Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

30.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 328/1999 Sb., o občanských
průkazech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 928/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec. Prosím, ujměte se slova.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o občanských průkazech a další související zákony.

Podle platné právní úpravy existují tři typy občanských průkazů, a to občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem, občanský průkaz se strojově čitelnými údaji bez tohoto čipu a občanský průkaz bez strojově čitelných údajů. Cílem předkládaného návrhu zákona je plošné zavedení občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem. Občanské průkazy se strojově čitelnými údaji, ale bez kontaktního čipu,by se již v budoucnu nevydávaly.

Občanský průkaz s tímto elektronickým čipem bude povinným osobním dokladem občana. Měl by být nejen prostředkem pro prokázání totožnosti při prezenčním prokazování, ale také prostředkem pro jednoznačnou elektronickou identifikaci. Bude jej možné využít pro elektronické podání na portálech jednotlivých rezortů v rámci veřejné správy. K účinnosti návrhu zákona by tato možnost měla být zajištěna s využitím přístupu se zaručenou identitou u orgánů sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění a pro elektronickou komunikaci s orgány Finanční a Celní správy.

Po nabytí účinnosti navrhovaného zákona by měl být tento typ občanského průkazu vydáván bez správního poplatku. V současné době je správní poplatek za tento typ dokladu ve výši 500 korun. Po tomto návrhu by tento občanský průkaz měl být zdarma.

Zákon nepředpokládá jednoznačnou plošnou výměnu dokladů, nebo jednorázovou. Občanské průkazy se budou nahrazovat postupně podle toho, jak bude končit dosavadní platnou příslušných dokladů.

Návrh zákona také nově upravuje informování občana prostřednictvím textové zprávy nebo e-mailu o možnosti převzít vyhotovený občanský průkaz nebo cestovní doklad.

Účinnost zákona je navržena s ročním odstupem od jeho vyhlášení. Důvodem je především potřeba vytvořit technické zázemí pro výrobu potřebného množství občanských průkazů s kontaktním elektronickým čipem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, aby se i v tomto případě slova ujala zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Věra Kovářová. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní návrh novely zákona, kterým se mění zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, vychází z celospolečenské potřeby elektronické komunikace občana s veřejnoprávními institucemi a popř. i s privátním sektorem.

Stávající legislativní úprava již před delší dobou umožnila vydávání občanských průkazů s čipem, a to za 500 korun, ale na druhé straně nebyla státní správa schopna zajistit jejich využití při styku občana se státem. V souvislosti se zavedením nařízení eIDAS nám předkládá Ministerstvo vnitra výše zmíněnou novelu, která zavádí celoplošné vydávání občanského průkazu s kontaktním elektronickým čipem, kdy s vytvořením národní identitní autority bude stát garantovat maximální využití elektronické identifikace.

Účinnost zákona je stanovena uplynutím dvanácti měsíců ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Ministerstvo vnitra v důvodové zprávě dále uvádí, že s účinností předkládaného zákona, tedy uplynutím dvanácti měsíců ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, bude zaručena elektronická identifikace občana pomocí občanského průkazu s elektronickým čipem ve frekventovaných agendách resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Jinými slovy to znamená, že se počítá s možností činit v některých informačních systémech veřejné správy podání s využitím identifikačního certifikátu. Zneužití tohoto certifikátu bude bránit zajištění přístupu prostřednictvím osobního identifikačního kódu, resp. bude existovat bezpečnostní, identifikační a v konečně fázi i deblokační kód.

Náklady na realizaci vydávání nových občanek při stávajícím průměrném počtu cca 1,5 milionu ročně si vyžádají asi 250 milionů korun v prvním roce, v následujících letech 140 milionů a zároveň odhadem jednotlivé resorty souhrnně počítají s částkou asi 100 milionů korun. Dovolím si proto jako zpravodajka upozornit na některé zásadní kroky spojené s úspěšnou realizací záměru e-občanky.

Za prvé - jedná se o termín využitelnosti e-občanky. Oproti původním mediálním výstupům o používání e-občanky v roce 2017 se reálně dostáváme spíše do druhé poloviny roku 2018, a to ještě v závislosti na úspěšném vysoutěžení technologie Státní tiskárny cenin. Pravděpodobně tedy masový náběh e-občanky bude spojován až s rokem 2019. A dále, právě s relativně delší dobou náběhu e-občanky bude zásadním momentem efektivního využívání tohoto nástroje marketingová kampaň mimo jiné eliminující negativní pohled na stávající občanky s čipem.

Za druhé - efektivita vynaložených nákladů. Protože náklady spojené s vydáváním e-občanky jsou nemalé - nutno připočítat i potřebnou čtečku na straně uživatele -, je nezbytně nutné, aby proklamativní prohlášení v důvodové zprávě, že resorty Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí budou připraveny na elektronickou komunikaci prostřednictvím e-občanky, nezůstala pouze na papíře, ale spolu s dalšími institucemi, resp. jejich agendovými systémy, byly jednoznačně schopny takto komunikovat.

Třetím důležitým bodem jsou způsoby prokázání identity. Přestože se tato novela zabývá pouze prokazováním identity s nejvyšší důvěrou garantovanou státem, je nutné připustit a akceptovat, že existují další možnosti na úrovni střední důvěryhodnosti, které v mnohých běžných životních situacích jsou postačující a například v bankovním sektoru již dávno fungují. Proto je důležité, aby zákon připravovaný Ministerstvem vnitra o prokazování identity byl co nejdříve předložen do legislativního procesu.

Ve smyslu výše uvedených konstatování navrhuji sněmovní tisk 928 do druhého čtení propustit.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu a eviduji tři přihlášky. První vystoupí pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Pilný. Prosím.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové.

Já své vystoupení rozdělím do dvou rovin. První vystoupení nabídne jiný pohled na zavádění elektronizace našeho života, jakož i celé společnosti, a druhá část se zaměří přímo na tento vládní návrh o občanských průkazech.

První část svého vystoupení jsem nazval "kontrolovaná společnost". Na nádražích, na letištích, na silnicích atd., všude jste sledováni. Možná si toho někdy ani nevšimnete, ale pořád někde na vás kouká podobně jako tady nenápadné oko kamery, které monitoruje prostor před sebou. Od doby nárůstu teroristických útoků tedy podobných dohledů ve společnosti přibylo až neúměrně. Neustálý strach o bezpečnost lidí vede mnohé státy k tomu, že nenápadně kontrolují celý svůj prostor. Používají k tomu různé nástroje, od používání průmyslových kamer, monitorování hovorů, uchovávání dat, anebo i elektronizaci různých fází našeho života. Vše jen proto, aby byla pokud možno celá společnost pod dohledem. Sociolog Zygmunt Bauman tento fenomén nazval tekutým dohledem.

Jenže jak v rychle se měnícím světě, kdy máme otevřené hranice a volný pohyb lidí, zboží, kapitálu, zachovat pocit bezpečí pro občana? Jedná se o nelehký úkol.

Vláda České republiky nedávno do Poslanecké sněmovny předložila dva návrhy zákonů, které se přímo dotýkají právě kontrolované společnosti. Je jím jednak zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o elektronických občanských průkazech. K tomu samozřejmě můžeme přičíst i směrnici nebo nařízení eIDAS. První, tedy kybernetická bezpečnost, má upravovat chování a kontrolu na kybernetické síti, či chcete-li, třeba v internetu nebo v kyberprostoru. Je tam plno nesrovnalostí, plno chyb a my to budeme řešit v podvýboru pro eGovernment a potom na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Druhý zákon, jak se tady o něm bavíme, jsou elektronické občanské průkazy. Zde se ukazují, dámy a pánové, dva faktory. Jednak stát chce lidem ulehčit v rámci digitalizace života komunikaci s úřady. Jejich zavedením se má odstranit byrokratická zátěž, kdy místo občanů budou úřady obíhat doklady a data. Jedná se o opodstatněný argument. Koho by dnes bavilo pořád běhat po úřadech? Raději bych si vše přece vyřídil z pohodlí domova a pěkně u počítače. Jenže není vše jednoduché, jak se zdá. Elektronický občanský průkaz totiž může být využit i jako nástroj vaší kontroly. V tomto případě se narušuje vaše soukromí. Díky tomuto průkazu bude mít někdo další dodatečnou kontrolu o osobě, která průkaz vlastní. Bude mít přehled o jejím pohybu, s kým se daná osoba setkává atd. Vše je technicky, dámy a pánové, možné. Na jedné straně je to pozitivum ve společnosti plné nebezpečí, protože se tím snižují bezpečnostní rizika. Na straně druhé to ovšem omezuje osobní svobodu. Za další může být takový průkaz i nástrojem sdílené informace, o které občan často ani neví, a netuší, že něco takového existuje.

Výše uvedená rizika bude nutné řádně probrat v příslušných výborech Sněmovny, abychom nedávali všanc naše soukromí. Já si vždycky vzpomenu v tomto případě na dvě knihy, jsou to dva romány. Prvním románem je román 1984 George Orwella, kdy tam mluví o velkém bratrovi, který nás bude sledovat. Je možné, že k této společnosti také spějeme tímto zaváděním občanských průkazů. Já to netvrdím a ani nepopírám. Tento román byl poměrně nadčasový a ono se to i ukazuje například v případě sledování americké NSA, Národní bezpečnostní agentury. Ale tam je to trošičku jiný příběh, než je to tady u nás. To je jeden román, který mám na mysli. Tím druhým románem je román Konec civilizace Aldouse Huxleyho, který jej napsal ve třicátých letech - podobně jak George Orwell - minulého století. A ten tam říká, že budeme nakonec žít v takové společnosti, kde bude změť tolika informací, že se v nich nebudeme moci vyznat. Možná že k této společnosti také spějeme. I tyto věci je třeba brát v potaz.

Na závěr této části si dovolím menší glosu. Mnoho lidí již dnes vlastní například svůj profil na sociálních sítích, kam vlastně vkládáme své zážitky a soukromé věci. Podotýkám, sami dáváme všanc své soukromí, a to jen proto, abychom se mohli podělit o zážitky s někým jiným. Vůbec nám to nevadí. Je to naprosto běžný jev. Ba naopak, jsme navíc často ještě rádi. Protože se mnohdy cítíme přece jenom osaměle v naší dnešní kybernetické společnosti.

Elektronické občanské průkazy mají svůj rub i líc. Ostatně jako vše, co je elektronické a vyskytuje se na síti. Je otázkou, zda jsme ochotni pro ulehčení si života, snížení bezpečnostních rizik odevzdat část svého soukromí ke kontrole. To je věcí diskuse, ale a priori proti elektronickým občanským průkazům nejsem. Pokud se totiž nastaví pravidla fungování, komunikace a bezpečnosti tak, aby nedocházelo ke zneužití dat jinými stranami, budou nám elektronické občanské průkazy k užitku a nikoli ke škodě.

Nyní se ale vrátím úplně přesně k této materii, která je zde předložena. Já jsem si ji pozorně přečetl a budu mít opět několik, tentokrát přesných, otázek.

Strana 15 odst. 2. Otevírá se možnost zápisu dalších osobních údajů. Jaké údaje se v tomto případě myslí? Do čipu se dá nahrát de facto téměř cokoliv, co budeme chtít. Takže si umím představit, že do čipu se např. nahraje moje krevní skupina, jestli mám děti, manželku, zda jsem nějakým způsobem nemocný, např. diabetik. Prostě jestli se to tam bude moci dát. To tam není uvedeno. Je tam pouze uvedeno, že se otevírá možnost jistého zápisu bez uvedení konkrétní věci, například to tam není. Takže já se ptám, co se tím přesně myslí.

Strana 16, 9.2. Efektivita. Na tuto právní úpravu by měla navazovat i osvěta. Já říkám, ne že by měla navazovat osvěta, ale ona musí být poměrně velká kampaň pro zavedení občanských průkazů, jaké nám z toho plynou výhody. Protože, jak jsem říkal, jedná se o nástroj informační společnosti. Ne všichni občané jsou zběhlí v různé digitalizaci nebo obsluze počítačů. Některým věcem nerozumějí, a dokonce mají třeba i strach např. z různého čipování atd. To je potřeba si zde říci, i když se třeba často jedná někdy o spekulace, ale je dobré to také připomenout.

V návrhu není uvedeno, kolik bude stát čtečka onoho čipu. Uvedeno to tam není, nikde jsem to tam nenašel. Protože pokud občan bude chtít komunikovat přes internet z domova s nějakými úřady, bude si muset pořídit čtečku čipu, který je na tom občanském průkaze. Samozřejmě je potřeba připomenout, že už dneska máme občanské průkazy s čipem, ale jsou vydávány za poplatek 500 korun a můžete mít na nich akorát elektronický podpis, případně certifikát elektronického bankovnictví, jak jsem se dozvěděl z tohoto návrhu, jak to tam je. To já samozřejmě schvaluji, ale položme si otázku, zda čipová koncepce není už zastaralá. Samozřejmě chápu, že ji využívají samozřejmě banky, že čip máte na kreditních kartách nebo debetních kartách, takže je to pouze otázka diskuse. Ale o tom tady, předpokládám, bude mluvit pan poslanec Pilný, který je v této problematice více zběhlý.

Mám tady ale zásadní otázku. Zásadní otázkou je vztah platnosti občanského průkazu a čipu. Vydáváme občanské průkazy s dobou platnosti pět, deset a 35 let. Já se chci zeptat, jak dlouho bude mít životnost ten čip. Já si neumím představit, že by měl životnost 35 let, tak jak je to vydáváno dneska, ten občanský průkaz lidem starším 70 let. Takže toto je zásadní otázka. Životnost čipu versus životnost občanského průkazu.

Co znamená pojem bezpečné připojení? V návrhu zákona je tento pojem používán poměrně často. Co si pod tím mám já jako laik, jako občan, který prostě bude uživatelem tohoto připojení... Bezpečné připojení. Já tomu trošku nerozumím, i když jsem trošku zběhlý v informačních technologiích. Ale bezpečné připojení - jako že budu používat antivirus nebo nějakým způsobem další ochranné prvky na počítači. Mě by zajímalo, co tím přímo Ministerstvo vnitra myslí. To je zásadní otázka.

Zase opět - ta RIA je poměrně zpracována docela zajímavě a dobře. Nicméně v RIA je bod 7 a to jsou konzultace. A já jsem se dočetl, že konzultace změn zákona o občanských průkazech proběhly v rámci Ministerstva vnitra. To jste to nekonzultovali s nikým jiným? Protože se jedná o poměrně závažnou věc. Já nevím, třeba s odborníky z oblasti IT. Nebudu tady jmenovat nějaké společnosti, které se tím zabývají, ale mně tohle přišlo docela úsměvné, že jste to dělali jenom uvnitř resortu. Je to potřeba dát také navenek, protože specialisté existují i třeba v té soukromé sféře, kde je potřeba se o tom pobavit.

Možná by stálo za zvážení udělat nějaký výzkum, jestli vlastně lidé budou občanské průkazy s čipem vůbec používat. Protože se můžou podle toho zákona rozhodnout, jestli ten čip budou aktivovat, anebo neaktivovat. Samozřejmě, oni budou mít potom ještě možnost si to udělat později, klidně, když se rozhodnou někdy za nějaký čas. Ale to je potřeba si také položit tuto věc. A jestli jste vůbec zjišťovali jako ministerstvo, z čeho mají lidé obavy, když se zavede tento elektronický občanský průkaz. Zda převažují klady, to znamená, že jim to ušetří čas a práci a komunikaci s úřady, anebo jestli se bojí právě kontrolované společnosti, kterou jsem tady já nastiňoval ve své první části. To je potřeba si také vyjasnit.

Myslím, že jsem zde vyčerpal všechny své připomínky. Spíš počkám na další řečníky, možná se ještě přihlásím do rozpravy s nějakými poznámkami. To je ode mne všechno a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Ivan Pilný, připraví se pan poslanec Běhounek. Prosím.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nebudu tak dlouhý jako můj předřečník. Řekl bych jenom na obranu předkladatelů, že tam je v důvodové zprávě cena té čtečky, je to kolem 200 korun.

Nesdílím jeho obavy, které se týkají bezpečnosti. Stejně tak nesdílím jeho obavy ze ztráty soukromí, protože si nedovedu dost dobře představit, jak by se tyhle věci odehrávaly. Bezpečné je to poměrně dost, rozhodně je to tak bezpečné, jako jsou ostatní čipové karty, které se používají v bankovním sektoru.

To, co ale mně činí velký problém - že ten zákon považuji za zbytečný. A já se tady pokusím to, co jsem řekl teď, obhájit.

Když se podíváme na to, jak ten zákon má být implementován, tak za prvé musíme říct, co to vlastně ta občanka s čipem je. Je to kus plastu, na kterém je čip, na který bude nahrána elektronická identifikace občana. Dál tam bude možné nahrávat další certifikáty, což je dobrovolné. A v některých případech může být ta občanka používaná také jako elektronický podpis. To je všechno v pořádku. Ale když se podíváme na to, jak je zákon konstruován, tak ten říká, že od určitého data platnosti tohoto zákona, což je asi za rok, budou vydávány jen občanské průkazy s tímto čipem. Z tohoto je zřejmé, že jsou vyřazeni občané nad 70 let, tedy například já, protože ti de facto mají občanky neomezené. Neomezení sice neexistuje, myslím, že ji mám do roku 2051, to si asi pro tu občanku upgradovat nepřijdu. Takže tato skupina s tím vlastně nemá nic společného.

Dál. Protože je nějaký interval platnosti občanských průkazů a to je 10 let, tak když si představíme lineární rozložení té výměny, tak můžeme konstatovat, že když odečteme první skupinu, tak že za pět let bude mít 40 % lidí občanský průkaz s čipem. Ne v roce 2019, ale za pět let. Vzhledem k tomu, že aktivace certifikátu je dobrovolná, tak řekněme, že polovina lidí si ho bude z nějakých důvodů, kterým ještě docela nerozumím, protože moc dobře nevím teď, k čemu to bude, takže polovina těch lidí to udělá. Takže 20 % lidí bude mít v roce 2022 kus plastu s čipem.

To se mi bohužel jeví jako poněkud zbytečné, protože v té době všichni, kteří tady sedíte, pravděpodobně, nebo většina z vás, má smartphony a v té době budete otevírat dveře, hlasovat, platit, otevírat auta pomocí smartphonů, u něhož se dá ta identifikace zajistit mnoha různými způsoby, například otiskem prstů. V současné době i Ministerstvo vnitra tenhle způsob pilotuje. To, že je ve zprávě konstatováno, že Česká republika bude povinna od září 2018 rozpoznávat elektronickou identitu, je pravda, to je jistě úřednický argument, ale rozhodně neplatí, že plošné zavedení občanských průkazů s kontaktním elektronickým čipem je nezbytné z důvodu maximálního využití. K žádnému plošnému zavedení tímto způsobem v žádném případě nedojde.

Na tom zákonu mi nevadí ani to, že zavádí elektronické občanky, protože proč bychom se nepokusili možná jako další možnou identitu něco takového zavádět, ovšem ne konstrukcí, která je v zákoně navržena. Už teď tady máme způsoby, jak komunikovat se státní správou, dokonce pod penalizací, ať jsou to datové schránky, do kterých osoby, které mají datové schránky povinně zřízené, musí povinně podávat daňové přiznání pod penalizací, takže existují způsoby, jak adresovat konkrétní věci, které se týkají státní správy.

To, co mě nakonec přesvědčilo k tomu, že udělám to, co teď vzápětí řeknu, je to, že tam je vyčísleno, že občany stojí návštěva, která je spekulativně určena na dvakrát dvě hodiny za rok, 1 mld. 742 mil. Tím, pokud je to pravda, každý rok zatěžujeme občany 1 mld. 742 mil. Z toho pro mě jednoznačně vyplývá, že důvod, proč to tak je, je také proto, že přijímáme celou řadu zbytečných zákonů. A tenhle zákon v té podobě, jak je předkládán, zcela zbytečný je. Proto navrhuji vrácení předkladateli k dopracování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Váš návrh jsem si zaevidoval. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Běhounek a připraví se pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, argumenty, které jsou tady snášeny, samozřejmě jsou pro i proti. Ale národní elektronická identita, nebo identitní prostor, který by měl každý stát svým občanům zajistit, by měl být na nejvyšším stupni důvěry a pokud možno bezplatně.

Jak zde bylo řečeno, od září na základě nařízení eIDAS by měly jednotlivé státy rozeznávat vzájemně nahlášené systémy. To znamená, že sice eIDAS nenařizuje vybudování národního identitního prostoru, ale je potřeba, aby se členský stát tímto zabýval a v zájmu obyvatel využíval co nejširším způsobem tyto služby. Cílem této právní úpravy je umožnit občanům provádět elektronickou identifikaci prostřednictvím občanského průkazu se strojově čitelnými údaji v kontaktních elektronických čipech jako základní veřejné listiny vydávané občanům pro prokázání totožnosti jakoukoliv podporovanou cestou.

Samozřejmě s tím jsou související i jednotlivé vedlejší efekty. Jak bylo řečeno, měl by být zrušen správní poplatek za občanský průkaz a stát by to měl vydávat bezplatně.

Pokud bychom nevybudovali tento vlastní identitní prostor, tak s ohledem na rozvíjející se služby eGovernmentu můžeme očekávat, že ztratíme možnost jako český stát o jakékoliv další systematické rozvíjení a podporování služeb souvisejících s elektronickou identifikací českých občanů a může nastat to, co už se děje, že se mnozí naši občané identifikují v Estonsku nebo v jiných státech. Česká republika právě od 29. září by rozpoznávat elektronickou identifikaci ostatních ohlášených systémů měla a měla by být na to připravena v rámci Evropské unie.

Pokud nebudeme vytvářet vlastní identitní systém, který by umožňoval elektronickou identifikaci, tak se můžeme dostat do situace, že tuto záležitost budou vykonávat soukromé subjekty. Kontroly a možnosti těchto systémů potom pro Českou republiku jako stát budou velmi obtížné. Pokud si vybudujeme vlastní identitu a nebudeme občanské průkazy využívat, potom samozřejmě hrozí, že nebudeme mít speciální odpovídající prostředek nosiče pro prokázání identity. eIDAS je samozřejmě nařízení, které nás tímto svazuje, ale bylo by velmi dobře, kdybychom tento systém podpořili a využili, jak už zde bylo řečeno, elektronický občanský průkaz i pro instituce, jako je Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, dovedu si představit i zdravotní pojišťovny a všechny ostatní záležitosti s tím spojené.

V případě, že se většina států rozhodne tímto způsobem postupovat, bylo by asi namístě, abychom hledali cestu k řešení tohoto způsobu. A já jednoznačně podporuji, abychom tento materiál poslali přes první čtení do výborů, aby se daly prodiskutovat všechny otázky, které zde padly.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Pilný.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji ještě jednou za slovo, pane předsedající. Já bych jenom chtěl konstatovat, že potřebujeme elektronickou identitu. Naprosto jednoznačně ji potřebujeme mít co nejdříve, protože tady už existuje celá řada soukromých subjektů, které si vlastní identifikaci vytvářejí. Ne že budou, oni už to udělali a my to využíváme. Určitě potřebujeme elektronickou identitu, určitě potřebujeme vlastní elektronickou identitu bezpochyby, ale ne takovou, jaká je navrhována. A znovu říkám, že jsem tady uvedl jako zásadní argument, a ten nebyl vyvrácen, že po pěti letech platnosti tohoto zákona, jak je konstruován, bude tento předmět vlastnit 20 % občanů. To opravdu není splnění nějakých nařízení Evropské unie.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já se přiznám, že jsem poměrně zmatený z debaty, která zde probíhá, když předseda hospodářského výboru, významný člen, to určitě není možné zpochybnit, vládní koalice, říká, že jak je návrh předložen, je zbytečný, že by se to mělo udělat jinak a lépe. Jak se k tomu tedy má postavit opozice, když ani sama koalice neví, jak to má vlastně udělat, když se ve vládě nejste schopni domluvit na tom, kudy jít?

Já sice rozumím panu předsedovi, že říká, že by to šlo lépe a že do budoucna budou chytré telefony umět, nebo už to umějí dneska, přečíst si otisk prstu a tak dále, ale je vidět, že na to vaši kolegové vůbec nereagují. Tak my jako opozice spíše stojíme před otázkou: Bude se tedy vůbec něco dít? Jste nějak domluveni na tom, kudy dál? Existuje nějaká vaše vládní vize v téhle oblasti, když jeden hot a druhý čehý? Nechcete se tedy nejdřív domluvit na tom kudy, a pak sem s tím přijít: Protože my jsme opravdu shodou okolností napříč politickým spektrem byli v Estonsku, a o co jsme se speciálně zajímali, bylo používání ID karty, chcete-li, jako přístupového klíče, kde si může ten Estonec vzít svoji ID kartu, strčit ji, zjednodušeně říkám, do počítače nebo do zařízení propojeného s mobilem a přihlásit se do státní informační sítě a může si tam řešit řadu věcí a systém pozná, který občan se tam objevil, přihlásil a může komunikovat jak s registrem obyvatel, tak může komunikovat s registrem automobilů, může komunikovat s registrem majetkovým, katastrálním úřadem a tak dál a tak dál. Nemusí dělat takové věci, kdy vás to či ono ministerstvo, ten či onen státní úřad nutí k tomu, že si tedy můžete stáhnout formulář, ten formulář musíte doma vytisknout, pak ho musíte podepsat, v lepším případě ho nepotřebujete notářsky ověřit, a pak si ho někde naskenovat a poslat ho zpátky úřadu, ale mezitím si možná zajít k notáři a pak tam stejně originál poslat. To ten estonský systém nezná, protože umí uživatelsky být jednoduchý pro občana.

Že se nejste schopni ve vládě nějak domluvit, to je smutný příběh, protože k tomu máte všechny prostředky, abyste si najali ty nejlepší informatiky v téhle zemi a pokusili se vymyslet něco lepšího, moderního, chcete-li. Místo toho tedy přinášíte tento návrh. Já tedy říkám - kéž by alespoň něco, co bude sloužit lidem, nakonec vypadlo byť z této vlády, zaplať pánbůh za to, že se aspoň něco pozitivního v téhle oblasti stane. Přijdete-li s něčím lepším, my jsme to určitě připraveni podpořit. Ale když nemáte nic lepšího, co se s tím tedy vlastně ve skutečnosti dá dělat?

Já jsem si napsal tři zásady, se kterými nás Estonci seznámili, pro inspiraci všech. Estonci svůj eGovernment podřizují třem zásadám.

Stát chce - to je ta první - od občana informace jenom jednou. Nemusí třikrát chodit na úřad a říkat: Ano, tady je můj rodný list, tady je můj doklad, osvědčení o podnikání atd. atd. Už jednou to má. V této oblasti, mám pocit, máme obrovské rezervy, Estonsko je daleko před námi. Zákaz duplicitních vedení informací.

Další. Když tady kdokoli bude zpracovávat jakýkoli formulář a bude žádat jakýkoli operační program či ministerstvo o jakoukoli podporu, pomoc, atd., tak musí s milionem informací jít na jedno místo a s jiným milionem informací na místo druhé. Přeháním, milion informací, ale rozumíte mi, co tím myslím. To zjednodušení zkrátka by mohlo sloužit k tomu, aby se s tím občan lépe identifikoval a měl šanci věci využívat.

Co ještě mají jako třetí. Jediná brána k informacím a to je ta ID karta. Jestli to do budoucna z mého laického pohledu bude ID karta, nebo jestli to bude možnost to udělat přes mobilní telefon, je to úplně jedno, hlavně když ten systém bude uživatelsky pohodlný.

Co nám Estonci říkali, protože jedna z otázek byla - a to je reakce na to, co jste tady říkal, prostřednictvím pana předsedajícího panu předsedovi. My jsme se ptali, jak se s touhle situací popasují starší lidé, pro které elektronizace veřejné správy a obecně nakládání s internetem a s tím vším, jak je to možné udělat. A oni říkají: No, my musíme po nějakou dobu vést duplicitně ty systémy, protože musíme vyhovět občanům. Ale, a to podotýkám, bude-li ten systém uživatelsky příjemný, pak to nebude 20 %, pak ti lidé to sami budou chtít, když vytvoříme systém, který jim zjednoduší práci, ušetří jim čas atd. Takže oni sami budou chtít a budou říkat pane ministře vnitra, nebo kdo to bude mít na starosti, kýho víra, dejte nám tu občanku co nejdřív, abychom nemuseli stejně jako paní Nováková vedle obíhat všechny možné úřady.

Nerad, ale přimlouvám se za to, jsme-li schopni alespoň něco udělat a nepřít se o to, že tamhleto je ještě lepší a tohle ještě lepší, my se potřebujeme na něčem shodnout, co nás posune dál, tak tenhle materiál pusťme dál. A já opoziční poslanec se přimlouvám za to, abychom s touto věcí pohnuli a nepřešlapovali pořád dokola a neříkali někde, když už máme konečně něco domluveného, ale existuje něco lepšího, abychom se z toho kruhu vymanili. Přimlouval bych se za to, ať tedy zákon o občanským průkazech dál projde. Mám jenom takový smutný povzdech nad tím, že všichni ti, co si pořídili v dobré víře čip za pětistovku, že tedy pět set padlo na oltář státní vlasti. Doufejme, že tedy i ti, kteří si za to zaplatili, i ti, kteří si za ten čip do budoucna nezaplatí vůbec nic, z toho, že ten čip mají, budou mít co možná nejdřív vůbec nějakou výhodu. Moc bych se za to přimlouval, ať se v této věci pohneme, byť jednou, jednou se ten debatní kruh musí uzavřít. Tak teď, přestože s vědomím, a s tím souhlasím, ať zase nejsem úplně v opozici vůči panu předsedovi, že každý den je něco nového na tom internetovém a elektronickém světě. A za 14 dní nebo za půl roku možná už nebude pravda, co jste tady říkal. Už to bude zase všechno dál. Ale ten stát je v tom bohužel vždycky nějaký krok pozadu, ale aspoň nějaký už bychom měli udělat. Už se stojí fakt velmi dlouho.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Nyní faktické poznámky, nejdříve pan poslanec Ivan Pilný, poté pan poslanec Jiří Běhounek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem politikem příliš mladým, takže rozhodně si netroufám instruovat opozici, co má dělat a jak to má dělat. Já se držím pouze obsahu a rozhodně, to ještě musím říct, nejsem si vědom, že bych reprezentoval názor klubu ANO. Každý má právo na to se k tomu vyjádřit.

Jenom bych zase poprosil, abychom tady nemíchali hrušky a jablka. Žádná občanka nám nevyřeší to, co tady říkal pan poslanec Bendl. Věci jako digital by default nebo data once, s těmi občanka vůbec nepohne. To je otázka procesu, a jestli někdo vymyslí nějaký formulář, který máte vyplnit, tak ta občanka vás této povinnosti a této nutnosti vůbec nezbaví. Takže nemluvme o tom, že ta občanka přispěje k něčemu, co mají v Estonsku. Ani náhodou. To je jenom prostředek identifikace, ostatní je otázka procesů, které jsou v tom eGovernmentu zpomaleny, ale ta občanka s tím nemá vůbec nic společného a ten proces vůbec nijak neusnadní.

A pokud tady byla zmíněna skupina přes 70 let, ke které také patřím, tak jenom říkám, že ten zákon, tak je konstruován, s touto skupinou vůbec nepočítá, protože tito lidé si nemusí vyměňovat občanské průkazy, tudíž nemusí mít tu občanku s čipem.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilnému. Nyní pan poslanec Jiří Běhounek. Ještě předtím, než mu dám slovo, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Marie Benešové do konce dnešního jednacího dne.

Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Já vás ještě jednou zdravím. Děkuji panu kolegovi Bendlovi za to stanovisko, protože když si vzpomenete, jakým způsobem se eGovernment zaváděl, že se tady dohodlo několik skupin napříč politickým spektrem a posunuly to dál, tak ty bezbřehé diskuse... Samozřejmě že pan poslanec Pilný má určitým způsobem pravdu, jenomže to na to můžeme čekat dalších deset let, a jak bylo řečeno, bude něco nového.

Jestliže má být bezpečný prostředek pro vytváření kvalifikovaných podpisů podle nařízení eIDAS, je na základě prováděcích aktů jednoznačně materializovaný. To musí být hmotný nosič splňující požadavky prováděcích aktů a s ohledem na skutečnosti, že na elektronické občance by taková forma podpisového certifikátu byla, měl by právní účinky vlastnoručního podpisu, které by se daly využívat i bez připojení na internet, tzn. off-line, tak poté požadavky na kvalifikovaný podpis dle nařízení eIDAS materializovanou síť vyžadují. Stejně tak platí, že identifikační certifikát pro vzdálené prokázání totožnosti při vysoké úrovni záruk - zde je opět prováděcím aktem jasně stanoven požadavek na materializovaný nosič chráněný znalostním kódem. Potom tedy znamená, že ano, můžeme mít podpis s pozadím přes mobil, ale využívat off-line je nutno právě ten certifikovaný materializovaný nosič.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Běhounkovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl, připraví se také k faktické poznámce pan kolega Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Bendl: Pan kolega Pilný se mýlí, protože oni opravdu používají tu svou, říkejme tomu ID kartu, jako identifikátor, jako elektronický podpis. Funguje to stejně jako dneska naše kreditky směrem k bankovnímu systému. Nemusím nikam chodit dodatečně cokoli podepisovat. Jsem schopen se přihlásit do příslušného registru a ten mě skrzevá - jestli je to občanský průkaz, nebo jak tomu budeme říkat - prostě zaznamená a vezme jako osobu, která se tam prostřednictvím tohoto klíče přihlásila a může dělat operace, které mu systém dovoluje. Nemusí nic tisknout, nechat podepsat a někam poslat zpátky. Opravdu nemusí. A já mám pocit, že k tomu máme směřovat. A tohle k tomu směřovat může, budeme-li chtít.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ivana Gabala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych vaším prostřednictvím pana kolegu Pilného - ale on teď neposlouchá - poprosil, aby zvážil několik docela důležitých argumentů, pro které bych tento návrh podpořil, protože zavedení čipu do občanky, a já mám tu občanku s čipem už několik let úplně zbytečně, by nám umožnilo např. vyřešení přímých voleb elektronickou cestou pro ty, kteří cestují mimo své bydliště, do zahraničí apod. Ale domnívám se také, že elektronická cesta možností účasti na volbách by výrazným způsobem zvýšila šanci na participaci nejmladší generace voličů. A to mně připadá jako dosti podstatný systémový prvek. Estonsko zmiňované myslím kolegou Bendlem má tyto zkušenosti poměrně hodně propracované a také tam ta volební účast vypadá výrazně jinak. Takže i to přechodné uplatnění občanského průkazu s čipem by nám pomohlo vyřešit řadu problémů, které, jak jsme viděli v minulých volbách, skutečně u nás nabývají vážných rozměrů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi. Ještě faktická poznámka pana poslance Jana Klána. Prosím, pane poslanče, máte slovo také k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Když jsem tady vyslechl předřečníka, že by nám to vyřešilo nízkou volební účast, tak jsem si vzpomněl na to, že se zavedením elektronických občanských průkazů počítá sice asi nevědomky zákon o ochraně zdraví před vlivy návykových látek, který budeme projednávat příští týden v úterý. Tam je jedno ustanovení, které říká, že vás nějakým způsobem budou moci kontrolovat při nákupu přes internet, prostě že kupujete alkohol nebo tabákové výrobky. Ale to nejde zkontrolovat jinak než zavedením právě elektronických občanských průkazů. Já o tom budu mluvit právě příští týden v úterý. Takže my nevědomky do některých zákonů dáváme ustanovení, která počítají už se zavedením elektronických občanských průkazů. To je docela takové zajímavé, možná trochu i úsměvné, když se to tam takhle někde vyskytne, a pak nastávají takové kontroverze a rozepře.

Ale já mám ještě jednu otázku k té čtečce elektronických čipů, kterou bude muset mít ten člověk, když bude chtít komunikovat s úřady. Jaká bude životnost té čtečky, kromě čipu samozřejmě na té občance? To je další otázka. Jaká bude životnost, tedy jmenovitě kolik let nám ta čtečka vydrží doma.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní tedy řádná přihláška pana poslance Petra Bendla. (Nejde.) Dobrá, v pořádku. Takže tím pádem máme vyčerpané přihlášky. Hlásí se někdo z místa? Není tomu tak. Můžeme tedy rozpravu ukončit. Ptám se na závěrečná slova. Pane ministře? Ano. Paní zpravodajka je také připravena. Prosím, pane ministře, máte slovo... Závěrečné.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, marně přemýšlím, jak dlouhou může mít životnost čtečka. Napadá mě, že asi tolikrát, kolikrát tam tu kartu strčíte, a podle toho se to asi bude odvíjet. Ale úplně přesně na to odpovědět neumím. Stejně tak se chová ten čip. To znamená, budete-li ho používat častěji, tak pravděpodobně dojde k nějakému mechanickému poškození. Budete-li ho používat sporadicky, tak může vydržet podle našich odborníků možná i 15 až 20 let.

Co se týká možnosti výměny občanského průkazu dobrovolně, a to bych odpověděl prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Pilnému. My jsme chtěli, aby si lidé mohli občanku vyměnit i dobrovolně, pokud by chtěli používat občanský průkaz s čipem. Chtěli jsme, aby to bylo bezplatně. Bohužel se nám to nepovedlo prosadit oproti Ministerstvu financí, tzn. počítá se tam s platbou 200 korun. A já nechci napovídat poslancům a poslankyním, ale to samozřejmě můžeme upravit v rámci druhého čtení a v rámci finálního rozhodnutí, protože já si také myslím, že občané staršího věku, kteří ten občanský průkaz už mají dejme tomu tak, že by ho nemuseli do konce života měnit, a chtěli by s čipem, že by měli mít právo ho vyměnit bezplatně.

Co se týká těch ostatních otázek, samozřejmě ta věc byla konzultována s IT specialisty, s ICT unií. Já bych chtěl tady na místě poděkovat i za dohodu, která se povedla s ICT unií připravit, a byli tam přítomni zástupci nejenom vládní koalice, ale byli tam i zástupci opozice a je to velmi dobrá dohoda a velmi dobrý start.

Co se týká toho občanského průkazu s čipem. Hlavní, co chceme, je, aby to byla nezpochybnitelná elektronická identifikace při komunikaci s úřady. To, co tam bude nahráno, bude upravovat zvláštní zákon. To znamená, ten zvláštní zákon bude stanovovat, jaké údaje tam budou být moci být nahrány. Nebude možné tam libovolně nahrávat to, co nebude umožněno tímto zákonem.

O té osvětě si pan kolega Klán prostřednictvím pana předsedajícího odpověděl sám. Ano, musí být. Teď jsme svědky dejme tomu určité propagace v rámci systému EET, tak já předpokládám, že podobná prezentace bude připravena tedy i směrem k používání občanských průkazů, až nazraje čas.

Já bych také moc poprosil Sněmovnu, abychom to propustili do druhého čtení. Protože to je základ pro nějakou další debatu. A myslím si, že to je minimum toho, co můžeme udělat k tomu, aby opravdu občané mohli v dohledné době komunikovat s úřady z pohodlí svého domova z laptopu nebo z počítače podle toho, jak jim bude libo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi vnitra Milanu Chovancovi za závěrečné slovo. Ještě než dám slovo paní zpravodajce, konstatuji, že došla omluva od pana Zbyňka Stanjury do konce jednacího dne. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych stručně shrnula průběh rozpravy.

Pan poslanec Klán tady hovořil o kontrolované společnosti, kybernetické bezpečnosti, o tom, že občan pravděpodobně nebude vědět, že bude existovat elektronická občanka, a položil panu ministrovi řadu otázek. Pan ministr se pokusil na tyto otázky odpovědět.

Pan poslanec Pilný označil návrh tohoto zákona za zcela zbytečný a navrhl vrátit předkladateli k přepracování.

Pan poslanec Běhounek doporučil, aby návrh prošel do výborů.

Pan poslanec Bendl vyjádřil podiv nad tím, že koalice není schopná se domluvit nad jedním zákonem, a uváděl zajímavé příklady z Estonska. Závěrem konstatoval, že doporučuje propustit návrh do výborů.

A na závěr vystoupil pan poslanec Gabal s tím, že je to cesta k elektronickým volbám a umožní tak účast mladým lidem účastnit se ve volbách. Toť asi vše.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Čili k hlasování ještě před příštím rozhodnutím je návrh na vrácení předloženého návrhu k dopracování, který předložil pan kolega Pilný. Rozumím tomu tak správně? (Souhlas.)

 

O tom rozhodneme v hlasování číslo 91. Já vás předtím všechny odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Prosím přihlaste se svými identifikačními kartami. Budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Počet přihlášených se v podstatě ustálil.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 91. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 91, z přítomných 125 poslanců pro 3, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu. Má někdo návrh na přikázání jinému výboru jako garančnímu výboru? Není tomu tak.

Můžeme tedy hlasovat v hlasování číslo 92, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání garančnímu výboru - výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 92, z přítomných 127 pro 117, proti nikdo. Návrh byl schválen. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalším výborům? Ano, pan kolega Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že tento návrh zákona má dopad i na kybernetickou bezpečnost, navrhuji výbor pro bezpečnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Pan kolega Černoch má další návrh. Prosím.

 

Poslanec Marek Černoch: Dovolil bych si navrhnout tento zákon ještě ústavněprávnímu výboru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to byl pan kolega Černoch. Má ještě někdo další návrh? Ano. Pan předseda výboru pro bezpečnost se vyjádří. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Váňa: Dovolil bych si navrhnout zařadit tento bod na projednání všech výborů, kde je pan poslanec Klán. (Smích v sále. Ojedinělý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, vy mi to komplikujete. Nevím, jestli je hlasovatelný takový návrh, protože ten musí být určitý. (Poslanec Klán gestikuluje.) Dobře, pan kolega Klán.

 

Poslanec Jan Klán: Pan předseda výboru pro bezpečnost mi to usnadnil. Já jsem totiž členem jenom jednoho výboru a to je veřejná správa a regionální rozvoj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, dobře. Ale regulérní návrh padly. Budeme tedy o nich hlasovat.

 

Výbor pro bezpečnost budeme hlasovat v hlasování číslo 93, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro bezpečnost. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 93, z přítomných 138 pro 55, proti 41. Návrh nebyl schválen.

 

Nyní ústavněprávní výbor podle návrhu pana kolegy Černocha.

Zahájil jsem hlasování číslo 94 a ptám se, kdo je pro přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 94, z přítomných 139 pro 47, proti 45. I tento návrh byl zamítnut, přestože se předseda výboru až tak nebránil.

 

Konstatuji tedy, že bylo přikázáno pouze garančnímu výboru - výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj - a lhůta k projednání zůstala podle zákona o jednacím řádu 60 dní. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce. Končím bod číslo 30. (Poslanec Pilný stojí u mikrofonu a několikrát opakuje: K hlasování!) Aha, prosím, pan poslanec Pilný se hlásí.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo. Já nezpochybňuji hlasování. Jenom když jsem kartu zasunul, ale blikal jsem, takže jsem si ji musel vyměnit, a tím pádem jsem nemohl podpořit ani svůj vlastní návrh. Takže jen to pro potřeby stenozáznamu. Jinak žádné hlasování nezpochybňuji. Jenom pro potřeby stenozáznamu jsem pro svůj vlastní návrh opravdu hlasoval, přestože jsem blikal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To vám věříme, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: To je ukázka toho, jak funguje plastová karta s čipem. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Osvěžili jsme si paměť, co všechno elektronika dokáže. Ale elektronický zápis o výsledku hlasování zpochybněn nebyl. Šlo jenom o stanovisko poslance pro stenozáznam.

 

Otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.