(14.50 hodin)
(pokračuje Němcová)
Já jsem tady mluvila o tom, že Česká republika nebyla v radě, která mohla rozhodovat ve výboru. Ale je zde vyjádření mluvčí českého ministerstva zahraničních věcí, která říká, že Česká republika se opakovaně vyslovovala proti jakékoliv formě politizace organizace UNESCO. Ale já myslím, že k politizaci jednoznačně dochází, že to je nesporné, že překročila touto rezolucí své dosavadní mantinely, v kterých jsme organizaci vnímali jako někoho, kdo skutečně pečuje o kulturu, o kulturní dědictví, o vědu a vzdělávání, a stává se z ní politická, a troufnu si říci, je to pouze subjektivní názor, zmanipulovatelná organizace, a tím pádem také velmi nebezpečná.
Ještě bych dodala, proč si myslíme, že je důležité, abychom zaujali jako Sněmovna stanovisko. Tak zejména z toho důvodu, že Česká republika patřila už v první republice k významným spojencům tehdy se rodivšího nebo na obzoru se budujícího samostatného izraelského státu. To území tehdy navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1947 jsme byli my, kdo hlasováním rozhodl o rozdělení na samostatný židovský stát - nebo podpořili jsme jako tehdejší Československo tuto věc. V roce 1948 přes embargo jsme byli zemí, která dodávala Izraelcům zbraně, aby se mohli bránit agresi z arabských okolních zemí. Přestože tedy bylo embargo, Československo tehdejší roku 1948 zbraně do Izraele dodávalo. Bezvadné vztahy byly narušeny v období komunismu. Nicméně po pádu železné opony po roce 1989 byly znovu obnoveny. A myslím, že o tom svědčí nesčetné návštěvy ať už našich vrcholných reprezentantů do Izraele, nebo naopak izraelských vrcholných představitelů k nám do České republiky. Dalo by se určitě spočítat, kolikrát se takto vyměnily návštěvy na prezidentské úrovni, na úrovni předsedů vlád nebo na úrovni předsedů obou našich komor Parlamentu. Shodou okolností v blízké době předseda Poslanecké sněmovny pojede se svou delegací do Izraele. Myslím, že právě toto usnesení, které by dokládalo naše trvající dobré vztahy, kdyby tam mohl přivézt s sebou jako představitel zákonodárného sboru, tak že by to bylo velmi prospěšné.
To jsou některé důvody, které mě vedly k tomu, abych tady nejenom vystoupila, připomněla, co se stalo, ale zároveň vás požádala všechny o podporu usnesení, které připravila paní poslankyně Černochová. Vím, že spolupracovala s kolegy ze sociální demokracie, že všechny kluby požádala, TOP 09, KDU-ČSL, požádala o spolupráci. Nevím, jestli jsem na někoho zapomněla, tak se mu omlouvám. Ale považujeme za velmi důležité, aby to nebyl hlas izolovaný náš, ale aby to byl hlas Poslanecké sněmovny, který tuto chybu, což já považuji za velkou chybu, nedopatření a manipulaci, které se dopustilo UNESCO, tak aby ji napravila. Nějaké možnosti k tomu máme, ale hlas Poslanecké sněmovny, když se k nim přidá vláda, bude mít velmi dobrou pozici pro to, aby se pokusila tuto věc napravit.
Děkuji vám všem za pozornost. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. A ještě než dám slovo panu poslanci Kortemu, tak s přednostním právem si přeje vystoupit pan ministr zahraničních věcí. Pardon, omlouvám se pane ministře, přehlédl jsem faktickou poznámku pana poslance Pilného. Ta má přednost. A vzhledem k tomu, že paní poslankyně Němcová byla první vystupující, tak ji prosím a děkuji jí, že se chce zhostit role zpravodajky.
Dvě minuty pro pana poslance Pilného.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové, nemám problém se zařazením tohoto bodu. Hlasoval jsem pro něj. Nemám problémy ani s rezolucí, která bude odsuzovat... tedy s usnesením, které bude odsuzovat rezoluci a způsob jakým došla. Ale přece jenom se mi zdá to usnesení trošku příliš agresivní, protože my přece neodsuzujeme UNESCO. To dělá spoustu záslužné činnosti. My odsuzujeme pouze rezoluci. A odsuzujeme způsob, jakým byla přijata.
Neměli bychom odsuzovat UNESCO a formulace typu "nenávistná protiizraelská", vyzývat vládu, aby zasáhla proti UNESCO, se mi zdá příliš emocionální a dramatické na toto. Měli bychom jednoznačně odsoudit, aspoň podle mého názoru, tu rezoluci a způsob, ke kterému se dospělo, ale nikoliv takovým agresivním způsobem, jak je navrženo v té rezoluci (?).
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A nyní, pokud nejsou další faktické poznámky... nejsou. Slovo má pan ministr zahraničních věcí.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové, kolegové. Ke mně se doneslo během dne, že zde probíhá debata, nebo že bude probíhat debata tady odpoledne právě k tomu tématu rozhodnutí, název nese okupovaná Palestina, přijaté Výkonnou radou UNESCO. A tak jsem si řekl, že by bylo dobré k tomu říci své stanovisko, aby to zaznělo tady v rozpravě, protože by to zřejmě mohlo pomoci vašemu jednání a rozhodování o přijetí stanoviska.
Takže mi dovolte, abych k tomu řekl několik slov za Ministerstvo zahraničí. Tady toto rozhodnutí, které tady diskutujete, okupovaná Palestina, a které obsahuje kontroverzní jazyk k situaci v Jeruzalémě, není vlastně nový text. Chci jenom upozornit, že něco podobného vlastně bylo diskutováno, přijímáno na půdě Výkonné rady UNESCO už třeba před rokem. Dokonce, pokud si vzpomínám, tak text byl ještě problematičtější, než je ten, který tady byl nyní přijat. A tehdy to bylo, pokud vím, schváleno právě předchozím zasedáním výkonné rady. Bylo to na jaře. Oproti tady tomu zasedání tehdy toto rozhodnutí získalo výrazně menší podporu, protože pro něj hlasovalo pouze 24 z 58 členů výkonné rady. Pro mě je jeden velice důležitý fakt, který tady chci zdůraznit, že tentokrát pro to rozhodnutí už nehlasoval žádný z 11 členských států EU, které jsou ve Výkonné radě UNESCO zastoupeny.
Tady už zaznělo, tuším od některého z vystupujících, že Česká republika v této chvíli není členem výkonné rady. A proto jenom pro přesnost uvádím, že my jsme se do toho hlasování samozřejmě nemohli zapojit. My jsme byli členy od roku 2011 do roku 2015. Tak bych jenom rád řekl, že Česká republika v té době vždy se vyslovovala proti tomu, aby Výkonná rada UNESCO takto politizovala činnost instituce, takže jsme proti podobným snahám a podobným typům deklarací vystupovali poměrně systematicky. Jenom vám sdělím, že my nyní uvažujeme, nebo se snažíme stát znovu členy výkonné rady. Pokud se nám to povede, zvažujeme kandidaturu. Chtěli bychom se dostat znovu do výkonné rady. Chtěli bychom se příště jako členové aktivně zapojovat do debaty. Ale to je jenom, abyste věděli, že o to stojíme a že i když v této chvíli nejsme, tak bychom příště chtěli být více zapojeni.
Pokud byste se mě zeptali, jak by se chovala Česká republika, pokud by byla členem výkonné rady a pokud bychom tam seděli, tak vám mohu celkem spolehlivě říci, že v duchu i našich minulých vystoupení bychom hlasovali proti tomu rozhodnutí. Kdybychom tam seděli, tak bychom byli proti z těch z důvodů, které jsem tady naznačil, a protože nepokládáme vůbec za šťastné podobná politická vyjádření tohoto typu prohlašovat nebo tam prosazovat.
Co se týče toho vyjádření potom. Ony se k tomu vyjádřily pouze některé členské státy výkonné rady. Z nečlenských, pokud vím, se k tomu vyjádřil právě jenom Izrael a Palestina. A tuším, že se k tomu vyjádřila také Irina Bokovová, generální ředitelka UNESCO. My jsme se jako nečlenská země nevyjádřili. Ne proto, že by nám dělalo nějaký problém se vyjadřovat, ale ona ta situace teď, když se vyjádříte, tak to hned vyvolá další reakce. Takže to nějak moc k uklidnění nepřispěje. My jsme to posuzovali spíš právě z hlediska, aby se ta politická debata ještě dále potom nezostřovala. Protože si dovolím tvrdit, že my máme v současné době poměrně velice slušnou pozici v regionu. Jenom připomínám, že v této chvíli máme, myslím, jsme schopni komunikovat a jednat s oběma stranami. Dokonce to tak bylo i nyní, kdy jsme s premiérem naposledy byli v Jeruzalémě, tak jsme vlastně jednali s premiérem Netanjahuem, jednali jsme s představiteli izraelské vlády. Setkali jsme se také s prezidentem Abbásem. Myslím si, že tady tato pozice, kterou máme, že jsme pokládáni za korektního partnera v tom prostředí, je něco, o co dlouhodobě usilujeme.***