(10.30 hodin)
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážená vládo, pane ministře, dámy a pánové, ta debata se začíná zvrhávat trošku do takového lehce nenávistného pošťuchování. Mě to mrzí. Ale musím říct, že problém pediatrického vzdělávání se možná stane takovým symbolem poměrů ve zdravotnictví. Ve zdravotnictví se neřeší věci tím, že by se trpělivě ladily a posunovaly dopředu, spíš je vždycky tendence nechat věci dlouho být a potom volat po nějaké velmi radikální revoluci. Říkám to proto, že se snažím vysvětlit dobrou vůli těch, kteří podporují, aby vzdělávání pediatrů bylo jednotné. Já tedy deklaruji, že k nim také patřím. A není to proto, aby se obor likvidoval, ale je to naopak proto, aby se všichni pediatři včetně těch praktických vzdělávali o něco lépe a posunul se ten obor dopředu.
To glorifikované vzdělávání v ambulancích není příliš účinné. Vzdělávání, které probíhá v nemocnicích, a zejména - o ty nemocnice nejde, jde o ty týmy a o jaksi větší počet lidí, větší počet různě složitých pacientů, širší spektrum pacientů, je přesně to, čím se lékař musí vzdělávat. Trvá to dlouho, potřebuje těch pacientů vidět hodně a potřebuje vidět jejich široké spektrum, nejenom tu relativně homogenní masu, která je nejenom u praktických lékařů, ale někdy i na některých odděleních, která jsou příliš specializovaná. Takže snahou je to vzdělávání rozšířit, udělat pluralitnějším a nakonec i dát jistou flexibilitu toho oboru, aby se lidé mezi nemocnicemi a praktickými ambulancemi mohli lépe pohybovat.
Já nikomu neberu přesvědčení, které v některých z vás vyvolala ta masová petice. Jenom bych chtěl připomenout, jak volatilní a těžko uchopitelná je takováhle popularita a přesvědčování. Vzpomeňte si prosím, jak jsme zhruba před rokem debatovali o povinném očkování. Vzpomeňte si, kolik lidí bylo přesvědčeno, že ti praktičtí pediatři, kteří očkování povinné prosazují, jsou špatní, že ho nevysvětlují pacientům a že prostě musí hodně přidat. To prosím není pomluva pediatrů. Já jsem se jich vždycky v tomhle směru velmi zastával a říkal jsem, že dělají, co mohou, co jim určuje nařízení státu. Ale přesto měli také velké množství zastánců a k tomu se dneska jistě ti, co budou pro tu pediatrickou petici hlasovat, nechtějí hlásit.
Tím skončím plédování za jednotnou pediatrii. Jenom jsem chtěl trošku vysvětlit, že je tady možnost vzdělávání, které je relativně dobré - mají všichni pravdu, že ten obor funguje ve srovnání s cizinou přinejmenším srovnatelně, což nejde úplně o všem v našem zdravotnictví říct. Ale ten vtip našeho snažení, když budu mluvit za tu naši virtuální skupinu, je v tom, že je tady možno udělat malý, možná pětiprocentní nebo desetiprocentní krůček kupředu. A je možno ho udělat a nemuseli bychom ho odmítat a čekat, až dojde k nějakému horšímu stavu, kdy celá generace pediatrických praktiků bude vzdělávána takhle, jak je vzdělávána deset let, a ukáže se, že jim některé znalosti možná chybí.
To je k problému pediatrů.
Dovolte mi, abych se zmínil o jednom ze svých tří pozměňovacích návrhů. Nebudu je zde probírat všechny, ale můj návrh B2 je dán proto, že velmi pravděpodobně projde věc, proti které já jsem velmi usilovně, ale marně bojoval, a to aby se lékař v základním specializačním oboru mohl vzdělávat ve dvou oborech najednou. Myslím si, že je to špatně, že lékař, má-li vyčleněno tři nebo pět let, to je jedno, na to, aby se intenzivně vzdělal v jednom oboru, má tyto roky intenzivně využít, a chce-li dělat další obor, tak si pak to vzdělání ještě prodloužit. Neuspěl jsem, a proto navrhuji, aby alespoň byla do zákona vložena podmínka, že jestliže lékař se bude vzdělávat ve dvou specializačních oborech, aby byl povinen se vzdělávat ve stoprocentním úvazku.
Ten zákon je velmi benevolentní. On tomu lékaři, který se vzdělává standardně v jednom oboru, umožňuje, aby se vzdělával i na padesátiprocentní úvazek. Jsou tam rozšíření, s kterými souhlasím, protože se týkají lidí na rodičovské dovolené, aby byly úseky života, kdy se ten člověk může vzdělávat jenom v dvacetiprocentním úvazku. Takže jestliže se tohle nakumuluje dohromady, tak budeme moct mít lékaře vzdělané ve dvou oborech, kteří to budou dělat na polovinu nebo ještě na nižší úvazek, a to vzdělání nebude stát za nic. Takže ač si nemyslím, že by k tomu docházelo často, tak by v tom zákoně jisté zábrany měly být už jenom proto, že jeden z důvodů, proč tento zákon byl tolik protlačován, spočívá v tom, že řada pokynů i toho stávajícího zákona není dodržována. Nejsou dodržované stáže, nejsou dodržované povinné výkony. Má to možná nějaké objektivní důvody, ale je v tom také řada šlendriánu a nedostatek kontroly ze strany Ministerstva zdravotnictví, které na to nemá dostatečnou kapacitu, a proto ten zákon by měl mít i v tom potlačování toho šlendriánu, i když je to zákonem obtížně, by měl mít přece jenom nějaké bariéry.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Hovorku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Jenom vaším prostřednictvím k panu poslanci Hegerovi.
Když chceme spojovat petici za zachování oboru praktické lékařství pro děti a dorost s tím pozdvižením lidí kolem očkování, tak je třeba si vzpomenout, proč ta vlna odporu byla vyvolána. Ta byla vyvolána proto, že došlo k navýšení, k nárůstu sankcí pro lékaře za to, že by nenaočkovali podle očkovacího kalendáře stanovenými očkovacími látkami. A je třeba si také uvědomit, že ten praktický lékař pro děti a dorost má určitý omezený čas, ve kterém musí zvládnout svoji ambulanci. Není to tak, že by lékař nechtěli diskutovat s maminkami o tom, jakou očkovací látkou mohou nebo nemohou naočkovat, jestli to dítě má být očkováno později, nebo nemá. To je podle mne chyba Národní imunizační komise, že třeba nejsou očkovací látky, které by maminky chtěly a kterými se očkovat nemůže, protože je to jinak nastaveno. Takže tady bych za to rozhodně neobviňoval praktické lékaře pro děti a dorost, ale spíše Ministerstvo zdravotnictví a NIKO. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Kaňkovského. Připraví se pan poslanec Svoboda - řádné přihlášky v rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové.
Už tady bylo k novele zákona č. 95/2004 Sb. hodně řečeno. Musím říci za to, že tento zákon vlastně proti celé původní verzi, proti té vládní podobě, doznal značných změn, a je potřeba říci, že většina z nich jsou výsledkem velkých kompromisů. Zákon měl velké ambice a troufám si tvrdit, že jsme v naplnění těch ambicí dospěli možná na půli, možná na tři čtvrtě cesty, ale rozhodně jsme nedospěli úplně do cíle. Přes to přese všechno si troufám tvrdit, že zamítnutí tohoto zákona nebo neschválení by bylo prohrou dlouhé práce jednak pracovní komise a jednak i velmi komplikovaného a zdlouhavého legislativního procesu. Přes to přese všechno nejásejme nad tímto zákonem. Přináší nám některá zlepšení, ale rozhodně jsme nedokázali naplnit očekávání zejména mladých lékařů.
Třetí čtení je hlavně o pozměňovacích návrzích. Já bych se rád zmínil o svém pozměňovacím návrhu, který budeme hlasovat pod písmenem J. Jedná se o umožnění kratšího pracovního úvazku lékařkám matkám v přípravě k atestaci, samozřejmě výjimečně i lékařům otcům, a to tak, aby mohli mít tento zkrácený úvazek, který by se jim ale započítával do jejich atestační přípravy, až do zahájení povinné školní docházky jejich dítěte. ***