(13.10 hodin)
(pokračuje Semelová)
Pokud bych to měla shrnout, tak novela občanského zákoníku očekávání nesplnila. Zavedla systém, který není pro prospěch dítěte optimální, a je potřeba na to reagovat. Proto vítám pozměňovací návrh poslankyně Válkové, který je obsažen v usnesení ústavněprávního výboru. Nejen že vrací pravomoc umisťování a přemisťování dětí na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení s přihlédnutím k zájmům dítěte, k vyjádření OSPOD a k co nejkratší vzdálenosti od bydliště rodičů, případně jiných blízkých osob, do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů, ale také do těchto zařízení umisťuje v některých konkrétně vyjmenovaných případech rovnou bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Konkrétně jde o děti mladší šesti let, dále děti, které byly v dětském domově pro děti do tří let věku nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a konečně také o děti, které nemají poruchy chování, mají ukončenou diagnostiku nebo se jedná o jiné odůvodněné případy. Ošetřena je zde i situace, kdy se dodatečně ukáže, že komplexní vyšetření je potřeba. Pak toto vyšetření provede diagnostický ústav přímo v zařízení, kam dítě umístil. Návrh tak odráží to, po čem volají odborníci a pracovníci v terénu, kteří se v této problematice denně pohybují. Proto tento pozměňovací návrh klub KSČM podporuje. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Nyní paní poslankyně Jana Hnyková, připraví se paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže už přeju všem krásné odpoledne. Dovolte mi, abych se také v krátkosti vyjádřila ke sněmovnímu tisku 642, novele občanského zákoníku, a především k odst. 4 § 971.
V lednu 2014, kdy došlo v praxi k výraznému omezení funkčnosti sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, vyplývající především ze ztráty rozmisťovacích a koordinačních kompetencí diagnostických ústavů. Pozměňující návrh vyjadřuje, že o odebrání dítěte z rodiny a nařízení ústavní výchovy vždy rozhoduje pouze soud. Stejně tak soud rozhoduje o ukončení ústavní péče.
Diagnostický ústav v minulosti rozhodoval a podle tohoto návrhu by opět rozhodoval ve správním řízení s možností opravných prostředků pro zákonné zástupce o vřazení dítěte do konkrétního zařízení či o dalším přemístění dítěte v rámci sítě ústavního zařízení. Ráda bych upozornila, že v této skutečnosti vidím ze strany soudů závažnost, kterou si akt odebírání dětí z rodiny zasluhuje, a náleží nezpochybnitelně výhradně soudům. Na straně diagnostických ústavů vidím odbornost, kterou disponují diagnostické ústavy se svými odborníky tak, že mohou jednoznačně a zodpovědně rozhodnout o konkrétním zařízení nejvhodnějším pro konkrétní dítě s ohledem na jeho osobnost, kterou mnohdy charakterizují diagnózy, jako jsou např. disharmonický vývoj osobnosti, Aspergerův syndrom, hyperkinetická porucha chování, porucha chování vázaná na vztahy v rodině, a mohla bych jmenovat mnoho dalších těchto diagnóz. Opatrovničtí soudci pozměňovací návrh podporují, dále má pozměňující návrh podporu u pracovníků zařízení náhradní výchovy i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Na závěr bych chtěla říci, že v každém diagnostickém ústavu pracují jednooboroví psychologové, kteří jsou s to vypracovat zprávu na dítě s ohledem na jeho těžkosti stejně zodpovědně jako psychologové na pracovišti zdravotnickém. V diagnostickém ústavu se jedná o diagnosticko-terapeutický proces, nikoliv o jednorázový akt. O jejich odbornosti jednooborových psychologů svědčí fakt, že v řadě soudních znalců jsou to právě jednooboroví psychologové, ale i speciální pedagogové, kteří jsou soudci osloveni k odbornému posouzení dětského příběhu.
Chtěla bych tady deklarovat za poslanecký klub Úsvit - Národní koalice, že budeme podporovat pozměňující návrh paní poslankyně Válkové a kolegyně Aulické Jírovcové. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové. Nyní paní poslankyně Jana Pastuchová, připraví se pan kolega Martin Plíšek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Docela mě mrzí, že těch poslanců tady není více, protože si myslím, že to je hodně důležité téma a že by to mělo vyslechnout více zákonodárců.
Takže navážu také na kolegyni Hnykovou a vyjádřím se k pozměňovacímu návrhu kolegyně Válkové. Jak řekla kolegyně Hnyková, po 1. lednu 2014 došlo v praxi k výraznému omezení funkčnosti sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy vyplývající především ze ztráty rozmisťovacích a koordinačních kompetencí diagnostických ústavů. Z nevýhod vyberu čtyři oblasti.
První oblast se týká dětí s problémy v chování umístěných přímo do zařízení bez diagnostického pobytu. Pokud je dítě umístěno do méně vhodného zařízení, tak se jeho adaptace s vypětím sil zvládá, ale od začátku je zřejmé, že v jiném zařízení, byť stejného typu, by to bylo snadnější. Pokud je dítě vřazeno nevhodně, např. místo do dětského domova se školou je umístěno do dětského domova, pak musí být většinou složitě přemístěno.
Druhou oblastí je velmi zdlouhavé přemisťování dětí z diagnostických ústavů, kam jsou správně OSPODy a soudy děti vřazeny. Skutečná doba se z doporučených osmi týdnů prodloužila v průměru na 20 týdnů, ale některé děti zůstávají i 50 týdnů. Každoročně se nějaké děti nemohou včas vzdělávat ve středním školství. V roce 2014 jich bylo 67. U jiných se oddaluje o řady týdnů specializovaná terapeutická péče v následném zařízení.
Třetí oblastí je přeplněnost diagnostických ústavů, a tím menší počet prodiagnostikovaných dětí pro dlouhodobé setrvání dětí v těchto zařízeních. Diagnostické ústavy mají omezenou možnost poskytovat péči jiným potřebným dětem.
Čtvrtou, poslední oblastí, kterou chci zmínit, je mnohaměsíční rezervování volné kapacity v dětských zařízeních pro perspektivně příchozí děti nahlášené třeba v dětských domovech, kdy se opět čeká na pravomocná soudní rozhodnutí. Bez těchto lhůt se stávalo a někdy i stává, že zařízení přeplní stávající kapacitu, pokud tam míří děti z několika okresních soudů nezávisle na sobě s různými lhůtami umístění. Tato skutečnost pak devalvuje i portál Ministerstva školství, tedy aktuálnost dat přesně nekoresponduje s aktuální realitou volných míst v konkrétním zařízení.
Pozměňovací návrh paní poslankyně Válkové vyjadřuje, že o odebírání dítěte z rodiny a nařízení ústavní výchovy vždy rozhoduje pouze soud, stejně tak soud rozhoduje o ukončení ústavní péče. Diagnostický ústav by opět rozhodoval ve správním řízení s možností opravných prostředků pro zákonné zástupce o vřazení dítěte do konkrétního zařízení či o dalším přemístění dítěte v rámci sítě ústavního zařízení. Výhody tohoto řešení: U dítěte v diagnostickém ústavu zdaleka nejde jen o diagnostiku, ale ruku v ruce s ní zde probíhá i intenzivní terapie a intenzivní práce s rodinou. Některé děti se už přímo z diagnostického ústavu vracejí domů. Je to asi 10 až 30 %. Ty další dostávají odborná doporučení na nejprospěšnější výchovné postupy v následných zařízeních. Proto také ředitelé všech školských zařízení žádají v případě náročných dětských příběhů diagnostiku a terapeutickou intervenci diagnostického ústavu. ***