(10.40 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Tento návrh vzešel z diskuse s mladými začínajícími lékaři. A ze zkušenosti z praxe z nemocnice vím, že některé lékařky ho skutečně využívají. Není to masivně, ale skutečně některé lékařky vzhledem k tomu, že se starají o zdravotně postižené dítě nebo mají takovou rodinnou situaci, která to vyžaduje, tento nástroj využívají. Rozhodně to neznamená, že by lékařky, které se připravují k atestaci po dobu předškolního věku dítěte, vůbec nepracovaly, ale pro naplnění své rodičovské a rodinné úlohy by rády využily tento mechanismus.
Proto vás chci požádat, pokud se snažíme, a většina politických subjektů v této Sněmovně to opakovaně deklaruje, že chceme umožnit lepší sladění pracovního a rodinného života, abychom tento nástroj lékařkám umožnili. V praxi to nebude znamenat nějaké významné potíže.
Zároveň si ještě dovoluji avizovat jednu prosbu směrem ke hlasovací proceduře. Chtěl bych, aby bylo oddělené hlasování v bodech pod písmenem H, a to tak, aby alespoň bod H3 se hlasoval zvlášť.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Svobodu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, tady opravdu vzplála jakási válka. Ale já chtěl bych začít od úplného začátku.
Zaznělo tady, jeden z kolegů to říkal, že zdravotnictví je jenom jedno. Já bych si dovolil protestovat. Zdravotnictví není jedno. Je dvojí, podle způsobu financování. Buď je financováno centrálně, nebo vícezdrojově. Potom je ještě druhá varianta zdravotnictví: zdravotnictví je buď dobré, nebo špatné. Tento zákon má přispět k tomu, aby zdravotnictví bylo dobré. A to bychom měli mít v tuto chvíli na paměti. Ne vlastní jednotlivé války. Vím, že na začátku sporu mezi pediatry byla jakási nedohoda mezi nimi, protože oni se snažili najít nějakou podobu, jak by fungovali. Nedohodli se a vzniklo jakési rozdělení té věci. A protože jsem byl při budování pediatrie vlastně účasten vzniku praktických lékařů pro děti a dorost, protože to byla komorová akce, také jsem podal pozměňovací návrh, který to má znovu rozjet. Důvody mám k tomu ale úplně jiné.
Vím velmi dobře, že to vlastně funkčně jsou dva trošičku rozdílné obory. Mají rozdílnou náplň. My to známe v naší profesi v gynekologii, protože ambulantní gynekologie a ústavní gynekologie je také velmi rozdílná. A my máme situaci, kterou zatím nemá pediatrie. U nás lékař, který odatestuje z gynekologie, v tom okamžiku získává kvalifikaci na všechno a druhý den po atestaci opouští nemocnici a odchází do ambulantní sféry. To je věc, která způsobila, že dnes na lůžkových odděleních lékaře nemáme. Nemáme hlavně lékaře s kvalifikací, s atestací. A je to věc, která potká určitě i pediatry. V okamžiku, kdy bude volný průnik, dojde k obrácené situaci. Nebudeme mít lékaře v nemocniční péči. To si myslím, že je problém, který je vážný. Proto bych tady skutečně apeloval na to, abychom při svém rozhodování zachovali dvě varianty péče o děti a dorost tak, aby do budoucna se mohly tyto dva obory dohodnout a domluvit na tom, jakou variantu budou volit. My jim to teď vlastně jako nařizujeme. Jsme pod nejrůznějšími tlaky, máme na to rozdílné názory. A nejsem si jist, že rozhodujeme dobře. Proto si myslím, že to je takové to zachování statu quo, že by bylo moudrou věcí, která by umožnila v budoucnosti to řešit.
V celém zákoně je ale celá řada věcí, která je pro nás naprosto zásadní a posouvá vzdělávání ve zdravotnictví směrem dopředu. Ať už je to jasné definování pravomocí těch, co mají absolvovaný kmen. Ať už jsou to jasně definované doby vzdělávání, ať už je tam jasně definována zodpovědnost toho, kdo za vzdělávání zodpovídá. Myslím si, že do budoucna bude muset směřovat k úplně... relativně velmi volnému systému vzdělávání, kdy za vzdělávání bude odpovídat pracoviště, které vzdělává. Bude nést osobní zodpovědnost a garance toho, kdo vzdělává, garance profesora nebo primáře, který to dělá, je to nejdůležitější, co může absolvent mít. A takový člověk také může říct, ano, tohoto člena vzdělávání nechám odatestovat dřív, nebo musí odatestovat ještě po nějaké době.
Máte lidi, kteří se naučí operovat za dvě operace. Jsou takoví, kteří se to nenaučí za celý život. A to je to, po čem my voláme. Po čem volají naši mladí lékaři. Oni chtějí mít relativně volnou ruku v tom, že mohou své vědomosti a dovednosti uplatnit a uplatnit je rychle. A chtějí také vědět, že po skončení vzdělávání se jejich životní úroveň změní. Z prodloužených studentských let se dostanou na úroveň, kdy budou moci skutečně začít žít plnohodnotně pracovně i ekonomicky.
A to všechno jsou věci, ke kterým tento zákon směřuje. Proto tady volám po tom - pojďme nechat sporů o věci, které nejsou až tak úplně životně důležité. Pojďme je nechat ležet tak, jak jsou, a pojďme rozhodnout všechny ostatní věci, které tam jsou. Je tam celá řada věcí, které jsou zásadní. Je tam řada věcí, které ještě mají nějaké nedostatky. Ale snazší je potom už doplňovat, než takovýto zákon, materiál nechat spadnout pod stůl.
Přimlouvám se tedy za to, aby tento zákon se stal funkčním, aby byl přijat, s tím, že říkám svoji výhradu, kterou považuji za velmi důležitou, protože její dopady jsou velmi obtížně hodnotitelné. A pravda je, že systém péče o děti je věc, která by nám měla ze všeho nejvíce ležet na srdci, a měli bychom odhodit své zbraně a počkat si na to, až řešení budeme znát dobře. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. A prosím k mikrofonu pana poslance Brázdila. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji vám, paní předsedající. Dámy a pánové, to je nádherné třetí čtení! Krásné. Zákon o vzdělávání lékařů, třetí čtení! Tolik názorů, tolik protikladů. Fakt tento zákon něco vyřeší? Představte si, že připutoval sem na základě pracovní skupiny, která dlouhodobě se snažila něco řešit. A ejhle - my tu teď ale nemáme k projednávání ten původní, ale my tu máme návrh čtyř poslanců. A přitom říkáme, že je to předkládaný zákon Ministerstva zdravotnictví.
Já se ptám, pokud tedy prohlasujeme hlasováním prvním A, že tedy přijmeme jako základ pozměňující návrh, potom se tady vystřídá ministr a už tam nebude ministr-navrhovatel a přijdou ti další ještě tři navrhovatelé? Je to tak? Nebo mě poučte. No, víte, dozvěděl jsem se, že nemůžu dát teď návrh na to, aby ten zákon byl zamítnut. Prý proto, že to někdo nepřečetl ve druhém čtení. Sněmovna je suverén. Já ten návrh dávám, tak mě poučíte, že to nemůžu.
A druhý návrh dávám, aby tento zákon se vrátil, pokud neprojde to první, aby se vrátil do druhého čtení.
Víte, tento zákon vznikl proto, aby mladí lékaři, aby budoucí, kteří se teď rozhodují, že budou nějakým způsobem studovat, aby tu zůstali. Aby neutíkali, aby to bylo průhledné, jednoduché, zkrácené. Co z toho vzniklo? Tolik lékařů, a každý má jiný názor. Mně se to strašně nelíbí. Jestli takhle budeme dále pokračovat, tak zákony nedělejme. Tento zákon, když neprojde, vůbec nic se nestane. V takové podobě, v tolika pozměňovácích. A ještě nevíme, ani které projdou. Vůbec nic se nestane. Naše zdravotnictví je výborné, zůstane výborné. A tento zákon, když bude, nebo nebude, nemá na to vliv.
Ještě jednou, paní předsedající, zkuste mi říct, jestli můžeme hlasovat o zamítnutí zákona. A pokud ne, tak o navrácení do druhého čtení.
A hrozně moc bych vás kolegy požádal, abyste až budeme hlasovat v prvním pozměňujícím návrhu áčko, abychom nedopustili to, že se dále budeme zabývat komplexním pozměňovákem, ale abychom se zabývali tím zákonem, který dlouhá léta, několik let, připravovali chytří lidé, kteří do toho viděli jinak, než teď emočně a nějak pod lobbingem, kteří to nachystali dobře, ale pak nevím, proč se zákon pozměnil na nějaký komplexní pozměňovák čtyřmi poslanci. ***