(15.20 hodin)
(pokračuje Kostřica)
A konečně poslední část, o které bych se chtěl zmínit a na kterou bych chtěl obrátit vaši pozornost, je zákaz kouření ve zdravotnických zařízeních. Návrh spočívá v tom, že se doporučuje stanovit možnost v areálu zdravotnického zařízení vyhradit vnější prostor ke kouření tak, jak to zahrnoval minulý vládní návrh. Stávající znění návrhu se o vnějším prostoru vyhrazeném ke kouření nezmiňuje. Vzniká tak sporná otázka, zda se zákaz kouření má vztahovat na celý vnější prostor bez možnosti výjimky, nebo naopak zda se zákaz kouření na vnější prostor vztahovat vůbec nemá. Jsou dnes již některá zdravotnická zařízení, která zakazují kouření v celém areálu - myslím si, že to je nemocnice Motol, nemocnice Trutnov a ostatní - nebo s výjimkou vnějších prostor vyhrazených ke kouření - třeba tak je to ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Navrhuje se proto těmto iniciativám vyjít vstříc a zajistit jednotný právní režim zákazu kouření ve vnitřních i vnějších prostorách s možností zřídit vnější prostory vyhrazené ke kouření. To je v kostce tady všechno.
Já bych si dovolil ještě jednu takovou malou doušku, že v průběhu svého zaměstnání jsem vedl každý týden onkologické vizity interdisciplinární, kde nám chodilo od dvou, pěti a někdy i do šestnácti pacientů nových, kteří byli postiženi zhoubným onemocněním v oblasti hlavy a krku. A velmi často jsem měl bohužel nutnost těm pacientům říct, že se buď podrobí (nesrozumitelné) výkonu nebo že dojde k úmrtí, že jiný způsob léčení není. A věřte, že když člověk s těmito lidmi potom po nějaké době mluvil, tak oni vždycky jenom říkali - prosím vás, pěkně, jenom mně řekněte, proč mně někdo nevyrazil tu cigaretu z ruky. Opravdu jsou to takové věci, kdy si člověk řekne - mě to nepotká. Ale dojde-li skutečně k tomu, že je vlastní život toho pacienta ohrožen nebo je výrazně limitován tím, že nebude mít možnost dobře mluvit, nebude mít možnost dobře jíst apod., tak tito lidé se opravdu uchylují k tomu, že nějakým způsobem se ohrazují proti tomu a říkají - proč jste mně to, prosím vás, nějakým způsobem nezakázali, z jakého důvodu jsem v tom byl nějakým způsobem podporován. A já si myslím - a velmi si cením toho, že tento zákon tady vzniká za podpory a za navrhovatele Ministerstva zdravotnictví, protože si myslím, že to je věc, kterou jsme svým způsobem té naší společnosti dlužni.
Děkuji vám za pozornost. A ještě si dovolím přidat, že bych se přihlásil pak k autorství těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Faktická poznámka pana poslance Klána.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dovolte, abych zareagoval na svého předřečníka. On tady říkal o příkladech těch kuřáků - proč mi to někdo nevyrazil z ruky. Tak se musím zeptat i na druhou stránku. Proč jsou tabákové výrobky vlastně distribuovány? Proč jsou prodávány? To je naprosto jednoduchý argument. Tak proč to tedy stát distribuuje, prodává a má z toho daně? Takže si položme i tuto otázku.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek. Faktická poznámka, pane předsedo, je tomu tak? Nebo si přejete vystoupit s přednostním právem? Fakticky, ano.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já opravdu nechci opravovat kolegy, ale nerad bych, kdyby tahle věta, která zazněla, zůstala ve vzduchu jako pravdivá. Stát to nedistribuuje, stát to neprodává. Distribuují a prodávají to právnické a fyzické osoby. Stát z toho má daně, ano. Ale rozhodně nedistribuuje, rozhodně neprodává. To tu bylo naposled před 27 lety. (Ozývá se smích zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Kostřica také fakticky.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji. Já jen takovou maličkost. Samozřejmě tyto návrhy jdou ještě dál a dál od úplného zákazu kouření apod. Existuje i jeden takový zvláštní návrh, který byl projednáván na odborných společnostech lékařských, kdy se doporučovalo vzhledem k tomu, že vzniká samozřejmě návyk a škodlivost tohoto návyku u kouření je velmi rychlá, aby třeba dejme tomu děti, které se narodí v roce 2010, nesměly nikdy v životě dostávat cigarety. To znamená, v době, než dospějí 18 roků, nebudou tyto osoby smět kouřit, aby se dosáhlo toho, aby nevznikl návyk na cigarety. Je to taková spíš zajímavost, ale i takovéto návrhy se v odborných lékařských společnostech objevují. Je to z toho důvodu, aby skutečně nedošlo k návyku kouření u mladistvých. Děkuji vám.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Klán.
Poslanec Jan Klán: Ono se tady mluví furt o zákazu kouření, a jak jsme nejhorší v Evropě. Ale to souvisí samozřejmě třeba i s konzumací marihuany. Tam jsme taky. A teď si položme otázku proč. Další otázka do diskuse pouze. Jestli to vede k tomu, že když je velká benevolence u povolení kouření, je to dostupné - já jsem tady říkal ten princip dobré regulace, tzn. že když budou speciální obchody, kde se bude prodávat tabák, tabákové výrobky opravdu speciálně, to je typ dobré regulace, která se dá kontrolovat, tak to budeme eliminovat. Ale plošným zákazem se nikam stejně nedostaneme.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud nejsou žádné další faktické poznámky, tak má slovo řádně přihlášený pan poslanec Vondráček.
Poslanec Radek Vondráček: Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím vrátit k tomu pojetí, které tady zkusil zavést pan ministr, že budeme stručnější a věcnější. Já bych nerad komplikoval přijetí tohoto zákona, který už si zkusil svoje. Diskuse byla košatá, už jsme probrali kde co. Nechci se vracet ke kouření. Já bych chtěl jenom upozornit v rámci diskuse na svůj pozměňovací návrh, který se týká § 13 odst. 3 a který zní, že prodejce je povinen mít v sortimentu nápojů nabízených v této provozovně jeden nealkoholický nápoj levnější než nejlevnější nabízený alkoholický nápoj stejného objemu. Je to věc, kterou jsme při prvním přijímání neřešili, byly důležitější úkoly, aby vůbec prošel tento zákaz kouření.
Já jsem na to byl upozorněn, protože jsem se jako zákonodárce obětoval, ohrozil jsem svůj život a zdraví a šel jsem se na to zeptat do hospody. Ti hospodští mě upozorňovali, že jim to není jasné výkladově. Jak to tedy je? Jeden nealkoholický nápoj stejného objemu musí být levnější než jeden alkoholický, tzn. půllitr něčeho musí být levnější než půllitr piva. A stačí tento jeden případ? Takže by se třeba mohlo říct, že by se prodávalo deci piva a deci vody, nebo bylo by to na jídelním lístku, a už by si splnil svoji povinnost? K tomu se přikláněl jeden hospodský. Já jsem s tím nesouhlasil. Já jsem spíš byl pro to, že se to týká všech objemů. Že když nabízíte půllitr piva, tak musíte mít nějaký půllitr nealko levnější. Když nabízíte malé pivo, třetinku, tak musíte mít levnější třetinku něčeho. Tady to přináší problém, že ty nealko nápoje jsou kolikrát distribuovány v jiných baleních, než je to alko. Třeba různé coly jsou ve dvou deci, ne ve třech deci, takže ten dotyčný hospodský by musel podle toho už trošičku nakupovat a doplňovat si nabídku. Takže už by se zasáhlo do jeho sortimentu, co může, a co nemůže prodávat.
A teď to hlavní. Alkoholické nápoje se prodávají i v objemech 0,05 a 0,02. No ale aby to ten hospodský splnil, tak jestliže prodává baňku rumu, tak musí nabízet i baňku vody. Jestli to napadlo ty autory na Ministerstvu zdravotnictví? Jestli mně pan ministr někdy prozradí, kdo to psal, já je vezmu do hospody a my to tam spolu rozebereme. Ale vezměte si to, jestliže to domyslím, opravdu jestliže se budeme bavit o každém objemu, pak i jako ty panáky musí nějaké nealko být nabízeno. Vybízí to tady k těm nesrovnalostem.
Potom jsem byl dotazován, co to je mít v sortimentu. On to není úplně legislativní termín, mít v sortimentu. Stačí, když je to napsáno v nápojovém lístku, nebo to musí být na skladě? A co když to na tom skladě dojde, zrovna když tam přijde někdo z kontrolního orgánu? Pochopí ho? Může se na to vymluvit, nebo to ten úředník nepochopí? Odpovězte si každý sám. Máte zkušenosti s úředníky, jak by se to řešilo. ***