat na výbor evropských záležitostí. Ne v době, kdy odjíždí na summit nebo kdy odjíždí na Evropskou komisi, ale v době, kdy tento výbor jedná o agendě, která přichází z Evropské unie. Ta agenda jsou většinou nařízení a směrnice a ve chvíli, kdy se tomu Česká republika nebo jakýkoli členský stát postaví, tak dostane diplomatickou odpověď: říkejte si, co chcete, to můžete, ale my si to stejně uděláme podle sebe. Tímto způsobem se opravdu jednat nedá. A do té doby, dokud se Evropské unii nepostavíme v tom smyslu, že Česká republika je suverénní stát, že bude hájit své vlastní občany v první řadě, tak to prostě jinak nepůjde. Začněte tedy postupovat jednotně, budujte České republice respekt, který si Česká republika zaslouží, a hajte zájmy občanů České republiky. Vlastních občanů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Černochovi. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké takřka poledne, milé kolegyně, milí kolegové. Než se dostanu k tomu hlavnímu, tak mnozí z vás mi tak s úsměvem říkali, že pan ministr zahraničí avizoval krátký projev a pak mluvil dlouho. Tak vy, kteří jste tu nebyli v minulém volebním období, tak vás musím ubezpečit, že držel slovo a na Lubomíra Zaorálka to byl krátký projev. Skutečně ano. (Smích v sále.) Tak to je. ***