(18.30 hodin)
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si vzpomínám, když jsme tady v roce 2005 nebo 2006 jako poslanci KDU-ČSL navrhovali zvýšení rodičovského příspěvku z částky 3 800 na 7 600 korun za měsíc, že jsme byli předmětem velké kritiky. O tomto návrhu, tehdy pozměňovacím návrhu jednoho z našich kolegů, se hlasovalo několikrát opakovaně. A když bylo zřejmé, že tento návrh má velkou podporu, tak i sám předchůdce paní ministryně, tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, se přihlásil a zpochybnil hlasování a řekl, že když je taková vůle tento návrh podpořit, že i on ho chce podpořit.
Tím chci jenom dokreslit, že tady v té době byla vůle ocenit péči matky o dítě, ale chci taky říct, že ty peníze jsou peníze za to, že se matka tomu dítěti věnuje. A to, že ten rodičovský příspěvek bylo umožněno čerpat po dobu čtyř let, mělo svůj racionální základ. Myslím si, že lékaři sami nejlépe vědí, a zejména psychologové, že čas matky s dítětem, čas, kdy se matka může plně věnovat svému dítěti, je pro dítě a pro jeho budoucí zdravý vývoj to nejlepší. Říká se, že taková doba by měla být minimálně tři roky. Když se ve volebním období 2006 až 2010 umožnilo rychlé čerpání rodičovského příspěvku, kdy se ta doba zkrátila vlastně na dva roky, tak si myslím, že to je hranice, za kterou by se nemělo jít.
Proto nemohu podporovat návrhy, které zkracují dobu čerpání na pouhých šest měsíců. Myslím si, že to je vyloženě asociální opatření, které se vymstí celé společnosti. Proto skutečně tento návrh nepodporuji a řekl jsem to již paní ministryni při jedné z rozhlasových debat. Velmi vás proto prosím, abychom to nedělali, abychom neumožňovali to čerpání po dobu šesti měsíců. Je to degradace rodičovského příspěvku a zejména je to degradace toho, že společnost rezignuje na to, že matka nebude mít dost času věnovat se svému dítěti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Požádám kolegyni Adamovou ještě o strpení. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já bych ve faktické poznámce jenom upozornil na jednu věc, že máme proti sobě jdoucí dva důležité demografické trendy. První je, že se nám průměrný věk narození prvního dítěte pohybuje už okolo třicátého věku matky, tzn. ve velmi vysoké fázi už profesní přípravy výkonu apod. Za druhé, podíl dětí, které se rodí samoživitelkám a kde odpovědnost matky nejenom za péči a výchovu, ale za obživu, je prostě klíčová. A třetí, a to si neodpustím, čistě profesně si myslím, že paní ministryně by měla vyndat data, která jsou o struktuře využití mateřské dovolené, a ukázat, jak jednotlivé kategorie matek vdaných, nevdaných, s partnery v jednotlivých regionech čerpají. A že kdyby toto Sněmovna měla, tak tady nemusí hauzírovat s určitými apriorními, podle mého názoru hodnotovými stanovisky a můžeme se na ta data podívat. Je zřejmé, máme luxus jedné z nejdelších mateřských dovolených v Evropě. Opravdu luxus i v tom pásmu šesti měsíců. Takže je potřeba také vnímat, že musíme a chceme, aby se společnost, ekonomika dynamizovaly, modernizovaly, a součástí toho je rostoucí podíl žen, které rodí děti bez soužití v manželství nebo partnerském vztahu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Ještě faktická poznámka pana poslance Zbyňka Stanjury. Ještě kolegyni Adamovou požádám o strpení. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Asi pro vysvětlení té poslední věty, kterou říkal pan poslanec Gabal. Zřejmě měl na mysli rodičovský příspěvek, a ne mateřskou, strukturu, jak to kdo čerpá, tak jenom na vysvětlení. A aby ta debata nebyla úplně jednoduchá, tak jste to popsal dobře, že roste počet dětí, které se rodí mimo manželství, ale mnohé jsou v partnerském vztahu, přestože se tváří, že ta žena je samoživitelka, a to je velký problém. A víte proč? Pro ty skutečné samoživitelky pak peněz v tom systému zůstává málo a to je věc, kterou bychom měli nějak řešit. Ony to řeší docela dobře některé okolní státy, kde skutečně prověřují, zda je to samoživitelka, nebo nesezdaná, což je úplně jiný problém. Určitě ta struktura čerpání rodičovského, nevím, jestli profesního zařazení matky nebo podle věkové skupiny může být nějakým vodítkem, ale určitě to nebude vodítkem v tom počtu samoživitelek. Mám názor, že ty skutečné samoživitelky si zaslouží vyšší podporu, než mají dnes. Ale pokud to nebudeme rozlišovat a budeme to mít jako dneska, tzn. de facto na nějakém vlastním prohlášení, když to trošku zjednoduším, tak si tu vyšší podporu nemůžeme dovolit, protože to je příliš mnoho Trpí tím ale ti, kteří si tu podporu zaslouží více než dnes, a to je věc, které bychom se měli věnovat, a tam si myslím, že můžeme najít shodu. Je to obecně problém, protože tohle není sociální dávka, ale je to skutečně podpora rodiny a výchovy dítěte. Ale ten problém je podobný, že když je příliš široký okruh těch, kteří to dostávají, tak ti nejpotřebnější nedostávají tolik, kolik si zaslouží. To je logické, protože ten objem je zhruba stejně daný a to je podle mě mnohem důležitější, abychom se tímto směrem zaměřili (upozornění na čas) a pokusili se to identifikovat a popsat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Markéta Adamová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, začátkem července minulého roku jsem předložila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, najdete ho pod sněmovním tiskem 535. K tomuto návrhu dala vláda negativní stanovisko. Jedním z důvodů bylo, že chce přichystat vlastní návrh, který bude mít pravidla vyplácení rodičovského příspěvku. V opozici se tedy časem člověk bohužel musí zvyknout na to, že jeho návrhy se nedostanou v projednání ani do prvního čtení a že leží dlouhé řady návrhů, na které měsíce, či dokonce i roky pouze sedá prach. Pro vaši informaci, takových návrhů má jen v současné chvíli náš klub 30. A když se pak podíváme na to, kolik je celkově bodů na programu schůze, aktuálně kolem 260, je asi každému, tedy i mně, jasné, že na opozici se dostane až v poslední řadě, což dnes znamená už prakticky vůbec.
Proto bych mohla mít možná radost, že i ministerstvo si uvědomilo, že je vhodná změna tohoto zákona, a trochu alibisticky bych si mohla myslet, že má iniciativa byla pro Ministerstvo práce a sociálních věcí pomyslným nakopnutím a díky tomu konečně uspíšili práci na vlastním návrhu. Radost však nemám, protože návrh přináší jen některé z vhodných změn, které mohou rodičům malých dětí ulehčit život, a naopak obsahuje několik změn, které jsou nevhodné a u nichž se lze důvodně obávat negativního dopadu.
Návrh, který teď projednáváme, např. rozvolňuje vyplácení rodičovského příspěvku natolik, že všem, u kterých nelze v den narození dítěte stanovit denní vyměřovací základ, umožňuje zvolit si jeho výši až do příspěvku 7 600 korun měsíčně, což jsou např. i lidé dlouhodobě nezaměstnaní. Stávající úprava zákona jasně stanovuje, že těm, kdo dlouhodobě neplatili do systému nemocenského pojištění, se od desátého měsíce věku dítěte stanovuje povinně maximální délka vyplácení příspěvku, tedy na čtyři roky v současné době, a to odpovídá měsíčně příspěvku ve výši 3 800 korun. Chápu, že např. pro studující je současná úprava poměrně nevýhodná, avšak věřím, že pokud chceme pro ně vytvořit přívětivější systém, lze to učinit i jiným způsobem. Tím, že umožníme čerpat úplně všem rodičovský příspěvek v nejrychlejší lhůtě, a navrhováno je prakticky do jednoho roku věku dítěte. Dá se očekávat, že i toho budou využívat lidé sociálně slabší a důsledkem bude jejich tíživá situace po rychlém vyčerpání plné výše příspěvku. Nicméně o tom tady už řada předřečníků a i zpravodajka ve svém úvodním slově hovořila, takže to nebudu více rozvádět. ***