(15.10 hodin)
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, chtěl bych reagovat na pana kolegu Vilímce. On tady řekl, že obce byly poškozeny tím, že se jim odejme 30procentní motivační složka z daně z příjmu fyzických osob z daňových přiznání. No, poškodila - poškodila. Já myslím, že nepoškodila, protože si myslím, že motivační složka nebyla spravedlivá. Nebyla spravedlivá z jednoho důvodu, že byla vázána na bydliště podnikatele. Pochopil bych - a nevím, proč to tak bylo nastaveno -, kdyby byla vázána na to, kde ten podnikatel má provozovnu. Protože tam působí třeba problémy, znečišťuje komunikace, hlukem atd. Prostě působí trošku té obci nějakou škodu, se kterou se obec musí vyrovnávat. Ale to, že je to jenom pro obce, které mají na svém území, katastru toho podnikatele, má tam bydliště a nemá tam provozovnu, tak to považuji za nesmyslné. Jinak se to samozřejmě přesouvá. Oni o ty peníze nepřijdou v globále, protože dostanou více na svém podílu z daně z přidané hodnoty od roku 2017. A to jsou zhruba dvě miliardy korun. A navíc, protože je větší výběr DPH, tak i jejich podíl na DPH bude samozřejmě tím pádem také větší.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, pan poslanec Vilímec s faktickou poznámkou.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Chci jenom drobně zareagovat, byť je to spíš záležitost na nějakou expertní debatu. Teď nechci posuzovat spravedlivost té motivace. Samozřejmě někdo na území obce eviduje nebo má podnikatele, někdo nemá podnikatele. Pro ty, kdo podnikatele mají, samozřejmě zrušení motivace je velký problém. To je skutečně velký problém. A nechci to tady teď nějak rozšiřovat, ale chci zareagovat na kupecké počty, nemyslím to teď kriticky. Dvě miliardy plus a miliardu minus. Podívejte se, kolik pan ministr počítá s nárůstem výběru daně z příjmu fyzických osob. Počítá daleko více, než se před rokem uvažovalo. Takže když si ty kupecké počty dáte dohromady, odečtete si je, tak v zásadě zjistíte, že obce na tom spíše ztratí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Dolejš a připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Příjemné odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Když pohlédnu na lehce prořídlé naše lavice, jako kdybychom ani neprojednávali jeden z nejdůležitějších zákonů v tomto roce. Možná že někteří si myslí, když máme většinu, je vymalováno, a proč vůbec zdržujeme při prvním čtení nějakými debatami. Ale já si myslím, že ty debaty mají smysl. Mají smysl, protože kdy jindy si máme vyříkat to nejzákladnější, co si od rozpočtové politiky vůbec slibujeme? A pochopitelně že v těch nejzákladnějších přístupech se objevují nejenom věcné, ekonomické, ale i politické rozdíly těchto přístupů, které mají nějakou historii, nějakou argumentaci a které stojí při rozhodování, zda skutečně chceme změnit rozpočtovou politiku, anebo podle toho, jak se ekonomika vyvíjí, jednou je nahoře, jednou je dole, víceméně jedeme ve vyjetých kolejích. A já aspoň za sebe a za naši frakci takto ten problém vnímáme. A když dovolíte, i když už je jasno, každý deklaroval své pozice, jak bude hlasovat nad základními čísly státního rozpočtu, tak právě ten koncepční způsob debaty, vedení argumentace, považuji za důležitý, a proto si vás chvilku dovolím obtěžovat. Včetně vlády samotné. Počítám, že jsou tady tři, to už je kolektiv. To už je kolektiv, tak snad to nezapadne.
Především si myslím, že třetí návrh rozpočtu této vlády, ten úplně první nepočítám, to museli v podstatě jenom dodělat, co předhotovila prozatímní vláda, tak je do značné míry promarněnou příležitostí. Proč? Protože vláda nastoupila v situaci, kdy měla hodně zjednodušenou situaci. Kdy ekonomika šla do konjunktury, dokonce v jednom roce, v tom loňském vykazovala čísla nadprůměrná. Jedna z nejlepších v EU, byť sama přiznává, že ne díky své píli, ale čerpání evropských peněz. Tím se vytvořil určitý prostor pro manévr. Pro zásadnější narovnání některých věcí z minulosti, pro založení některých strategických iniciativ do budoucnosti, protože se daleko snáz tyto věci dělají, když ten manévrovací prostor máte. A ten manévrovací prostor je samozřejmě dán výkony ekonomiky a s tím přicházejícími nadprůměrnými příjmy. A troufnu si říct, že se tak nestalo. Koneckonců i zástupci koaličních řad hovoří o tomto rozpočtu jako opatrném, konzervativním, použil bych slovo tradičním. Je naší ambicí být nepochybně uvážliví. Ale je-li tou tradicí zůstat v určitém kolejišti, které tady je nastavené už mnohá léta, a jenom se střídají kulisy, popř. rámec fáze hospodářského cyklu, anebo chceme něco jiného, něco víc? Protože evidentně se nedaří to, aby se Česká republika na té mapě politicko-ekonomické, sociální umístila někde víc vepředu, kdy konvergenční proces je zpomalený, ne-li zabrzděný, kdy Česká republika zůstává někde na ocásku vyspělejších zemí a není ani připravena na podstatné změny, které nepochybně přijdou.
Kdo z vás si dal tu práci a nastudoval si třeba studii Průmysl 4.0, tak nepochybně vnímá, že některé věci přijdou. Buď dříve, nebo později. A jsme na ně připraveni? Samozřejmě, předpokládám, že z pravicových lavic bych slyšel: Ano, připravit se je třeba, ale není povinností státu se na takové věci připravovat. To je věcí šikovnosti soukromého sektoru a stát nemá překážet. No a pochopitelně tady už jsme u těch koncepčních přístupů. My se nedomníváme, že úlohou státu je nepřekážet. Úlohou státu je pomáhat. Pomáhat strategickým iniciativám. Pokud má někdo takovou vizi - já ji nesdílím - ale pokud má někdo takovou vizi řídit stát jako firmu, je-li ta firma velká, copak nevyžaduje, aby měla vlastní strategii? A nechce, aby tu strategii ovlivnila a řídila? Tak ten stát to pochopitelně potřebuje také. Samozřejmě strategie v politickém procesu mají svá specifika, jak je formulovat a ovlivňovat, ale troufnu si říct, že strategické myšlení je setsakra zapotřebí.
Takže rozpočet nevyužil příležitosti. Rozpočet byl napsán v poměrně dobrých časech. Padla tady slova, že republika, ekonomika je v dobré kondici, a že tudíž vlastně je to v klídku, nic bezprostředně nehrozí, občané dostali ne vánoční, ale předvolební dárky a všichni jsou spokojeni minimálně na nejbližších několik měsíců. Vše je v pořádku, brambory v řádku. Ale je otázka, jestli takto setrvačná rozpočtová politika nás připravuje za prvé na to, co přijde, a za druhé, pokud ta ekonomika tak šlape, tak zda přece jenom by z toho nemělo mít obyvatelstvo přece jenom trochu víc. Zda benefity z toho vzestupu neslízává jenom někdo. Občan si to myslí, protože logicky ho zajímá jeho peněženka, jeho domácí rozpočet, to, jestli má jistotu práce dlouhodobější, anebo momentálně se daří, ale za rok nemusí vědět, jak bude splácet hypotéky, et cetera, et cetera.
Proto je namístě si říct, jestli takto nastavený rozpočet vytváří předpoklady do budoucna. A tady musím říci, a to už se dostávám k polemice nikoliv vládní, ale s přístupy jinými, že nemůžeme podpořit ani tu optiku, kterou tady sděluje opakovaně pochopitelně pravicová opozice, která volá po seškrtání tohoto rozpočtu o dalších 30 mld. Ono zdánlivě by to šlo, technicky to nepochybně je možné, zejména pokud na konci roku zjistíme, že jsme se v těch číslech minimálně o 30 mld. netrefili a že vlastně brnkačka. Škrtneme to už teď. Sice na konci roku nebudeme slavit, protože na konci roku nebude co, ale vyjde nám to. Účetně nám to vyjde.***