(9.30 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, mám před sebou jeden z poměrně důležitých návrhů zákona. Ale začnu tím, že poděkuji panu premiérovi, že opravdu se jednalo o návrh zákona, který byl komunikován napříč touto Poslaneckou sněmovnou velmi důkladně, velmi pečlivě. Jsem rád, že pan premiér si uvědomuje, že to je věc, kterou je třeba řešit tak, aby se nestala politickým střetnutím, že prostě tajné služby nejsou věc, které patří do oblasti politických střetnutí, a jejich kontrola už vůbec ne. Jsem rád, že se celou dobu takto choval, a musím říct, že to jednání, které probíhalo tady napříč politickým spektrem a kde každý našel trochu svůj úhel pohledu, bylo mimořádně užitečné pro nás pro všechny a pro pochopení toho, jak služby vůbec lze kontrolovat, resp. jak lze dosáhnout stavu, kdy služby budou ještě akceschopné, ještě důvěryhodné vůči svým zahraničním partnerům, a přesto bude nějaký způsob možnosti překontrolovat, kdybychom měli pocit, že některá ze služeb ulítává mimo pravidla hry, přesto takový způsob bude existovat.
Myslím, že návrh je velmi vyvážený a velmi rozumný. V žádném případě nezpochybňuji celkovou koncepci jak orgánů kontroly prvního stupně, tak toho zvláštního kontrolního orgánu. Jenom chci upozornit na několik problémů, které se tam dostaly víceméně v průběhu úřednického projednávání mezi definitivním uzavřením, řekněme, politické shody na této Sněmovně a jednáním vlády, kdy to jde vždycky do těch úředních koleček, která si tam někdy vnáší své úřední myšlenky.
Já bych řekl, že tady se stala taková zvláštní kombinace, kdy původní představa, se kterou pan premiér odcházel ze Sněmovny a posílal návrh zákona do připomínkového řízení, byla taková, že těch pět členů kontrolního orgánu budou nějaké zvláštní vybrané osobnosti, řekněme většinou na závěr své politické, úřednické, soudcovské, státně zastupitelské nebo nějakým způsobem se státem spjaté kariéry, kteří budou nějak zaplaceni a budou v podstatě v pohotovosti, kdyby se něco dělo. V průběhu projednávání na námitky Ministerstva financí - a tady nemyslím vůbec, že by to byly osobní námitky pana ministra financí, z toho bych ho fakt nevinil, ale prostě klasického úředního šimla, se řeklo no, nemůžou přece mít moc peněz, když nemají moc práce, tak jim dáme nějaký paušál... On už sám paušál 20 tisíc, který se tady navrhuje, daný do zákona, je něco velmi nestandardního a byla to jedna z věcí, která byla jednoznačně kritizována na tom odborném semináři, ať v žádném případě nedáváme do zákonů přesné částky platů, protože z toho se zblázníme. Myslím, že to je základní problém, který budeme muset nějak vyřešit. Já bych se klidně klonil k tomu, ať ta paušální částka je vyšší a odvíjí se od něčeho jiného.
Ale současně se prosadilo, že člen takového kontrolního orgánu má spoustu neslučitelností - soudce, jakéhokoli politika, tzn. Sněmovna, Senát, vláda, ale dokonce překvapivě i zastupitelstva měst a obcí, zastupitelstva krajů, ale zato není neslučitelná se státní službou. Z toho mám trochu obavu, a proto říkám, že si tady lehce řehtal úřední šiml, že si to prostě napsali nebo připsali ti jednotliví bezpečnostní experti na ministerstvech k obrazu svému s představou, že ještě když je tam první požadavek prověrky na přísně tajné, která je poměrně vysoká, že si tam vlastně do toho kontrolního orgánu sedne pár zasloužilých mužů ze státní služby, kteří budou mít těch 20 tisíc jako takový příjemný příspěvek k platu. Já si myslím, že takhle jsme to původně koncipované neměli, a budu chtít v průběhu projednávání, abychom jednak řekli nějakou rozumnou paušální náhradu a rozhodně ne stanovenou pevnou částkou v zákoně, abychom řekli podle mého názoru buď nevymezovat neslučitelnosti funkcí, anebo když, tak musí být neslučitelné i se státní službou. Buď řekneme, že to je možné, nebo se nemůžeme tvářit, že státní služba je něco jiného.
A stejně tak trochu problém zůstává, že se vyžaduje vzdělání pouze v oboru právo. I tady si myslím, že chceme asi požadavek vysokoškolského vzdělání. Mně to osobně nevadí, ale jestli zrovna to musí být za každou cenu ausgrechnet hned jenom právníci, nebo by to mohly být i nějaké jiné vysokoškolsky vzdělané osoby, to myslím, že je ještě na úvahu.
Budu každopádně navrhovat, aby návrh zákona kromě bezpečnostního výboru, kterému je přikazován, projednal ještě výbor pro obranu, protože pod něj spadá také jedna ze služeb, nebo minimálně jedna ze služeb. A byl bych rád, abychom ho přikázali i ústavněprávnímu výboru, abychom se zabývali některými ústavními souvislostmi. Tohle jsou moje, řekněme, lehké - a to říkám, že s panem premiérem to opravdu bylo dohodnuto, a myslím, že ten návrh je napsán velmi vyváženě - lehké výhrady k definitivnímu textu, který sem přišel a který si úředníci tak malinko překousali k obrazu svému. Myslím, že to je všechno opravitelné a zvládnutelné.
Dovolte mi ale ještě jednu úvahu, řekněme, de lege ferenda pro budoucí úpravu, ale možná, že bychom se nad ní mohli zamyslet i v rámci tohoto návrhu zákona a pokusit se najít nějaké řešení.
Všichni vnímáme, že služby a jejich výkon jsou věc, do které není možné příliš zasahovat, které opravdu probíhají v nějakém velmi odlišném režimu, protože v režimu tajném, v řadě případů i přísně tajném, v režimu vyměňování si informací se zahraničními službami, kde mimořádně závisí na tom, jestli ta služba má důvěru, že je opravdu neproniknutelná. A současně máme za sebou všichni zkušenost jara, resp. předlétí roku 2013, kdy přijde do tajné služby Vojenského obranného zpravodajství policejní jednotka na základě povolení Okresního soudu v Ostravě a cosi tam hledá. Já jsem už tehdy byl hluboce přesvědčen o tom, že se stala naprosto katastrofální věc. Teď vůbec nejde o vinu jednotlivých aktérů, od té odhlížím. Naprosto katastrofální věc, že byli vůbec do budovy Vojenského obranného zpravodajství řadoví policisté vpuštěni, že bylo možné, aby něco takového proběhlo. Mám dojem, že měl tehdejší ministr obrany jednoznačně zasáhnout a říct: v žádném případě do tajné služby vlézt nesmíte. Nicméně se stalo a stal se z toho nesmírně nebezpečný precedens, který vlastně znamená, že my se tady bavíme o zákonu o kontrole zpravodajských služeb, mimořádně se bojíme, že nikdo z poslanců nesmí mít přístup, vláda nesmí mít přístup, v některých ohledech ani ten kontrolní orgán druhého stupně speciálně vybíraný nebude mít přístup do některých materiálů, pokud ředitel tajné služby řekne ne, tam nesmíte vstoupit - a přitom teoreticky kterýkoli policista se souhlasem státního zástupce a razítkem soudu může přijít do tajné služby, bude-li mít pochybnosti o tom, jestli nedochází k porušování zákonů. A upřímně řečeno, všude na světě víme, že tajné služby zákony dodržují jenom tak řekněme středně a že jsou situace, kdy je musí porušit, a je to tak zcela správné, a s vědomím orgánů, kterým odpovídají.
Já si myslím - a proto říkám, že to je úvaha de lege ferenda, ale musíme se s tím zabývat, že tento stav musíme nějakým způsobem vyřešit. Nelze dál připustit, abychom se tvářili, že tajné služby nesmí kontrolovat nikdo jiný s výjimkou jakéhokoli policejního orgánu. A tady bych prosil, abychom v průběhu projednávání na výborech toto měli na paměti a věděli, že opravdu tam, kde jsou utajované materiály nějakého stupně, tak tam ten vstup by měl být v úplně jiném režimu a v úplně jiných pravidlech, než jak jsme na to zvyklí z běžného trestního řádu.
Děkuji za pozornost. ***