(16.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
V dnešní době můžeme debatovat a za to období posledních čtyř pěti let vznikly čtyři návrhy. První byl návrh naší vlády. K tomu se scházeli zástupci politických stran na Ministerstvu financí, kde vyjasňovali své pozice. Potom v tomto volebním období vznikl návrh kolegů z TOP 09. To byl sněmovní tisk číslo 24, který Poslanecká sněmovna zamítla. Potom vznikl návrh Ministerstva financí, který poslal pan ministr financí v květnu 2014 do připomínkového řízení, a výsledkem byl návrh Sobotkovy vlády z února 2015 a to jsou tři sněmovní tisky, které dnes projednáváme.
Pokud se podíváme dovnitř všech čtyř návrhů, tak všechny čtyři pracují se třemi nástroji. První je vznik Národní rozpočtové rady, druhý je zavedení dluhové brzdy a třetí je, jak se vypořádat s hospodařením samosprávných celků. Já bych se postupně věnoval těmto třem oddílům nebo třem problematikám.
Národní rozpočtová rada. Já bych řekl, že tady je v zásadě nejjednodušší dohoda. Všechny čtyři návrhy se liší velmi mírně. Jejím úkolem má být sledování vývoje hospodaření v sektoru veřejných institucí, hodnocení pravidel rozpočtové odpovědnosti, zejména dodržování číselných fiskálních pravidel. Počet členů se u jednotlivých návrhů pohybuje od tří do pěti, volit je má Poslanecká sněmovna, počet zaměstnanců se odhaduje na 10 až 15, roční náklady do 50 mil. Kč. Hradit se mají z rozpočtu České národní banky. Když zhodnotíme ty čtyři návrhy, tak se liší velmi nepatrně a my jsme připraveni podpořit návrh, který předložila tato vláda. Rozdíly jsou skutečně velmi malé a nemá cenu vést vážnou debatu k finanční ústavě o tom, jestli členové budou tři, nebo pět a kdo je bude volit, kdo je bude navrhovat. Účel bude splněn. Rozpočtové náklady jsou skutečně v řádu desítek milionů korun ročně, což není žádná vysoká částka.
Druhá oblast, a tam jsou největší názorové rozdíly, je dluhová brzda. Pokud porovnáme čtyři návrhy, o kterých jsem mluvil, tak nejprve řeknu naši výchozí pozici.
ČR podle našeho názoru musí mít nižší poměr veřejného dluhu k HDP, než stanovují pravidla EU, protože jsme malá otevřená ekonomika a jako malá otevřená ekonomika jsme citlivější na vnější šoky, a vyšší zadlužení se tak citlivěji promítá do výnosů vládních dluhopisů a potažmo i do růstu ekonomiky. V původním vládním návrhu z minulého volebního období jsme vlastně zavedli pět pásem a jednotlivá opatření podle výše dluhu veřejných rozpočtů vůči HDP. První pásmo pod 40 % - tam se vlastně nedělalo nic. V druhém pásmu 40-45 % bylo omezování poskytování nových státních záruku s tím, že ve zdůvodnění při předložení rozpočtu vláda zdůvodní Sněmovně zvyšování zadlužování. Třetí pásmo bylo při zadlužení mezi 45 a 48 % HDP, kdy vláda měla rozhodnout o vázání min. 3 % výdajů schváleného státního rozpočtu. Pokud by se to opakovalo, vláda zmrazí výdaje státního rozpočtu, státních fondů i zdravotních pojišťoven apod. Pokud by byl veřejný dluh mezi 48 a 50 %, vláda by měla povinnost předložit návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů a zdravotních pojišťoven. To samé by platilo pro rozpočty územně samosprávných celků. A pokud by to překročilo 50 %, tak by vláda musela požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. V okamžiku, kdy koalice funguje, tak bezesporu je normální, že koalice si tu důvěru v Poslanecké sněmovně udrží.
Pokud to srovnám se sněmovním tiskem 24, který Poslanecká sněmovna již zamítla v tomto volebním období, tak byl v podstatě stejný, jenom ty hranice byly o 5 % posunuty směrem nahoru, což byl kompromis vůči kolegům z levice, kteří ta původní čísla považovali za příliš nízká. Takže mechanismus zůstal stejný, jenom se o 5 % dluh zvedl, kdy se jednotlivé instrumenty dluhové brzdy nastartovaly.
Pak přišel návrh Ministerstva financí, který byl poslán do vnějšího připomínkového řízení, kde už byla jenom jedna hranice, nebylo to postupné a ta hranice byla stanovena na 55 % dluhu vůči HDP. Nástroje byly ale podobné. Byly koncentrovány do jednoho. Takže vláda by měla za povinnost předložit návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu, stejně tak rozpočtů státních fondů, zdravotních pojišťoven. Územní samosprávný celek by musel schválit svůj rozpočet na příští rok jako vyrovnaný nebo přebytkový, veřejné instituce by nesměly přijímat nové dlouhodobé závazky a stát by poskytoval státní záruky pouze na základě zákona platného v den vyhlášení schodku 55 %. Nakonec z toho vznikl návrh, který prošel vládou, a to jsou sněmovní tisky 411 až 413, kde bylo sice zachováno 55 % - jedna hranice, ale místo jasné formulace vyrovnaný či přebytkový státní rozpočet byl použit oblíbený eurospeak, to znamená, vláda by měla povinnost předložit návrh rozpočtu, který vede k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Sami uznáte, že to je skutečně bruselština, že pod tím si může kdekdo představit lecco. A ostatní nástroje v zásadě jako vyrovnané rozpočty zdravotních pojišťoven zůstaly zachovány.
Ve všech variantách v zásadě byly zakotveny výjimky z tohoto přísného režimu, které de facto jsou stejné ve všech návrzích - v případech živelních katastrof, také rok po volbách, že přichází nová vláda a nemůže okamžitě reagovat a podobné věci.
Když porovnáte dluhovou brzdu a všechny čtyři návrhy, tak v zásadě jak původní návrh minulé vlády, návrh z dílny kolegů TOP 09, ale i návrh, který poslal pan ministr financí do připomínkového řízení, jsou v zásadě stejné. Jsou tam sice jinak postaveny jednotlivé hranice, nebo naopak už v tom posledním případě byla jenom jednotná hranice, ale nástroje jsou přibližně stejné. Nejhůř vychází z našeho pohledu kompromis, který vznikl na vládě a který dneska projednáváme. A pokud použiji trošku ostřejší přirovnání, tak zůstal z finanční ústavy jenom nadpis, nic jiného. Je to pravděpodobně pod vlivem pana ministra Dienstbiera a jeho legislativců, kteří tvrdí, že nemůžeme mít parametry finanční ústavy v Ústavě. Podle mě ten názor je chybný. A když se podíváme do okolních zemí, tak bychom to klidně v Ústavě mít mohli, protože v okamžiku, kdy bychom schválili ty zákony, jak jsou předloženy, už to není finanční ústava, je to obyčejný zákon, jehož změnu přijímá prostá většina v Poslanecké sněmovně.
My jsme se jednání, které svolal pan ministr financí, účastnili. Přišli jsme s vlastním kompromisním návrhem, který vám teď představím. Mám s sebou čtyři, resp. šest pozměňovacích návrhů, které jsou ke všem třem tiskům, nicméně v zásadě se jedná pouze o dvě věci, jsou tam varianty.
Za prvé navrhujeme, a nechceme přesvědčovat vládní koalici, aby zaváděla zpátky těch pět pásem, respektujeme názor vládní koalice, že to pásmo má být jedno, nebo ta číslovka má být jedna. Variantně ovšem nabízíme, aby to nebylo 55 % zadlužení vůči HDP, ale pouze 50 %. "Pouze" je myslím nepatřičné, takže 50 % nebo 55 %. Současně navrhujeme, aby nástroje dluhové brzdy, které jsou dneska ve sněmovním tisku 412, to znamená v normálním zákoně, byly přeneseny do ústavního zákona, to znamená do sněmovního tisku 411. Pak samozřejmě navrhujeme posunout účinnost vždycky o jeden rok, protože vzhledem k dlouhému projednávání tam lhůty, třeba 1. leden 2016, už uplynuly apod., to je spíš technická věc.
A pak navrhujeme, aby opatření, která se týkají hospodaření samosprávných celků, neplatila od 1. ledna 2016, ale od 1. ledna 2020. Vysvětlím to poměrně jednoduše. Příští komunální volby budou právě v roce 2018 a já si myslím, že nové politické reprezentaci je třeba dát zhruba rok a čtvrt, aby se připravila na účinnost a na pravidla, která může obsahovat finanční ústava. ***