(15.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
A pochopitelně nejsou jenom dopravní stavby. Jak ekonomicky, tak sociálně je důležitá oblast mít jistou střechu nad hlavou. Když se podíváme na osud jiného státního fondu, Státního fondu rozvoje bydlení, tak ten dožívá. Ještě nějaké funkce má, na nějaký snížený úrok někde něco poskytne, ale moc peněz nemá. Jeho programy byly výrazně redukovány. Ale přece rozvoj bydlení zejména v oblasti startovacích bytů, kdy spousta lidí právě na stará kolena, ale i mladé rodiny nemají šanci na startovací byty a hypotéka pro ně může být krokem k exekuci, pokud přijdou o pravidelný příjem, to smysl má. Znamenalo by to ale za prvé dát tam peníze a za druhé revitalizovat původní představy, funkce, které tento fond měl.
Na straně výdajů nepochybně je nad čím přemýšlet a já věřím, že kolegové ve druhém čtení nejen z naší frakce, ale pochopitelně fandím svým, ale také každému rozumnému návrhu, že s něčím přijdou, jak přece jenom zkorigovat výdajovou strukturu. Opravdu si uvědomme, že některé věci se nedají řešit dílčí korekcí ve druhém čtení, že jsou tady jisté pastičky, které sklapnou. Jednou z pastiček je, že nemůžeme donekonečna konkurovat světu levnou prací a že musíme změnit i strukturu naší ekonomiky v duchu onoho konceptu Průmyslu 4.0. A to bude zhoršovat ještě ten fakt, pokud vyjde slib představitelů České národní banky, že na konci příštího roku už by mohli spustit odchod od intervence měnového kurzu, protože sice se cíl zvýšit inflaci moc nepodařil, ale na druhou stranu ani nebyla příliš inflace dovezena, což je u řady komodit spíše dobře. Rozhodně to zafungovalo jako exportní polštář. A pokud o pouhé dvě koruny změníte tuto relaci, tak pro některé firmy to opravdu bude těžké, pokud by to bylo skokové, se na to adaptovat. Někde jsem četl, mám pocit, že podobnou úvahu připustil i pan guvernér, který nepochybně toto vnímá jako jeden z velmi těžkých úkolů v prvním roce své nové kariéry.
Příjmy, ano, příjmy se plní. Je otázka, do jaké míry zejména do budoucna. Lepší plnění příjmů je taženo růstem ekonomiky, protože pochopitelně s růstem ekonomiky se shledá zdanitelný základ a víme, že každý jeden procentní bod HDP hodí aspoň 15 mld. korun do rozpočtu, ale do jaké míry je adekvátní, či naopak spíše přeceňované opatření v oblasti daňové správy a hlavně jak to bude do budoucna, protože některé kroky přinesou přechodný efekt a je jasné, že pokud v tomto rozpočtu jsou plánovány příjmy skoro k 6 %, tak to jsou čísla, která srovnávají plán proti plánu. Když si vezmete odhad příjmů za letošní rok, tak jste rázem na pouhých 2 % nárůstu příjmů a to zcela koresponduje s růstem ekonomiky. Tam zjevně přínos procesních opatření nepochybně není. A nabízí se otázka, proč tomu tak vůbec je, proč jsou čísla podstřelená, či do značné míry virtuální. Jestli to není o tom, že je snazší se na konci období pochlubit přebytkem a pak nad rámec složité rozpočtové procedury a politického schvalování moci o těchto miliardách rozhodovat.
V příjmové oblasti je nad čím přemýšlet. A právě proto, že teď jsme v konjunkturálně vzestupné fázi stále ještě, byť už pomalejší, si myslím, že byl prostor, a ten byl promeškán, zvážit zásadnější ovlivnění daňové struktury. Připomínám fousatý návrh, a to zdaleka nejen náš, na daňovou progresi, a to zdaleka ne jenom u fyzických osob. Já jsem mluvil o benefitech, kdo z čeho co má. V republice, objektivně měřeno, je míra zdanění kapitálu podprůměrná a zdanění korporací je tabu, zřejmě z politických důvodů. Je to škoda, protože tady bychom mohli opět získat nějaké prostředky navíc, aby tady manévrovací prostor pro skutečnou změnu rozpočtu byl.
Nebojte, už jdu do finále.
Proč se tady vůbec snažíme nastolovat tato témata, když je jasné, že věřím, že si ve večerních hodinách zahlasujeme o usnesení k prvnímu čtení rozpočtu. Proto, aby nezapadlo, že třetí cesta, tedy setrvačná, restriktivní, a cesta, která vychází z určitého promyšleného rozpočtového aktivismu, je možná, kritika není produktem jakéhosi negativismu, a že tato témata by měla být nejen otevírána, ale přenášena do veřejné diskuse, ať již laické, či odborné.
My jsme pochopitelně podpořili někdy už rozpočet státní, ale musíme pro to mít velmi dobrý důvod. Připomenu pro ty, kdo historii státního rozpočtu této republiky nemají v hlavě, že frakce KSČM hlasovala pro rozpočet v roce 1999. Ta logika byla prostá. Vládla menšinová vláda, tedy Miloše Zemana, aby bylo jasno, a tato menšinová vláda v prvním roce svého vládnutí neměla ještě v této oblasti pevnou opoziční smlouvu a hrozilo, že politické vydírání bude mít ten efekt, že dojde k rozpočtovému provizoriu. Já si myslím, že je to poměrně racionální a státotvorný krok, pokud jsme tehdy hlasovali. Ale pokud není řešena rozpočtová filozofie, o které tady celou dobu mluvím, a politický kompromis se posouvá směrem opět k rozpočtové restrikci, tak tam už porozumění schází, a už v roce 2000, kdy už opoziční smlouva byla, kdy se vracel z tohoto důvodu rozpočet k přepracování pod taktovkou kolegů z ODS, tam už naše hlasy tento rozpočet získat nemohl.
Já si myslím, že teď, byť je daleko klidnější situace, vláda má bezpečnou většinu a kolegové zprava se vymezují, protože to cítí jako povinnost vůči svému náboženství volného trhu a minimalizace státu, tak přesto si myslím, že ty zásadní alternativy je třeba postulovat, diskutovat o nich. A to je přesně ten důvod, proč jsem dneska mluvil. Tímto zásadním zdůvodněním vlastně směřuji k tomu, že nejde podpořit tento rozpočet ani v prvním čtení. Není to zdržování, je to pokus o to, aby tento stát měl nejenom strategickou vizi, ale také strategičtější rozpočtovou politiku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Semelová. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo. ***