(18.30 hodin)
Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Nebudu dlouze opakovat, co už tady padlo. Materiál je opravdu obsáhlý, má přibližně 800 stran textu, mění 40 dalších zákonů. V tomto ohledu vzhledem k tomu, že nám do doby projednávání přijdou vánoční svátky, nejsem si úplně jistý, že bychom neměli měnit dobu projednávání, spíše že bychom měli uvažovat o tom, aby se doba pro jednání prodloužila o 30, případně variantně aspoň o 20 dní, protože by stálo za to už i po koneckonců zkušenosti, kterou máme se zákonem o veřejných zakázkách, což také byla komplikovaná norma, že by stálo za to, aby proběhl nějaký seminář, případně debata minimálně na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, případně s dalšími výbory, se zájemci jednotlivých výborů, pokud o to budou mít zájem, pokud jim Poslanecká sněmovna k jejich výborům povinnost vyjádřit se k tomu nebo projednat zákon nakonec uloží.
Návrh zákona jsou v podstatě tři obrovské oblasti v jednom. Územní plánování, stavební řád a EIA. Systém se snaží tlakem na zkrácení lhůt pro vydání rozhodnutí to nazvat tím, že vlastně zkracujeme, zjednodušujeme a urychlujeme, ale z hlediska toho, jak budou vypadat územní plány, jak vypadají, se obávám, že k žádnému superzkrácení nedojde, protože vznikne tlak na kvalitu územního plánu. Je otázka podrobností, jak tam budou, či nebudou. Počet dotčených orgánů státní správy, počet dotčených stavbou, kteří se budou vyjadřovat, zůstává stejný. Navíc jejich stanoviska budou závazná a mohou být také v rozporu jedno stanovisko s druhým a mohou se vylučovat, což se bude promítat do přípravy územního plánu jako takového nebo do jeho existence a nutné změny dřív, než někdo dostane vůbec stavební povolení nebo se dostane vůbec k procesu stavebního povolování, takže už tady na tomto začátku vznikne obrovský problém, který bude ztěžovat pozici stavebních úřadů v tom, aby se v dané problematice vůbec orientovaly.
Co se týká EIA, tam všichni také dobře víme, že stanovisko EIA bude závazné. Nebude vůbec jednoduché jej doprojednat a v okamžiku, kdy se stanoviska, byť v rámci jednoho řízení - což podporuji, protože to bude principiálně znamenat, že s jedním a tím samým problémem nemůžu přijít do územního rozhodnutí, do stavebního povolení a do EIA, tomu systému fandím, že bude zkrátka připomínka vyřízena jenom jednou, ne několikrát se systémem odvolání, který tady byl, který jsme v minulosti velmi kritizovali. Pravdou je, a nevím, kdo to tady říkal přede mnou, že v zásadě se vlastní povolovací systém sice zkrátí, ale vyžene to dohadování podmínek mimo systém. Bude muset stavebník všechny dotčené obejít, bude se s nimi muset nějak dohodnout, nejlépe tam sám zajet, všechno přivézt na stavební úřad, aby pak měl naději, že půjde-li to buď ve sloučeném, nebo alespoň v integrovaném systému řízení, že doba nakonec bude kratší.
U malých staveb jsem možná spíše optimistou, až na detaily, o kterých tady mluvili mí předřečníci, a to jsem přesvědčen, že jsme schopni ze zákona se s tím nakonec nějak poprat. Může to fungovat a zaplať pánbůh za to. U velkých staveb se obávám, že se příliš Česká republika nenadechne a že to bude mnohem složitější a že stavba v zásadě o moc kratší dobu nepotrvá, protože se budou odehrávat procesy mimo systém stavebního povolování, kde se budou muset, a pravděpodobně iniciativou stavebníků nebo investorů, chcete-li, dohodnout mezi sebou orgány státní správy nebo dotčené právnické či fyzické osoby nakonec domluvit, a to nebude vůbec jednoduché. Stavební úřad jim v tom v zásadě nepomůže, spíše přeruší stavební řízení a podobně. V tomto ohledu zjednodušení příliš nevidím. Nicméně pokusit se o to vydiskutovat ten problém a najít alespoň některé možnosti změny a zkrácení projednávání bychom měli.
Já považuji tento návrh zákona za důležitý a potřebný už proto, že tu máme schválený zákon o vlivu staveb na životní prostředí a potřebujeme, aby systém stavebního povolování nezůstával, nestagnoval v podobě, ve které je. Musí vnímat to, že tady zákon o vlivu na stavební prostředí je.
V materiálech, které jsme dostali, které bylo opravdu složité prostudovat, jsou i věci týkající se možnosti úspor a nutných výdajů, zvýšených mandatorních výdajů státu. O úsporách by se podle mě dalo s úspěchem polemizovat, protože jsou v podstatě nedoložitelné. Čísla, která tam jsou, jsou nějaké statistické údaje, ale praxe může být úplně jiná, proto bych se ani čísly moc nechlubil. Jestli to bude 400 mil., nebo 350, nebo 210, on to nikdo nikdy v zásadě nespočítá. To, co ale spočítá, budou potřeby státu na to, aby zajistil výkon státní správy v téhle oblasti, a tam je odhadováno, že z 846 nebo 842 plných úvazků, které dneska na úrovni státu jsou, se bude muset počet zvýšit o 156, což je o zhruba čtvrtinu, o něco méně než čtvrtinu, a bude k tomu potřeba řádově 136 mil. korun navýšení mandatorních výdajů státu, přičemž z toho 35 mil. korun půjde na úkor územních samospráv. To je asi také třeba, aby tady zaznělo, aby představitelé dotčených měst a obcí, případně krajů věděli, že tyhle náklady spojené s procesem stavebního řízení návrh zákona přináší a bude nutno na to nějak reagovat. Nevím, jestli na to reaguje státní rozpočet, ale pochybuji.
Co se týká ještě existence speciálních stavebních úřadů a jejich rozhodování, je dobře, že návrh zákona přináší jejich povinnost držet se územních plánů. To v minulosti nebylo a já jako bývalý starosta Kladna jsem s tím měl obrovský problém, protože jsme se vlastně ani nějak neměli šanci dozvědět, jak nakonec povolovací řízení speciálních úřadů dopadne, a nemuseli brát úplně v potaz územní plány, na svém území si v podstatě dělali zejména těžaři, co chtěli. Týkalo se to třeba i policie a tak dále, kde jsme nechtěli vidět detaily, ale chtěli jsme aspoň vědět, co se na tom území má nebo nemá stavět, jak to bude vypadat a podobně. V okamžiku, kdy zavedeme povinnost speciálních úřadů se tímto územním plánem řídit, tak to je zcela určitě dobrá zpráva, to bych nijak zle rozhodně nehodnotil.
Ještě věc, kterou paní ministryně nezmiňovala, ale která asi není nepodstatná, a to jsou některá variantní řešení, která jsou v návrzích zákona přinášena. Jedno z variantních řešení je takzvané zrušení zmocnění hlavního města Prahy k vydání stavebních předpisů a zrušení pražských stavebních předpisů. Vy, kteří se situací v Praze asi zaobíráte, jedni budete říkat, že je to obrovská škoda, protože Praha si mohla přizpůsobit stavební předpisy svým potřebám, ale vzhledem k tomu, že dneska uvnitř Prahy dochází k velké výměně názorů na to, jak to má vypadat, asi spíš vypadá daleko jednodušší řešení, když stavební řízení bude v celé České republice stejné. Nebudou tedy výjimky a občan se bude lépe orientovat v systému povolovacího řízení, protože zkrátka nebudou výjimky, jakou má dneska Praha, kterou bohužel svými konflikty, které uvnitř jsou, nedokáže využít. A já za sebe říkám určitě bohužel, protože si tím Praha mohla zjednodušit život a spíše reagovat na potřeby, které má. ***