(12.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Ten můj dotaz zní, jestli ty naprosto nesrozumitelné výpočty a vzorce mají být v zákoně. To je můj základní dotaz. Protože ono to zní velmi dobře, a já tomu rozumím, že chceme spravedlivěji rozdělovat veřejné peníze, které všichni ti, kteří mají povinnost platit veřejné zdravotní pojištění, platí. Ale celý ten zákon bude o 0,2 %. Tváří se, jako že by zavedl mnohem vyšší spravedlnost. Říkám, já ten princip vůbec nezpochybňuji, ale když jsem si to přečetl - a málokdy vystupuji k zákonům ve zdravotnictví, to nechávám jiným, kteří se v té oblasti lépe orientují, ale protože jsem inženýr a matematiku mám rád, zaujalo mě, že v tom zákoně jsou neuvěřitelné vzorce, kterým podle mě nemůžeme rozumět. Já za sebe říkám, že jim nerozumím. Tak protestuji proti tomu, že to je jednoduchý zákon. Pochopil bych, kdyby tam bylo zmocnění Ministerstva zdravotnictví tyhle vzorce vydat, příp. upravovat, protože až v praxi se ukáže, zda ty výpočty jsou dobré. Jsou to složité matematické modely. Zřejmě vycházejí z nějaké zaběhané praxe a k tomu se hledaly modely, které popíší ty zvýšené náklady zejména těch, kteří bohužel trpí chronickou nemocí. Tak pochopte mé vystoupení spíš k zamyšlení, zda ještě nemůžeme raději zmocnit vládu, než to mít přímo v zákoně. Protože ten zákon je tím pádem samozřejmě srozumitelný jenom pro ty, kteří ovládají matematické vzorce. A to nejsou fakt trojčlenky.
Jenom pro zajímavost, když si přečtu jenom první větu oddílu M přílohy č. 2 toho zákona, Výpočet nákladových indexů. Nákladové indexy se určí postupem popsaným v bodech 1 až 6. Jeho součástí je iterační výpočet, zahrnující opakování bodů 2 až 5, až do splnění konvergenční podmínky v bodu 5. Indexem v pravém horním rohu jednotlivých veličin, uzavřeným v závorkách, označujeme číslo iterace k, ke které se tato veličina vztahuje. A nejjednodušší bod číslo 1 zní: Definuje se k=0 a Y(1)=y... A pak jsou mnohem složitější matematické vzorce a výrazy.
Takže poprosím pana ministra, aby to zvážil. Protože fakt i při mírné úpravě, když se to namodeluje matematicky jinak, bychom museli novelizovat zákon. A pak ta změna nemusí být 500 milionů, ale ta samotná změna, která taky bude spravedlivá, může být řádově pouhých desítek milionů v objemu 250 miliard. Tak to berte, kolegové a kolegyně, kteří jste ve zdravotním výboru, jako podnět pro vaše projednání.
My určitě budeme hlasovat pro přikázání výborům a propuštění do dalšího čtení, ale chtěl bych, aby to neprošlo s tím - my tomu nerozumíme, tak to rychle schválíme. Podle mě je lepší cesta to z toho zákona vyndat a zmocnit vládu, aby to mohla případně upravovat. Protože pokud se shodneme - a já myslím, že ano -, že zákony mají být jednoduché a srozumitelné, tak ta příloha č. 2 je naprosto nesrozumitelná nejenom nám, ale naprosté většině veřejnosti. Ale myslím, že i např. nemocničnímu managementu. Oni pak dostanou na základě toho, že vyplní tabulky, na základě těchto podle mě složitých vzorců, číslo, resp. zdravotní pojišťovny, o kolik se zvýší jejich podíl na vybraném zdravotním pojištění.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Než se ujme slova další přihlášený pan poslanec Leoš Heger, jenom přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 12 hodin se omlouvá z jednání pan poslanec Milan Šarapatka.
Nyní pan kolega Leoš Heger, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl ten zákon podpořit svým vystoupením, protože princip přerozdělovací je prostě nezbytný v systému mnoha zdravotních pojišťoven. A vzhledem k vystoupení pana předsedy Stanjury jsem chtěl k tomu ještě dodat, že problémy, které on tady zmiňoval, jsou spíš než na straně Ministerstva zdravotnictví asi na straně legislativců a na straně budování právního státu. On ten právní stát má prostě řadu výhod, po kterých jsme toužili, aby tady existovala nějaká spravedlnost. Ale jak se postupně ukazuje, řadu nevýhod, protože vede k postupné byrokratizaci, a to z důvodů, že podle různých úmluv prostě musí být všechno důležité v zákoně. A jak to pan předseda Stanjura zmínil, když to nebude v zákoně a bude to moci vláda nebo Ministerstvo zdravotnictví ovlivňovat v nějakém podzákonném předpisu, tak potom může velmi silně manipulovat s příjmy jednotlivých pojišťoven.
Já samozřejmě těm vzorcům také nejsem schopen rozumět, ale poslouchal jsem ty debaty od roku 2010, kdy se o přerozdělování systémem nákladů na léčiva pacientů začalo mluvit, a začal se přebírat z Holandska. Ty přípravy byly strašně dlouhé a v podstatě kontinuálně pokračovaly celých pět nebo šest let až doteď. Analytici to různě modelovali, zabývali se tím. Drobnými změnami opravdu mohou ten systém ovlivnit. Takže nakonec zákonodárci, kteří to mají schválit, jsou nezávislí tak trošku na jejich vyjádření a na výsledcích toho modelování. Ono je to problém. V důvodové zprávě jsou čtyři varianty, ze kterých si ministerstvo v analýze RIA vybralo jednu, a pro jistotu tam dalo tabulku jenom k tomu jednomu přerozdělení, které si vybralo, a neukázalo tam, jak dopadly ty tři další. A já bych to docela rád viděl, jak to bylo. Ale vím, že ty přípravy byly velmi seriózní, a samozřejmě jednotlivé pojišťovny si to velmi hlídají, protože to je jejich klíčový chleba, dostávat peníze.
Poslední věc k této problematice, kterou zmíním, je ta, že to přerozdělování se vyvíjelo. Ono bylo úplně jiné na začátku vzniku zdravotního pojištění a vedlo k extrémním rozdílům mezi zdravotními pojišťovnami v tom smyslu, že ty pojišťovny, které měly bohaté a zdravé pacienty, byly strašně bohaté a ty pojišťovny, které měly chudé a nemajetné pacienty, byly také chudé. Takže postupně se ta indexace zpřesňovala. Ještě my za náměstka Noska jsme upřesňovali indexy pro vysoce náročné pacienty a stále to nebylo dost. A tenhle systém podle zkušeností z Holandska by to měl doladit. Proto už to doladění po tom dlouhodobém upřesňování teď dělá jenom ta promile, která pan poslanec Stanjura zmiňoval.
Tolik tedy k pohledu na ten systém, který je dobrý v tom, že prostě zvýhodňuje pro pojišťovny ty nejhorší, nejnemocnější, nejdražší pacienty a ti jsou potom předmětem boje těch pojišťoven o ně, takže se vlastně nebojuje o ty bohaté, ale o ty, kteří nejvíc potřebují péči pojišťoven.
A dovolte mi, abych zmínil ještě jednu věc, a udělám to takovým malým rýpnutím do ministerstva. V důvodové zprávě je velmi důkladně popsáno, jak strašně opatrně se zachází s osobními daty a jak jsou dobře chráněna. Protože ta data živá, ostrá, s rodnými čísly jdou z pojišťovny nejdříve na ÚZIS, ten je anonymizuje a pak už s nimi nikdo na tom ministerstvu nemůže dělat nic, co by je mohlo zneužít. Tak mně přišlo tohle zdůvodňování trošku legrační, protože samozřejmě ÚZIS je podřízenou organizací ministerstva a může si s nimi dělat, co chce. Je to důvod, proč my jsme protestovali proti zavedení toho velkého bratra, toho obřího registru. Ale je to passé, registr prošel, takže to je jenom postesknutí ex post nad touhle problematikou. Děkuji. ***