(15.00 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Velkou pozornost v těch výdajích si zaslouží samozřejmě mandatorní výdaje. Opět zde již o tom také bylo debatováno. Podíl mandatorních výdajů v celkových výdajích - a tady chci být objektivní - se o 1,2 % snižuje, ale oproti roku 2007, když se podíváte, je ten podíl vyšší o 2,6 procentního bodu. Výrazně se skutečně zvýšily také kvazimandatorní výdaje, to jsou platy a mzdy v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích. A vlastně poprvé, když se podíváte na ta čísla, poprvé včetně pojištění ty platy činí více než 200 mld. korun, což je téměř 1/6 příjmů. Já to nechci vztahovat k výdajům, protože tam je ještě 60miliardový deficit, ale téměř 1/6 příjmů celého rozpočtu.
Nechci zde opakovat to, co již zaznělo. Vláda počítá se zvýšením počtu zaměstnanců v příštím roce o 7 637 pracovních míst. Ano, je v tom také 900 lidí, kteří budou administrovat projekty spolufinancované s Evropskou unií. Přesto došlo v průběhu té současné vlády skutečně k mimořádně vysokému navýšení pracovních míst o těch zhruba 31 300 míst. Mám takovou obavu, že vláda nemá vůbec žádnou koncepci ve věci limitu rozumného počtu zaměstnanců. Ministerstvo financí předpokládá dalších 607 míst. Dostáváme se skutečně do situace, kdy je skutečně nejvýhodnější usednout na teplé místečko ve státní správě, nejlépe chráněné služebním zákonem. Jenže pan ministr by si měl uvědomit, a asi si to uvědomujeme všichni, že stát není firma, nevydělává, ale pouze přerozděluje prostředky, které vybere od občanů. Na chod státu skutečně velkou měrou vydělávají malí, střední podnikatelé i velcí podnikatelé, lidé zaměstnaní v soukromém sektoru. Pouze to umožňuje, abychom tyto prostředky z vybraných daní mohli rozdělovat.
V souvislosti s rozpočtem - a teď chci upozornit také na velmi nebezpečný trend, kdy se v rozhodování o utrácení státních peněz pomalu a postupně vytěsňuje volený Parlament - vystoupil zde pan předseda vlády Sobotka. Velmi si pochvaloval, že vláda postavila kompetenci sama svým rozhodnutím zvyšovat důchody o maximálně 2,7 %. Děkoval Poslanecké sněmovně. Možná si vybavíte debatu, kterou jsme tady vedli, kdy jsem se nemýlil. Tehdy jsem říkal ano, pokud se to schválí, tak určitě vláda přistoupí k tomu, že zvýší důchody o 2,7 %. Stalo se. Já teď nezpochybňuji to, že se zvedly ty důchody, ale upozorňoval jsem na to, že je lépe tam žádný limit nedávat, protože jakmile se limit dá, tak vláda se rozhodne ten limit naplnit. Takže se naplnil, 2,7 %, dělá to 10 400 mil. Paní ministryně práce a sociálních věcí tady není, ale tehdy se zaklínala tím, že vláda je možná zodpovědnější, nebo určitě zodpovědnější než Poslanecká sněmovna, než Parlament a že v dobách, kdy vláda to oprávnění měla, dokonce bez toho limitu, tak k tomu přistoupila pouze mimořádně asi ve dvou případech někdy před deseti patnácti lety. A jaká byla realita? Poté co to bylo schváleno, tak po několika měsících vláda to zmocnění v maximální výši využila. A já to nezpochybňuji. Těch 308 korun... Když se podíváte do těch čísel, a mluvil o tom i pan kolega Opálka, tak v zásadě i přes to zvýšení se snižuje relace průměrného vypláceného starobního důchodu k hrubé mzdě o 0,4 %.
Nejde mi teď o to samotné zvýšení, ale jde mi o styl, jakým vláda jedná, jakým zcela obchází Parlament. A není to jediný případ, to můžeme vzít státní dluhopisy apod. Je třeba, abychom si uvědomili, že na konci volebního období bude mít Parlament mnohem menší kompetence než na jeho začátku. Návrh tohoto rozpočtu je vlastně obdobným příkladem. Po Poslanecké sněmovně se chce, aby odkývla rozpočet s mimořádně velkým schodkem, pro nějž já jsem tedy nenašel důvod. Pan ministr mi ho nesdělil. Pouze mluvil o tom, že je to jakýsi kompromis koaliční vlády. Pan ministr několikrát - nemyslím dnes, ale do médií - v zásadě tvrdil, že jej vlastně čísla rozpočtu tolik nezajímají, rozhodující je skutečné plnění.
Na konci svého vystoupení bych se chtěl ještě vrátit k jedné věci. Víte, v minulém týdnu vládní koalice proválcovala zákon o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Nehledě na vážné pochybnosti, zda zejména ve vztahu k územním samosprávným celkům je možné bez ústavního zmocnění zasahovat takovým způsobem do jejich práv běžným zákonem. Když jsem se skutečně podíval, protože součástí té rozpočtové zodpovědnosti nebyl pouze ten samotný zákon, ale i novely navazujících zákonů, když jsem se na ně podíval, tak jsem zjistil, že jedním ze zákonů je také úprava zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, která vlastně podle toho textu byla jen velmi málo spojena s tzv. rozpočtovou zodpovědností. Naopak změna rozpočtových pravidel územních rozpočtů, tak jak byla schválena, pokud ji Senát nevrátí zpátky, vyžaduje od každého, i toho sebemenšího návrhu rozpočtového opatření jeho zveřejnění na úřední desku alespoň po dobu patnácti dnů před jejich projednáním. Při počtu rozpočtových opatření, která musí provádět např. kraje, kde také budou hejtmani za ANO, mám obavu, že dojde k úplné paralýze činnosti těch krajů. A říkám to s velkou vážností, protože mi není jedno, jak se s tím budou potýkat kraje nebo i obce. A dávám to do souvislostí i s tím, jak provádí stát rozpočtová opatření. Na základě zmocnění vlády pan ministr provádí rozpočtová opatření v nějakém tom limitu. Nevšiml jsem si, že by patnáct dnů před rozpočtovým opatřením ten návrh visel někde na stránkách Ministerstva financí nebo na stránkách jednotlivých resortů. Zatímco stát to dělá víceméně neveřejným způsobem, po samosprávách, krajích i obcích se vyžaduje úplně něco jiného.
Poslední poznámku k tomuto návrhu, už to nechci protahovat, učiním ještě k výši prostředků na výkon státní správy obcí a měst. V roce 2011, aspoň pro ty, kdo si to pamatují, se v podmínkách ekonomické krize snížil tento příspěvek o zhruba 17 až 18 % použitím tzv. koeficientu 0,824 na vypočtený příspěvek. Po pěti letech zažíváme ekonomický růst, který se ve vztahu k tomuto příspěvku projevil jeho zvýšením o 1 % v roce minulém a v příštím roce zvýšením o navrhovaných 5 %. To je do těch necelých 18 % poměrně ještě dlouhá cesta. Nepovažuji za slušné vůči obcím a městům, aby činnosti, které zajišťují pro stát, dělaly zčásti zadarmo. Navíc se musí vyrovnat i s povinným zvyšováním tarifních platů svých zaměstnanců zhruba o 4 % v příštím roce, na což také žádné prostředky navíc nedostaly.
Vážené kolegyně a kolegové, vůči tomuto návrhu rozpočtu mám skutečně zásadní výhrady. To není rozpočet jako takový. To jsou víceméně čísla na papíře, která stejně nebudou možná odpovídat realitě. Z tohoto důvodu ani nemohu v žádném případě podpořit ty základní rozpočtové ukazatele, příjmy, výdaje a předpokládaný schodek. Považoval bych to za nezodpovědné. Proto se připojuji k návrhu, který tady padl z úst pana Kalouska, na vrácení rozpočtu k přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem pan zpravodaj. Prosím. ***