(15.40 hodin)
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení bych se chtěla vyjádřit především ke dvěma oblastem, které jsou mi blízké, a to je oblast školství a sociální, ke kapitolám Ministerstva školství a MPSV.
Pokud jde o kapitulo 333, tedy Ministerstva školství. Na první pohled se zdá, že s rozpočtem kapitoly můžeme být spokojeni, že rozpočet je přijatelný, alespoň pokud ho srovnáme s minulým rokem. Souhlasíme určitě s navýšením peněz pro školství o téměř 14 miliard korun s tím, že si zhruba o 8,4 miliardy, tedy o téměř 9 %, polepší regionální školství. Souhlasíme s navýšením o 1 miliardu 150 milionů korun pro vysoké školství, s růstem platů pedagogických a nepedagogických pracovníků škol. Je dobře, že bude pokračovat program Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky, v rámci kterého jsou realizovány akce tzv. fondu rozvoje kapacit mateřských a základních škol. S povděkem v té souvislosti beru, že část prostředků bude určena pro realizaci vybraných projektů základních škol v prstenci kolem Prahy, kde je situace opravdu kritická, a doplácejí na to děti a rodiče ve středních Čechách i v hlavním městě. Na druhou stranu při podrobnějším prostudování si kladu otázku, zda v souvislosti se změnami ve školství je toto navýšení dostatečné.
Z mezinárodního srovnání zemí OECD, což je mezinárodní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států světa, vyplývá, že Česká republika patří mezi ty země, které dávají na vzdělání nejmenší část svého hrubého domácího produktu. Nejvíce se šetří na základních a středních školách, na které dává z celé OECD s výjimkou Maďarska vůbec nejméně. Průměr podílu školského rozpočtu v zemích EU na HDP je zhruba 6,1 %, u nás něco málo přes 3 %. Přitom bude růst počet žáků základních škol, počítá se o 2,9 %, tedy o více než 25 100 žáků, růst je očekáván i v oblasti středního a vyššího odborného školství. To znamená, že bude nutno navýšit počet pedagogických i nepedagogických pracovníků a rozšířit prostory, budovy, učebny, školní družiny apod. Učitele ale těžko získáme, pokud nebudou platy navýšeny tak, jak to požadují školské odbory. V té souvislosti poznamenávám, že v základních školách učí pouze 16 % mužů, že chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, ICT, odborného výcviku. Tady už jde opravdu o velký problém, protože každý rok odchází do důchodu víc učitelů, než kolik jich přichází po ukončení studia, navíc na technické obory učitelství se hlásí málo uchazečů, z nichž mnozí ještě po dokončení studia jdou mimo školství.
Další problém je inkluze. Potvrzuje se, že peníze nestačí, že ředitelé musí dofinancovávat asistenty z navýšených platů učitelů, že nejsou vytvořeny odpovídající podmínky, že narůstá administrativa, chybí speciální pedagogové, psychologové, poradenští pracovníci, metodisté, preventisté, někde nemohou sehnat asistenta, jinde ho mají, ale narušuje jim to výuku. Přes sliby, že se speciální školy rušit nebudou, k tomu začíná docházet a do vážné situace se dostávají speciální poradenská centra.
Pokud jde o vysoké školy, rozpočet vysokých škol celkem činí 21 miliard 527 milionů korun, což je o 1 miliardu 150 milionů korun pro vysoké školy více oproti roku 2016. Přes tuto pozitivní skutečnost se při porovnání s rozpočty předchozích let jedná o čtvrtý nejnižší rozpočet za posledních deset let. Nejvíce měly vysoké školy v roce 2009. Podíl navrhovaných výdajů na vysoké školství na rok 2017 mimo vědu a výzkum a inovace a bez prostředků EU vůči odhadovanému HDP představuje 0,44 %. Návrh rozpočtu tak neumožňuje průběžně pokrývat rozšiřující se nároky na vysoké školství, jako je podpora oborů stomatologických, všeobecného lékařství, pedagogiky, technických odborů, podpory škol v regionech apod. Přitom víme, jak je kvalita vzdělávacího procesu jako taková důležitá pro konkurenceschopnost naší ekonomiky.
Teď pokud jde o kapitolu 313, tedy Ministerstva práce a sociálních věcí. Přes navýšení financí například na mandatorní výdaje, především na dávky důchodového a nemocenského pojištění, zůstává v tomto resortu mnoho nedořešených věcí. Výše výdajů na politiku zaměstnanosti, dostupnost bydlení, sociální bydlení, startovací byty, nízké důchody, ohrožené sociální služby, to jsou jen některé příklady toho, čím je potřeba se zabývat a co je nutné také zafinancovat. Rozpočet kapitoly MPSV však těmto potřebám neodpovídá.
Konkrétně. Pokud jde o nezaměstnanost, i když se snižuje, neznamená to, že není. Je třeba to řešit. Průměrný počet uchazečů o zaměstnání v prvním pololetí letošního roku byl 433 tisíc, v jeho průběhu se nově zaevidovalo 274 uchazečů o zaměstnání, což je pouze o 5,1 % méně než před rokem. Jinak evidence je zkreslená. Nezaměstnaných je mnohem víc. Každý měsíc je vyřazeno zhruba 20 tisíc nezaměstnaných, kteří práci dál nemají.
Velkým problémem je dlouhodobá nezaměstnanost, která vede k chudobě a bezdomovectví a k dalším negativním jevům. Z celkového počtu lidí bez práce bylo těch, kteří jsou nezaměstnaní déle než 12 měsíců, 40,8 %, to je celkem 154 273 osob. Průměrná délka nezaměstnanosti činí 721 dní, a tito lidé a s nimi celé rodiny se tak dostávají do velmi špatné situace. K tomu podporu v nezaměstnanosti pobíralo v předchozím měsíci 85 782 lidí, tzn. jen 22,7 % všech uchazečů vedených v evidenci. Ostatní nezaměstnaní podporu nemají. Jen pro doplnění, její výše je v průměr, 6 564 korun.
Co mě v té souvislosti zaráží, je, že rozpočet počítá oproti letošnímu roku se snížením částky výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti o 5,5 miliardy korun. Přitom vytváření pracovních míst je nesmírně důležité. Pochopitelně neméně důležité je to, aby potřebám pracovního trhu odpovídaly obory vzdělávání tak, aby absolventi škol nezůstávali bez práce nebo aby se nemuseli okamžitě po ukončení profesní přípravy, která stojí nemalé peníze, rekvalifikovat. I když se počet těchto nezaměstnaných meziročně snížil, neznamená to, že 12,5 % mladých do 25 let bez práce je zanedbatelné číslo. K 30. září 2016 bylo na úřadech práce 17 514 bývalých studentů a celkem bylo v evidenci 21 054 absolventů všech škol a mladistvých. Myslím, že není potřeba zdůrazňovat, jaký význam má pro člověka, pro mladého člověka, získávání a upevňování pracovních návyků a získaných znalostí a dovedností, a to ihned po škole.
Další skupinou ohroženou nezaměstnaností jsou lidé ve věku 50 a více let. Ze statistiky úřadu práce vyplývá, že na konci září letošního roku bylo mezi evidovanými 121 354 lidí nad 50 let věku a na celkové nezaměstnanosti se tak podíleli více jak 32 %.
Takže znovu musím zopakovat, že mě v souvislosti s tím, co jsem uvedla, zaráží navrhované snížení výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti. ***