(11.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
My jsme tam dneska při té poslední návštěvě doručili žádost, aby se vytvořil východní koridor v Aleppu, aby to umožnilo humanitární pomoc. To byla konkrétní věc, kterou jsme v Damašku předávali. Také Červenému půlměsíci. Bohužel to, co se stalo, bylo nedostatečné, protože to bylo příliš krátké příměří, tak to nefungovalo. Ale my jsme se podíleli na konkrétním řešení té věci. Díky kontaktům a informacím, které máme, jsme schopni se tam o něco pokoušet. A nezlobte se na mne, tím i roste naše renomé. Když naše služby pracují v těchto místech, tak mi říkají, pokud tam ostatně nejsou, že nám ostatní závidí, protože vědí, že jsme v tom terénu, že víme, co se tam děje, a jsme schopni navrhovat řešení. I mně v těch debatách, které se konají v Bruselu, tyto informace dávají možnost zde vystupovat daleko zasvěceněji a kompetentněji, protože máme informace z první ruky. Ale to je znova proti tomu, co jsem tady slyšel, a tu náladu, kterou tady často cítím, co česká zahraniční politika zmůže. Já s tím fakt nesouhlasím.
Dovolte, abych vám znovu řekl to, čím jsem začal. Česká republika je aktivní mezinárodní hráč a je součástí zahraniční politiky, a silnou! A v řadě věcí bych řekl, že hrajeme jakoby nad svou váhu, protože máme velkou tradici a pověst, protože jsme industriální země a protože nás berou jako solidního stabilního partner. A já jsem dokonce rád, že mohu reprezentovat a dělat zahraniční politiku právě za zemi, která má takovouto pověst. Vy dobře víte, že v řadě zemí i Středního východu a podobně, kde celá řada jiných se angažovala malováním map a podobně, právě Česká republika je země, která je vnímána jako partner, který nepřichází s mocenskými požadavky, který nehrozí tím, že by chtěl překreslovat mapy, a který je přitom velice dobře vybaven hospodářsky, industriálně na to, aby byl schopen těm zemím pomoci. Připadá mi, že v řadě těch zemí máme dneska velkou výhodu. Máme tam velkou šanci spolupracovat. Takže já si připadám jako představitel země, která má za sebou pozoruhodnou historii, která má dědictví mimořádných schopností hospodářských, politických, kulturních, a to všechno člověku pomáhá dělat zahraniční politiku způsobem, za který bychom se neměli stydět.
Já odmítám jakákoliv podezírání z nějakého ohýbání a ze servility. To jsou podle mne mediální věci, které se rychle vytvoří, a pak se proti nim někdy těžko bojuje. Ale já vám tady garantuji, že česká zahraniční politika je dneska dělána s rovnou páteří jako země, která je partnerem těm ostatním, dokonce i zemím, které jsou mnohonásobně větší než my, a já vám ručím za to, že bych se před nikým neohnul, kdyby to po mně chtěl. Ale jsem schopen, pokud se stane chyba, tak jsem schopen se omluvit nebo říci, tohle se nebude opakovat, protože to nebylo fér. Nechceme nikoho ponižovat. Kuriózní je, že se to může stát i někomu, kdo je daleko větší než my. A to mě mrzí.
Chci, aby Česká republika držela slovo, aby byla předvídatelný partner, korektní, a chci, aby zahraniční politika byla věcí širokého veřejného konsenzu. Proto jsem tady použil obraz toho oddílu, který prochází tím těžkým časem a kontinentem plným nástrah. A já bych si velice přál, abychom se jako ten skautský oddíl, ta výprava, dokázali udržet pohromadě a aby se ukázalo, že máme vlastnosti, které i v obtížných dobách nám umožní jít kupředu. Protože jak jsem řekl, je to test. Já to chápu jako test našich schopností se dohodnout a domluvit. To, co bych pokládal za největší neštěstí, je společnost rozštěpená na extrémy, ve které si nedokážeme ujasnit, co vlastně chceme a kam jdeme. Takže já tomuhle společnému pochodu České republiky bych chtěl pomoci a jsem připraven se o všech těchto věcech bavit ve výborech i ve Sněmovně.
Jenom se vám omlouvám, že mě čeká pan ministr Zaríf. Není to projev žádné mé nezdvořilosti, ale toho, že by bylo velice nekorektní, kdybych ho nechal čekat. Tak se vám moc omlouvám a odcházím jenom proto a s tím, že jsem připraven kdykoliv se vrátit a pokračovat. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničních věcí za jeho projev a jistě ho rádi uvolníme, aby vyřídil svého rezortního kolegu. Požádám o vystřídání v řízení schůze, protože jsem řádně přihlášen.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Hezké dopoledne přeji vážené kolegyně, vážení kolegové. Prosím k mikrofonu s přednostním právem místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Filipa. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já bych rád diskutoval o prioritách české zahraniční politiky, kdyby tento bod byl zařazen poté, co vláda předloží dokument o těchto prioritách, a očekával jsem to, na rovinu řečeno, poté, co britští občané rozhodli v referendu o vystoupení z Evropské unie. Nemohu podpořit tento bod, který je vlastně založen na tom, že někdo tady vyvolá konflikt, ten konflikt se otevře a ten, kdo ho vyvolal, na tom chce grilovat vládu. Jsem představitel nejsilnější opoziční strany a tento postup považuji ne za nelegitimní, ale za hloupý.
Dovolte mi říct k tomu neotevřenému bodu několik věcí, na které musím reagovat, a proto jsem nechtěl vystupovat před předsedou vlády ani před ministrem zahraničních věcí. I to, jakým způsobem to někteří uchopili, kteří hovořili před premiérem a ministrem zahraničí, mně umožňuje říct, že nepovažuji to dnešní jednání za jednání, které by vedlo ke sjednocení české zahraniční politiky z pohledu jak vládní koalice, tak opozice. Ale když už tento bod máme, nebo ten návrh máme, tak mi dovolte říct alespoň to, co jsem považoval za potřebné v tomto okamžiku připomenout.
Není možné říct po výsledku referenda ve Velké Británii, že je udržitelný současný byrokratický model Evropské unie. Integrace, a evropská integrace zvlášť, je objektivní proces a v tomto objektivním procesu musíme hledat zcela jednoznačně naši vlastní roli jako České republiky, jako součást Evropy, nikoliv teď myslím Evropskou unii. A odmítnutí institucionálních změn znamená i odmítnutí potřebných změn, na které občané Evropy čekají. Nepovažuji takový krok a postup za správný. Udržet integraci Evropy znamená k ní přistupovat z pohledu potřeb občanů, nikoliv z pohledu potřeb byrokracie Evropy.
Co mohu potvrdit, že není možné považovat za správnou zahraniční politiku způsob, kdy my budeme mentorovat jiné suverénní státy. Česká republika jako právní nástupce Československa potvrdila v roce 1976 po helsinské konferenci, že bude respektovat mezinárodní pakt o občanských a politických právech. A dovolte mi připomenout už poněkolikáté v této Sněmovně, že článek 1 odst. 1 jasně říká a ukládá nám svým způsobem povinnost se tak chovat, jako suverénnímu státu, abychom to mohli vyžadovat od jiných, že každý národ má právo na vlastní politický režim, který si zvolí, a na využívání svých přírodních zdrojů. To je opravdu základní úvodní věta mezinárodního paktu. A pokud tedy chceme, abychom mohli my sami si vytvářet vlastní politický režim jako občané České republiky, jako český národ, chcete-li, a využívat vlastní přírodní zdroje, tak nemůžeme nikde prosazovat politiku, jak ji tady před chvílí komentoval ministr zahraničních věcí, že někam vtrhneme a vytvoříme jim politický režim podle našich představ. To není možné. Každý, kdo to chce, za prvé porušuje tento mezinárodní pakt, jímž jsme vázáni, a za druhé dělá hrubou chybu ve vlastní politice a vlastně snižuje vážnost našeho státu. ***