(13.00 hodin)
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tento návrh zákona nemá tolik pozměňovacích návrhů jako předchozí. Když se tam podíváte, je tam asi dvanáct pozměňovacích návrhů. A když odečteme, že někteří poslanci třeba cizelovali svůj pozměňovací návrh, takže ho tam v různých podobách vložili dvakrát, tak je tam těch návrhů třeba deset. Z toho čtyři se zabývají osudem dětí po rozchodu jejich rodičů. Ty tři jsou tam, aniž bych chtěla propagovat pozměňovací návrhy kolegyň, tak třeba po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroků z prodlení. Nebo soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, kam má být dítě umístěno. Nebo má-li být ústavní výchova vykonávána ve zdravotnickém zařízení, soud v rozhodnutí, kterým nařizuje... a tak dále. Za tím vším jsou úplně tragické osudy dětí. Jen málokteré dítě se dostane do ústavní výchovy proto, že je třeba úplný sirotek a opravdu se o něj nemá kdo starat, takže je pro něj ústavní výchova výhodnější.
Dovolila jsem si, a již jsem to vysvětlovala ve druhém čtení, upozornit na možnost preferovat při tom, když se rodičovský pár rozchází, preferovat to, aby už od okamžiku, kdy se pár rozchází, s ním bylo nějak pracováno v takovém pozitivním slova smyslu, aby ti lidé, kteří se původně měli rádi, najednou se nenávidí, se k sobě nechovali jako strany protichůdné u nějakých soudů. Aby tihleti lidé vlastně tím, že sebe nenávidí a vzájemně na sebe útočí, to nepřenášeli na dítě, které má rádo oba dva rodiče stejně. To dítě nikdy nechce rozsuzovat mezi tím, jestli je tatínek strašný, nebo maminka strašná. Dítě nikdy nebude vidět v tom, který neplatí včas výživné, nějakou trestuhodnou osobu, která má platit mamince, nebo té druhé osobě úroky.
Dovolím si poprosit vás o shovívavost nebo přízeň pro svůj pozměňovací návrh, který je uveden pod písmenem B a týká se toho, že by v našem občanském zákoníku bylo řečeno, že především bude snaha, aby po rozchodu rodičů byla nadále péče o děti společná. A ten režim, zda se budou střídat po týdnu, nebo jak to bude, aby byl na těch rodičích. Důležité je vést rodiče k tomu, aby mohli spolu komunikovat. Ten pozměňovací návrh tedy ví, že soud nemůže všechno spasit, ale počítá s tím, že bude existovat komplexněji porozvodová služba pro rozcházející se pár. Protože čím víc je jaksi znepřátelen rozcházející se pár, tím horší dopad to má na dítě. Chceme-li tedy mluvit o tom, že jednáme v zájmu dítěte, musíme také pracovat s lidmi. A je nás, dámy a pánové, mě to naštěstí nepostihlo zatím, je nás strašně moc. A neměli bychom dopouštět, aby lidé, kteří spolu byli, mají spolu dítě, se najednou nenáviděli a vlastně se vzájemně vláčeli po soudech. Proto prosím o shovívavost či přízeň k svému pozměňovacímu návrhu, který je uveden pod písmenem B. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Nyní paní poslankyně Marta Semelová. Připraví se paní kolegyně Jana Hnyková. A prosím sněmovnu o klid. Případné diskuse v předsálí, paní kolegyně, páni kolegové, ať může přihlášená do rozpravy paní kolegyně Semelová hovořit. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych se stručně vyjádřila k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Válkové, jenž je obsažen v usnesení ústavněprávního výboru a který upravuje rozhodování o umísťování a přemísťování dětí do jednotlivých zařízení - do dětských domovů, do dětských domovů se školou, nebo výchovných ústavů.
Před novým občanským zákoníkem, před jeho přijetím, rozhodovaly o umístění dítěte s nařízenou ústavní výchovou diagnostické ústavy a nebyl s tím problém. Rozhodovaly ve správním řízení vždy na základě provedené komplexní diagnostiky, vždy ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, se zákonnými zástupci i samotným dítětem, a to v jeho zájmu. V případě potřeby rozhodovaly ve správním řízení také o přemístění dítěte do jiného zařízení. Systém fungoval a zajišťoval včasnou a odbornou pomoc dětem, které ji potřebovaly.
Novela občanského zákoníku, která diagnostickým ústavům tuto pravomoc odebrala a předala ji soudům, situaci v mnoha ohledech zkomplikovala a doplácejí na to děti. Jejich umísťování do ústavní výchovy bez uvedeného komplexního vyšetření vyvolává řadu problémů. Odborně provedená diagnostika v diagnostickém ústavu je totiž předpokladem pro správně nastavenou práci v dětském domově, dětském domově se školou či ve výchovném ústavu.
Nezpochybňuji snahu, práci a odbornost sociálních pracovnic orgánů pro sociálně-právní ochranu dětí, ale OSPOD pracuje s rodinou, s dítětem z hlediska sociálního. Nejsou to etopedi, psychologové ani psychiatři. Je pravda, že jsou případy, kdy soud rozhodne o umístění dítěte do diagnostického ústavu. Takový postup je správný a zodpovědný, samozřejmě pokud soudy následně akceptují návrhy a doporučení diagnostických ústavů. Ale i tady jsou problémy. Následné rozhodování soudů je totiž velmi zdlouhavé. Doba pobytu dítěte v diagnostickém ústavu, která je zákonem stanovena na dobu nepřekračující osm týdnů, je ve většině případů mnohonásobně prodlužována. Podle šetření za rok 2015 nejkratší průměrná doba byla 12,9 týdne, nejdelší 28,3 týdne z 12 diagnostických ústavů. Přitom pokud má být intervence práce s dítětem účinná, musí být včasná.
Dále jsou situace, kdy je nutné přemístit dítě v rámci sítě zařízení pro výkon ústavní výchovy do jiného, vhodnějšího a pro ně potřebnějšího zařízení. Důvodem mohou být výrazné změny v chování dítěte, závažné poruchy jeho chování, popřípadě psychiatrická indikace, kdy je obtížné zachovat bezpečnost jak ostatních dětí, tak personálu. Dalším důvodem bývá studium. Dítě má nastoupit na střední školu v jiném místě a kvůli zdlouhavému procesu v projednávání soudem nastoupit nemůže. Je znám případ, kdy kvůli tomu dítě ztratilo celý rok.
Vážná pochybení mohou nastat, pokud soud rozhodne rovnou, bez umístění do diagnostického ústavu, a tedy bez nálezu diagnostiky. Nesprávné umístění dítěte přímo do zařízení ústavní výchovy bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu může mít za následek velké problémy pro dítě samé, pro děti ostatní a také pro pracovníky daného zařízení. Pracovníci OSPODu totiž objektivně nemohou kvalifikovaně navrhovat soudům konkrétní zařízení. Schází jim komplexní vyšetření dítěte - psychologické, speciálně pedagogické, psychiatrické a podobně, resp. jeho diagnostika. Kromě toho diagnostické ústavy mají velmi dobře zmapovaný terén, mají přehled o jednotlivých zařízeních, vědí, které z nich odpovídá svými podmínkami potřebám toho kterého dítěte tak, aby získalo stabilní prostředí a nemuselo být přemísťováno z jednoho zařízení do druhého. ***